(1) Daňový nedoplatek se z úřední povinnosti odepíše, je-li zcela nedobytný; nedoplatek se považuje za nedobytný, zůstalo-li bezvýsledným vymáhání na dlužníku i na jiných osobách, na nichž mohl být vymáhán, nebo je-li pravděpodobné, že by exekuce neposkytla většího výtěžku, než je třeba k úhradě exekučních nákladů.

(2) Odpis nedobytného nedoplatku nepřevyšujícího 50.000 Kčs povoluje národní výbor, u kterého nedoplatek vázne. Odpis nedoplatku převyšujícího 50.000 Kčs povoluje národní výbor vyššího stupně. O odpisu se dlužník nezpravuje; jeho dluh trvá dále, dokud vybrání daně není promlčeno.

(3) Je-li dána možnost, že nedobytný nedoplatek bude po odpisu aspoň zčásti vymožen (dubiosní pohledávka), zařídí příslušný národní výbor, aby byl evidován na podrozvahových účtech. Nedoplatky, jež jsou evidovány na podrozvahových účtech, je třeba exekučně zajistit a vymáhat, jakmile je k tomu dána možnost, nebo aspoň včas provést jiný úkon, jímž se promlčení nedoplatku přetrhuje.