(1) Místním dovozem paliva se rozumí podle této vyhlášky doprava paliva z dolů, plynáren, koksáren, briketáren, železničních stanic, přístavů nebo uhelných skladů do sklepů nebo provozoven přímých spotřebitelů na dopravní vzdálenost do dvaceti kilometrů.

(2) Za místní dovoz paliva se počítá jen dovozné podle § 15.

(3) Dovozné podle § 15 se počítá za celkovou váhu paliva dovezeného při jedné jízdě jednomu přímému spotřebiteli. Je-li na povoze dováženo několik sdružených zásilek paliva pro několik přímých spotřebitelů, počítá se dovozné za každou dílčí zásilku zvlášť.

(4) Sazby za naložení a jednoduché složení paliva (§ 19), náhrady za čekací doby (§ 21), náhrady za jízdy bez nákladu (§ 22), náhrady za dodané zaměstnance (§ 24) a diety nebo paušály za dodané zaměstnance (§ 25), jsou v dovozném podle § 15 již zahrnuty a nesmějí se k dovoznému ani připočítávat, ani zvlášť účtovat.

(5) Za jednoduché složení paliva se považuje podle této vyhlášky shození paliva s povozu na chodník nebo na dlažbu, po případě s povozu do sklepa otvorem nebo okénkem.

(6) Dodá-li povozník při místním dovozu palivo ve vlastních pytlích, zvyšuje se dovozné podle § 15 o přirážku 5,— Kčs za každých 100 kg paliva bez ohledu na dopravní vzdálenost. Rozvažuje-li se při místním dovozu palivo pro jednotlivé přímé spotřebitele na decimální nebo jiné cejchované váze po částech s povozu, zvyšuje se dovozné podle § 15 o přirážku 3,— Kčs za každých 100 kg paliva bez ohledu na dopravní vzdálenost.

(7) Provádí-li se místní dovoz paliva z úředního příkazu nebo na výslovné přání zákazníka mimo normální pracovní dobu, zvyšuje se dovozné podle § 15 nejvýše o 15%.

(8) Dovozné podle § 15 a ustanovení předcházejících odstavců tohoto paragrafu platí obdobně i pro místní dovoz palivového dříví, pokud je dováženo současně s palivem.