Čl. I. Vyhláška ministra financí č. 373/1951 Ú. l. I, o placení inkasními příkazy, se mění a doplňuje takto:
1. Ustanovení § 5 odst. 1 věty předposlední zní:
„Státní banka československá, Investiční banka, národní podnik, a ústavy lidového peněžnictví mohou povolit výjimky z povinnosti přikládat k inkasnímu příkazu fakturu.“
„Státní banka československá, Investiční banka, národní podnik, a ústavy lidového peněžnictví mohou povolit výjimky z povinnosti přikládat k inkasnímu příkazu fakturu.“
2. Ustanovení § 6 odst. 1 věty poslední se zrušuje.
3. Ustanovení § 6 odst. 5 se zrušuje.
4. Ustanovení § 7 odst. 1 zní:
„(1) Vrátí-li odběratel fakturu, protože neobsahuje podstatné náležitosti podle vyhlášek o fakturování a placení, nebo uplatní-li v platební lhůtě námitky (nároky z odpovědnosti za vady, reklamace), přikáže peněžnímu ústavu, se kterým je ve spojení, aby úhradu fakturované částky buď zcela nebo zčásti neprovedl. Částečný zákaz placení faktury nesmí být dán, nepřesahuje-li částka, o niž má být konečná částka faktury snížena, 100 Kčs. Nárok na vrácení částek nepřevyšujících 100 Kčs lze uplatnit pouze reklamací u dodavatele.“
„(1) Vrátí-li odběratel fakturu, protože neobsahuje podstatné náležitosti podle vyhlášek o fakturování a placení, nebo uplatní-li v platební lhůtě námitky (nároky z odpovědnosti za vady, reklamace), přikáže peněžnímu ústavu, se kterým je ve spojení, aby úhradu fakturované částky buď zcela nebo zčásti neprovedl. Částečný zákaz placení faktury nesmí být dán, nepřesahuje-li částka, o niž má být konečná částka faktury snížena, 100 Kčs. Nárok na vrácení částek nepřevyšujících 100 Kčs lze uplatnit pouze reklamací u dodavatele.“
5. Do § 21 odst. 3 se vkládá za písm. f) další ustanovení písm. g), které zní:
„g) den splatnosti penále.“
„g) den splatnosti penále.“
6. Do oddílu IX se před § 23 vkládá nový § 22a, který zní:
㤠22a.
(1) Základní inkasní příkaz a místní inkasní příkaz nesmí být vystaven na částku nižší než 5000 Kčs. V hospodářsky odůvodněných případech může být tato částka snížena dohodou dodavatele se Státní bankou československou nebo Investiční bankou, národním podnikem, až na 1000 Kčs. Nedojde-li k dohodě, rozhodne ministerstvo financí k návrhu ministerstva, jehož dohledu podléhá dodavatel.
(2) Omezení podle odstavce 1 se nevztahuje na vybírání penále základním inkasním příkazem.“
㤠22a.
(1) Základní inkasní příkaz a místní inkasní příkaz nesmí být vystaven na částku nižší než 5000 Kčs. V hospodářsky odůvodněných případech může být tato částka snížena dohodou dodavatele se Státní bankou československou nebo Investiční bankou, národním podnikem, až na 1000 Kčs. Nedojde-li k dohodě, rozhodne ministerstvo financí k návrhu ministerstva, jehož dohledu podléhá dodavatel.
(2) Omezení podle odstavce 1 se nevztahuje na vybírání penále základním inkasním příkazem.“
Čl. II. V době od 9. do 31. července 1952 mohou být bez zvláštní dohody (§ 22a odst. 1) vystavovány základní inkasní příkazy a místní inkasní příkazy na částky od 1000 do 5000 Kčs.
Čl. III. Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 9. července 1952; vztahuje se na placení faktur a vyúčtování penále, vydaných počínajíc tímto dnem.