ČÁST 1
§ 1
§ 2
§ 3
§ 4
§ 5
§ 6
§ 7
§ 8
ČÁST 2
§ 9
Program úkolů pro výstavbu obce.
(1) Program úkolů pro výstavbu obce sestavuje místní národní výbor na období jednotného hospodářského plánu.
(2) Do programu úkolů pro výstavbu obce je třeba zařadit také stavbu náhradních objektů za objekty zbořené následkem postupné přestavby obce, a to s předběžným odhadem nákladů a potřeby stavebnin.
§ 10
Veřejná zařízení.
(1) Veřejnými zařízeními, o jejichž vybudování pečuje místní národní výbor, jsou komunikace (ulice a jiná veřejná prostranství s vozovkou a chodníky, místa pro parkování, příslušné plochy zeleně a veřejné osvětlení), sady, hřiště, obecní rozhlas, vodovod, kanalisace, rozvod elektřiny, plynu, tepla a jiná vedení. Která veřejná zařízení budou v obci zřízena, stanoví zastavovací plán. Síť veřejných zařízení se zřizuje zásadně jen pro stavební obvod.
(2) V území, které je stanovením stavebního obvodu určeno k zastavění, je třeba včas zřídit veřejná zařízení tak, aby se zejména vybudováním komunikací zajistil snadný přístup k staveništím a umožnil přívod vody k nim. Budování veřejných zařízení má postupovat účelně, aby budování jednoho zařízení nerušilo výsledky dřívější práce na jiném zařízení (zejména výkopy na vybudovaných komunikacích). Veřejná zařízení je třeba zřídit tak, aby mohla být plně používána, jakmile se začne s užíváním budov.
(3) Chodníkem se rozumí, na rozdíl od samostatných cest pro pěší, část komunikace oddělená zpravidla vyvýšením od ostatní části téže komunikace určené pro jízdu. Chodník se zřizuje podél vozovky všech veřejných komunikací uvnitř souvisle zastavěné části obce, a to buď po jedné nebo po obou stranách komunikace.
§ 11
Náhrada pořizovacích nákladů na veřejná zařízení a příspěvky na ně.
(1) Náklady na zřízení chodníku hradí místnímu národnímu výboru vlastník pozemku, pokud jde o část chodníku podél uliční čáry ohraničující jeho pozemek, a to až do určité šíře chodníku (odstavec 2) podle výšky, do jaké lze pozemek zastavět.
(2) Není-li pozemek zastavitelný nebo je li zastavitelný až do výše tří podlaží nad povrchem, hradí vlastník pozemku náklady na zřízení chodníku do šíře nejvýše 3 m; tato šíře se zvětšuje za každé podlaží o jeden metr až do šíře 6 m. Je-li třeba zřídit chodník širší, nahradí vždy ještě náklady na zřízení obrubníku. Zastavitelnost se posuzuje podle platného podrobného územního plánu nebo zastavovacího plánu, po případě podle upravovacího plánu (náčrtu) z dřívější doby. Není-li takových plánů (náčrtů), rozhodne o zastavitelnosti krajský národní výbor po slyšení stavebního úřadu.
(3) Příspěvky na ostatní veřejná zařízení, zřizovaná místním národním výborem (§ 10), může místní národní výbor požadovat od vlastníků pozemků, pro jejichž užívání jsou tato zařízení především určena nebo poskytují zvláštní prospěch (na př. ulice slouží především nemovitostem při ní ležícím, k nimž umožňuje přístup, hlavní ulice pak také celému území, jež je na ni komunikačně připojeno).
(4) Povinnosti vlastníků pozemků podle odstavců 1 až 3 přecházejí na stavebníky oprávněné z práva stavby, mělo-li jejich oprávnění v době, kdy veřejné zařízení bylo zřízeno, trvat ještě aspoň 10 let; při kratší době se jim určí přiměřený podíl na příspěvku nebo náhradě.
(5) Povinnosti podle předchozích odstavců se nevztahují na stát, jakož i na právnické osoby ani jim nadřízené orgány, pokud uvedené příspěvky nebo náhrady nelze podle příslušných předpisů zařadit do jejich rozpočtu. V takovém případě se částky připadající na tyto osoby zařadí do rozpočtu místního národního výboru.
(6) Jinak platí pro požadování příspěvků na veřejná zařízení ustanovení § 12 zákona č. 279/1949 Sb., o finančním hospodaření národních výborů, a předpisů jej provádějících.
ČÁST 3
§ 12
(1) V území, které není určeno k souvislému zastavění, se při veřejných silnicích stanoví silniční ochranná pásma, a to do šíře 25 m od osy vozovky silnic I. a II. třídy a v okolí křižovatky také od osy ostatních silnic, do šíře 18 m od osy silnic III. třídy a do šíře 6 m od osy ostatních silnic (u těchto druhů silnic mimo okolí křižovatky).
(2) Hranice území určeného k souvislému zastavění vyplývají z územního nebo zastavovacího plánu, po případě upravovacího plánu nebo náčrtu z dřívější doby. Pokud není takového plánu (náčrtu), určí hranice uvedeného území krajský národní výbor po slyšení okresního a místního národního výboru podle skutečného stavu souvislého zastavění při silnici. Při tom souvislé zastavění nemusí dosahovat po obou stranách silnice stejně daleko, po případě se může omezovat jen na její jednu stranu; stavební mezery až do 200 m podle velikosti a významu obce nepřerušují souvislé zastavění.
(3) Okolím křižovatky se rozumí území při úrovňové křižovatce silnic (i jejich odbočce) do vzdálenosti 120 m u silnic I. třídy, 60 m u silnic II. třídy a 40 m u ostatních silnic; vzdálenost se měří od místa odbočení os vozovek, t. j. od příčného profilu každé z odbočujících nebo křižujících silnic, v němž začíná nebo končí oblouk převádějící dopravu z jednoho směru do druhého.
§ 13
(1) V silničních ochranných pásmech se zásadně nesmějí
1. umisťovat stavby, ploty ani jiné podobné předměty, ani provádět na nich takové úpravy, které mohou prodloužit dobu jejich trvání,
2. v okolí křižovatek nebo na vnitřní straně silničního oblouku o poloměru 500 m nebo menším vysazovat ani obnovovat stromy ani keře, ani pěstovat takové kultury, které by svou výškou s přihlédnutím k úrovni pole rušily přehled potřebný pro bezpečnou a snadnou dopravu,
3. zřizovat vjezdy na jednotlivé pozemky,
4. provádět takové zemní úpravy, kterými by se úroveň půdy zvýšila na více než 50 cm nad úroveň silniční vozovky nebo snížila na více než 50 cm pod úroveň této vozovky.
(2) Omezení podle odstavce 1 se nevztahují na vysazování silničních stromořadí podle příslušných předpisů, nu umisťování dopravních a orientačních značek, na stavby a zařízení k obraně vlasti, na zastávky a stanice autobusů s čekárnami, čerpací stanice a sloupy telekomunikačních a elektrických vedení. Při umisťování uvedených zastávek, stanic a sloupů, jakož i při novém vysazování lesa je třeba dohody se silniční a vojenskou správou.
§ 14
(1) Z omezení podle § 13 lze povolit výjimku jen v odůvodněných případech a nebudou-li tím ohroženy obecné zájmy, zejména dopravní.
(2) Při povolování výjimky je třeba dbát také toho, aby se souvisle zastavěná část obce nerozšiřovala obestavováním silnic, jakož i aby vjezdy na pozemky byly umisťovány a pokud možno soustřeďovány tak, aby odbočováním na pozemky a vyjížděním s nich byla doprava na silnici rušena co nejméně (na místech přehledných a v nejmenším počtu). Jako podmínku je nutno stanovit, že vlastník nebo jiná osoba oprávněná věcí nakládat odstraní stavbu, jiné zařízení nebo porost, umisťované v silničním ochranném pásmu, kdykoli toho bude třeba v obecném zájmu, a to bez nároku na náhradu. V okolí křižovatky a při vnitřní straně silničního oblouku o poloměru 500 m nebo menším lze povolit jen postavení štíhlého tělesa (na př. stožáru elektrického vedení), které nezhorší přehled.
(3) Výjimku z omezení, platných pro silniční ochranná pásma, povoluje krajský národní výbor při silnicích I. a II. třídy a okresní národní výbor při ostatních silnicích, a to vždy v dohodě s vojenskou správou.
(4) Jde-li o činnost v silničním ochranném pásmu, ke které je třeba vedle povolení výjimky také povolení (schválení, souhlasu a pod.) podle jiných zvláštních předpisů (na př. § 12 vl. nař. č. 51/1950 Sb.), a nebyla-li pro ni již dříve povolena výjimka, opatří příslušný úřad sám předem rozhodnutí o jejím povolení.
§ 15
Vyžaduje-li to bezpečnost provozu na silnici, může okresní národní výbor se souhlasem vojenské správy nařídit vlastníkům nebo jiným osobám oprávněným nakládat s věcmi, aby odstranili stavby, ploty a jiná zařízení nebo porosty, které již jsou umístěny, v silničním ochranném pásmu buď v okolí křižovatky silnic nebo na vnitřní straně silničního oblouku o poloměru 500 m nebo menším, anebo aby na nich provedli úpravy potřebné pro zvýšení bezpečnosti provozu; to platí obdobně také o úpravě povrchu půdy. V odůvodněných případech poskytne okresní národní výbor náhradu, pro niž platí obdobně ustanovení o náhradě za vyvlastnění.
§ 16
Ochranná pásma při radioelektrických zařízeních.
(1) Ochranné pásmo při radioelektrických zařízeních je území v jejich okolí, které není určeno k souvislému zastavění; sahá do vzdálenosti až 5 km od hranic pozemku, na němž je zařízení umístěno.
(2) Radioelektrickým zařízením se rozumějí zařízení k radioelektrické dopravě zpráv, obrazů nebo návěští anebo k jejich přijímání, zřizovaná bez povolení podnikem pro poštovní a telekomunikační styk, podnikem pro rozhlas a televisi, vojenskou správou, Sborem národní bezpečnosti, drážním podnikem, leteckou správou nebo vodní a plavební správou (§ 4 zák. č. 72/1950 Sb., o telekomunikacích). Náležejí sem také pomocná zařízeni (na př. zařízení provozních budov a místností nebo laboratoří), zařízení odposlechové služby nebo technická zařízení mezinárodní rozhlasové organisace.
(3) V ochranném pásmu se nesmějí zřizovat stavby jakéhokoli druhu (ani elektrická vedení slaboproudá nebo silnoproudá, železné konstrukce jako plynojemy, jeřáby a věže), vysazovat porosty ani měnit tvar povrchu půdy, pokud by výsledek těchto činností mohl rušit provoz radioelektrického zařízení. V pochybnostech rozhodne o přípustnosti takové činnosti krajský národní výbor. U staveb již zřízených a porostů již vysázených, které ruší provoz radioelektrických zařízení, může krajský národní výbor nařídit vlastníku nebo jiné osobě oprávněné s nimi nakládat, aby na nich provedli úpravy nezbytně potřebné k provozu radioelektrického zařízení nebo aby tyto stavby nebo porosty odstranili.
(4) Územní rozsah ochranného pásma při určitém radioelektrickém zařízení, jakož i omezení v tomto pásmu určí krajský národní výbor a vyrozumí o tom stavební úřady a podle potřeby vlastníky dotčených nemovitostí. Při tom může z omezení všeobecně vyjmout provádění staveb s jinou konstrukcí než kovovou nebo železobetonovou, nepřesahuje-li jejich výška jednu třicetina vzdušné vzdálenosti stavby od hranic pozemku, na němž je umístěno radioelektrické zařízení.
(5) Rozhodnutí podle odstavců 3 a 4 činí krajský národní výbor v dohodě s vojenskou správou a s provozovatelem radioelektrického zařízení. Nedojde-li k dohodě, rozhodne ministerstvo techniky v dohodě se zúčastněnými ministerstvy.
§ 17
Vodovodní ochranná pásma.
(1) Okolí vodovodů (jímacích zařízení, vodojemů i vodovodních vedení) v území, které územním nebo zastavovacím plánem, po případě upravovacím plánem nebo náčrtem není určeno k souvislému zastavení, tvoří vodovodní ochranné pásmo.
(2) V tomto pásmu se nesmějí zřizovat stavby ani jiná podobná zařízení ani otevírat lomy nebo hloubit jámy, při jímacích zařízeních se mimo to ani nesmí hnojit stájovými hnojivy, fekaliemi ani kaly z kanalisačních čistíren nebo pást dobytek, zakládat komposty ani znečišťovat povrch splaškovými vodami, skládkami odpadních hmot a pod.
(3) Ochranné pásmo tvoří
a) při jímacích zářezech plocha do vzdálenosti nejméně 30 m po obou stranách zářezu, nad zářezem (proti spádu) do vzdálenosti nejméně 50 m,
b) u jímacích studní plocha v kruhu o poloměru nejméně 50 m od studně a
c) u vodovodních řádů plocha do vzdálenosti nejméně 5 m od osy potrubí.
(4) Přesný rozsah ochranného pásma pro určitý vodovod stanoví krajský národní výbor a vyrozumí o tom příslušné veřejné orgány a vlastníky a uživatele dotčených pozemků.
(5) Krajský národní výbor může povolit výjimku z omezení podle odstavce 2 za podmínek, které zajistí, že nebude zhoršena jakost vody ani rušeno užívání vodovodu.
ČÁST 4
§ 18
Vyvlastňovací zřízení.
(1) O vyvlastnění rozhoduje okresní národní výbor.
(2) V žádosti o vyvlastnění třeba uvést předmět vyvlastnění a jména a pokud možno přesné adresy osob, proti nimž směřuje žádost o vyvlastnění, po případě jejich zákonných zástupců. K žádosti je nutno připojit:
a) výpis z pozemkové knihy a po případě také z jiné veřejné knihy o dotčené nemovitosti,
b) trojmo odborně zhotovený přesný výkres potřebné plochy a po případě dotčeného objektu,
c) doklad o tom, že vlastník nebo jiný věcně oprávněný byl požádán, aby postoupil nemovitost nebo se vzdal věcného práva a pod., že mu byla nabídnuta náhrada a že do 15 dnů nedošlo k dohodě.
(3) Vyvlastňovací řízení se zahajuje podáním řádně doložené žádosti u příslušného okresního národního výboru. Na žádost okresního národního výboru se poznamená zahájení tohoto řízení v pozemkových knihách.
(4) Jestliže byly pozemkové knihy zničeny nebo zavlečeny, připojí se k žádosti o vyvlastnění výpis z pozemnostního archu nebo jiný spolehlivý doklad. V takovém případě oznámí okresní národní výbor zahájení vyvlastňovacího řízení vyhláškou, která se uveřejní v příslušném úředním listu, a vyhlásí je způsobem v místě obvyklým v obci, v níž je nemovitost, a v sousedních obcích; dále zašle vyhlášku příslušnému okresnímu soudu k vyvěšení na soudní desce. Ve vyhlášce se uvede předmět vyvlastnění a jména a adresy osob, proti nimž směřuje žádost o vyvlastnění. Dále se ve vyhlášce vyzvou osoby, které mají věcná práva k nemovitosti, aby je ohlásily u okresního národního výboru ve lhůtě určené ve vyhlášce; tyto osoby se zároveň upozorní, že jinak bude náhrada vyplacena bez zřetele na jejich nároky osobě, proti níž vyvlastnění směřuje. V žádosti o poznámku zahájení vyvlastňovacího řízení uvede okresní národní výbor katastrální území, označení parcely a jejího vlastníka.
(5) O žádosti se provede ústní jednání na místě. Řízení se po případě spojí s řízením o přezkoumání stavebního projektu (§ 9 odst. 3 zákona). Vyvlastňuje-li se pro činnost, kterou je třeba hlásit podle § 12 vl. nař. č. 51/1950 Sb., provede okresní národní výbor ústní jednání teprve, až skončí řízení u krajského národního výboru o ohlášené činnosti.
(6) Ve výměru o vyvlastnění se určí
a) předmět, způsob a rozsah vyvlastnění,
b) osoba, v jejíž prospěch se vyvlastňuje,
c) účel, pro který se vyvlastňuje,
d) lhůta, do které nutno začít s použitím vyvlastněné nemovitosti nebo práva k účelu, pro nějž bylo vyvlastnění povoleno,
e) při zřízení práva stavby doba, na kterou se právo stavby zřizuje,
f) náhrada za vyvlastnění nebo jistota a jejich splatnost.
(7) Lhůtu uvedenou v odstavci 6 písm. d) může okresní národní výbor na odůvodněnou žádost přiměřeně prodloužit.
(8) Nedojde-li při právu stavby mezi vlastníkem pozemku a žadatelem o vyvlastnění k dohodě o ostatních podmínkách práva stavby, určí je okresní národní výbor; při tom stanoví, že právo stavby se zřizuje na dobu 30 až 70 let.
§ 19
Poskytování jistoty.
Jistota se rovná zpravidla roční splátce na náhradu a musí být složena u příslušného knihovního soudu do tří měsíců od vydání rozhodnutí o jistotě, a to v hotových penězích nebo ve volných vkladech na vkladních knížkách u tuzemských peněžních ústavů.
§ 20
Předběžné užívání nemovitostí.
(1) Podle výsledku ústního jednání při vyvlastňovacím řízeni může okresní národní výbor na místě rozhodnout, zda a které přípravné práce (skládání stavebnin, strojů a nářadí, prováděni výkopů pro stavbu, zbourání stavby a pod.) smí žadatel provádět na vyvlastňovaném pozemku.
(2) Rozhodnutí podle odstavce 1 je třeba pojmout do zápisu o ústním jednání; není-li přítomna osoba, proti níž směřuje vyvlastnění, nebo její zástupce, jest ji o tom neprodleně zpravit do vlastních rukou. Z rozhodnutí se lze odvolat jen, jde-li o zbourání stavby.
(3) O poskytnutí náhrady za předběžné užívání nemovitostí platí obdobně ustanovení o náhradě za vyvlastnění a rozhodne se o něm zpravidla ve výměru o vyvlastnění.
ČÁST 5
§ 21
Ministerstvo techniky v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady může do 1. října 1951 v odůvodněných případech povolit výjimku z ustanovení této vyhlášky.
§ 22
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. října 1950.