(1) Národní výbor porovná číselné údaje a jiná skutková tvrzení poplatníka s vlastními pomůckami a výsledky šetření provedeného z úřední povinnosti a zhodnotí důkazy, jež na návrh poplatníka nebo z úřední povinnosti byly provedeny. Skutečnosti potvrzené nebo osvědčené veřejnou listinou se považují za prokázané, nebyl-li dokázán opak. Průkazní moc jiných důkazů ocení národní výbor podle volného uvážení. Přihlížeje při tom ke všemu, co bylo zjištěno nebo je známo o skutečnostech rozhodných pro stanovení daňového základu nebo daně, uváží a ve spise vyznačí, které skutečnosti a z jakých důvodů považuje nebo nepovažuje za pravdivé nebo prokázané a jaké důsledky z toho vyplývají pro stanovení daňového základu nebo daně, po případě pro otázku daňové povinnosti vůbec.

(2) Pomůcek a výsledků šetření, které si národní výbor opatřil nebo které provedl z úřední povinnosti, je národní výbor oprávněn použít zejména tehdy, jestliže poplatník bez dostatečné omluvy náležitě nespolupůsobil při projednání přiznání na př. tím, že

a) na výzvu, která mu byla řádně a včas doručena, se ve stanovené lhůtě nedostavil k ústnímu jednání o přiznání, požadované doklady nepředložil nebo dotazy protokolárně mu sdělené jasně a úplně nezodpověděl;

b) na výzvu k odstranění pochybností o přiznání včas neodpověděl, všechny pochybnosti nevyvrátil, pravdivost a správnost svých údajů neprokázal nebo přiznaný zisk, příjem, náklady nebo výdaje či jiné číselné údaje náležitě nerozvedl;

c) nevyhověl jiné výzvě národního výboru ke spolupůsobení při zjišťování daňového základu nebo stanovení daně, ač k tomu byl povinen.

(3) Právní následky poplatníkovy neúčasti při projednání přiznání (odstavec 2) nemohou přesahovat meze jeho neúčasti; jinak platí zde obdobně ustanovení § 20 odst. 1.

(4) Uzná-li to národní výbor za potřebné, může přezkoušet správnost a úplnost přiznání provedením daňové kontroly u poplatníka.