§ 1
§ 2
Zubní instrumentářky asistují zubním lékařům a dentistům při práci u křesla; přitom zejména též čistí a sterilisují nástroje a pomůcky a odpovídají za jejich udržování, vedou záznamy o ošetřovaných, zásobníky spotřebního materiálu a výkazy práce; mohou též podle pokynů lékaře provádět fysikálně-therapeutické úkony potřebné při ošetřování chrupu a pomáhat při zhotovování roentgenových snímků.
§ 3
Lázeňští pracují pod vedením středních zdravotnických pracovníků ve zdravotnických ústavech, ve kterých se poskytují léčebné lázně; zejména připravují lázně a lůžka, pečují o čistotu zařízení pro podávání koupelí všeho druhu, starají se o prádlo, dopravují nemocné neschopné pohybu a pomáhají jim při koupelích; dbají přitom o plnění všech pokynů lékaře a o bezpečnost nemocných.
§ 4
Sanitárky a sanitáři vykonávají ve zdravotnických zařízeních pomocné zdravotnické práce pod vedením středního nebo vyššího zdravotnického pracovníka, a to zejména:
§ 5
Sádrovníci pracují pod vedením lékaře ve zdravotnických zařízeních; zejména zhotovují sádrová obinadla, korsety, spiky a lůžka, upravují postele do různých poloh, staví a upravují extenční a závěsová zařízení pro orthopedickou léčbu, snímají sádrové obvazy a připravují nemocné k roentgenovým kontrolám.
§ 6
Desinfektoři pracují pod vedením orgánů hygienické a protiepidemické služby a podle příslušných směrnic; jejich úkol spočívá zejména v tom, že
§ 7
Pomocní prohližitelé masa pomáhají podle příslušných předpisů a podle pokynů veterinárních lékařů zejména při vyšetřování jatečných zvířat a masa, při pozastavení masa a jeho úpravě nebo odstraňování a při dozoru na sběr vedlejších jatečných výtěžků a na čistotu a provádění desinfekce na porážce; označují na mase výsledek posouzení, pomáhají při vedení záznamu o prohlídce poražených zvířat nebo dovezeného masa a při zdravotní kontrole poživatin živočišného původu, zvláště masných výrobků.
§ 8
Nižší zdravotnické povolání může vykonávat osoba, která je k tomuto povolání tělesně a duševně způsobilá, občansky bezúhonná, a která prokáže stanovené odborné znalosti.
§ 9
Aby nižší zdravotničtí pracovníci mohli řádně plnit své úkoly a zdokonalovat svou pracovní úroveň, účastní se dalšího školení a výcviku. Školení a výcvik řídí krajské národní výbory podle směrnic ministerstva zdravotnictví.
§ 10
Působiště nižších zdravotnických pracovníků určuje a mění okresní národní výbor podle směrnic krajského národního výboru tak, aby bylo v souladu se státním národohospodářským plánem. Jde-li o přemístění nižšího zdravotnického pracovníka na působiště v jiném okresu - s výjimkou případů, kdy toto přemístění bylo zúčastněnými okresními národními výbory dohodnuto - nebo vyžaduje-li to důležitý obecný zdravotní zájem, určuje jeho působiště krajský národní výbor po slyšení zúčastněných okresních národních výborů.
§ 11
Okresní, po případě krajský národní výbor může uložit nižšímu zdravotnickému pracovníkovi při určení působiště nebo kdykoli později určitý pracovní závazek v oboru státní zdravotní péče, a vyžaduje-li to důležitý obecný zdravotní zájem, též zvláštní úkoly na dobu mimořádné potřeby.
§ 12
O náhradách za výdaje, které vzniknou nižším zdravotnickým pracovníkům převzetím povinností uložených jim podle zákona o zdravotnických povoláních a předpisů vydaných podle něho, platí předpisy o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů, po případě předpisy o náhradách výdajů účastníkům školení.
§ 13
Ustanovení §§ 10 až 12 se nevztahují na nižší zdravotnické pracovníky branné moci, Sboru národní bezpečnosti a Sboru vězeňské stráže a na desinfektory, kteří jsou zaměstnanci podniků veřejné dopravy.
§ 14
§ 15
Opatření učiněná ve shodě s ustanoveními tohoto nařízení před jeho účinností platí jako opatření učiněná k jeho provedení.
§ 16
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou je ministři zdravotnictví, národní obrany, národní bezpečnosti a spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými členy vlády.