(1) Motorová i nemotorová doprava osob a věcí je prováděna jako pravidelná nebo nepravidelná. Doprava osob je hromadná nebo nehromadná. Doprava, která není provozována jako dopravní podnikání, se provádí pro vlastní nebo pro cizí potřebu.

(2) Dopravou pravidelnou je doprava provozovaná plánovitě a opakující se v době aspoň přibližně stejné a mezi stejnými místy.

(3) Hromadnou dopravou osob je doprava vozidlem, zařízeným na dopravu více než osmi osob kromě řidiče; u vozidla, které není zařízeno na dopravu osob, jde o dopravu hromadnou, je-li na něm dopravováno více než osm osob kromě řidiče.

(4) Dopravou pro vlastní potřebu jednotlivce je doprava pro jeho osobní potřebu i pro osobní potřebu příslušníků jeho rodiny. U podniků je dopravou pro vlastní potřebu doprava prováděná pouze pro potřeby a účely podniku, včetně rozvážení vlastních výrobků a u podniků distribučních též včetně rozvážení zboží vlastního podniku (doprava závodová); u komunálních podniků se posuzuje jako doprava pro vlastní potřebu též doprava pro potřeby jiných komunálních podniků a národních výborů v téže zájmové oblasti (§ 3). U orgánů a zařízení státní správy se považuje za dopravu pro vlastní potřebu doprava, která je prováděna pouze pro jejich vlastní potřeby a účely. Ministerstvo dopravy vydá vyhláškou v úředním listě podrobnější předpisy k ustanovením tohoto odstavce.