(1) Národní výbor může z důležitých důvodů na žádost poplatníka nebo jiného účastníka lhůtu prodloužit; může také povolit novou lhůtu, prošla-li původní lhůta již před podáním žádosti (navrácení v předešlý stav). Jde-li o lhůtu, kterou stanovil národní výbor vyššího stupně, rozhoduje o žádosti za prodloužení lhůty nebo za navrácení v předešlý stav národní výbor, který lhůtu stanovil.

(2) Povolí-li národní výbor k žádosti za prodloužení lhůty nebo za navrácení v předešlý stav lhůtu určenou počtem dní, týdnů nebo měsíců, počítá se povolená lhůta vždy ode dne následujícího po doručení rozhodnutí.

(3) Žádost za prodloužení lhůty ani žádost za navrácení v předešlý stav nemají odkladný účinek. Na první žádost za prodloužení lhůty povolí národní výbor v každém případě prodloužení lhůty aspoň o dobu, která v den podání žádosti ještě zbývala ze lhůty, za jejíž prodloužení bylo žádáno.

(4) Na žádost za prodloužení lhůty nemůže však národní výbor povolit delší prodloužení lhůty, než poplatník žádal. Nerozhodne-li národní výbor o žádosti za prodloužení lhůty před uplynutím žádané lhůty, bylo tím žádané prodloužení lhůty mlčky povoleno; úkon poplatníka provedený po takto prodloužené lhůtě je opožděný.

(5) Proti rozhodnutí o žádosti za prodloužení lhůty nebo za navrácení v předešlý stav není přípustný samostatný opravný prostředek.

(6) O povolování lhůt k zaplacení daně nebo zálohy na daň platí ustanovení § 41.