§ 1
Touto vyhláškou se určují podmínky a způsob zkoušek těch zdravotnických pracovníků, kteří se přihlásili k zubotechnickým zkouškám podle dřívějších předpisů platných do 31. prosince 1950 a byli k tomuto dni oprávněni zubotechnické zkoušky vykonat; tím se umožňuje těmto pracovníkům, prospějí-li při zkoušce a splní-li i ostatní podmínky stanovené nařízením, vykonávat povolání dentisty.
§ 2
(1) Praktickou zkoušku uvedenou v § 2 písm. b) nařízení může vykonat zubní technik, který podal přihlášku ke zkoušce podle vládního nařízení č. 673/1920 Sb., kterým se provádí zákon č. 303/1920 Sb., o zubním lékařství a zubní technice, a byl dne 31. prosince 1950 podle tohoto předpisu oprávněn zkoušku vykonat.
(2) Písemnou, ústní a praktickou zkoušku uvedenou v § 2 písm. c) nařízení může vykonat, kdo dne 31. prosince 1950 měl podanou přihlášku ke zkoušce podle vládního nařízení č. 106/1946 Sb., kterým se provádí § 9 odst. 4 zákona č. 303/1920 Sb., ve znění zákona č. 171/1934 Sb., nebo podle zákona č. 237/1948 Sb., jímž se stanoví podmínky, za kterých lze některým osobám uděliti oprávnění k vykonávání zubní techniky, a byl podle těchto předpisů oprávněn zkoušku vykonat.
(3) Ministr zdravotnictví může výjimečně povodit osobám uvedeným v odstavcích 1 a 2 výkon praktické, po případě písemné, ústní a praktické zkoušky, i když podle dřívějších předpisů při zkoušce neobstály a nemohly ji již opakovat, prokáží-li důvody hodné zvláštního zřetele, zejména mimořádně úspěšnou praktickou činnost v zubní technice, a požádají-li o povolení zkoušky nejpozději do tří měsíců po uveřejnění této vyhlášky.
§ 3
(1) Přihlášky žadatelů přezkoumá, nevyhovující zamítne a pořadí vyhovujících žadatelů pro povolání ke zkouškám stanoví ministerstvo zdravotnictví po projednání v komisi, do které určí též jednoho zástupce z řad dentistů navrženého jednotnou odborovou organisací a dva zástupce Ústřední národní pojišťovny. Pro Slovensko bude zřízena obdobná komise při pověřenectvu zdravotnictví.
(2) Při určení pořadí pro povolávání ke zkouškám mají přednost žadatelé, na které se vztahuje zákon č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození, a žadatelé pracující převážně v závodních ambulatoriích; jinak mají přednost žadatelé věkem starší.
(3) Podmínkou pro připuštění ke zkoušce je, aby kandidát zaplatil zkušební taxu včetně pojistného za pojištění povinného ručení a úrazu ve výši Kčs 600.—, pokud již podle dřívějších předpisů tuto taxu nezaplatil a taxa nepropadla.
(4) Nedostaví-li se kandidát ke zkoušce bez závažného důvodu, propadá zkušební taxa ve prospěch státní pokladny. O tom, je-li tu takový důvod, rozhodne zkušební komise.
§ 4
(1) Pro výkon zkoušek uvedených v § 2 zřídí ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvem školství, věd a umění při universitních zubních klinikách v Praze a Bratislavě a při Státním ústavu pro zubní lékařství v Praze potřebný počet zkušebních komisí, jejichž členy jmenuje ministr zdravotnictví.
(2) Zkušební komise se skládá ze zástupce ministerstva zdravotnictví jako předsedy a ze čtyř zkušebních komisařů, z nichž zpravidla dva jsou lékaři vybraní z učitelů a asistentů lékařských fakult nebo Státního ústavu pro zubní lékařství, jeden je dentista navržený jednotnou odborovou organisací a jeden je lékař navržený Ústřední národní pojišťovnou.
§ 5
(1) Při praktické zkoušce je kandidát zkoušen z výkonů, k nimž jsou dentisté oprávněni, zejména z odstraňování zubního kamene a povlaku, přibrušování zubů, otevírání a plnění zubů, čítajíc v to ošetření kořenů, vytahování zubů a kořenů, zhotovování, přizpůsobování a zasazování korunek a jiných zubních náhrad a upevňovacích dlah, umělých zubů a chrupu, používání místního znecitlivění a zhotovování a hodnocení roentgenových snímků.
(2) Při písemné, ústní a praktické zkoušce je kandidát zkoušen
a) z theoretických znalostí nutných k provádění výkonů, k nimž jsou dentisté oprávněni, zejména ze znalostí zásad asepse a antisepse a k tomu potřebných znalostí z biologie, bakteriologie a fysiologie ústní dutiny, znalostí z anatomie a skladby zubních a okolních tkání, znalostí z chemie a fysiky a nauky o materiálech a nástrojích, znalostí o působení léčiv a jiných užívaných látek a znalostí roentgenového záření a
b) z výkonů uvedených v odstavci 1.
(3) Kadidát je též zkoušen z politické nauky, a to se zvláštním zřetelem k otázkám zdravotní politiky.
§ 6
(1) Při ústní zkoušce jsou kandidáti zkoušeni podle otázek, které sestaví zkušební komise a které si kandidáti vylosují. Otázky se sestaví v rozsahu zkušebních předmětů tak, aby každý kandidát byl vyzkoušen z celkových znalostí.
(2) Kandidátům bude dán k použití materiál potřebný pro výkon zkoušky, zejména materiál laboratorní, plombovací a prothetický.
(3) Ústní zkouška je přístupna veřejnosti.
§ 7
(1) Zkušební komise může uznati, že kandidát při zkoušce prospěl nebo že při zkoušce neprospěl; projevil-li kandidát vynikající schopnosti, může zkušební komise uznati, že prospěl výtečně.
(2) K rozhodnutí o výsledku zkoušky stačí většina hlasů zkušebních komisařů, při čemž se posuzují celkové znalosti kandidátovy. Při rovnosti hlasů rozhoduje předseda zkušební komise.
(3) Zkoušku lze zpravidla opakovat jen jednou; v případech hodných zvláštního zřetele může však ministerstvo zdravotnictví povolit, aby kandidát opakoval zkoušku dvakrát, a to nejpozději do 31. prosince 1952. Zkoušky povolené podle § 2 odst. 3 nelze opakovat.
§ 8
(1) O průběhu zkoušky se sepíše zápis, v němž se zejména uvedou hlavní otázky předložené kandidátu, jeho odpovědi na ně, zhodnocení odpovědí podle čtyř stupňů známek (výtečně, dobře, dostatečně a nedostatečně) a celkový výsledek zkoušky.
(2) Kandidátům, kteří při zkoušce obstáli, vydá zkušební komise vysvědčení.
§ 9
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 9. června 1951.