(1) Náklady na zřízení chodníku hradí místnímu národnímu výboru vlastník pozemku, pokud jde o část chodníku podél uliční čáry ohraničující jeho pozemek, a to až do určité šíře chodníku (odstavec 2) podle výšky, do jaké lze pozemek zastavět.

(2) Není-li pozemek zastavitelný nebo je li zastavitelný až do výše tří podlaží nad povrchem, hradí vlastník pozemku náklady na zřízení chodníku do šíře nejvýše 3 m; tato šíře se zvětšuje za každé podlaží o jeden metr až do šíře 6 m. Je-li třeba zřídit chodník širší, nahradí vždy ještě náklady na zřízení obrubníku. Zastavitelnost se posuzuje podle platného podrobného územního plánu nebo zastavovacího plánu, po případě podle upravovacího plánu (náčrtu) z dřívější doby. Není-li takových plánů (náčrtů), rozhodne o zastavitelnosti krajský národní výbor po slyšení stavebního úřadu.

(3) Příspěvky na ostatní veřejná zařízení, zřizovaná místním národním výborem (§ 10), může místní národní výbor požadovat od vlastníků pozemků, pro jejichž užívání jsou tato zařízení především určena nebo poskytují zvláštní prospěch (na př. ulice slouží především nemovitostem při ní ležícím, k nimž umožňuje přístup, hlavní ulice pak také celému území, jež je na ni komunikačně připojeno).

(4) Povinnosti vlastníků pozemků podle odstavců 1 až 3 přecházejí na stavebníky oprávněné z práva stavby, mělo-li jejich oprávnění v době, kdy veřejné zařízení bylo zřízeno, trvat ještě aspoň 10 let; při kratší době se jim určí přiměřený podíl na příspěvku nebo náhradě.

(5) Povinnosti podle předchozích odstavců se nevztahují na stát, jakož i na právnické osoby ani jim nadřízené orgány, pokud uvedené příspěvky nebo náhrady nelze podle příslušných předpisů zařadit do jejich rozpočtu. V takovém případě se částky připadající na tyto osoby zařadí do rozpočtu místního národního výboru.

(6) Jinak platí pro požadování příspěvků na veřejná zařízení ustanovení § 12 zákona č. 279/1949 Sb., o finančním hospodaření národních výborů, a předpisů jej provádějících.