(1) Praktickou zkoušku uvedenou v § 2 písm. b) nařízení může vykonat zubní technik, který podal přihlášku ke zkoušce podle vládního nařízení č. 673/1920 Sb., kterým se provádí zákon č. 303/1920 Sb., o zubním lékařství a zubní technice, a byl dne 31. prosince 1950 podle tohoto předpisu oprávněn zkoušku vykonat.

(2) Písemnou, ústní a praktickou zkoušku uvedenou v § 2 písm. c) nařízení může vykonat, kdo dne 31. prosince 1950 měl podanou přihlášku ke zkoušce podle vládního nařízení č. 106/1946 Sb., kterým se provádí § 9 odst. 4 zákona č. 303/1920 Sb., ve znění zákona č. 171/1934 Sb., nebo podle zákona č. 237/1948 Sb., jímž se stanoví podmínky, za kterých lze některým osobám uděliti oprávnění k vykonávání zubní techniky, a byl podle těchto předpisů oprávněn zkoušku vykonat.

(3) Ministr zdravotnictví může výjimečně povodit osobám uvedeným v odstavcích 1 a 2 výkon praktické, po případě písemné, ústní a praktické zkoušky, i když podle dřívějších předpisů při zkoušce neobstály a nemohly ji již opakovat, prokáží-li důvody hodné zvláštního zřetele, zejména mimořádně úspěšnou praktickou činnost v zubní technice, a požádají-li o povolení zkoušky nejpozději do tří měsíců po uveřejnění této vyhlášky.