(1) Zkouška se dělí na zkoušku theoretickou (ústní) a zkoušku praktickou (řízení vozidla za jízdy).

(2) Ústní zkouška má dvě části, v nichž žadatel musí prokázat, že

a) ovládá pravidla silničního provozu a že rozumí dopravním značkám a znamením užívaným dopravními orgány,

b) má znalosti hlavních předpisů o způsobilosti motorových vozidel k provozu a o způsobilosti jejich řidičů, znalosti hlavních částí a mechanismů motorového vozidla té skupiny, pro niž mu má být vydáno řidičské povolení, znalosti hlavních zásad o udržování vozidla, o odstraňování běžných poruch a o hospodárné jízdě, jakož i o opatřeních při požáru vozidla, jeho smyku a pod.

(3) Otázky zkušebních orgánů musí být jasné, odpovídat praktickým potřebám a musí být kladeny a voleny tak, aby pomáhaly doplňovat vlastní výcvik.