Vyhláška ministerstva dopravy o způsobilosti vozidel k provozu na veřejných silnicích, o způsobilosti k jejich řízení a o péči o rozvoj motorismu.

(1) Na veřejných silnicích se smí užívat jen motorových vozidel,

(2) Při schvalování technické způsobilosti motorových vozidel nebo jejich typů se musí dbát toho, aby vozidla odpovídala podmínkám stanoveným podle § 1 a aby jejich provoz byl hospodárný.

(1) O technické způsobilosti motorových vozidel, která mají být vyráběna hromadně (podle typu) nebo která mají být hromadně dovážena, rozhoduje na žádost výrobce nebo dovozce ministerstvo dopravy.

(2) Ministerstvo dopravy rozhodne podle skutečného provedení prototypů nebo dovezených vozidel; může předepsat provedení jízdních zkoušek vozidla na náklad žadatelův a žádat, aby motorové vozidlo bylo pro jízdní zkoušky předvedeno na přiměřenou dobu.

(4) Zjistí-li se při zkouškách motorového vozidla závady, určí ministerstvo dopravy přiměřenou lhůtu k jejich odstranění. Vyjdou-li po schválení technické způsobilosti motorového vozidla najevo konstrukční závady s hlediska bezpečnosti nebo hospodárnosti provozu, nařídí ministerstvo všeobecného strojírenství v dohodě s ministerstvem dopravy i během výroby jejich odstraněni a určí k tomu přiměřenou lhůtu.

(3) Byla-li zjištěna technická způsobilost typu motorového vozidla, schválí ministerstvo dopravy typ; schválení platí pro všechna vyrobená nebo dovezená vozidla, která schválenému typu odpovídají.

(1) Výrobce, po případě dovozce, vydá pro každé motorové vozidlo vyrobené nebo dovezené podle schváleného typu osvědčení o schválení technické způsobilosti motorového vozidla k provozu (dále jen „typové osvědčení“) a potvrdí v něm, že se vozidlo shoduje se schváleným typem.

(2) Vzory typových osvědčení stanoví ministerstvo dopravy.

(1) O technické způsobilosti motorových vozidel, jež se neshodují s některým typem schváleným ministerstvem dopravy (§ 3), rozhoduje na žádost krajský národní výbor.

(2) Se stavbou nelze započít, neschválí-li krajský národní výbor se zřetelem k zásadám stanoveným v § 2 odst. 2 předběžně konstrukci motorového vozidla; žádost o schválení konstrukce vozidla musí být předložena před započetím jeho stavby. K žádosti musí být připojen náčrtek vozidla, údaje o druhu a způsobu pohonu, o spotřebě paliva (energie) a popis řízení a brzd.

(4) Jsou-li zjištěny při zkoušce motorového vozidla závady, určí krajský národní výbor lhůtu k jejich odstranění; jinak vyznačí krajský národní výbor nebo orgán jím zmocněný technickou způsobilost motorového vozidla v typovém osvědčení, které vydá žadateli.

(3) Pro schvalování technické způsobilosti jednotlivých motorových vozidel platí ustanovení § 3 odst. 2 a 3 obdobně.

(2) Při každé změně podstatné části mechanismu nebo konstrukce vozidla, jakož i při změně jeho rozměrů nebo vlastní váhy může být vozidlo dáno do provozu teprve, když byla krajským národním výborem znovu schválena jeho technická způsobilost; změny mohou být provedeny jen v hospodářsky odůvodněných případech.

(1) Schválení technické způsobilosti motorového vozidla platí až do jeho vyloučení z provozu, nebyla-li změněna jeho podstatná část.

(6) Pro schválení technické způsobilosti motorového vozidla po změně jeho podstatných částí platí obdobně ustanovení § 3 odst. 2 a 3.

(4) Nové schválení technické způsobilosti vozidla není však třeba, jde-li o výměnu částí, třeba opatřených výrobními čísly, za jiné části téhož typu, není-li vlastní váha vozidla změněna o více než 5% a potvrdí-li výměnu částí vozidla podnik socialistického sektoru, který výměnu provedl; změnu výrobních čísel zapíše okresní národní výbor do typového osvědčení.

(3) Za změnu podstatné části mechanismu nebo konstrukce vozidla se považují

(5) U motorových vozidel socialistického sektoru lze vyměňovat motory téhož druhu, aniž by výměna byla zapsána v typovém osvědčení a v provozním průkazu, jestliže podnik vede seznam motorů, určených k výměně, a potvrdí-li tento seznam okresní národní výbor; v typovém osvědčení a provozním průkazu musí být však poznámka okresního národního výboru „výměnný motor“.

(1) Tvoří-li části motorového vozidla technický celek, může být jejich technická způsobilost schválena také jednotlivě.

(2) Technickou způsobilost částí vyráběných hromadně schvaluje v českých krajích ústřední národní výbor v Praze, na Slovensku krajský národní výbor v Bratislavě obdobně podle ustanovení o schvalování typů motorových vozidel (§ 3). Technickou způsobilost částí vyráběných jednotlivě schvaluje krajský národní výbor příslušný podle sídla výrobce obdobně podle ustanovení o schvalování technické způsobilosti jednotlivých motorových vozidel (§ 5).

(1) Motorová vozidla určená k dopravě osob v dopravním podnikání musí vyhovovat zvláštním podmínkám stanoveným pro jejich stavbu a provoz (§§ 1 a 57).

(2) Nebylo-li při schvalování technické způsobilosti jednotlivého motorového vozidla nebo typu k těmto podmínkám již přihlíženo, musí být motorové vozidlo podrobeno dodatečnému schválení technické způsobilosti.

(3) Vyhovuje-li motorové vozidlo nebo jeho typ stanoveným podmínkám, vyznačí krajský národní výbor nebo orgán jím zmocněný jeho způsobilost k dopravě osob v dopravním podnikání doložkou v typovém osvědčení.

(2) K žádosti podané na předepsaném tiskopise musí držitel vozidla předložit typové osvědčení motorového vozidla, do něhož okresní národní výbor vyznačí přidělení poznávací značky.

(1) Byla-li schválena technická způsobilost motorového vozidla k provozu a držiteli vozidla bylo vydáno typové osvědčení, musí držitel vozidla ihned žádat o přidělení poznávací značky. Značku přidělí okresní národní výbor, v jehož obvodu bude mít vozidlo své pravidelné stanoviště (domovské stanoviště).

(4) Okresní národní výbor může přidělení poznávací značky měnit a dát k tomu účelu motorové vozidlo předvést.

(5) Místo územních značek mají motorová vozidla Československé státní automobilové dopravy, národního podniku, písmeno A a Československé státní pošty, národního podniku, písmeno C a vlastní pořadové číslo. Vozidla ozbrojených sborů mají označení podle zvláštních předpisů.

(3) Poznávací značku tvoří rozeznávací územní značka stanovená ministerstvem dopravy a pořadové číslo, pod nímž je vozidlo zapsáno u příslušného okresního národního výboru.

(1) Jako doklad o způsobilosti motorového vozidla k provozu vydá okresní národní výbor žadateli na podkladě typového osvědčení provozní průkaz. Provozní průkaz je dokladem jak o schválení technické způsobilosti motorového vozidla k provozu, tak o přidělení poznávací značky.

(2) Žadatel je povinen před vydáním provozního průkazu předložit doklad o tom, že z motorového vozidla bylo zaplaceno pojistné za pojištění proti následkům zákonné odpovědnosti z provozu motorových vozidel v předepsané výši; jde-li o vozidlo dovezené z ciziny, musí mimo to žadatel předložit doklad o celním projednání; tento doklad může být žádán i u vozidel cizích výrobních značek.

(3) Provozní průkaz musí mít řidič při provozu motorového vozidla na veřejné silnici stále u sebe (s výjimkou uvedenou v § 13 odst. 6), aby se jím mohl kdykoliv prokázat.

(1) Přeloží-li se stanoviště motorového vozidla v obvodu téhož okresního národního výboru nebo do obvodu jiného okresního národního výboru na dobu delší než jeden měsíc, musí držitel oznámit nové stanoviště vozidla okresnímu národnímu výboru, který vozidlu přidělil poznávací značku.

(2) Přeloží-li se domovské stanoviště motorového vozidla do obvodu jiného okresního národního výboru na dobu delší než 3 měsíce, musí držitel odhlásit vozidlo u okresního národního výboru, který přidělil poznávací značku. Tento národní výbor poznávací značku zruší, provozní průkaz však držiteli ponechá. Držitel vozidla musí do 8 dnů potom zažádat u okresního národního výboru příslušného podle nového domovského stanoviště vozidla o při dělení nové poznávací značky. V této lhůtě může převézti držitel motorové vozidlo na nové stanoviště s dosavadní poznávací značkou a s dosavadním provozním průkazem; v provozním průkaze okresní národní výbor po převozu vozidla vyznačí novou poznávací značku.

(5) Na žádost zástavního věřitele vyznačí okresní národní výbor v typovém osvědčení, že motorové vozidlo bylo dáno do zástavy.

(6) Držitel typového osvědčení a provozního průkazu je povinen hlásit okresnímu národnímu výboru, příslušnému podle stanoviště vozidla, také ostatní změny údajů, které jsou zapsány v typovém osvědčení a v provozním průkaze vozidla tak, aby tyto údaje stále odpovídaly skutečnosti; hlášení musí držitel učinit do 8 dnů a předložit typové osvědčení a provozní průkaz vozidla.

(4) Při exekučním zabavení motorového vozidla je povinen jeho držitel vydat typové osvědčení a provozní průkaz exekučnímu orgánu.

(7) Mimo to je držitel typového osvědčení povinen hlásit okresnímu národnímu výboru příslušnému podle domovského stanoviště vozidla

(3) Pří prodeji nebo jiném převodu motorového vozidla musí dosavadní držitel odhlásit vozidlo u okresního národního výboru, který zruší jím přidělenou poznávací značku; dosavadní držitel je povinen vydat nabyvateli typové osvědčení a provozní průkaz vozidla. Nabyvatel je povinen nejpozději do 8 dnů žádat okresní národní výbor příslušný podle domovského stanoviště vozidla o vyznačení změny držitele v typovém osvědčení a v provozním průkaze vozidla a o přidělení poznávací značky.

(2) Zvláštní poznávací značka a zvláštní provozní průkaz motorových vozidel mohou být vydány podnikům oprávněným k výrobě, k opravám nebo k distribuci motorových vozidel nebo karoserií, a to pro opětující se zkušební jízdy různých vozidel.

(1) Jízdy motorových vozidel, jejichž technická způsobilost k provozu nebyla ještě schválena, jakož i jízdy vozidel, která jsou zkoušena opravárenskými podniky, mohou se konat jen tehdy, byla-li pro tato vozidla přidělena okresním národním výborem zvláštní poznávací značka a zvláštní provozní průkaz.

(4) Zvláštní poznávací značky a zvláštní provozní průkazy musí být po upotřebení, po případě po uplynutí určené lhůty nebo na požádání okresního národního výboru ihned vráceny; okresnímu národnímu výboru se rovněž vrací tiskopisy pro záznam jízd, jichž nebylo v kalendářním roce použito.

(6) K jízdám k přezkoušení technické způsobilosti motorového vozidla slouží, byl-li provozní průkaz odebrán (§ 14 odst. 3 a § 16 odst. 2), jako průkaz k provozu předvolání k technické prohlídce.

(5) Zvláštní poznávací značky a zvláštní provozní průkazy mohou být používány jen k účelům uvedeným v odstavcích 1 a 2; zjistí-li se, že jich bylo zneužito, okresní národní výbor je ihned odebere bez újmy trestních následků.

(3) Podniky, jimž byla vydána zvláštní poznávací značka a zvláštní provozní průkaz, jsou povinny vésti dvojmo záznam jízd. Prvopis záznamu musí mít řidič vozidla při jízdě vedle zvláštního provozního průkazu vždy s sebou a na požádání jej předložit dopravním orgánům. Druhopis záznamu, je-li již záznam popsán, se předkládá okresnímu národnímu výboru.

(2) Zjistí-li se při technické prohlídce, že motorové vozidlo nevyhovuje podmínkám, za kterých byla schválena jeho technická způsobilost k provozu, určí okresní národní výbor přiměřenou lhůtu k odstranění závad.

(1) Vznikne-li důvodná pochybnost o technické způsobilosti motorového vozidla k provozu, dá okresní národní výbor, v jehož obvodu vozidlo právě je, provést na náklad držitele technickou prohlídku vozidla.

(3) V závažných případech (§ 62) učiní okresní národní výbor opatření, aby vozidla nebylo možno používat k provozu, dokud závada trvá; držitel vozidla je povinen odevzdat okresnímu národnímu výboru provozní průkaz motorového vozidla, po případě i typové osvědčení, které mu okresní národní výbor vrátí po odstranění závady na vozidle.

(1) Motorová vozidla jsou podrobena pravidelným technickým prohlídkám, které se provádějí na náklad jejich držitele. Účelem těchto prohlídek je zjistit, zda motorová vozidla vyhovují stanoveným podmínkám a zda jsou řádně udržována.

(2) Motorová vozidla s výjimkou motocyklů a motorových vozíků pro invalidy jsou podrobena pravidelným technickým prohlídkám jednou za rok.

(7) Všechny pravidelné technické prohlídky se provádějí podle jednotných směrnic, které vydá ministerstvo dopravy.

(6) Provádění technických prohlídek podléhá dozoru krajských národních výborů.

(10) Výsledek technické prohlídky poznamená orgán, který prohlídku provádí, do typového osvědčení.

(3) Krajský národní výbor může buď pro všechna motorová vozidla uvedená v odstavci 2 nebo pro některé jejich druhy stanovit, že podléhají pravidelným technickým prohlídkám každého půl roku. Může také stanovit pro osobní automobily, které nejsou určeny pro dopravní podnikání a pro motorové tříkolky lhůty; delší, ne však delší dvou let, jakož i podrobit pravidelným technickým prohlídkám motocykly a motorové vozíky pro invalidy.

(4) Technické prohlídky motorových vozidel určených k dopravě osob v dopravním podnikání provádí krajský národní výbor nebo orgán jím k tomu zmocněný. Technické prohlídky ostatních motorových vozidel provádí jednotná celostátní organisace československých motoristů (dále jen „organisace motoristů“), a to ve zvláštních zkušebnách; organisační řád těchto zkušeben vydá ministerstvo dopravy.

(5) V případě potřeby může ministerstvo dopravy pověřit prováděním technických prohlídek motorových vozidel také jinou socialistickou právnickou osobu.

(9) Ustanovení § 14 odst. 2 a 3 platí obdobně, u motorových vozidel, určených k dopravě osob v dopravním podnikání, činí však na místě okresního národního výboru opatření krajský národní výbor nebo orgán jím zmocněný.

(8) Motorové vozidlo musí být k technické prohlídce vyčištěno; jeho držitel musí předložit typové osvědčení a provozní průkaz.

(3) Orgány uvedené v odstavci 2 vykonávají svá oprávnění podle směrnic ministerstva dopravy, vydaných, pokud jde o orgány Československé státní pošty, národního podniku, v dohodě s ministerstvem pošt.

(1) Schvalovat technickou způsobilost a provádět technické prohlídky motorových vozidel ozbrojených sborů, jakož i vykonávat působnost uvedenou v §§ 12 a 13 náleží orgánům, které k tomu budou zmocněny příslušným ministerstvem; totéž platí pro přidělování poznávacích značek a vydávání provozních průkazů. Svá oprávnění vykonávají tyto orgány podle směrnic příslušného ministerstva, vydaných podle zásad této vyhlášky.

(2) Schvalovat technickou způsobilost a provádět technické prohlídky motorových vozidel, jakož i přidělovat poznávací značky, vydávat provozní průkazy a vykonávat působnost podle ustanovení §§ 12 a 13 přísluší, pokud jde o motorová vozidla

(1) Pro přívěsné vozy motorových vozidel (dále jen „přívěsy“) platí ustanovení §§ 2 až 18 s tou odchylkou, že pro přívěs se přiděluje popisná značka, po případě zvláštní popisná značka.

(2) Popisná značka přívěsu má mimo rozeznávací značku územní (§ 10 odst. 3) pořadové číslo určené pro přívěsy v obvodu příslušného okresního národního výboru.

(3) Povinnost opatřit přívěs při provozu na veřejných silnicích poznávací značkou tažného vozidla (§ 40 odst. 1) tím není dotčena.

(2) Zejména může stanovit,

(1) Ministerstvo dopravy může v dohodě s příslušnými ústředními úřady z hospodářských důvodů učinit opatření k zajištění hospodárnosti provozu motorových vozidel.

(1) Okresní národní výbor vyloučí trvale nebo dočasně motorové vozidlo z provozu,

(2) Držitel, který své vozidlo trvale vyřadil z provozu nebo jehož vozidlo bylo z provozu vyloučeno okresním národním výborem, je povinen vrátit provozní průkaz okresnímu národnímu výboru, který jej vydal, a předložit typové osvědčení ke znehodnocení a zrušení poznávací značky.

(3) Trvalé vyloučení motorového vozidla z provozu jeho držitelem musí být — s výjimkou motocyklů a motorových vozíků pro invalidy — schváleno krajským národním výborem nebo orgánem jím k tomu zmocněným.

(1) Rozhled řidiče dopředu i na strany musí být dostatečný tak, aby mohl řídit s jistotou; nesmí být nijak omezován.

(2) Z obrysů motorového vozidla nebo jeho přívěsu nesmí žádná část tak vyčnívat, aby ohrožovala provoz více, než je nevyhnutelné; zejména na přední části motorového vozidla nesmí být předměty (okrasy a pod.), které mají ostré hrany nebo hroty a výstupky. Dveřní kliky se musí zapustit, jestliže by přesahovaly obrys motorového vozidla nebo jeho přívěsu. Dveřní závěsy musí být u osobních automobilů vpředu ve směru jízdy.

a)	celková šířka	2,50 m
b)	celková výška	4,00 m
c)	celková délka
	nákladního automobilu se dvěma nápravami	10,00 m
	autobusu se dvěma nápravami	12,00 m
	motorového vozidla se třemi a více nápravami (tyto délky se rozumějí mimo závěs pro přívěsy)	12,00 m
	motorového vozidla s návěsem	14.00 m
	soupravy motorového vozidla s jedním přívěsem	18.00 m
	soupravy motorového vozidla se dvěma přívěsy	22.00 m

(1) Nejvyšší přípustné rozměry jsou:

(2) Plachtové oblouky a plachtová kostra musí být snímatelné. Vozidla s dovoleným zatížením větším než 3 t musí mít uprostřed ložnou výšku nejméně 1800 mm nebo musí být možno plachtové oblouky na tuto výšku nastavit; ložná výška nesmí přestoupit 3000 mm.

		Tlak nápravy	Celková váha
		v t	v t
a)	motorová vozidla se dvěma nápravami	9,0	14,0
b)	motorová vozidla se třemi nápravami	7,25	19,5
c)	motorová vozidla se čtyřmi a více nápravami	6,5	6,5 x počet náprav
d)	motorová vozidla s návěsem, celkově o třech nápravách	8,0	19,5
	celkově o čtyřech a více nápravách	7,25	6,5 x počet náprav
e)	přívěsy	6,0	6 x počet náprav.

(1) U motorových vozidel a přívěsů s pneumatickými obručemi nebo s jinými pryžovými obručemi, stejně pružnými jako pneumatické obruče, nesmí tlak nápravy a celková váha překročit:

(3) Jestliže motorová vozidla nebo přívěsy mají plné pryžové obruče nebo obruče pružností jim rovnocenné, nesmí tlak jedné nápravy být větší než 4 tuny.

(2) Naopak lze omezit provoz vozidel, jejichž tlaky na nápravy odpovídají hodnotám uvedeným v § 22, na určité silnice I. třídy nebo na úseky ostatních silnic.

(1) V odůvodněných případech lze povolit i vyšší tlaky na nápravy, než jsou uvedeny v § 22, zpravidla však ne více než 13 t, nebo větší rozměry, jež jsou uvedeny v § 21, a stanovit jiné úlevy a podmínky pro provoz takových vozidel.

(3) O povolení nebo omezení rozhoduje a jeho podmínky stanoví, nepřesahuje-li provoz obvod jednoho okresu, okresní národní výbor, jinak krajský národní výbor, z jehož obvodu jednotlivý provoz vychází. Ministerstvo dopravy může v dohodě s příslušnými ústředními úřady povolit výjimky a stanovit podmínky provozu i všeobecně pro určité veřejné silnice nebo pro určité druhy vozidel; jde-li o trvalý provoz, vyhlásí jeho podmínky v Úředním listě.

(4) Žádost musí obsahovat aspoň tyto údaje:

(5) V povolení mohou být předepsány podmínky provozu, zejména směr, způsob a doba provozu, doprovod, rychlost jízdy a opatření k zajištění ostatního provozu, vozovky, mostů nebo železničních přejezdů.

(6) Pokud nejde o trvalý provoz (odstavec 3), musí mít osoba určená v povolení za odpovědného vedoucího povolení při provozu u sebe a prokázat se jím na požádání dopravním orgánům.

(1) Vzdálenost středů krajních náprav u jedné skupiny náprav, u jednoho motorového vozidla, u motorového vozidla s přívěsem nebo návěsem musí být v závislosti na celkové váze a naopak podle následující tabulky:

Vzdálenost středů krajních náprav v metrech	Celková váha v t
Od 1 m včetně do méně než 2	14,50
Od 2 m včetně do méně než 3	15,00
Od 3 m včetně do méně než 4	16,25
Od 4 m včetně do méně než 5	17,50
Od 5 m včetně do méně než 6	18,75
Od 6 m včetně do méně než 7	20,00
Od 7 m včetně do méně než 8	21,25
Od 8 m včetně do méně než 9	22,50
Od 9 m včetně do méně než 10	23,75
Od 10 m včetně do méně než 11	25,00
Od 11 m včetně do méně než 12	26,25
Od 12 m včetně do méně než 13	27,50
Od 13 m včetně do méně než 14	28,75
Od 14 m včetně do méně než 15	30,00
Od 15 m včetně do méně než 16	31,25
Od 16 m včetně do méně než 17	32,50
Od 17 m včetně do méně než 18	33,76
Od 18 m včetně do méně než 19	35,00
Od 19 m včetně do méně než 20	36,25

(2) Souprava vozidel, i když vozidla jednotlivě vyhovují předpisům o tlaku náprav podle § 22, může mít dovolené zatížení jen do celkové váhy stanovené v předchozím odstavci.

(2) Motorové vozidlo s návěsem může mít pouze jeden přívěs; je-li však vozidlo s návěsem určeno k dopravě osob, nesmí mít přívěs více než jednu nápravu a nesmí se ho používat k dopravě osob.

(1) Soupravu vozidel tvoří jedno tažné motorové vozidlo a jeden nebo dva přívěsy.

(2) Kola brzděná každou touto brzdou musí být uspořádána souměrně po obou stranách podélné osy vozidla.

(3) Alespoň jedna z obou brzd musí působit přímo na brzdové plochy připojené na kola, buď pevně nebo prostřednictvím součástek, u nichž je vyloučeno selhání.

(4) Motorové vozidlo musí být zařízeno tak, aby mohlo být brzděno motorem.

(5) Ústrojí k ovládání pomocné brzdy musí být u motorových vozidel takové, aby zůstalo zajištěno v zabrzděné poloze mechanickým způsobem, i když řidič opustí vozidlo. Tato pomocná brzda musí být tak účinná, aby i bez použití brzdicího účinku motoru bylo lze zabránit otáčení kol plně zatíženého vozidla na nejvyšším stoupání, které může vozidlo na veřejných silnicích vyjet.

(6) U motorových vozidel hnaných elektrickou energií z akumulátorů může jedna z obou brzd být brzdou odporovou nebo brzdou na krátko. V tom případě neplatí ustanovení odstavců 3 a 5.

(1) Motorové vozidlo musí mít dvě brzdy, brzdu provozní a brzdu pomocnou, uspořádané tak, aby každá z nich byla vždy schopna — selže-li brzda druhá — v náležité vzdálenosti vozidlo zastavit i při nejvyšším dovoleném zatížení vozidla a při jakémkoliv sklonu vozovky.

(6) Nemohou-li být brzdy přívěsů o celkové váze do 3500 kg, jichž se užívá výlučně za motorovými vozidly s omezenou rychlostí do 30 km/hod., obsluhovány řidičem tažného vozu a nejsou-li samočinné, musí být obsluhovány brzdaři, kteří musí mít volný rozhled na vozovku.

(7) V soupravě motorových vozidel smí být užito pouze jediného přívěsu, opatřeného nájezdovou brzdou. Přívěsy s nájezdovou brzdou nesmějí mít vzadu závěs k přivěšení dalšího přívěsu.

(8) Ustanovení předchozího odstavce se nevztahuje na

(5) Přívěs, který je podle ustanovení předchozích odstavců opatřen brzdami, musí být vybaven zařízením, které zajišťuje jeho samočinné zastavení, jestliže se závěs přetrhne; toto ustanovení neplatí pro dvoukolové přívěsy obytné, ani pro přívěsy zavazadlové, jejichž celková váha přesahuje 750 kg, jsou-li tyto přívěsy opatřeny mimo hlavní závěs ještě pomocným spřáhlem (řetězem nebo lanem).

(4) Brzda musí být tak účinná, aby bylo lze zabránit otáčení kol plně zatíženého odpojeného přívěsu při jakémkoliv sklonu vozovky.

(3) Brzdy přívěsu, jehož celková váha přesahuje 3500 kg, musí být zařízeny tak, aby mohly být uvedeny v pohyb pedálem provozní brzdy tažného vozidla. Jestliže celková váha přívěsu nepřesahuje 3500 kg, může být jeho brzda konstruována tak, aby byla uváděna v činnost sblížením přívěsu a tažného vozidla (brzdění setrvačností, nájezdová brzda), avšak jen tehdy, není-li celková váha přívěsu větší než pohotovostní váha tažného vozidla.

(2) Ustanovení předchozího odstavce platí také pro přívěsy, jejichž celková váha nepřesahuje 750 kg, jest však větší než polovina pohotovostní váhy tažného vozidla.

(1) Přívěs, jehož celková váha přesahuje 750 kg, musí být opatřen alespoň jednou brzdou; tato brzda musí působit nejméně na polovinu počtu všech kol, jež musí být uspořádána souměrně po obou stranách podélné osy přívěsu.

(1) Motorové vozidlo s návěsem, jestliže celková váha návěsu přesahuje 750 kg, musí být zařízeno tak, aby brzda návěsu byla uváděna v činnost pedálem provozní brzdy motorového vozidla.

(2) Brzda návěsu musí být tak účinná, aby bylo lze zabránit otáčení kol plně zatíženého odpojeného návěsu při jakémkoliv sklonu vozovky.

(3) Každý návěs opatřený brzdou musí mít brzdové zařízení zajišťující jeho samočinné zastavení, přetrhne-li se závěs.

(1) Motorová vozidla — kromě motocyklů solo — a přívěsy musí být opatřena dvěma červenými odrazovými skly, která musí být umístěna vzadu na vozidle souměrně po obou stranách; dvounápravové přívěsy musí být mimo to opatřeny po jednom červeném odrazovém skle na konci bočních stěn, a to na jejich dolejším okraji.

(2) Motocykl solo musí mít vzadu jedno červené odrazové sklo.

(3) Přívěsy musí být opatřeny dvěma bílými odrazovými skly, umístěnými vpředu na dolejším vnějším okraji přední stěny souměrně po obou stranách.

(4) Odrazové sklo může být kruhové nebo oválné; u přívěsu může být tvaru stejnostranného trojúhelníku, jehož jeden vrchol je obrácen nahoru. Odrazové sklo musí mít účinnou plochu nejméně 20 cm². Zadní odrazová skla nesmí být umístěna výše než 50 cm nad zemí; umístěna musí být co nejblíže k bočním okrajům vozidla, ne však dále od nich než 40 cm; nesmí být ničím zakryta ani zašpiněna, červená odrazová skla mohou být zasazena do koncových červených světel, jestliže tato vyhovují shora uvedeným podmínkám.

(5) Odrazová skla musí být viditelna za noci bez atmosférických poruch na vzdálenost nejméně 100 m, jsou-li osvětlena dvěma dálkovými světlomety.

(6) Přípustná jsou pouze odrazová skla zkoušená orgánem zmocněným ministerstvem dopravy; na odrazových sklech musí býti zkušební značka.

(1) Na motorovém vozidle, jemuž byla přidělena poznávací značka, musí být značka vyznačena jak vpředu, tak i vzadu, a to buď přímo na vozidle nebo na tabulkách, které jsou s vozidlem pevně spojeny. Má-li motorové vozidlo přívěs nebo přívěsy, musí být poznávací značka vyznačena též vzadu na posledním přívěsu; v posledním případě může být odnímatelná.

(10) Řidič vozidla odpovídá za to, aby poznávací (popisná) značka byla za jízdy stále dobře čitelná.

(2) Motocykly musí mít přední poznávací značku ve směru jízdy na obou stranách tabulky, jejíž přední hrana je zaoblena. Tabulka může být přizpůsobena zakřivení blatníku. Jsou-li blatníky dostatečně široké, může být přední poznávací značka nahrazena dvěma značkami vyznačenými na obou stranách předních blatníků, je-li plocha, na níž je značka vyznačena, nezaoblená.

(3) Tabulka nebo značka na vozidle musí být umístěna na místě dobře viditelném, a to kolmo nebo alespoň téměř kolmo na směr jízdy. Vybíhá-li u motorových vozidel tvar karoserie vpředu, po případě vzadu, do špičky o úhlu menším než 120°, může být přední, po případě zadní značka nahrazena dvěma značkami umístěnými ve směru osy vozidla, aby bylo lze značku s obou stran číst. Plocha zadní poznávací značky smí být skloněna až do 30° dopředu ve směru jízdy. Spodní hrana přední poznávací značky nesmí být méně než 20 cm, zadní poznávací značky méně než 30 cm nad vozovkou. Horní hrana zadní poznávací značky nesmí být výše než 125 cm nad vozovkou. Poznávací značky musí být stále čitelný zepředu i zezadu v mezích úhlu 60° s obou stran podélné osy vozidla.

(4) Popisná značka přívěsu se umísťuje s výrobním štítkem na přední stěně přívěsu vpravo nahoře.

(5) Poznávací (popisné) značky musí být provedeny v rozměrech a způsobem předepsaným ministerstvem dopravy; písmena i čísla musí být provedena černě na bílém podkladě. Tabulka musí být černě orámována.

(6) Krajské národní výbory mohou podle směrnic ministerstva dopravy stanovit, že zhotovování poznávacích (popisných) značek nebo jejich výdej mohou výlučně provádět orgány jimi zmocněné; tyto orgány odpovídají za řádné provedení značek. Ministerstvo dopravy může stanovit, že poznávací (popisné) značky musí být opatřeny otiskem razítka orgánu, který je zhotovil nebo vydal.

(7) Nákladní automobily, na nichž není vyznačen držitel vozidla, musí mít poznávací značku ještě na obou bočních stranách karoserie, a to uprostřed jejich poslední třetiny. Nápis musí být proveden bílou barvou, výška písmen a číslic musí být nejméně 300 mm, šířka každé číslice nebo písmena nejméně 130 mm, jejich síla nejméně 30 mm.

(8) Zvláštní značky (§ 13) mají písmena, čísla a orámování červená; před pořadovým číslem mají vždy 0. Na vozidle nesmějí být trvale připevněny.

(9) Na motorovém vozidle nesmí být v blízkosti poznávací značky umístěno, s výjimkou mezinárodní poznávací značky, žádné jiné označení, jež by mohlo uvést v omyl nebo odvrátit pozornost od poznávací značky.

(5) Světlomety musí být ve stejné výši a ve stejné vzdálenosti od roviny souměrnosti vozidla. Spodní hrana zrcadla nesmí být výše než 1 m, u traktorů, jichž se užívá v polním a lesním hospodářství, ne výše než 1,20 m nad vozovkou. Světlomety musí být na vozidle tak upevněny, aby nemohla nastat nezamýšlená změna v jejich seřízení nebo samovolná změna namáháním během provozu.

(1) Motorové vozidlo, jehož rychlost na rovině může přesahovat 20 km/hod., musí být opatřeno dvěma dálkovými světlomety s bílým nebo žlutým světlem, umístěnými vpředu, jež jsou schopny účinně osvětlit vozovku za noci bez atmosférických poruch na vzdálenost nejméně 100 m dopředu.

(10) Pro světla motorových vozidel, jejichž nejvyšší rychlost nepřesahuje 10 km/hod., platí ustanovení § 66 odst. 1.

(2) Mimo to musí být motorová vozidla uvedená v odstavci 1 opatřena dvěma tlumenými bílými nebo žlutými světlomety, umístěnými vpředu, jež jsou v případě potřeby schopny účinně osvětlit vozovku za noci bez atmosférických poruch na vzdálenost nejméně 30 m dopředu, aniž by oslňovaly uživatele silnice v kterémkoliv směru. Tlumená světla mohou být vestavěna do světlometů dálkových.

(3) Světlomety musí být zařízeny tak, aby řidič mohl současně zapínat jen jeden druh světel.

(4) Při zapnutí dálkových světlometů se musí v zorném poli řidiče rozsvítit tmavomodré světlo. U traktorů, s nekrytým sedadlem pro řidiče může zapnutí dálkových světlometů být návěstěno polohou páčky vypínače.

(6) U autobusů a nákladních automobilů musí být přední světlomety nezatíženého vozidla upraveny tak, aby střední paprsky světla jimi vrhaného dopadaly na vodorovnou vozovku ve vzdálenosti nejvýše 80 m, vozidla zatíženého ve vzdálenosti nejvýše 100 m.

(7) Příkon žárovek ve světlometech smí být při středním provozním napětí na patici žárovky nejvýše 35 W. Rozptýlení světla musí být dosaženo žlábkováním zrcadel světlometů nebo jejich krycích skel.

(8) Pozorovací okénka, i barevná, na pouzdrech osvětlovacích zařízení musí být tak umístěna, aby nemohla být zaměňována s ukazateli směru nebo jinými znameními.

(9) Motorová vozidla o rychlosti větší než 10 km/hod., ale menší než 20 km/hod., musí být opatřena dvěma světlomety s bílým nebo žlutým světlem, umístěnými vpředu, jež jsou schopny účinně osvětlovat vozovku za noci bez atmosférických poruch na vzdálenost nejméně 30 m dopředu, aniž by oslňovaly uživatele silnice v kterémkoli směru.

(1) Kromě světlometů předepsaných v § 34 může být použito k osvětlení vozovky jednoho nebo dvou pomocných světlometů (světlometu do mlhy, do zatáčky, široce zářících světlometů atd.). Pomocné světlomety nesmí být umístěny výše, nežli světlomety předepsané v § 34; musí být zařízeny tak, aby je bylo možno zapínat jen společně s uvedenými světlomety. Příkon každého z nich smí být nejvýše 35 W. O barvě světel pomocných světlometů platí ustanovení § 34 odst. 1, o jejich upevnění § 34 odst. 5 a o pozorovacích okénkách § 34 odst. 8.

(2) Motorová vozidla mohou mít ještě hledači světlomet a světlomet zpětný. Na tyto světlomety se předpisy odstavce 1 nevztahují. Hledači světlomet může mít bílé nebo slaběžluté světlo. Jeho zapínání musí být uspořádáno tak, aby mohl být zapnut jen společně s osvětlením poznávací značky a s obrysovými světly. Světlomet zpětný s bílým nebo slaběžlutým světlem je přípustný, jestliže je tak skloněn, že osvětluje vozovku do dálky nejvýše 10 m za vozidlem a jestliže může svítit jen při zapnutí zpětné rychlosti; toto ustanovení se nevztahuje na světlomety umístěné na zádi zemědělských traktorů a motorových pojízdných strojů a určené k osvětlování přívěsného nářadí výlučně při práci mimo veřejné silnice.

(1) Každé motorové vozidlo — kromě motocyklů — musí být opatřeno vpředu dvěma bílými obrysovými světly.

(2) Motocykl s postranním vozíkem musí být opatřen jedním obrysovým světlem na vnější straně vozíku. Motocykl s přívěsným vozíkem musí být opatřen dvěma obrysovými světly, je-li vozík širší než šířka řídítek motocyklu; jinak stačí bílá odrazová skla na přední stěně přívěsného vozíku co nejblíže boční hraně.

(3) Přívěs musí být opatřen dvěma obrysovými světly, přesahují-li boční obrysy přívěsu obrys tažného vozidla.

(4) Obrysová světla musí svítit dopředu bílým světlem; musí být viditelná za noci bez atmosférických poruch zpředu ze vzdálenosti 150 m od vozidla. Nesmí oslňovat; příkon každého z nich nesmí být větší než 10 W. O pozorovacích okénkách platí ustanovení § 34 odst. 8.

(1) Motorová vozidla s výjimkou motocyklů solo, musí mít vzadu dvě červená stejně silně svítící koncová světla umístěná ve stejné výši a ve stejné vzdálenosti od osy zadní stěny vozidla.

(2) Motocykly solo musí mít jedno koncové červené světlo.

(3) Koncová světla musí být viditelná za noci bez atmosférických poruch na vzdálenost 150 m dozadu od vozidla. Účinná svítící plocha koncového světla smí být nejvýše 20 cm²; použití čoček nebo zrcadel není přípustné. Koncová světla musí být ve výši mezi 40 až 125 cm nad vozovkou. Jejich vzájemná vzdálenost musí být nejméně 110 cm. Každé koncové světlo musí mít vlastní bezpečné vedení. Má-li motorové vozidlo ukazatele směru ve tvaru ramene, musí být koncové světlo umístěno níže než rameno ukazatele.

(4) Každé motorové vozidlo musí mít vzadu jedno nebo dvě brzdová světla, která se rozsvítí, jakmile se uvede v činnost provozní brzda motorového vozidla. Brzdová světla musí být červená nebo oranžová, musí za dne zřetelně svítit a za tmy musí být snadno rozeznatelná od koncových světel. Při použití dvou brzdových světel musí být tato světla umístěna bezprostředně u světel koncových; jediné brzdové světlo musí být umístěno u levého koncového světla nebo uprostřed mezi oběma koncovými světly. Je-li výjimečně brzdové světlo červené, musí být jeho světelná intensita větší než u červeného koncového světla, je-li s ním seskupeno nebo do něho zasazeno.

(5) Ustanovení odstavce 4 neplatí pro traktory užívané v zemědělském a lesním hospodářství a pro motorové pojízdné stroje, nejsou-li opatřeny vzduchotlakovými brzdami a nemohou-li překročit rychlost 30 km/hod., jakož i pro motocykly solo, jejichž technická způsobilost k provozu byla schválena do 31. prosince 1952.

(6) Jsou-li připojeny přívěsy, musí být koncová a brzdová světla, pokud jsou předepsána pro tažné motorové vozidlo, umístěna také na konci soupravy. Ustanovení odstavců 1, 3 a 4 platí obdobně.

(7) Zadní poznávací značka motorového vozidla nebo přívěsu musí být osvětlena světlem dopadajícím nebo prosvětlujícím tak, aby byla čitelná za noci bez atmosférických poruch alespoň na vzdálenost 20 m dozadu od vozidla.

(8) Červené koncové světlo a světlo zadní poznávací značky motorového vozidla nebo přívěsu se musí rozsvítit současně s kterýmkoliv světlem obrysovým, tlumeným, dálkovým nebo popomocnými světlomety a zhasnout teprve, zhasnou-li tato světla.

(2) Budka pro řidiče u nákladních vozidel musí být tak zvukově isolována, aby do ní vnikalo co nejméně hluku.

(1) Každé motorové vozidlo musí mít tlumič výfuku v neustálé činnosti upraven tak, aby řidič nemohl během jízdy jeho činnost přerušit. Páry a zplodiny hoření musí být bezpečně odvedeny dobře utěsněným výfukovým potrubím. Je-li výfukové potrubí přímo pod podlahou vozidla, musí být podlaha chráněna vhodným způsobem před vznícením. Výfuková trouba nesmí vyúsťovat směrem k ploše vozovky a napravo. U nákladních automobilů, používaných také k dopravě osob a u autobusů, musí být výfuková trouba vyvedena až k blízkosti zadní hrany vozidla a potom vodorovně doleva pod úhlem 30 až 45° k podélné ose vozidla; musí sahat přibližně k zadnímu obrysu vozidla.

(2) Poznávací (popisné) značky vozidel osob uvedených v odstavci 1 a ostatních cizinců, musí mít písmena, čísla a orámování červená na žlutém podkladě; ustanovení upravující mezinárodní provoz motorových vozidel zůstávají nedotčena.

(1) Motorová vozidla členů cizích zastupitelských úřadů v Československu nebo vozidla osob jim na roven postavených, mohou být opatřena ještě označením z velkých tiskacích písmen CD nebo CC, provedených červeně na žluté ploše oválného tvaru.

(5) Viditelnost ukazatelů nesmí být rušena vyčnívajícími částmi, jako záložními obručemi, upevňovacími šrouby střechy a pod. Zařízení a světla, která by bylo lze zaměňovat s ukazatelem, nejsou přípustná.

(4) Není-li ukazatel směru jízdy umístěn v zorném poli řidiče, musí být jeho poloha řidiči návěstěna světlem na přístrojové desce. Ramena ukazatele směru jest nutno umístit přibližně v místě, kde řidič nebo jeho spolujezdec mohou dát znamení rukou; rozhled řidiče nesmí být jimi rušen.

(3) Jsou-li ukazatelé směru ve tvaru ramene, musí být ramena tak veliká, aby — jsou-li vysunuta — změnila obrys vozidla. Nejsou-li vysunuta, nesmějí být viditelná. Ramena mohou vykonávat kývavý pohyb.

(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na motorové vozíky pro invalidy, na motocykly a na traktory, které nemají budku pro řidiče.

Žádné jiné světlo na vozidle nesmí být přerušované.
(1) Motorová vozidla musí mít ukazatele směru jízdy. Ukazatelem směru může být jen

(2) Všechna zařízení, sloužící k obsluze motorového vozidla za jízdy (pedály, páky, rukojeti, vypínače, kličky a pod.) musí být umístěna tak, aby je řidič mohl snadno a bez nebezpečí záměny i ve tmě ovládat, aniž by musel odvracet pozornost od vozovky. Osvětlení přístrojové desky musí mít samostatný vypínač a nesmí, je-li zapnuto, oslňovat řidiče.

(1) Řízení motorového vozidla a zatížení řízených kol musí byt takové, aby se zřetelem k celkové váze a největší rychlosti vozidla bylo stále zajištěno snadné, rychlé a jisté vyhýbání, zatáčení a otáčení. Spoje součástí řídícího ústrojí se nesmí opotřebením tak uvolnit, aby mohlo dojít k jejich přerušení; šroubové spoje musí být dostatečně zajištěny.

(3) Zařízení musí vyvozovat nepřetržitý rovnoměrný zvuk stejné výše (také harmonický akord). Zařízení, která vydávají příliš silný nebo pronikavý zvuk nebo skřek, jako píšťaly, sirény, zvonky, gongy a pod., nejsou přípustna, s výjimkou uvedenou v pravidlech silničního provozu.

(2) Zařízení musí být způsobilé dát výstrahu vždy, jakmile je vozidlo v pohybu.

(1) Motorová vozidla — s výjimkou vozidel se železnými obručemi (§ 47 odst. 4) — musí mít alespoň jedno zařízení pro dostatečně hlasitou zvukovou výstrahu (houkačku); jeho zvuk nesmí ostatní uživatele silnic obtěžovat více, než je nevyhnutelně třeba.

(3) Potrubí na palivo musí mít uzavírací kohout, který lze uzavřít i za jízdy s místa řidiče. Toto zařízení nemusí být na vozidle, jestliže přívod paliva ke karburátoru nebo ke vstřikovacímu čerpadlu se děje zařízením, které při zastavení motoru přestane palivo dodávat.

(6) Karburátor musí být zařízen a umístěn tak, aby z něho nekapala pohonná látka na výfukové potrubí nebo na součásti zapalovacího, osvětlovacího a spouštěcího zařízení.

(4) Potrubí pro palivo, karburátor a všechny ostatní součástky, jimiž je vedeno palivo, musí být chráněny před nadměrným teplem a uspořádány tak, aby kapající nebo vypařující se palivo nemohlo se nahromadit, ani zapálit horkými součástmi nebo zkratem v elektrických zařízeních.

(2) Potrubí na palivo musí být takové, aby jeho těsnost nemohla být porušena otřásáním vozidla. Za potrubí pro palivo lze použít i bezešvých pružných kovových trubek nebo jiných trubek z nepropustného materiálu; potrubí musí být chráněno před mechanickým poškozením. Spoje musí býti těsné šroubením neb zasunutím, bez spájení (letování) na měkko.

(1) Nádrž na tekuté palivo musí obsahovat záložní zásobu paliva aspoň na 30 km jízdy, oddělenou od hlavní zásoby nebo musí motorové vozidlo mít pro tuto zálohu zvláštní nádrž pomocnou.

(5) Železné obruče musí mít hrany zaoblené. Hřeby musí být zapuštěny. Tak zv. ostruhy (drápky) musí být snímatelné nebo musí být jinak (na př. ochrannými obručemi) učiněny neškodnými.

(4) Železné obruče s měrným tlakem do 125 kg váhy na 1 cm šířky obruče jsou přípustné jen u motorových vozidel, jejichž největší rychlost nemůže přestoupit 8 km/hod. a u přívěsů a pracovních strojů, tažených těmito vozidly.

(3) Obruče musí být voleny tak, aby jejich rozměry a způsob konstrukce odpovídaly podmínkám provozu, zejména celkové váze vozidla (tlaku náprav) a rychlosti. Obruče nebo jiné oběžné plochy nesmí mít žádných nerovností, které by mohly poškodit pevnou vozovku.

(2) Duše, používané do plášťů, musí být stejných nebo přípustných rozměrů a musí být huštěny na tlak uvedený v příloze I, odpovídající jejich únosnosti a nejvyšší rychlosti; obruče přiměřených rozměrů musí být montovány vždy na ráfky v řádném stavu příslušných rozměrů. Předepsaný tlak obručí musí být na motorových vozidlech s výjimkou motocyklů, motorových vozíků pro invalidy, motorových tříkolek a osobních automobilů vyznačen na blatnících nebo na jiném vhodném místě, a to v desetinách atmosféry.

(1) Kola motorových vozidel, pokud mají vyšší rychlost než 30 km/hod. a kola jejich přívěsů musí mít pneumatické obruče nebo obruče jiného druhu stejně pružné; obručí se nesmí použít, jsou-li ojetý více než na hloubku vzorku, nejvýše na světlou vrstvu gumy pod běhounem, nebo jsou-li poškozeny; pláště použité na motorových vozidlech a přívěsech mohou být nejvýše dvakrát obnoveny. Obruče a duše musí být včas a řádně opraveny.

(1) Ochranné sklo před řidičem musí být z pevného materiálu, dokonale průhledného, jehož zlomky nemohou způsobit vážné zranění; jeho průhledem nesmějí být předměty skreslovány. U motorových vozidel, jejichž technická způsobilost bude schválena po 1. lednu 1953, musí být i ostatní skla týchž vlastností.

(2) Motorové vozidlo, které má ochranné sklo, musí být opatřeno alespoň jedním samočinným stiračem; toto ustanovení se nevztahuje na motocykly, opatřené ochranným štítem.

(5) Traktory s rychlostí do 30 km/hod., motorové pojízdné stroje, jakož i motorová vozidla a přívěsy, které nemají na všech kolech pryžové obruče (s výjimkou vozidel hnaných řetězovými pásy), musí mít vyznačenu nejvyšší rychlost, jako smí jet. Vyznačení je nutno provést na zvláštním štítku nebo nápisem na pravé straně vozidla bílým písmem; čísla musí být vysoká 75 až 80 mm, písmena 30 mm, síla číslice 12 mm.

(4) Přívěsy musí mít výrobní štítek na přední straně.

(3) Údaje podle předchozích odstavců nesmí držitel vozidla měnit. Musí být umístěny na místě přístupném, a to vpravo ve směru jízdy, a musí být dobře znatelné. Nesmějí být snadno měnitelné nebo odstranitelné.

(2) Mimo to musí být vyraženo nebo vyryto na snadno přístupném místě spodku nebo tam, kde strojový spodek není, na karoserii, výrobní číslo nebo seriové číslo výrobce, na motoru pak výrobní číslo motoru.

(1) Všechna motorová vozidla musí mít výrobní štítek, obsahující výrobní údaje o vozidle; výrobní štítek musí být přinýtován — nikoli přišroubován — na součást, která není snadno odnímatelná a údaje na něm musí být vyraženy nebo vyryty.

(2) Pro přestavby motorových vozidel na druhy pohonů uvedené v odstavci 1 a pro provoz motorových vozidel s takovým pohonem, platí — vedle ustanovení této vyhlášky — ještě podmínky, které vyhlásí ministerstvo dopravy v dohodě s ministerstvem všeobecném strojírenství v Úředním listě.

(1) Parní kotle, jakož i nádoby na stlačený plyn, na plyn zkapalněný nebo na plyn v kapalině rozpuštěný a generátory na plyn, jsou-li použity jako zdroje energie nebo paliva na motorovém vozidle, podléhají, pokud jde o schválení technické způsobilosti těchto vozidel k provozu, ustanovením této vyhlášky.

(3) Vozidla s omezenou rychlostí musí mít zařízení, které zamezuje překročení této rychlosti; je-li toto omezení provedeno vložkou v převodovce, musí být vložka přinýtována.

(2) Přesahuje-li vlastní váha motorového vozidla 3500 kg, musí být motorové vozidlo vybaveno zařízením, kterým je lze zajistit proti sjetí dopředu nebo dozadu (klín a pod.).

(1) Přesahuje-li pohotovostní váha motorového vozidla 400 kg, musí být vozidlo opatřeno zařízením pro zpětnou jízdu (couvání), jež je ovladatelné se sedadla řidiče.

(2) Nákladní automobily s dovoleným zatížením 3 t a více musí mít vpředu zařízení dostatečných rozměrů k upevnění vlečné tyče.

(1) Nákladní automobily s valníkem nebo s otevřenou karoserií s dovoleným zatížením 3 t a více a traktory musí být upraveny tak, aby bylo lze na ně upevnit závěs pro přívěsy.

(1) Při provozu motocyklů a traktorů musí být pohotově kapesní obvaz a patentní lahvička kožního desinfekčního prostředku.

(3) V autobusech a trolejbusech musí být za jejich provozu na místě zřetelně označeném uloženo pro každých 8 sedadel po jedné soupravě prostředků uvedených v odstavci 2.

(4) Zdravotnické prostředky musí být v nepropustném obalu a v upotřebitelném stavu.

(2) V ostatních motorových vozidlech, vyjma autobusů, musí být za jejich provozu pohotově souprava obvazových látek a desinfekční prostředek (po jednom kuse: obinadlo, kapesní obvaz, elastické obinadlo, balíček Brunsovy vaty, hydrophylová gáza, náplast a patentní lahvička kožního desinfekčního prostředku).

(1) Motorové, vozidlo musí mít počitač kilometrů a měřič rychlosti. Jejich údaje se smějí odchylovat nejvýše

(2) Počitače kilometrů a rychloměry nemusí mít vozidla s plnými pryžovými obručemi, vozidla s řetězovými pásy, motorové vozíky pro invalidy a motorová vozidla o rychlosti nižší než 30 km za hodinu.

(2) Zejména je povinen:

(1) Držitel motorového vozidla a za jízdy jeho řidič jsou povinni šetřit motorové vozidlo a věnovat soustavnou a pravidelnou péči jeho řádnému technickému stavu.

(2) Na motocyklu s dalším sedlem musí být zvláštní stupačky pro spolujezdce.

(1) Bylo-li při schválení technické způsobilosti motocyklu dovoleno opatřit motocykl dalším sedlem, musí být toto sedlo umístěno za sedlem pro řidiče, pevně spojeno s nosičem zavazadel nebo se zvlášť vyztuženou částí blatníku a pérováno zvláštními pery nebo zhotoveno z materiálu zaručujícího dostatečné pérování; obě sedla mohou být uspořádána jako dvojsedlo.

(3) Má-li motorové vozidlo přívěs, musí být mezinárodní poznávací značka umístěna stejným způsobem také vzadu na posledním přívěsu.

(2) Mezinárodní poznávací značka musí být umístěna na motorovém vozidle vzadu na dobře viditelném místě. Její vyznačení přímo na vozidle musí být provedeno na svislé nebo téměř svislé ploše zadní stěny vozidla. Je-li umístěna na zvláštní tabulce, musí být tabulka upevněna svisle nebo téměř svisle a kolmo k podélné ose souměrnosti vozidla a na vozidle řádně připevněna.

(1) Motorové vozidlo, jehož má býti použito k mezinárodnímu provozu, musí být opatřeno mezinárodní značkou, určenou pro Československo. Tuto značku tvoří velká tiskací stojatá písmena ČS zcela jednoduchých tvarů bez jakýchkoliv ozdob; písmena jsou 80 mm vysoká a jejich tahy 12 mm silné. Písmena musí být kreslena černě na bílé ploše oválného tvaru, jejíž hlavní osa je vodorovná. U automobilů má plocha rozměry 20 cm ve směru vodorovném a 15 cm ve směru svislém, u motocyklů 18 cm ve směru vodorovném a 12 cm ve směru svislém.

(1) Autobusy a osobní automobily, určené k dopravě osob v dopravním podnikání, musí být opatřeny nejméně jedním spolehlivým hasicím přístrojem s mrazuvzdornou náplní, kterou je možno hasit i hořlavé tekutiny (benzin a jeho směsi a pod.); v autobusech musí náplň vážit aspoň 8 kg nebo musí hasicí přístroj mít obsah nejméně 5 litrů, v osobních automobilech aspoň 1,6 kg, po případě 2 litry. V autobusech musí být přístroj umístěn tak, aby byl přístupný řidiči i cestujícím.

(3) Nákladní automobily a traktory s rychlostí nad 30 km za hodinu musí být opatřeny mimo ochranné sklo před řidičem také stříškou nad jeho sedadlem.

(2) Sedadla řidičů u nákladních automobilů musí být vypolštářována a umístěna tak, aby řidič a jeho průvodci nebyli ohrožováni nákladem ani omezováni ve svých pohybech.

(2) Ustanovení §§ 20 až 62 platí pro trolejbusy s výjimkou ustanovení vztahujících se na motor, jeho příslušenství, na pohonné látky a na poznávací (popisné) značky.

(1) Ustanovení §§ 1 až 17 platí i pro trolejbusy s výjimkou jejich pohonného a rozvodného zařízení a s výjimkou ustanoveni o jízdních zkouškách, o technických prohlídkách, o přidělování poznávacích (popisných) značek a o provozním průkazu.

(2) Za takové závady se pokládají zejména:

(1) Neodpovídají-li motorová vozidla technickým podmínkám stanoveným pro jejich stavbu a provoz (§§ 1 až 60) v takové míře, že bezprostředně ohrožují bezpečnost provozu, musí být vyloučena z provozu (§ 16).

(5) Traktory musí mít roztáčecí kliku a klíče potřebné k udržování vozidla.

(4) Motocykl musí mít tento výstroj:

(3) Těžký přívěs musí mít tento výstroj:

(2) Osobní automobily, autobusy a nákladní automobily musí mít tento výstroj:

(1) Motorové vozidlo musí být při provozu vystrojeno nářadím, nástroji a náhradními součástmi (výstroj), aby bylo možno opravit běžné závady vzniklé na vozidle za jízdy tak, aby byla co nejvíce zajištěna plynulost provozu.

(1) Všechna vozidla musí být opatřena brzdou; toto ustanovení se netýká saní a vozíků, ovladatelných silou řidiče, a zemědělských a lesních pracovních strojů, pokud při odpojení tažného vozidla je odpory způsobené jejich vlastní vahou zastaví samy na bezpečnou vzdálenost.

(2) Brzda čtyřkolových vozidel musí být umístěna tak, aby ji bylo možno obsluhovat s pravé strany ve směru jízdy nebo musí mít zezadu obsluhovatelnou brzdu zadních kol (brzdu vřetenovou). Červená odrazová skla musí být umístěna ve stejné vzdálenosti od podélné osy vozidla, ne dále než 40 cm od vnějšího okraje vozidla směrem k jeho ose a ne výše než 60 cm nad vozovkou.

(3) Brzdou se musí docílit zmírnění rychlosti plně zatíženého vozidla a jeho zastavení na jakémkoliv sklonu vozovky, aniž by vozovka byla poškozována.

(4) Brzdicích botek, dřev a řetězů smí býti použito jako pomocných prostředků k brzdění jen ve stavu nouze, jestliže není možno vozidlo zabrzdit brzdou.

(1) Za snížené viditelnosti musí mít vozidla na veřejných silnicích nejméně jednu neoslňující svítilnu; má-li vozidlo jednu svítilnu, musí být umístěna vpředu tak, aby světlo bylo viditelné zepředu i zezadu. Má-li vozidlo dvě svítilny, musí být umístěny ve stejné vzdálenosti od podélné osy vozidla a jejich světla musí být viditelná zepředu i zezadu.

(2) Každé vozidlo — i přivěšené — musí být vzadu opatřeno dvěma červenými odrazovými skly. Červená odrazová skla musí být umístěna ve stejné vzdálenosti od podélné osy vozidla, ne dále než 40 cm vnějšího okraje vozidla směrem k jeho ose a ne výše než 60 cm nad vozovkou.

(5) Ustanovení předcházejících odstavců o odrazových sklech neplatí pro vozidla, která není třeba ani za snížené viditelnosti podle pravidel silničního provozu osvětlovat a pro zemědělské a lesní pracovní stroje, které není třeba opatřovat brzdou (§ 65 odst. 1).

(3) Každé vozidlo — i přivěšené — musí být opatřeno na levém okraji přední strany bílým odrazovým sklem, které nesmí být umístěno ve vzdálenosti větší než 40 cm od vnějšího okraje vozidla a ne výše než 1 m nad vozovkou.

(4) Odrazová skla musí být vidět za noci bez atmosférických poruch na vzdálenost nejméně 15 m, jsou-li osvětlena světlometem se žárovkou o 25 W; ustanovení § 39 odst. 6 platí obdobně.

(1) Jízdní kolo musí mít za snížené viditelnosti vpředu svítilnu s bílým nebo slaběžlutým neoslňujícím světlem, které musí být viditelné na 300 m zepředu. Svítilna musí být tak skloněna, aby světelný kužel dopadal na rovinu nejdále do vzdálenosti 20 m před svítilnou; svítilna musí být upevněna tak, aby se její sklon za jízdy nemohl měnit.

(2) Elektrické svítilny pro jízdní kola musí být zhotoveny podle vzoru schváleného orgánem zmocněným ministerstvem dopravy. Na svítilnách musí být uvedena zkušební značka.

(3) Jízdní kola musí mít dvě na sobě nezávislé účinné brzdy a jasně znějící zvonek, slyšitelný na dostatečnou vzdálenost; jiné zvukové výstražné znamení není přípustně.

(4) Jízdní kola musí být opatřena vzadu červeným odrazovým sklem ve výši nepřesahující 60 cm nad zemí; mohou mít vzadu i červené světlo. Mimo to mohou mít červená nebo žlutá odrazová skla na okraji obou šlapadel. O opatření přívěsných vozíků za jízdními koly odrazovými skly a o vlastnostech odrazových skel platí ustanovení § 66 odst. 2 a 4.

(1) Na každém potahovém vozidle pro dopravu nákladů musí být na pravé straně vyznačeno trvanlivým způsobem jméno, příjmení a bydliště držitele vozidla. Toto ustanovení se nevztahuje na vozidla ozbrojených sborů.

(2) Označení musí být udržováno stále čitelné.

(2) Povolení úlev technických podmínek pro stavby typů motorových vozidel nebo pro jednotlivé motorové vozidlo nebo jeho část musí být vyznačeno v typovém osvědčení a provozním průkazu vozidla, pokud není v povolení úlev stanoveno jinak nebo pokud nejde o výjimku stanovenou podle § 23 odst. 3.

(1) Ministerstvo dopravy nebo orgán jím pověřený může předepsat i jiná technická zařízení a stanovit další podmínky nebo povolit úlevy pro stavbu a provoz vozidel, jejichž určení, rychlost nebo zvláštní konstrukce to vyžadují nebo dovolují.

(2) Řidičské povolení obdrží pouze ten, kdo

(1) Motorové vozidlo je oprávněn řídit na veřejných silnicích jen ten, kdo obdržel řidičské povolení. Bez řidičského povolení smí řídit motorové vozidlo jen ten, kdo se podrobuje výcviku nebo zkoušce v řízení motorových vozidel pod dohledem oprávněného učitele (§ 94).

(3) Řidičské povolení se nevyžaduje k řízení těch druhů motorových vozidel, která nevyžadují schválení své technické způsobilosti k provozu (§ 9).

(1) Řidičská povolení se udělují pro skupiny motorových vozidel, a to bez ohledu na druh jejich pohonu.

(2) Skupiny jsou:

(3) Řidičské povolení pro motorová vozidla skupin B, C a D opravňuje k jejich řízení, i když je k nim připojen lehký přívěs.

(4) Řidičské povolení může být omezeno na jednotlivé druhy motorových vozidel, patřících do příslušné skupiny; musí být takto omezeno, vyhovuje-li žadatel jen podmínkám stanoveným pro určitý druh motorových vozidel.

(1) Řidičské povolení pro skupinu motorových vozidel B opravňuje řídit i motorová vozidla skupiny T. Řidičské povolení pro skupinu C opravňuje řídit i motorová vozidla skupin B a T. Řidičské povolení pro skupinu D opravňuje řídit i motorová vozidla skupin B, C, T a trolejbusy.

(2) Řidičské povolení pro skupinu A pro motocykly do 150 ccm obsahu válců motoru, udělené osobám mladším 18 let, opravňuje řídit po dosažení 18 let všechna motorová vozidla skupiny A; řidičské povolení pro skupinu T bez těžkého přívěsu, udělené osobám mladším 18 let [ 76 odst. 1 písm. a)], opravňuje řídit po dosažení 18 let motorová vozidla této skupiny i s těžkým přívěsem.

(4) Táhne-li motorové vozidlo jiné motorové vozidlo, stačí pro řízení řidičské povolení pro skupinu motorového vozidla tažného; tažené motorové vozidlo může řídit, kdo má řidičské povolení pro skupinu B, nebo jde-li o autobus, aspoň pro skupinu C.

(3) Povolení řídit motorová vozidla s těžkými přívěsy (skupina E), získané pro jednu ze skupin B nebo C nebo D, opravňuje řídit motorová vozidla i ostatních těchto skupin s těžkými přívěsy, pokud pro ně řidič má řidičské povolení.

(2) O žádosti o řidičské povolení rozhoduje okresní národní výbor příslušný podle místa, kde se provádí výcvik.

(1) O obsahu žádosti o řidičské povolení a dokladech k ní platí ustanovení zkušebního řádu (příloha II. vyhlášky).

(2) Krajské národní výbory mohou udělit výjimečně povoleni k vydání řidičských povolení pro skupiny A, B nebo C žadatelům, kteří dovršili alespoň 17. rok věku, prokáží-li lékařskou prohlídkou tělesnou a duševní schopnost, není-li pochyb o jejich spolehlivosti, pokud jde o řízení motorových vozidel, a vyžaduje-li to obecný zájem.

(1) Řidičské povolení lze udělit

(1) Kdo chce řídit motorové vozidlo, nesmí mít takové duševní nebo tělesné vady, které by jej činily neschopným bezpečně řídit motorová vozidla.

(2) Neschopným pro duševní vadu je žadatel, který je zcela nebo částečně zbaven svéprávnosti nebo který trpí duševní poruchou.

(6) Lékařská prohlídka, pokud je touto vyhláškou předepsána pro zjištění způsobilosti řidičů nebo pro její přezkoušení, musí být provedena lékařem určeným okresním národním výborem.

(5) Za omezeně schopného k řízení motorových vozidel (§ 78) lze uznat žadatele, jehož tělesná vada může být vhodným způsobem tak vyrovnána (na př. umělým údem a pomocným zařízením na vozidle a pod.), že bezpečné řízení vozidla zůstane zajištěno.

(4) Má-li žadatel jinou tělesnou vadu, než která je uvedena v předchozím odstavci, nebo vzniknou-li při výcviku nebo při zkoušce pochybnosti o jeho tělesné nebo duševní schopnosti, musí se žadatel podrobit přezkoumání své tělesné nebo duševní schopnosti lékařem.

(3) Neschopným pro tělesnou vadu je žadatel, který trpí padoucnicí, je náchylný k záchvatům závratě nebo mdloby nebo je úplně neslyšící nebo jehož ostrost zraková nečiní ani po korekci aspoň na jednom oku nejméně 6/12 nebo který nemá ovladatelné všechny končetiny.

(2) Zejména může okresní národní výbor řidičské povolení omezit na určitý druh vozidla nebo na určité vozidlo se zvláštním zařízením, jehož způsobilost musí být krajským národním výborem nebo orgánem jím zmocněným schválena; může povolení omezit na určitou trať nebo může uložit, že při řízení musí být žadatel doprovázen osobou bez tělesné vady nebo stanovit jiná omezení nebo opatření vhodná k zajištění bezpečného řízení. Omezení nebo opatření vyznačí okresní národní výbor přesně v řidičském průkazu. Může též nařídit přezkoumání schopnosti žadatele po určitých lhůtách.

(1) Plyne-li z posudku lékaře, že žadatel je k řízení motorových vozidel schopný jen částečně, omezí okresní národní výbor řidičské povolení — pokud jeho udělení není vůbec vyloučeno — tak, aby odpovídalo schopnostem žadatele a zajišťovalo bezpečné řízení.

(2) Zkoušku stanoví a řídí krajský národní výbor; zkoušku ze znalosti pravidel silničního provozu provádí orgán národní bezpečnosti.

(1) Odborná způsobilost žadatelova se prokazuje zkouškou.

(3) Ministerstvo dopravy může v dohodě s ministerstvem národní bezpečnosti pověřit prováděním zkoušek okresní národní výbory nebo učiliště oprávněná k výcviku.

(4) Podrobnosti, zejména obsah a způsob provádění zkoušky, určuje zkušební řád.

(2) Řidičský průkaz vydá žadateli okresní národní výbor, vykonal-li žadatel úspěšně zkoušku; je-li předepsán zdokonalovací výcvik pro některé skupiny motorových vozidel (§ 85 odst. 2), opravňuje řidičský průkaz k jejich řízení jen, jsou-li splněny předepsané podmínky.

(1) Řidičské povolení se prokazuje řidičským průkazem; řidičský průkaz platí jen, je-li současně předložen občanský průkaz.

(3) Každý řidič může mít zásadně jen jeden řidičský průkaz vystavený okresním národním výborem; je-li řidičské povolení rozšířeno, uvede se rozšíření v původním řidičském průkaze.

(1) S řidičským průkazem je spojena vložka s deseti útržky; bez této vložky je řidičský průkaz neplatný.

(2) Jednotlivé útržky vložky postupně odejme okresní národní výbor nebo orgán národní bezpečnosti, dopustí-li se držitel řidičského průkazu vážného přestupku v silničním provozu.

(5) Orgán, který útržek odejme, poznamená v kmenové části vložky datum a označení přestupků.

(6) S posledním útržkem se odebere i řidičský průkaz; orgán který řidičský průkaz odebral, vydá o tom řidiči potvrzení, na které může řidič dojet do domovského stanoviště vozidla. Odebraný řidičský průkaz zašle orgán okresnímu národnímu výboru, který jej vydal.

(4) Okresní národní výbor odejme útržek vložky k řidičskému průkazu také tehdy, zjistí-li, že držitel řidičského průkazu se dopouští opětovně přestupků v silničním provozu.

(3) Za vážný přestupek v silničním provozu se považuje přestupek, kterým řidič projevil hrubou bezohlednost k bezpečnosti ostatních uživatelů veřejných silnic.

(1) Držitel řidičského průkazu musí mít řidičský průkaz při řízení motorového vozidla stále u sebe a prokázat se jím na požádání dopravním orgánům.

(2) Držitel řidičského průkazu je povinen ohlásit okresnímu národnímu výboru ztrátu řidičského průkazu, jakož i změnu údajů zapsaných v řidičském průkaze, zejména změnu svého jména; změna musí být poznamenána v řidičském průkaze tak, aby jeho údaje stále odpovídaly skutečnosti.

(3) Ztratí-li řidič úplně tělesnou nebo duševní schopnost řídit motorové vozidlo, musí být řidičský průkaz vrácen okresnímu národnímu výboru.

(1) Žádá-li řidič, který již má povolení řídit motorové vozidlo, o povolení řídit motorové vozidlo další skupiny, na něž se jeho povolení nevztahuje (§ 74), musí se podrobit dalšímu výcviku a zkoušce.

(2) O rozsahu výcviku platí ustanovení jednotné učební osnovy výcviku řidičů motorových vozidel (§ 98 odst. 2), o zkoušce ustanovení zkušebního řádu.

(1) Řídit osobní automobily užívané v silničním dopravním podnikání (autodrožky) může jen ten, kdo překročil 21. rok věku [§ 76 odst. 1 písm. c)], prokázal tříletou řidičskou praxi v řízení motorových vozidel skupiny B a vyhovuje přísnějším podmínkách tělesné a duševní schopnosti (odstavec 8). O toto oprávnění je třeba žádat obdobně jako o rozšíření řidičského povolení (§ 84). Udělení oprávnění vyznačí okresní národní výbor v řidičském průkaze v rubrice „Platí pro řízení autodrožek“,

(2) Pro řízení autobusů a trolejbusů platí podmínky uvedené v odstavci 1; žadatel musí však prokázat tříletou praxi v řízení motorových vozidel skupiny C a mimo to se podrobit zdokonalovacímu výcviku v rozsahu stanoveném zkušebním řádem. Oprávnění pro řízení autobusů vyznačí okresní národní výbor v řidičském průkaze jako povolení pro řízení motorových vozidel skupiny D; podrobí-li se žadatel zdokonalovacímu výcviku jen v řízení trolejbusů, vyznačí se oprávnění jako povolení k řízení motorových vozidel skupiny D omezené na trolejbusy.

(4) Kdo prokáže nejméně jednoletou řidičskou praxi v řízení motorových vozidel skupiny B nebo C nebo D, může řídit motorová vozidla skupiny, pro kterou má řidičský průkaz, i s těžkým přívěsem, bez dalšího výcviku nebo zkoušky; okresní národní výbor na žádost vyznačí rozšíření povolení v řidičském průkaze (skupina E).

(3) Řidičské povolení k řízení motorových vozidel skupiny C může být uděleno po předepsaném výcviku a zkoušce tomu, kdo prokázal alespoň jednoletou řidičskou praxi v řízení motorových vozidel skupiny B.

(8) Tělesnou a duševní schopnost žadatele zjistí okresní národní výbor před udělením řidičského povolení k řízení autodrožek a autobusů lékařskou prohlídkou, žadatel musí vyhovovat těmto předpisům: ostrost zraková bez korekce musí činit nejméně 6/8 na lepším a 6/12 na horším oku, barvocit a sluch musí být normální; vznikla-li však vada sluchu teprve za řidičské praxe, lze ji podle okolností pokládat za vyrovnanou návykem. Ani v tomto případě však ostrost sluchová nesmí být snížena tak, aby žadatel neslyšel zdůrazněný šepot alespoň na vzdálenost dvou metrů pro každé ucho.

(7) Sníží-li nebo promine-li okresní národní výbor dobu praxe, udělí žadatelům, kteří vyhovují ostatním stanoveným podmínkám (odstavce 1 až 4), řidičské povolení pro žádanou skupinu nebo autodrožky, ale omezí je doložkou „zkušební doba“; ve zkušební době může žadatel řídit motorová vozidla skupiny, pro kterou žádal povolení, nebo autodrožky, ale jen pod dohledem zkušeného řidiče oprávněného k řízení těchto motorových vozidel. Tohoto řidiče určí závod. Okresní národní výbor zruší omezení (doložku „zkušební doba“), splnil-li žadatel podmínky zdokonalovacího výcviku.

(6) Podrobí-li se žadatel zdokonalovacímu výcviku podle ustanovení zkušebního řádu, může být doba praxe, předepsaná předchozími ustanoveními pro řízení autodrožek, autobusů a trolejbusů, je-li to nutné v obecném zájmu, výjimečně snížena až na jeden rok; pro řízení trolejbusů může být doba praxe nahrazena nejméně pětiletou praxí v řízení motorových vozidel skupiny B; pro řízení motorových vozidel skupiny C a E může být od požadavku praxe upuštěno.

(5) Jako dobu řidičské praxe lze počítat jen dobu po nabytí řidičského povolení, po kterou žadatel skutečně řídil motorové vozidlo předepsané skupiny. Průkaz lze podat potvrzením správy podniku a jeho zaměstnaneckého orgánu nebo jiným vhodným způsobem. Pro hodnocení praxe získané v řízení pouličních drah k řízení trolejbusů platí směrnice ministerstva dopravy vydané v dohodě s ministerstvem národní bezpečnosti a vnitra.

(1) Osoby, jež nabyly řidičské povolení platné pro autodrožky nebo pro autobusy nebo trolejbusy, jsou povinny se podrobit každého druhého roku lékařské prohlídce.

(2) Nevyhovuje-li řidič přísnějším podmínkám tělesné a duševní schopnosti, omezí okresní národní výbor jeho řidičské povolení jen na skupiny motorových vozidel, pro něž se přísnější podmínky nevyžadují. Nevyhovuje-li řidič ani všeobecným podmínkám tělesné a duševní schopnosti (§ 77), postupuje okresní národní výbor podle ustanovení § 87 odst. 2.

(4) Při přezkoušení tělesné schopnosti řidiče lékařskou prohlídkou, pokud jí je třeba podle ustanovení § 77 odst. 4, nutno zkoumat u tělesných vad, získaných po vydání řidičského povolení, nejsou-li vyrovnány praxí nebo návykem.

(5) Neuplatní-li řidič nárok na obnovu svého řidičského povolení bez vážných důvodů nebo nesplní-li podmínky stanovené pro obnovu řidičských povolení, ztrácí jeho řidičský průkaz platnost a musí být vrácen okresnímu národnímu výboru.

(3) Je-li pochybnost o odborné způsobilosti žadatelově, může býti podroben přezkoušení.

(2) Okresní národní výbor na žádost obnoví platnost řidičského povolení na dalších 10 let, vyhovuje-li řidič ještě podmínkám stanoveným pro udělování řidičských povolení (§ 72).

(1) Řidičské povolení platí deset let od posledně uděleného povolení.

(3) Na podkladě tohoto potvrzení vydá okresní národní výbor na žádost řidičský průkaz pro přiměřenou skupinu motorových vozidel bez opětné zkoušky, požádá-li o to žadatel nejdéle do jednoho roku od skončení služebního poměru a nestal-li se mezitím k řízení motorových vozidel nezpůsobilým.

(2) Zvláštní řidičská povolení platí jen po dobu služebního poměru, a to i pro řízení motorových vozidel neslužebních; po ukončení služebního poměru musí být příslušné zvláštní řidičské průkazy vráceny, ale držiteli bude na žádost vydáno potvrzení, pro jakou skupinu motorových vozidel měl zvláštní řidičské povolení.

(1) Pro řízení vozidel ozbrojených sborů vydávají a po případě odnímají zvláštní řidičská povolení orgány, které určí příslušné ministerstvo; pro vydávání zvláštních řidičských povolení platí směrnice těchto ministerstev, vydané se zřetelem k zásadám této vyhlášky.

(4) Byl-li řidičský průkaz odebrán na dobu delší jednoho roku nebo vyžaduji-li to okolnosti případu, může okresní národní výbor stanovit podmínky pro jeho vrácení (nový výcvik, zkouška, přezkoušení tělesné nebo duševní schopnosti).

(3) Bylo-li odňato řidičské povolení, musí být řidičský průkaz vrácen okresnímu národnímu výboru.

(2) Okresní národní výbor odejme řidičské povolení dočasně, jestliže

(1) Řidičské povolení odejme okresní národní výbor navždy, jestliže

(2) Výchovu řidičů motorových vozidel provádí organisace motoristů nebo jiné socialistické právnické osoby pověřené ministerstvem dopravy v dohodě s ministerstvem národní bezpečnosti, a to podle směrnic vydaných ministerstvem dopravy v dohodě s příslušnými ústředními úřady.

(1) Stát pečuje o stálou výchovní řidičů motorových vozidel, zejména o zvyšování jejich ideové úrovně a charakterových vlastností potřebných k bezpečnému, plynulému a hospodárnému silničnímu provozu.

(2) Podle výsledků přezkoušení může okresní národní výbor řidičské povolení odejmout nebo je omezit podle ustanovení § 78; může též uložit nový výcvik.

(1) Má-li okresní národní výbor vážný důvod k domněnce, že řidič je nezpůsobilý nebo jen částečně způsobilý k řízení motorových vozidel, dá přezkoumat jeho tělesnou nebo duševní schopnost lékařem nebo dá přezkoušet jeho odbornou způsobilost.

(1) Účelem výcviku v řízení motorových vozidel je seznámit žadatele o řidičské povolení s předpisy o provozu na veřejných silnicích, s technikou motorového vozidla a s jeho udržováním a vycvičit je v technice jízdy.

(2) Veškerý výcvik se provádí podle jednotných zásad, které stanoví učební osnova; učební osnova určuje zejména rozsah theoretického výcviku, způsob praktických cvičení v udržování vozidel a výcviku v jízdě, dobu výcviku, jakož i práva a povinnosti žáků a orgánů provádějících výcvik.

(3) Učební osnovu vydává ministerstvo dopravy v dohodě s příslušnými ústředními úřady a jednotnou odborovou organisací.

(4) Na provádění výcviku dozírají krajské národní výbory podle směrnic ministerstva dopravy vydaných v dohodě s ministerstvem národní bezpečnosti, a pokud jde o výcvik prováděný školami, podle směrnic ministerstva školství, věd a umění vydaných v dohodě s ministerstvy dopravy a národní bezpečnosti.

(1) Organisace motoristů je oprávněna k výcviku v řízení motorových vozidel všech druhů, a to ve zvláštních učilištích.

(2) Ministerstvo dopravy může v dohodě s ministerstvem národní bezpečnosti pověřit též jiné socialistické právnické osoby, aby prováděly výcvik v řízení motorových vozidel, vyžaduje-li to zájem výcviku.

(4) K výcviku řidičů zemědělských traktorů (traktorů s omezenou rychlostí do 30 km/hod.) jsou oprávněny:

(3) Školy směru automobilního, dopravního a strojnického jsou oprávněny k výcviku svých žáků, a to v rozsahu, který pro ně stanoví jejich učební osnova.

(2) Povolení se uděluje na žádost osobám, které musí splňovat tyto podmínky:

(1) Jízdě motorovým vozidlem může vyučovat jen ten, kdo k tomu obdržel povolení krajského národního výboru; povolení k provádění výcviku v jízdě může krajský národní výbor udělit jen podle plánované potřeby učilišť oprávněných k výcviku.

(3) Zkoušku provádí krajský národní výbor.

(4) Povolení nelze udělit pro jinou skupinu, než na kterou zní řidičský průkaz žadatele. Žádá-li se o rozšíření již vydaného povolení o povolení k vyučování jízdě na motorových vozidlech jiné skupiny, musí se žadatel podrobit doplňovací zkoušce. Tato zkouška nahrazuje zkoušku řidičskou pro tuto skupinu, jestliže ji uchazeč dosud nevykonal.

(5) Učit předpisům o provozu na veřejných silnicích, konat výklad o částech a mechanismech motorových vozidel a praktická cvičení v udržování a odstraňování běžných poruch mohou také osoby, které mají dokonalé znalosti těchto oborů, jsou schopné srozumitelným způsobem je vykládat a mají řidičský průkaz a nejméně jednoletou řidičskou praxi.

(1) Jako doklad o povolení provádět výcvik v jízdě vydá krajský národní výbor žadateli průkaz podle vzoru stanoveného ministerstvem dopravy. Při jízdách žáků musí mít učitel jízdy tento průkaz u sebe a předložit jej na požádání příslušným dopravním orgánům; učitel jízdy je povinen hlásit krajskému národnímu výboru změny údajů, zapsaných v jeho průkaze. Změny musí být v průkaze vyznačeny.

(2) Povolení platí pro celé území Československé republiky a opravňuje v učilištích oprávněných k výcviku vyučovat předpisům o provozu na veřejných silnicích a o technice motorových vozidel, konat praktická cvičení v udržování a odstraňování běžných poruch a výcvik v jízdě motorovými vozidly, provádět přitom cvičné jízdy, doprovázet žáky a dozírat na ně při zkouškách v jízdě a při jízdách až do rozhodnutí o žádosti za udělení řidičského povolení; při všech uvedených jízdách se pokládá za řidiče učitel jízdy.

(3) Učitel jízdy je povinen průkaz po dobu, po kterou nevyučuje, uložit u krajského národního výboru, který jej vydal.

(5) Bylo-li odňato povolení řídit motorová vozidla (řidičský průkaz), povolení provádět výcvik v jízdě motorovými vozidly zaniká a průkaz učitele jízdy musí být vrácen příslušnému krajskému národnímu výboru.

(4) Povolení může být odvoláno, zjistí-li se, že učitel jízdy nevyhovuje podmínkám stanoveným v § 94 odst. 2 písm. b) nebo že plánovaná potřeba výcviku, včetně nutné zálohy, tohoto povolení nevyžaduje nebo že učitel jízdy provádí výcvik mimo oprávněná učiliště. Je-li povolení odňato, musí být průkaz učitele jízdy vrácen krajskému národnímu výboru, který jej vydal.

(1) Příslušné ústřední úřady určí osoby, které jsou oprávněny provádět zkoušky učitelů pro potřeby ozbrojených sborů a udělovat (odnímat) jim povolení k vyučování jízdě motorovými vozidly.

(2) Povolení učit jízdě motorovými vozidly podle předchozího odstavce platí jen k výcviku řidičů příslušných sborů a jen tehdy, obdrží-li k tomu držitel průkazu příkaz od jejich orgánu. Povolení platí jen po dobu služby; po jejím ukončení jej příslušný sbor odebere.