(1) Kdo chce řídit motorové vozidlo, nesmí mít takové duševní nebo tělesné vady, které by jej činily neschopným bezpečně řídit motorová vozidla.

(2) Neschopným pro duševní vadu je žadatel, který je zcela nebo částečně zbaven svéprávnosti nebo který trpí duševní poruchou.

(3) Neschopným pro tělesnou vadu je žadatel, který trpí padoucnicí, je náchylný k záchvatům závratě nebo mdloby nebo je úplně neslyšící nebo jehož ostrost zraková nečiní ani po korekci aspoň na jednom oku nejméně 6/12 nebo který nemá ovladatelné všechny končetiny.

(4) Má-li žadatel jinou tělesnou vadu, než která je uvedena v předchozím odstavci, nebo vzniknou-li při výcviku nebo při zkoušce pochybnosti o jeho tělesné nebo duševní schopnosti, musí se žadatel podrobit přezkoumání své tělesné nebo duševní schopnosti lékařem.

(5) Za omezeně schopného k řízení motorových vozidel (§ 78) lze uznat žadatele, jehož tělesná vada může být vhodným způsobem tak vyrovnána (na př. umělým údem a pomocným zařízením na vozidle a pod.), že bezpečné řízení vozidla zůstane zajištěno.

(6) Lékařská prohlídka, pokud je touto vyhláškou předepsána pro zjištění způsobilosti řidičů nebo pro její přezkoušení, musí být provedena lékařem určeným okresním národním výborem.