(1) Národní výbor porovná číselné údaje a jiná skutková tvrzení poplatníka s vlastními pomůckami a výsledky šetření provedeného z úřední povinnosti a zhodnotí důkazy, jež na návrh poplatníka nebo z úřední povinnosti byly provedeny. Skutečnosti potvrzené nebo osvědčené veřejnou listinou se považují za prokázané, nebyl-li dokázán opak. Průkazní moc jiných důkazů ocení národní výbor podle volného uvážení. Přihlížeje při tom ke všemu, co bylo zjištěno nebo je známo o skutečnostech rozhodných pro stanovení daňového základu nebo daně, uváží a ve spise vyznačí, které skutečnosti a z jakých důvodů považuje nebo nepovažuje za pravdivé nebo prokázané a jaké důsledky z toho vyplývají pro stanovení daňového základu nebo daně, po případě pro otázku daňové povinnosti vůbec.

(2) Pomůcek a výsledků šetření, které si národní výbor opatřil nebo které provedl z úřední povinnosti, je národní výbor oprávněn použít zejména tehdy, jestliže poplatník bez dostatečné omluvy náležitě nespolupůsobil při projednání přiznání na př. tím, že

(3) Právní následky poplatníkovy neúčasti při projednání přiznání (odstavec 2) nemohou přesahovat meze jeho neúčasti; jinak platí zde obdobně ustanovení § 20 odst. 1.

(4) Uzná-li to národní výbor za potřebné, může přezkoušet správnost a úplnost přiznání provedením daňové kontroly u poplatníka.

a) na výzvu, která mu byla řádně a včas doručena, se ve stanovené lhůtě nedostavil k ústnímu jednání o přiznání, požadované doklady nepředložil nebo dotazy protokolárně mu sdělené jasně a úplně nezodpověděl;

b) na výzvu k odstranění pochybností o přiznání včas neodpověděl, všechny pochybnosti nevyvrátil, pravdivost a správnost svých údajů neprokázal nebo přiznaný zisk, příjem, náklady nebo výdaje či jiné číselné údaje náležitě nerozvedl;

c) nevyhověl jiné výzvě národního výboru ke spolupůsobení při zjišťování daňového základu nebo stanovení daně, ač k tomu byl povinen.