(1) Prací přes čas se rozumí práce konaná nad pracovní dobu stanovenou pro období týdenní, a jde-li o zaměstnance pracující v pravidelných pracovních směnách v nepřetržitém provozu, pro období čtyřtýdenní.

(2) Za práci přes čas přísluší zvláštní odměna za předpokladu, že jde o nařízenou, nezbytně nutnou a déle trvající práci přes čas, která není jinak odměňována a za kterou není poskytnuto náhradní volno. O tom, zda jsou tyto podmínky splněny, rozhoduje zaměstnavatel v dohodě se závodním zastupitelstvem zaměstnanců.

(3) Odměna za práci přes čas podle předchozích ustanovení přísluší zaměstnancům zařaděným do pracovních tříd I až VI s výjimkou zaměstnaců zařaděných do pracovní třídy VI, jimž byl přiznán funkční přídavek. Zaměstnancům zařaděným do pracovní třídy VII přísluší odměna za práci přes čas toliko za podmínek stanovených v platovém řádu (příloha I).

(4) Peněžitá odměna činí za jednu hodinu práce přes čas ¹/₂₀₀ měsíční částky základního platu, po případě jazykového nebo nebezpečnostního příplatku, s připočtením 25%, a jde-li o práci přes čas konanou v neděli nebo v pracovní dny od 22. do 6. hodiny, s připočtením 50%. O odměně za práci konanou o státně uznaných svátcích a památných dnech platí příslušná zákonná ustanovení.

(5) Odměna za práci přes čas nepřísluší za pouhou pracovní pohotovost nařízenou nad pracovní dobu stanovenou pro období uvedená v odstavci 1. Za takovou pohotovost může však být poskytnuta náhrada podle směrnic, které vydá ministerstvo práce a sociální péče v dohodě s ministerstvy zdravotnictví a financí.

(6) Výjimečně lze za práci přes čas, po případě pracovní pohotovost přiznat přiměřenou paušální odměnu, jde-li o práci přes čas (pohotovost), která musí být konána pravidelně pro nedostatek pracovních sil nebo v zájmu účelné organisace práce.