1. Ustanovení § 5 odst. 1 věty předposlední zní:
„Státní banka československá, Investiční banka, národní podnik, a ústavy lidového peněžnictví mohou povolit výjimky z povinnosti přikládat k inkasnímu příkazu fakturu.“

2. Ustanovení § 6 odst. 1 věty poslední se zrušuje.

3. Ustanovení § 6 odst. 5 se zrušuje.

4. Ustanovení § 7 odst. 1 zní:
„(1) Vrátí-li odběratel fakturu, protože neobsahuje podstatné náležitosti podle vyhlášek o fakturování a placení, nebo uplatní-li v platební lhůtě námitky (nároky z odpovědnosti za vady, reklamace), přikáže peněžnímu ústavu, se kterým je ve spojení, aby úhradu fakturované částky buď zcela nebo zčásti neprovedl. Částečný zákaz placení faktury nesmí být dán, nepřesahuje-li částka, o niž má být konečná částka faktury snížena, 100 Kčs. Nárok na vrácení částek nepřevyšujících 100 Kčs lze uplatnit pouze reklamací u dodavatele.“

5. Do § 21 odst. 3 se vkládá za písm. f) další ustanovení písm. g), které zní:
„g) den splatnosti penále.“

6. Do oddílu IX se před § 23 vkládá nový § 22a, který zní:
㤠22a.
(1) Základní inkasní příkaz a místní inkasní příkaz nesmí být vystaven na částku nižší než 5000 Kčs. V hospodářsky odůvodněných případech může být tato částka snížena dohodou dodavatele se Státní bankou československou nebo Investiční bankou, národním podnikem, až na 1000 Kčs. Nedojde-li k dohodě, rozhodne ministerstvo financí k návrhu ministerstva, jehož dohledu podléhá dodavatel.
(2) Omezení podle odstavce 1 se nevztahuje na vybírání penále základním inkasním příkazem.“