(1) Každý komínový průtah musí v celé své délce probíhat samostatně, beze změny svého světlého průřezu, pokud možno přímo nebo alespoň bez uhýbání ve větším úhlu než 30° od svislice. Zaústění topenišť a sopouchů do komína se musí provést bez ostrých hran a bez zúžení pod velikost světlého průřezu komína.

(2) Do komínů topenišť ústředního vytápění a ohřívání užitkové vody nesmí být připojeno topeniště jiného druhu a pro jiné účely. Na jeden komín smí být připojeno jenom tolik topenišť a o takovém výkonu, aby i při provozu pouze jediného, nejmenšího z připojených topenišť, nevznikaly tahové závady následkem nadbytečného světlého průřezu komína. Nelze-li to zamezit, je třeba provést větší počet samostatných komínů. Pro topeniště, která mají být v provozu i v létě (na př. pro ústřední ohřívání užitkové vody), má být zřízen pokud možná, zvláštní komín.

(3) Průřez komínů a jejich výška musí být stanoveny výpočtem tak, aby byl zaručen vývin tahu, potřebného pro dokonalé spalování a pro dosažení potřebného výkonů' připojených topenišť. Poměr velikosti stran světlého průřezu komína smí být nejvýše 2:3, ve výjimečných a zvláště odůvodněných případech 1:2.

(4) Každý komín se musí na svém úpatí opatřit přiměřeně velkým sběračem popílku a sazí, přístupným dobře pro jejich vybírání.