(2) Při poskytování podpory podle odstavce 1 lze přihlížet jen ke skutečné škodě, která na věcech vznikla nebo byla způsobena jejich spotřebováním. Nepřihlíží se

a) k opotřebení věci, které vzniklo obyčejným užíváním,

b) k poškození věci, které bylo odstraněno tak, že věc nelze považovat za znehodnocenou,

c) ke škodě na věcech, s nimiž poškozený nebo osoby, za něž odpovídá, nakládali v rozporu s nařízenými hygienickými nebo protiepidemickými opatřeními.