Zjištění daňového základu a stanovení daně.

(1) Při zjištění daňového základu a stanovení daně řídí se národní výbor zásadou materiální pravdy a volného ocenění důkazních prostředků. Jako důkazů lze zásadně použít všeho, co slouží ke zjištění skutečného stavu věci. Hlavním prostředkem pro zjištění daňového základu a stanovení daně je povinné spolupůsobení poplatníkovo.

(2) Poplatník spolupůsobí při zjištění daňového základu a při stanovení daně včasným a řádným splněním všech povinností, jež stanoví zákon a předpisy k provedení zákona vydané. Jeho povinností je poskytnout národnímu výboru jasně, úplně a pravdivě veškeré údaje a důkazy o všech skutečnostech rozhodných pro včasné a správné zjištění daňového základu a pro stanovení daně.

(1) Všichni poplatníci jsou povinni oznámit na všeobecnou výzvu ministerstva financí příslušným národním výborům údaje a okolnosti, jichž je třeba k registraci poplatníků (plátců i příjemců mezd).

(2) Vlastníci (poživatelé) a trvalí uživatelé budov, jakož i hospodářské organisace spravující nebo trvale užívající budovy, jež jsou ve vlastnictví státu, jsou povinni předložit každého roku okresnímu národnímu výboru seznam osob, které v budově bydlely v uplynulém roce. Tiskopis seznamu vydá a lhůtu k jeho předložení určí ministerstvo financí.

(3) Soud vedoucí podnikový rejstřík podle zákona č. 100/1950 Sb., o podnikovém rejstříku, zašle okresnímu národnímu výboru (finančnímu referátu), v jehož obvodu je sídlo podniku podléhajícího zápisu, opis vyhlášky o každém zápisu do podnikového rejstříku, který se týká zřízení podniku, jeho vstupu do likvidace nebo výmazu.

(1) Hospodářské organisace, rozpočtové organisace a ostatní zařízení a organisace, jež jsou účetními jednotkami (§ 6 odst. 1 vládního nařízení č. 41/1952 Sb., kterým se stanoví zásady pro účetní evidenci), jsou povinny oznamovat příslušným národním výborům skutkové okolnosti, jež mohou přispět ke správnému zjištění daňových základů a stanovení daní fysickým osobám. Zejména jsou povinny oznamovat do 30 dnů po uplynutí každého kalendářního čtvrtletí okresním národním výborům příslušným podle bydliště příjemců jednak odměny a honoráře, které vyplatily v uplynulém čtvrtletí fysickým osobám nebo pro fysické osoby za vykonané dílo, provedenou práci nebo výkon, pokud tyto odměny a honoráře zásadně nepodléhají dani za mzdy nebo dani z literární a umělecké činnosti, jednak částky, které fysickým osobám nebo pro ně vyplatily za přenechání užívání majetkových předmětů a práv.

(2) V řízení daňovém je každá fysická osoba povinna na výzvu národního výboru vydat svědectví nebo vypovídat jako znalec nebo osoba přezvědná. Také právnická osoba je povinna na výzvu národního výboru písemně sdělit skutečnosti týkající se daňové povinnosti jiných osob, na něž bude dotázána, nebo podat posudek o okolnostech, jichž posuzování patří do oboru její působnosti; nemůže však být tázána na skutečnosti, o nichž podle odstavce 3 nelze vyslýchat svědka. Svědecká výpověď se podává ústně do protokolu (§ 24). Výpověď znalce nebo přezvědné osoby může být podána též písemně.

(3) Jako svědka, znalce nebo přezvědnou osobu nelze vyslýchat toho, kdo by výpovědí:

(4) Svědek (znalec, přezvědná osoba) může výpověď odepřít, jestliže by výpovědí mohl způsobit nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobám blízkým. Jeho blízkými osobami jsou jeho manžel, osoby, které jsou s ním nebo s jeho manželem příbuzné buď v pokolení přímém anebo v pokolení pobočném až do bratrance (sestřenice) včetně, a jiné osoby, které s ním žijí ve společné domácnosti jako členové rodiny; poměru příbuzenskému se rovná poměr založený osvojením. Svědek (znalec, přezvědná osoba) musí národnímu výboru oznámit důvod odepření výpovědi; národní výbor rozhodne o oprávněnosti odepřít výpověď.

(5) V předvolání svědka, znalce nebo přezvědné osoby k ústnímu jednání je třeba upozornit předvolaného na důsledky podle § 90 trestního zákona správního pro případ, že by se bez omluvy k ústnímu jednání nedostavil. Před výslechem poučí národní výbor vyslýchaného o důvodech, pro které ho nelze vyslýchat (odstavec 3) a pro které by mohl odepřít výpověď (odstavec 4); zároveň jej poučí také o tom, že je povinen vypovědět úplnou pravdu a nic nezamlčovat. Svědka (znalce) národní výbor přitom upozorní na význam svědecké výpovědi (znaleckého posudku) s hlediska obecného zájmu a na trestní následky podle trestního zákona (§ 161); obdobně upozorní přezvědnou osobu na následky neúplné nebo nepravdivé výpovědi podle trestního zákona správního (§ 91).

(6) Osoby povinné výpovědí jsou také povinny předložit národnímu výboru ve lhůtě jím stanovené listinné doklady a jiné písemnosti, které mají a které národní výbor označí za rozhodné v daňových věcech jiné osoby.

(1) Daňové přiznání nebo hlášení je povinen podat ten, komu to zákon ukládá nebo koho národní výbor k tomu vyzve.

(2) Poplatník je povinen přiznání nebo hlášení vyplnit jasně, pravdivě a úplně ve všech jeho rubrikách a připojit předepsané doklady; které doklady mají být podle předpisů o jednotlivých daních k přiznání nebo hlášení připojeny, je předtištěno na tiskopise přiznání nebo hlášení.

(3) Podle jednotlivých daňových zákonů a předpisů podle nich vydaných jsou poplatníci povinni podat přiznání nebo hlášení v těchto lhůtách:

(4) Tiskopisy přiznání nebo hlášení je možno koupit u okresních národních výborů, po případě u místních národních výborů. Bude-li prodej daňových přiznání v jednotlivých letech svěřen ještě jiným prodejním místům, budou na to poplatníci upozorněni ve veřejných vyhláškách o podávání daňových přiznání.

(1) Nepodal-li poplatník přiznání nebo hlášení včas, je národní výbor oprávněn zjistit základ daně a stanovit daň podle pomůcek, které má po ruce nebo které si opatří. Národní výbor může však i od poplatníka, který přiznání nebo hlášení včas nepodal, požadovat údaje a doklady o skutečnostech rozhodných pro správné zjištění daňových základů a stanovení daně, zejména může jej vyzvat k dodatečnému podání přiznání nebo hlášení. I když, poplatník výzvě národního výboru vyhoví nebo z vlastního podnětu podá přiznání nebo hlášení po lhůtě stanovené zákonem nebo prodloužené na jeho žádost národním výborem (§ 11), nemůže v odvolání proti stanovení daňového základu a daně činit námitky proti tomu, že národní výbor stanovil základ daně nebo daň podle pomůcek a dokladů, které měl po ruce nebo které si opatřil bez jeho součinnosti; může však vést důkazy o věcné nesprávnosti stanoveného daňového základu nebo daně.

(2) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně, jestliže poplatník ani na výzvu národního výboru ve lhůtě jim stanovené nepředložil doklady, které byl povinen připojit k přiznání nebo hlášení, nebo neopravil nebo nedoplnil přiznání nebo hlášení zřejmě vadné nebo neúplné.

(1) Daňová přiznání včas podaná a doložená předepsanými doklady přezkoumá národní výbor s použitím všech pomůcek, jež má po ruce, a provede potřebná šetření o tom, zda přiznání je věcně správné, úplné a pravdivé.

(2) Při tomto šetření lze zásadně použít všech důkazních prostředků, jež jsou způsobilé ke zjištění materiální pravdy o rozhodných skutečnostech a ke zjištění úplnosti přiznání. V jednotlivých případech určí důkazní prostředky a způsob provedení důkazů národní výbor přihlížeje k obsahu všech pomůcek, ke skutečnostem známým obecně nebo národnímu výboru z jeho úřední činnosti a k údajům přiznání a jeho příloh.

(1) Vzniknou-li pochybnosti o správnosti nebo úplnosti přiznání a dokladů poplatníkem předložených nebo o pravdivosti údajů v nich uvedených, sdělí národní výbor poplatníku tyto pochybnosti a vyzve jej, aby se k nim vyjádřil, zejména aby neúplné údaje doplnil, nejasnosti vysvětlil a nepravdivé údaje opravil nebo pravdivost údajů řádně prokázal, po případě aby podrobně rozvedl přiznaný zisk nebo příjem a náklady nebo výdaje vynaložené na jeho dosažení, nebo rozvedl jiné číselné údaje, pokud mohou být pro stanovení daňového základu nebo daně rozhodné.

(2) Všechny pochybnosti o skutkových okolnostech uvedených poplatníkem, jež jsou rozhodné pro stanovení daňového základu nebo daně, jakož i důvody pochybností sdělí národní výbor poplatníkovi pokud možno jednou výzvou, a to přesně, srozumitelně a způsobem umožňujícím poplatníkovi podat přesnou a jasnou odpověď nebo důkaz o správnosti a úplnosti jeho údajů.

(3) Ve výzvě určí národní výbor přiměřenou lhůtu k odpovědi a poplatníka upozorní na následky, které jej stihnou, jestliže na výzvu včas neodpoví nebo veškeré pochybnosti v odpovědi neodstraní (§ 25 odst. 2 a 3).

(4) Odpověď na výzvu je poplatník povinen podat písemně, pokud národní výbor ve výzvě nebo dodatečně na návrh poplatníka neuzná za vhodné, aby odpověď byla podána ústně do protokolu u národního výboru (§ 24). Před ukončením ústního jednání se v protokole zapíše, zda výzva byla v celém rozsahu projednána nebo zda a které okolnosti má poplatník ještě prokázat nebo vysvětlit, jakým způsobem a v jaké lhůtě.

(1) Uzná-li to národní výbor za potřebné, může vyzvat poplatníka i mimo případy uvedené v § 22 odst. 4, aby se dostavil do příslušné úřadovny k ústnímu jednání. Ve výzvě sdělí národní výbor poplatníkovi, které pomůcky nebo doklady má s sebou přinést, a upozorní poplatníka na následky, které jej stihnou, nevyhoví-li výzvě bez náležité omluvy (§ 25 odst. 2 a 3). Při předvolání osob pracujících je třeba dobu nebo lhůtu k jednání podle možnosti stanovit tak, aby předvolaná osoba mohla výzvě vyhovět bez újmy v plnění svých pracovních úkolů.

(2) Poplatníkovi nepřísluší náhrada za nutná vydání na cestu k národnímu výboru ani za ušlou mzdu nebo za jiný ušlý příjem.

(1) O ústním jednání před národním výborem se sepíše protokol, který má obsahovat:

(2) Protokol podepíší osoby, které se jednání zúčastnily. Před podepsáním třeba protokol znovu přečíst a v protokolu zapsat, že se tak stalo, po případě co bylo před podpisem protokolu opraveno nebo jinak změněno. Místa přeškrtnutá mají zůstat čitelná. Odepře-li osoba na jednání zúčastněná podpis nebo vzdálila-li se před podpisem protokolu, vyznačí se tato okolnost v protokolu s uvedením důvodu, proč osoba jednající protokol o jednání nepodepsala. Bezdůvodné odepření podpisu není důkazní moci protokolu na závadu. Na to třeba osobu podpis odpírající upozornit.

(3) Národní výbor vydá poplatníkovi, s nímž bylo ústně jednáno, opis protokolu, jestliže jej poplatník žádá.

(1) Národní výbor porovná číselné údaje a jiná skutková tvrzení poplatníka s vlastními pomůckami a výsledky šetření provedeného z úřední povinnosti a zhodnotí důkazy, jež na návrh poplatníka nebo z úřední povinnosti byly provedeny. Skutečnosti potvrzené nebo osvědčené veřejnou listinou se považují za prokázané, nebyl-li dokázán opak. Průkazní moc jiných důkazů ocení národní výbor podle volného uvážení. Přihlížeje při tom ke všemu, co bylo zjištěno nebo je známo o skutečnostech rozhodných pro stanovení daňového základu nebo daně, uváží a ve spise vyznačí, které skutečnosti a z jakých důvodů považuje nebo nepovažuje za pravdivé nebo prokázané a jaké důsledky z toho vyplývají pro stanovení daňového základu nebo daně, po případě pro otázku daňové povinnosti vůbec.

(2) Pomůcek a výsledků šetření, které si národní výbor opatřil nebo které provedl z úřední povinnosti, je národní výbor oprávněn použít zejména tehdy, jestliže poplatník bez dostatečné omluvy náležitě nespolupůsobil při projednání přiznání na př. tím, že

(3) Právní následky poplatníkovy neúčasti při projednání přiznání (odstavec 2) nemohou přesahovat meze jeho neúčasti; jinak platí zde obdobně ustanovení § 20 odst. 1.

(4) Uzná-li to národní výbor za potřebné, může přezkoušet správnost a úplnost přiznání provedením daňové kontroly u poplatníka.

(1) O přezkoušení daňových hlášení platí obdobně ustanovení §§ 21 až 25, pokud nevyplývá jinak ze zákonných a jiných předpisů o jednotlivých daních, o kterých se podle daňových zákonů podávají hlášení (§ 19 odst. 3)

(2) Přezkoušení správnosti, úplnosti a pravdivosti daňových hlášení a dokladů s nimi předložených provede národní výbor podle ustanovení odstavce 1 zejména tehdy, je-li hlášení formálně vadné, je-li nejasné nebo obsahuje-li vnitřní rozpory, vyplývají-li z obsahu hlášení a z dokladů s ním podaných pochybnosti o správnosti, úplnosti nebo pravdivosti hlášení, jakož i v jiných případech, uzná-li to za potřebné. Jinak se daňová hlášení zpravidla přezkoumají provedením daňové kontroly u poplatníka.

(3) Ustanovení §§ 21 až 25 se použije obdobně pro přezkoušení jiných podání ve věcech daňových, pokud nevyplývá jinak z předpisů jednotlivé daňové věci upravujících.

(1) Daňovou kontrolou se zjišťuje nebo prověřuje daňový základ nebo jiné okolnosti rozhodné pro stanovení daně u poplatníka nebo na místě, kde to účel kontroly vyžaduje. Kontrola se vykonává zejména přezkoušením povinných záznamů a dokladů, nahlédnutím do účetních knih, účetních dokladů a jiných písemností účetní evidence nebo místní prohlídkou a ohledáním. Kontrolu vykonávají orgány určené národním výborem, které jsou povinny vůči poplatníkovi a jiným osobám při kontrole zúčastněným vykázat se písemným pověřením národního výboru k provedení kontroly. Kontrolu lze vykonat, pokud vybrání daně není promlčeno.

(2) Podle předpisů o jednotlivých daních a podle zvláštních směrnic ministerstva financí o provádění daňové kontroly stanoví národní výbor, u kterých daní a ve kterých případech se daňová kontrola vykonává soustavně nebo periodicky a kdy se provádí jen podle potřeby. O kontrole bude poplatník předem zpraven, uzná-li to národní výbor za vhodné.

(3) Poplatníci (jejich zástupci nebo zmocněnci) i jiné osoby jsou povinni dovolit a umožnit kontrolujícím orgánům vstup do provozních místností v obvyklých provozních hodinách nebo do jiných místností, zařízení nebo na pozemky, kde to účel kontroly vyžaduje, předložit jim potřebné doklady a dát jim žádaná vysvětlení obdobně jako v řízení o poplatníkově přiznání nebo hlášení.

(4) Je-li obava, že poplatník řádné provedení kontroly znemožní nebo ztíží, může národní výbor a v naléhavých případech kontrolní orgán zařídit zajištění knih, dokladů a jiných předmětů, jichž je k provedení kontroly nezbytně třeba. Zajištění nařízené kontrolním orgánem pozbude účinnosti, jestliže je národní výbor neschválí do 8 dnů; o schválení musí poplatníka vyrozumět.

(2) Na návrh poplatníka a v odůvodněných případech i z úřední povinnosti může národní výbor stanovit, že podrobná prohlídka knih a dokladů se provede v místnostech národního výboru nebo v jiných místnostech, které určí.

(6) O provedení daňové kontroly se sepíše protokol obdobně podle ustanovení § 24. Při provádění kontroly se zjištěné skutečnosti zároveň projednají s poplatníkem obdobně podle ustanovení §§ 21 až 25. Zůstanou-li některé skutečnosti neobjasněné, provede o nich národní výbor dodatečně řízení podle týchž ustanovení, pokud je to pro stanovení daňového základu nebo daně potřebné.

(7) V protokole o provedení daňové kontroly se výslovně uvede, zda poplatník žádá, aby jej národní výbor zvlášť zpravil o výši daně, která podle výsledku provedené kontroly se mu předepíše, nebo zda poplatník podle protokolu, jehož opis mu bude vydán, vzal výši této daně na vědomí a daň neprodleně vyrovná.

(1) Podle výsledku řízení provedeného podle ustanovení §§ 20 až 27 stanoví národní výbor základ daně a výši daně, jež má být poplatníkovi předepsána. Pokud se základ daně nebo daň stanoví odchylně od základu a daně, jak je poplatník přiznal nebo za řízení uznal, musí být ze spisu patrno, podle jakých pomůcek nebo na podkladě čeho národní výbor základ daně a daň stanovil, jakož i důvody rozdílu od přiznání nebo hlášení anebo od základu a daně, jež poplatník za řízení uznal. Obdobně musí být ze spisů patrno, jak byl daňový základ zjištěn a daň stanovena, stalo-li se tak bez přiznání nebo hlášení (§ 20).

(2) Stanoví-li národní výbor základ daně a daň podle pomůcek, které má po ruce nebo které si opatřil (§ 20 a § 25), přihlédne také ke zjištěným okolnostem, z nichž vyplývají výhody pro poplatníka, i když v přiznání nebo hlášení nebo za řízení nebyly uplatněny.

(3) Stanovený základ daně a daň sdělí národní výbor

(4) Formuláře výměrů a seznamů uvedených v odstavci 3 stanoví ministerstvo financí.

(5) Stanovená daň se účetně předepíše na účtě poplatníka u národního výboru. Způsob předpisu se řídí směrnicemi pro účetní evidenci státních příjmů.

(1) Poplatníci (jejich zákonní zástupci nebo zmocněnci) mají právo nahlédnout u národního výboru do svých přiznání, hlášení a jiných podání, do protokolů s nimi sepsaných a do příloh a jiných písemností, které národnímu výboru dodali, a podle potřeby učinit si z nich výpisy nebo poznámky. Ve stejném rozsahu může poplatník (jeho zákonný zástupce nebo zmocněnec) použít též písemností týkajících se jeho daňové věci, pokud za něj jednal národní správce spravující jeho majetek.

(2) Do jiných písemností národního výboru ve svých daňových věcech mohou poplatníci (jejich zákonní zástupci nebo zmocněnci) nahlédnout jen se souhlasem národního výboru. Národní výbor nedá k tomu souhlas, brání-li tomu obecný zájem nebo není-li obsah těchto písemností pro stanovení daně rozhodný. Proti odepření nahlédnutí do těchto písemností není přípustný samostatný opravný prostředek.

(3) Odchyluje-li se předepsaná daň v neprospěch poplatníka od jeho přiznání, hlášení nebo jiného oznámení, je poplatník oprávněn žádat v odvolací lhůtě, aby mu byly písemně nebo ústně sděleny číselné údaje a důvody o rozdílu mezi daňovým základem a daní, jež přiznal nebo za řízení uznal, a základem nebo daní, jež národní výbor stanovil.

(4) Doba počínající dnem, který následuje po podání žádosti podle odstavce 3, a končící dnem, kdy byl poplatníkovi doručen výměr o číselných údajích a důvodech rozdílu, se do odvolací lhůty nepočítá.

a) prozradil státní tajemství;

b) porušil povinnost mlčenlivosti uloženou výslovně státem nebo uznanou státem, pokud nebyl této povinností zproštěn příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnosti má.

1. hlášení o dani z obratu je třeba podat do patnáctého dne každého kalendářního měsíce za bezprostředně předcházející měsíc; nebylo-li podáno včas, může být daň zvýšena až o 1%;

2. pro daň z výkonů platí o hlášení obdobně ustanovení o dani z obratu;

3. přiznání k důchodové dani družstev a jiných organisací je třeba podat do 31. března za uplynulý kalendářní rok, nebylo-li podáno včas, může být daň zvýšena až o 10%;

4. plátci daně ze mzdy podávají hlášení na vplatním lístku (poštovní poukázce) při odvodu sražené daně, kterou jsou povinni odvést do tří dnů po výplatě mezd. Příjemci pobírající mzdu z ciziny jsou povinni podat přiznání do konce února po uplynutí kalendářního roku; nebylo-li přiznání podáno včas, může být daň zvýšena až o 10%;

5. přiznání k zemědělské dani je třeba podat každoročně do 31. ledna na běžný rok; nebylo-li podáno včas, může být daň zvýšena až o 10%;

6. přiznání k dani z příjmů obyvatelstva je třeba podat do 31. ledna za uplynulý kalendářní rok; nebylo-li podáno včas, může být daň zvýšena až o 10%;

7. hlášení o živnostenské daní je třeba podat každoročně do 30. června za první pololetí a do 31. prosince za druhé pololetí běžného roku; nebylo-li podáno včas, může být daň zvýšena až o 10%;

8. přiznání k domovní dani podle stavu k 1. lednu 1953 bylo třeba podat do 15 února 1953; nove přiznání se podává jen při vzniku nebo změně daňové povinnosti, a to do patnácti dnů ode dne, kdy nastaly tyto skutečnosti; hospodářské organisace a družstva podají nové přiznání do třiceti dnů po uplynutí kalendářního čtvrtletí, v němž nastal vznik nebo změna daňové povinnosti; nebylo-li přiznání podáno včas, může být daň zvýšena až o 10%;

9. hlášení o dani z představení je třeba podat do pěti dnů po uplynutí týdne, v němž představení bylo pořádáno;

10. plátci daně z literární a umělecké činnosti vybírané srážkou jsou povinni podat hlášení do konce měsíce následujícího po uplynutí čtvrtletí, přesahuje-li úhrn daně čtvrtletně 200 Kčs, jinak do konce měsíce následujícího po uplynutí pololetí. Poplatníci této daně, pokud se jim daň vyměřuje, jsou povinni podat přiznání do 31. ledna za uplynulý kalendářní rok; nebylo-li přiznání podáno včas, může být daň zvýšena až o 5%.

a) označení národního výboru;

b) místo a čas jednání;

c) předmět jednání, přesné označení poplatníka, a nejde-li o jednání s poplatníkem, též jméno, příjmení a adresu osoby ve věci jednající;

d) jména a příjmení úředních osob, které se jednání zúčastnily;

e) vylíčení průběhu jednání souvislým zápisem nebo formou otázek a odpovědí, označení dokladů a jiných listin národnímu výboru při jednání odevzdaných nebo podstatný obsah listin k nahlédnutí předložených, udělená poučení, vyjádření poučených osob, jejich návrhy a pod.

a) na výzvu, která mu byla řádně a včas doručena, se ve stanovené lhůtě nedostavil k ústnímu jednání o přiznání, požadované doklady nepředložil nebo dotazy protokolárně mu sdělené jasně a úplně nezodpověděl;

b) na výzvu k odstranění pochybností o přiznání včas neodpověděl, všechny pochybnosti nevyvrátil, pravdivost a správnost svých údajů neprokázal nebo přiznaný zisk, příjem, náklady nebo výdaje či jiné číselné údaje náležitě nerozvedl;

c) nevyhověl jiné výzvě národního výboru ke spolupůsobení při zjišťování daňového základu nebo stanovení daně, ač k tomu byl povinen.

d) daně ze mzdy, pokud poplatníci pobírají mzdu z ciziny;

b) daně z příjmů obyvatelstva,

a) důchodové daně družstev a jiných organisací,

1. platebními výměry jednotlivě všem poplatníkům

c) daně z literární a umělecké činnosti, pokud se nevybírá srážkou u plátce,

2. jedním předpisným seznamem všem poplatníkům zemědělské daně bydlícím v obvodu téhož místního národního výboru; místní národní výbor vyloží předpisný seznam k veřejnému nahlédnutí po dobu třiceti dní a počátek i dobu vyložení veřejně vyhlásí;

f) poplatníkům domovní daně; v obcích do 2000 obyvatel může národní výbor sdělit stanovenou daň všem poplatníkům, kteří ji nesprávně vypočetli, hromadně jedním seznamem;

3. platebním výměrem jen v případě rozdílu mezi daní vypočtenou v přiznání nebo hlášení a daní stanovenou národním výborem

a) poplatníkům daně z obratu,

b) poplatníkům daně z výkonů,

c) plátcům daně ze mzdy,

d) plátcům povinným srážet daň z literární a umělecké činnosti,

e) poplatníkům živnostenské daně,

4. výměrem o stanovení daně z představení pořadateli, který daň správně nezaplatil.

(1) Proti stanovení daňového základu a daně (§ 28) a proti každému jinému rozhodnutí národního výboru, který v daňové věci rozhodl v první stolici, má poplatník právo podat odvolání, pokud podle předpisů o jednotlivých daních nebo podle ustanovení této vyhlášky není opravný prostředek vyloučen. Proti výzvě k podání přiznání nebo hlášení a proti jiným opatřením předcházejícím stanovení daňového základu a daně nelze se samostatně odvolat. Jiná osoba než poplatník je oprávněna podat odvolání, pokud tak předpisy o jednotlivých daních nebo tato vyhláška výslovně stanoví.

(2) Odvolání lze podat písemně nebo ústně do protokolu, pokud předpisy o jednotlivých daních nebo tato vyhláška nestanoví výslovně, že má být podáno písemně.

(3) Lhůta k podání odvolání činí patnáct dní a počíná dnem následujícím po dni doručení výměru o stanovení daně nebo jiného rozhodnutí. Sděluje-li se základ daně a daň poplatníkům hromadně jedním seznamem (§ 23 odst. 1 zákona o zemědělské dani, § 19 odst. 1 poslední věta zákona o domovní dani), počíná lhůta k podání odvolání dnem následujícím po dni, jímž končí doba vyložení seznamu k veřejnému nahlédnutí. U daně z literární a umělecké činnosti činí lhůta k podání odvolání třicet dní po doručení platebního výměru.

(4) Odvolání se podává u národního výboru, který daňový základ a daň stanovil nebo vydal jiné rozhodnutí v první stolici. Bylo-li odvolání podáno u nepříslušného národního výboru, postoupí je tento národní výbor příslušnému národnímu výboru; bylo-li příslušnému národnímu výboru odesláno ve lhůtě (odstavec 3), považuje se za včas podané.

(5) Odvolání podaná opožděně nebo osobou neoprávněnou a odvolání podle předpisů o jednotlivých daních nebo podle této vyhlášky nepřípustná národní výbor odmítne. Proti jeho rozhodnutí může osoba, jejíž odvolání národní výbor odmítl, podat odvolání.

(6) Odvolání nemá odkladný účinek, není-li v této vyhlášce jinak stanoveno (§ 46 odst. 2 a 3). V odvolání je třeba uvést, proti čemu se námitky činí a z jakeho důvodu. V odvolání proti dodatečně stanovené dani nelze činit námitky proti daňovému základu, pokud byl již před podáním odvolání proti dodatečné dani pravomocně stanoven.

(7) Předpisy o jednotlivých daních po případě tato vyhláška stanoví, kdy o odvolání rozhoduje národní výbor, který základ daně a daň stanovil nebo vydal jiné rozhodnutí v první stolici. Ve všech ostatních případech rozhoduje o odvolání národní výbor vyššího stupně.

(8) Je-li třeba, aby řízení na základě odvolání bylo doplněno, doplní řízení národní výbor, který základ daně a daň stanovil nebo vydal jiné rozhodnutí v první stolici. Je-li k rozhodnutí o odvolání příslušný národní výbor vyššího stupně, předloží mu národní výbor první stolice odvolání se spisy a s průvodní zprávou o výsledcích doplněného řízení. Pro řízení o odvolání platí obdobně ustanovení §§ 21 až 28. Národní výbor vyššího stupně má v odvolacím řízení táž oprávnění a tytéž povinnosti jako národní výbor vykonávající správu daně v první stolici. Může tudíž v rozhodnutí o odvolání měnit daňový základ a stanovit daň i v neprospěch poplatníka.

(9) Proti rozhodnutí příslušného národního výboru o odvolání není přípustný opravný prostředek.

c) záviselo-li rozhodnutí na posouzení předběžné otázky a rozhodl-li o ní příslušný národní výbor, úřad nebo soud v podstatných bodech jinak.

a) vyšly-li na jevo nové skutečnosti, nebo důkazy, které mohly mít vliv na rozhodnutí a nemohly být v řízení uplatněny bez viny poplatníka nebo národního výboru;

b) zjistilo-li se až po rozhodnutí, že listina, o kterou se rozhodnutí opírá, byla podvržena nebo zfalšována, že výpověď svědka nebo znalce, jež měla pro rozhodnutí podstatný význam, byla křivá nebo že rozhodnutí bylo přivoděno jiným činem soudně trestným;

(1) Řízení ukončené pravomocným rozhodnutím může být obnoveno na žádost poplatníka nebo z úřední povinnosti:

(2) Žádost za obnovu řízení musí být podána u národního výboru, který o věci rozhodl v první stolici, a to do třiceti dnů po dni, kdy se žadatel dověděl o důvodech obnovy, nejpozději však před uplynutím lhůty, ve které se vybrání daně promlčuje. Okolnosti obnovu odůvodňující musí být v žádosti osvědčeny. Národní výbor může nařídit obnovu řízení z úřední povinnosti, pokud vybrání daně není promlčeno.

(3) O obnově řízení rozhoduje národní výbor, který vydal rozhodnutí, jehož se důvod obnovy řízení týká. Týká-li se důvod obnovy řízení rozhodnutí dvou stolic, rozhoduje národní výbor, který vydal rozhodnutí v druhé stolici. V rozhodnutí povolujícím nebo nařizujícím obnovu řízení se vysloví, v jakém rozsahu má být řízení obnoveno. Pokud řízení nebylo dotčeno důvodem, pro který se obnova povoluje nebo nařizuje, zůstává nedotčeno. Povolením nebo nařízením obnovy řízení se zrušuje rozhodnutí, pokud se ho důvod obnovy řízení týká.

(4) Proti zamítavému rozhodnutí o žádosti za obnovu řízení může se žadatel odvolat.

(1) Všechny osoby, které byly jakkoliv zúčastněny na řízení ve věcech daňových, jsou povinny zachovávat mlčenlivost o tom, co se dověděly při svém spolupůsobení v daňovém řízení, pokud nebudou této povinnosti zproštěny.

(2) Národním výborům, pokud nejsou příslušné k provádění řízení ve věcech daňových, jiným orgánům státní správy, soudům, prokuraturám a státním notářstvím lze sdělit daňová data nebo jiný obsah daňových spisů jen tehdy, dovolují-li to předpisy, podle nichž je o sdělení daňových dat žádáno, nebo pokud je toho třeba z důležitých důvodů v obecném zájmu.

(3) O návrzích na zproštění povinnosti mlčenlivosti a o žádostech za sdělení daňových dat nebo jiného obsahu daňových spisů rozhoduje národní výbor. V pochybnostech si vyžádá souhlas národního výboru vyššího stupně nebo jeho prostřednictvím ministerstva financí. Zvláštní předpisy o zproštění povinnosti mlčenlivosti u zaměstnanců národních výborů zůstávají nedotčeny.

(4) Ustanovení odstavců 2 a 3 platí obdobně o zapůjčování daňových spisů, žádá-li o ně soud, prokurátor, státní notářství, národní výbor nebo jiný orgán státní správy. V žádosti za vydání spisů musí být uvedeno, k jakému účelu na čí návrh a kterého obsahu spisů má být v řízení před soudem, národním výborem nebo jiným státním orgánem použito. Národní výbor příslušný k rozhodnutí a žádosti za zapůjčení spisů ve svém vyřízení stanoví, co z obsahu spisů nesmí být vyjeveno soukromým osobám, nebo učiní jiné vhodné opatření, aby státní, hospodářské a služební tajemství bylo zachováno.