§ 20

Stanovení daně bez přiznání nebo hlášení.

(1) Nepodal-li poplatník přiznání nebo hlášení včas, je národní výbor oprávněn zjistit základ daně a stanovit daň podle pomůcek, které má po ruce nebo které si opatří. Národní výbor může však i od poplatníka, který přiznání nebo hlášení včas nepodal, požadovat údaje a doklady o skutečnostech rozhodných pro správné zjištění daňových základů a stanovení daně, zejména může jej vyzvat k dodatečnému podání přiznání nebo hlášení. I když, poplatník výzvě národního výboru vyhoví nebo z vlastního podnětu podá přiznání nebo hlášení po lhůtě stanovené zákonem nebo prodloužené na jeho žádost národním výborem (§ 11), nemůže v odvolání proti stanovení daňového základu a daně činit námitky proti tomu, že národní výbor stanovil základ daně nebo daň podle pomůcek a dokladů, které měl po ruce nebo které si opatřil bez jeho součinnosti; může však vést důkazy o věcné nesprávnosti stanoveného daňového základu nebo daně.

(2) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně, jestliže poplatník ani na výzvu národního výboru ve lhůtě jim stanovené nepředložil doklady, které byl povinen připojit k přiznání nebo hlášení, nebo neopravil nebo nedoplnil přiznání nebo hlášení zřejmě vadné nebo neúplné.