Ukládání a výkon jednotlivých trestů.
§ 17
Odnětí svobody.
Trest odnětí svobody se vykoná, pokud se v § 12 odst. 3 nestanoví jinak, v soudní nebo správní věznici.
§ 18
Veřejné pokárání.
Veřejné pokárání se vykoná tak, že se nález, kterým byl tento trest uložen, veřejně vyvěsí nebo i jinak vyhlásí.
§ 19
Pokuta.
§ 20
Náhradní trest za nedobytnou pokutu.
§ 21
Propadnutí jmění.
§ 22
Zákaz činnosti.
§ 23
Zákaz pobytu.
Vyžadují-li to zájmy pracujícího lidu, zakáže, po případě určí národní výbor pachateli, který se dopustil závažného přestupku, ohrožujícího budovatelské úsilí pracujícího lidu, pobyt v určitém místě.
§ 24
Uveřejnění nálezu.
Vyžaduje-li to povaha věci, nařídí národní výbor uveřejnění nálezu na náklad pachatele. Národní výbor též určí způsob a podmínky tohoto uveřejnění.
§ 25
Propadnutí věci.
§ 26
Zabrání věci.
(1) Při ukládání pokuty přihlédne národní výbor v mezích trestní sazby též k osobním a majetkovým poměrům pachatele.
(2) Národní výbor může vyslovit, že za nedobytnou pokutu uloženou pachateli ručí též majitel soukromého podniku nebo osoba odpovědná za vedení soukromého podniku, při jehož provozu byl přestupek spáchán, jestliže zanedbáním povinné péče pachateli umožnili nebo usnadnili spáchání přestupku.
(3) Pokuty připadají státu.
(1) Pro případ nedobytnosti pokuty stanoví národní výbor náhradní trest odnětí svobody, který však nesmí převyšovat horní hranici trestní sazby odnětí svobody stanovené na přestupek.
(2) Ukládá-li se pokuta spolu s trestem odnětí svobody, nesmí náhradní trest spolu s trestem odnětí svobody převyšovat horní hranici trestní sazby odnětí svobody stanovené na přestupek.
(3) Ukládá-li se pokuta spolu s trestem odnětí svobody, který má být vykonán v táboře nucené práce, nesmí náhradní trest spolu s trestem odnětí svobody převyšovat dvě léta.
(1) Při potrestání pro závažný přestupek může národní výbor vyslovit propadnutí jmění pachatele, jestliže pachatel svým přestupkem úmyslně projevil zjevné nepřátelství k lidově demokratickému řádu.
(2) Výrok o propadnutí jmění postihuje buď celé jmění pachatelovo, anebo tu jeho část, kterou určí národní výbor. Vlastníkem propadlého jmění se stává stát.
(3) Výrok o propadnutí jmění se nevztahuje na předměty, jež pachatel nebo osoby, o něž pečuje, potřebují k ukojení základních životních potřeb.
(1) Dopustil-li se pachatel přestupku zneužívaje výkonu činnosti nebo povolání, lze vyslovit zákaz takové činnosti nebo takového povolání.
(2) Zákaz uvedený v odstavci 1 se stanoví až na tři léta; doba výkonu trestu odnětí svobody se do této doby nezapočítává.
d) kterou pachatel nabyl za věc získanou přestupkem, nebo
e) kterou pachatel nabyl za věc získanou jako odměnu za spáchání přestupku.
(1) Za propadlou lze prohlásit věc,
b) která byla k spáchání přestupku určena,
c) kterou pachatel získal přestupkem nebo jako odměnu za něj,
a) které bylo užito k spáchání přestupku,
(2) Za propadlou lze prohlásit jen věc náležející pachateli.
(3) Vlastníkem propadlé věci se stává stát.
c) ohrožuje-li bezpečnost osob nebo majetku anebo mravnost.
(1) Nebyla-li věc uvedená v § 25 odst. 1 prohlášena za propadlou, může národní výbor vyslovit, že se věc zabírá,
a) náleží-li pachateli, jehož nelze stíhat,
b) náleží-li pachateli, od jehož potrestání bylo upuštěno, nebo
(2) Vlastníkem zabrané věci se stává stát.