Společná ustanovení.
Skončení pracovního poměru.

(1) Zaměstnance lze přijmouti jen v rámci plánu pracovních sil.

(2) Pracovní poměr a doba zaměstnání počínají dnem nastoupení práce.

(3) Zaměstnanci složí při nastoupení práce slib. Podrobnosti určí vláda nařízením.

(1) Zaměstnancem se může stát, kdo

a) je československý občan,

b) je státně spolehlivý a bezúhonný,

c) je tělesně a duševně způsobilý k pracím, pro které je přijímán,

d) prokáže přiměřenou dobu práce ve výrobě,

e) má potřebnou politickou a odbornou způsobilost.

(2) Podrobnosti a odchylky stanoví vláda, po případě orgány jí k tomu zmocněné.

(1) Zaměstnanci se podrobují podle potřeby kvalifikačním zkouškám.

(2) Podrobnosti o kvalifikačních zkouškách určí příslušný ústřední úřad v dohodě s ministerstvem vnitra.

(1) Každému zaměstnanci se dostává zařazením na určité pracovní místo ve státní správě oprávnění vymezených zákonnými a organisačními předpisy.

(2) Zaměstnanci činnému v mezích jeho oprávnění zaručuje stát podporu a ochranu.

(1) Zaměstnanec je povinen pracovati s veškerým úsilím pro zajištění a rozvoj lidově demokratického zřízení, zejména upevnění moci pracujícího lidu.

(2) Při své práci je povinen říditi se zásadně příkazy a pokyny vedoucích a nesmí svémocně překročit rámec svého oprávnění. Svěřené práce má vykonati včas, věrně a svědomitě. Ve služebních věcech je povinen zachovávati mlčenlivost.

(3) Za svou práci je zaměstnanec osobně odpovědný a své chování má vždy zaříditi tak, aby bylo v souladu s požadavky nutné uvědomělé kázně a podporovalo pracovní pospolitost. Vědomosti politické a odborné, potřebné k plnění svěřených úkolů, je povinen zaměstnanec rozšiřovat a prohlubovat.

(4) Zaměstnanec nesmí vykonávati vedlejší soukromou činnost (funkci, zaměstnání, povolání), jež by mu překážela v řádném plnění jeho povinností, příčila se veřejným zájmům nebo budila pochybnost o jeho nestranném a nezištném vykonávání svěřených prací. Rovněž je nepřípustné, aby zaměstnanec přijímal od kohokoliv vzhledem k své činnosti dary nebo jiné výhody nebo si je dal slíbiti.

(5) Zaměstnanec je povinen svědomitě opatrovati majetek, který mu byl úřadem svěřen. Byla-li mu uložena též jeho správa, je povinen vykonávat ji s náležitou péčí.

(6) Podrobnosti upraví vláda nařízením, kterým může též zmocniti ústřední úřady, aby podle potřeby vydaly předpisy o zvláštních povinnostech zaměstnanců.

(1) Poruší-li zaměstnanec úmyslně nebo z nedbalosti své povinnosti, stíhá se kárnými tresty.

(2) Způsobil-li zaměstnanec zaviněným porušením povinností státu škodu, je povinen ji nahradito.

(3) Podrobnosti určí vláda nařízením.

(1) Rozdělení pracovní doby v rámci platných předpisů určí vláda, po případě úřady (orgány) jí k tomu zmocněné. Vyžaduje-li toho včasné provedení úkolu, je zaměstnanec povinen pracovat i nad rozsah stanovené pracovní doby.

(2) V jakém rozsahu a za jakých podmínek se snižuje pracovní doba zaměstnanců pracujících trvale pod vlivem roentgenového nebo radiového záření nebo vystavených při práci trvale nákaze tuberkulosou, stanoví vláda.

(1) Nepřítomnost zaměstnankyň v práci pro těhotenství nebo mateřství je omluvena po dobu 18 týdnů, v nichž došlo k porodu.

(2) Ze závažných příčin lze zaměstnanci poskytnouti pracovní volno nebo úlevu v práci v rozsahu a za podmínek, které stanoví vláda.

(3) Nárok na pracovní příjmy po dobu omluvené nepřítomnosti v práci upraví platové řády.

(2) Vláda může povolovati jiné sociální dávky, zejména pro zaměstnance postižené neštěstím a pro pozůstalé po zaměstnancích, a vydávati směrnice o poskytování těchto dávek.

b) převeden do jiné zaměstnanecké skupiny nebo do jiného oboru státní správy.

a) přeložen nebo přechodně přidělen na jiné pracoviště téhož oboru státní správy,

a) výpovědí,

c) dohodou,

b) zrušením bez výpovědi,

d) odsouzením ke ztrátě občanských práv.

(1) Zaměstnanec může vypovědět z vážných osobních důvodů pracovní poměr. Přijetí výpovědi může býti odepřeno ve veřejném zájmu.

(2) Úřad může rozvázat písemnou výpovědí pracovní poměr zaměstnance,

a) neosvědčí-li se během prvých tří měsíců po nastoupení práce,

b) vyjde-li na jevo, že při přijetí nesplňoval podmínky pro vznik pracovního poměru,

c) vykazuje-li vlastní vinou nedostatečný pracovní výkon,

f) pozbude-li československého občanství,

g) je-li ve veřejném zájmu třeba účelnějšího rozmístění pracovních sil.

d) poruší-li hrubě své povinnosti,

e) nastane-li u něho stav, který podle předpisů o národním důchodovém pojištění zakládá pro něho v případě skončení pracovního poměru nárok na důchod invalidní nebo starobní,

(3) U zaměstnanců, u nichž od nastoupení práce neuplynula doba tří měsíců, činí výpovědní lhůta dva týdny. U ostatních zaměstnanců činí výpovědní lhůta tři měsíce a počíná prvním dnem následujícího měsíce po dání výpovědi.

(4) O zaměstnance, jehož pracovní poměr bude rozvázán výpovědí podle odstavce 2 písm. g), bude postaráno jiným vhodným umístěním odpovídajícím jeho způsobilosti. Do doby, než se tak stane, lze mu poskytnout přiměřenou výpomoc. Podrobnosti určí vláda.