Čl. 1. Ministerstvo státní kontroly ukládá podle § 2 odst. 2 písm. f) vládního nařízení č. 73/1951 Sb., ve znění vládního nařízení č. 38/1952 Sb., peněžité náhrady odpovědným osobám, které při výkonu služby způsobily škodu státu (dále jen „odpovědné osoby”).
Čl. 2. Peněžité náhrady se ukládají, bude-li při kontrole zjištěno, že odpovědné osoby se dopustily nesprávných jednání, kterými způsobily škodu státu, a to zejména:
a) vyplácením platů na udržování správního aparátu nad stanovené osobní stavy, nad stanovené mzdové fondy nebo nad stanovené pracovní příjmy, jakož i překročením administrativně-hospodářských výdajů nad stanovené rozpočty,
b) nezákonnými výplatami peněžitých a naturálních prémií, odměn a podpor,
c) nezákonnými výplatami odměn zaměstnancům za práce, které spadají do jejich služebních povinností,
d) vyplácením vyšších než stanovených částek zaměstnancům a jiným osobám jako služební náhrady,
e) zkázou a ztrátou zboží, technického zařízení; surovin, paliva a jiného materiálu,
f) nezákonným vydáváním prostředků na representaci, slavnosti a patronátní účely,
g) zanedbáním včasného vymáhání pohledávek, zejména náhrady škody, jestliže tím pohledávka byla promlčena nebo se tím stala nedobytnou,
h) zaplacením pokuty z prostředků úřadu, podniku nebo organisace, jež byla uložena osobě, která při výkonu své služby nedodržela zdravotní, bezpečnostní, nebo jiná opatření.
Čl. 3. Náhrady mohou být uloženy i v jiných obdobných případech, jestliže nezákonným jednáním odpovědných osob byla způsobena škoda státu.
Čl. 4. Odpovědným osobám, které jsou z podnětu ministerstva státní kontroly soudně stíhány, se peněžitá náhrada neuloží a o náhradě škody, způsobené těmito osobami státu rozhoduje soud.
Čl. 5. Peněžité náhrady jsou ukládány ve výši škody, způsobené státu, nejvýše však v částce tříměsíčního platu odpovědné osoby, které byla náhrada uložena.
Čl. 6. Vojenským osobám z povolání je peněžitá náhrada ukládána ve výši stanovené v příslušných předpisech ministerstva národní obrany.
Čl. 7. Výše peněžitých náhrad za škodu, kterou způsobilo státu několik osob společně, je určována pro každou osobu odděleně podle povahy a míry zavinění.
Čl. 8. Podkladem pro vydání příkazů o uložení peněžitých náhrad je protokol o kontrole provedené orgány ministerstva státní kontroly.
Čl. 9. Pokud nebude peněžitá náhrada vymáhána soudní exekucí, provádí vymáhání peněžitých náhrad účtárna úřadu, podniku nebo organisace na základě výpisů z příkazů o náhradách. V tomto případě se vymáhání u odpovědných osob provádí na jejich pracovišti srážkou z platu do výše 25% veškeré příslušející jim měsíční mzdy, a to až do úplného zaplacení celkové náhradové částky.
Čl. 10. U osob, které ještě nezaplatily náhradu a přešly do jiného úřadu, podniku nebo organisace, je náhrada vymáhána až do úplného jejího zaplacení na novém pracovišti. V takových případech je vedoucí úřadu, podniku nebo organisace povinen zaslat na nové pracoviště těchto osob výpis z příkazu o náhradě a zároveň sdělit, jaké částky byly vymoženy.
Čl. 11. Vymožené částky peněžitých náhrad odvedou se do státní pokladny nejdéle do tří dnů ode dne vybrání, a to poukazem příslušné částky na šekový podúčet ministerstva financi č. 3*5 s označením „Náhrady ukládané ministerstvem státní kontroly (účet 835)”.
Čl. 12. Odpovědnost za včasné vymožení peněžitých náhrad a za odvedení vymožených částek do státní pokladny se ukládá vedoucím příslušných úřadů, podniků nebo organisací a vedoucím účtáren.
Čl. 13. Kontrola včasného vymáhání peněžitých náhrad a jejich odvodu do státní pokladny se ukládá finančním referátům okresních národních výborů sídla úřadu, podniku nebo organisace, které provádějí vymáhání náhrady.
Čl. 14. Není-li možno vymoci peněžitou náhradu nebo její nezaplacenou část ze mzdy, může být náhrada vymáhána z majetku osob, jimž byla náhrada uložena. V těchto případech provedou finanční referáty okresních národních výborů soupis majetku a vymáhají náhradu způsobem zákonem stanoveným.
Čl. 15. Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. září 1952.