Část I.
Roztřídění provozních poměrů pro účely technicko-hospodářských norem v silniční dopravě.
| označení | ||
|---|---|---|
| 1. Sklonitost silnice: | ||
| a) | rovinatá silnice | R |
| b) | kopcovitá silnice | K |
| c) | horská silnice | H |
| 2. Povrch vozovky | ||
| a) | — rovný (asfaltový, betonový, dlážděný kostkou, špalíčkovaný, dehtový, válcovaný dobrý nebo s jiným rovným povrchem, a to i s tenkou vrstvou uježděného sněhu) | I. |
| b) | — nerovný (ve špatném stavu — výtluky — nebo rovný s jakoukoliv úpravou povrchu, avšak a vysokou projetou vrstvou sněhu nebo s vrstvou neprojetého sněhu do 15 cm) | II. |
| c) | — rozježděný (s hlubokými rýhami, nerovný kamenitý, blátivý nebo s jakoukoliv úpravou povrchu, avšak s vrstvou neprojetého sněhu vyšší než 15 cm) | III. |
| d) | — terén (na stavbách pískovištích a lomech, pole, louky, rozmoklé lesní a polní cesty | IV. |
(1) Spotřeba pohonných látek, obručí a do jisté míry i mazadel a výkony motorových vozidel jsou odvislé, kromě jiných vlivů, též od vnějších podmínek provozu motorových vozidel. Z vnějších podmínek provozu se uplatňují zejména: sklonitost silnice a povrch vozovky. Proto se pro účely technicko-hospodářských norem v silniční dopravě přihlíží k těmto druhům provozních poměrů:
(2) Pro třídění silnic do skupin podle jejich sklonitosti pro účely technicko-hospodářských norem se pokládá
c) za horskou silnici silnice (cesta) v horách, která má strmé sklony a zákruty, vyžadující častého řazení a dlouhých jízd při zařazeném nízkém rychlostním stupni; za strmý svah se pokládá svah o sklonu nejméně 15%.
a) za rovinatou silnici silnice (cesta) — třeba v hornatém kraji — jejíž podélný profil vykazuje sklony nejvýše 5%, takže téměř není třeba jet na nižší rychlostní stupeň než na přímý záběr;
b) za kopcovitou silnici silnice (cesta), na jejímž podélném profilu se rovina často střídá s kopci o sklonu nad 5%, takže je třeba jet na nižší rychlostní stupeň než na přímý záběr, a to na úsecích zpravidla delších než 500 m;
| A. příznivé: | R | I | — silnice kopcovitá, povrch rovný. |
| K | I | — silnice kopcovitá, povrch rovný. | |
| B. ztížené: | R | II | — silnice rovinatá, povrch nerovný. |
| K | II | — silnice kopcovitá, povrch nerovný. | |
| H | I | — silnice horská, povrch rovný. | |
| C. nepříznivé: | R | III | — silnice rovinatá, povrch rozježděný. |
| K | III | — silnice kopcovitá, povrch rozježděný. | |
| H | II | — silnice horská, povrch nerovný. | |
| D. velmi nepříznivé: | R | IV | — terén v rovině. |
| K | IV | — terén kopcovitý. | |
| H | III | — silnice horská, povrch rozježděný. | |
| H | IV | — terén horský. |
(3) Jednotlivé druhy provozních poměrů, uvedené v odst. 1, které mají přibližně týž vliv na opotřebování vozidel nebo obručí, se pro účely technicko-hospodářských norem sdružuji do těchto hlavních skupin provozních poměrů:
(4) Provozní poměry se označují pro účely norem spotřeby pohonných látek oběma značkami pro danou skupinu sklonitosti silnice a povrchu, na př. provozní poměry při jízdě po kopcovité silnici s válcovaným povrchem v dobrém stavu (povrch rovný) se označují K I nebo při jízdě po silnici v rovině (rovinaté) s vrstvou neprojetého sněhu do 15 cm (povrch nerovný) se označí R II a pod. Pro stanovení lhůt P1 a P2 a účely norem výkonů vozidel do generální opravy a norem výkonů obručí se užívá označení podle skupin provozních poměrů A až D.
(5) Normy spotřeby pohonných látek, olejů a mazadel, obručí, automobilových plášťů, akumulátorů i normy výkonů motorových vozidel mezi velkými opravami slouží zajištění hospodárnosti provozu a premiování řidičů a údržbářů za úspory; spotřeba i výkony musí být držiteli vozidel sledovány a kontrolovány v provozu; k tomu účelu jsou držitelé vozidel povinni vést vhodné záznamy. Jsou dále povinni informovat řidiče o normě základní spotřeby jejich vozidla a o výši přirážek po případě srážek v procentech pro jednotlivé druhy provozních poměrů a pro jiné důvody, jakož i o normách výkonů vozidel do generální opravy a o normách výkonů obručí a akumulátorů. Nejméně jednou za 14 dní provozu vozidla jsou povinni se přesvědčit o skutečné spotřebě a porovnat ji se spotřebou normovanou pro provedené výkony; je-li spotřeba vyšší než normovaná, musí držitel vozidla učinit příslušná opatření k zajištění hospodárné spotřeby (seřízení vozidla, poučení řidiče a pod.).