Splatnost daní a jejich úhrada.

(1) Daňová povinnost vzniká okamžikem, kdy vznikly skutečnosti, které podle zákona daňovou povinnost zakládají. Daňové povinnosti odpovídá na straně státu daňový nárok.

(2) Předpisy upravující jednotlivé daně stanoví, v jaké výši a kdy je daň nebo záloha na daň splatná, t. j. do kterého dne nebo v jaké lhůtě má být zaplacena. Je-li pro zaplacení daně nebo zálohy na daň stanovena lhůta, je dnem splatnosti poslední den lhůty.

(3) Částka, o kterou byla daň zvýšena z důvodu, že přiznání nebo hlášení nebylo podáno včas (§ 19 odst. 3), je součástí daně, i když není splatná zároveň s daní.

(1) Splatná, ale nezaplacená daň nebo záloha na daň je daňovým nedoplatkem (dluhem). Kdo daň nebo zálohu na daň do dne splatnosti nezaplatil, je daňovým dlužníkem. Daňovému nedoplatku odpovídá na straně státu daňová pohledávka.

(2) Příslušenství daně tvoří penále pro nezaplacení daně včas a exekuční náklady. Jaké penále je povinen platit ten, kdo nezaplatí daň včas, stanoví zákon. Druh a výši exekučních nákladů stanoví § 95.

(1) Daňová povinnost, která vznikla (§ 33 odst. 1) před smrtí fysické osoby, přechází na dědice. Dědic má tytéž povinnosti a práva, jež příslušela zůstaviteli. Daně nezaplacené zůstavitelem a jejich příslušenství jsou dluhem dědice bez rozdílu, zda se staly splatnými před smrti zůstavitele anebo po jeho smrti.

(2) Daňové nedoplatky zůstavitele hradí dědic podle ustanovení § 514 občanského zákoníka až do výše ceny nabytého dědictví spolu s ostatními závazky, které na něho přešly smrtí zůstavitelovou. Je-li více dědiců, hradí každý z nich závazky zůstavitelovy částkou, která odpovídá poměru ceny jeho dědictví k ceně úhrnu toho, čeho se dědictvím dostalo všem dědicům dohromady. Stejnou povinnost mají odkazovníci, pokud podle ustanovení § 537 občanského zákoníka odpovídají za závazky zůstavitelovy.

(3) Byly-li zůstavitelovi věřitelé vyzváni vyhláškou soudu podle ustanovení § 332 občanského soudního řádu k oznámení svých nároků, oznámí národní výbor všechny daňové nedoplatky zůstavitelovy. Není-li výše daně dosud stanovena, národní výbor požádá soud o přiměřené prodloužení lhůty, aby zůstavitelovy daně za dobu do jeho úmrtí mohly být stanoveny. Lhůtu povolenou soudem třeba dodržet.

(1) Vstoupí-li právnická osoba podléhající dani do likvidace, jsou osoby oprávněné jednat za právnickou osobu v době likvidace (likvidátoři) povinny oznámit národnímu výboru do 15 dní po zahájení likvidace den vstupu právnické osoby do likvidace, jakož i jména, příjmení a adresy likvidátorů.

(2) Jakmile národní výbor zjistí, že právnická osoba vstoupila do likvidace nebo že má zaniknout jiným způsobem, učiní opatření potřebná k urychlenému stanovení daňových základů a daní a k vybrání nedoplatků na všech daních za celou dobu až do zániku právnické osoby. Podle potřeby zajistí přiměřenou úhradu na nesplatné nebo nepředepsané daně podle ustanovení § 96. Nelze-li takto dostatečnou úhradu zajistit, protože dlužník je předlužen nebo neschopen platit, podá národní výbor lidovému soudu příslušnému podle sídla právnické osoby návrh na nařízení exekuční likvidace (§§ 570 až 600 občanského soudního řádu).

(1) Daně se platí národnímu výboru (§ 3) v penězích československé měny. Při každé platbě musí být udáno, na kterou daň je platba určena.

(2) Daně lze platit:

(3) Jedním příkazem [odstavec 2 písm. a)] nebo jedním vplatním lístkem [odstavec 2 písm. b)] lze témuž národnímu výboru platit několik daní, jsou-li v Státní banky československé účtovány na jednom účtě národního výboru a je-li udáno; jaké částky z celkové platby jsou určeny na jednotlivé daně.

(1) Za den platby se považuje:

(2) Den platby podle odstavce 1 písm. a) nebo b) vyznačí peněžní ústav nebo poštovní úřad na dokladu o platbě, který je určen, pro národní výbor. Pokud platba tímto způsobem vykonaná nebude Státní bankou československou připsána k dobru účtu národního výboru, může ten, kdo tvrdí, že platbu vykonal, reklamovat platbu jen u peněžního ústavu nebo u poštovního úřadu.

(3) Národní výbory kontrolují při zaúčtování plateb (§ 39), zda peněžní ústavy provádějí včas příkazy k převodu plateb z účtů poplatníků na účty národních výborů. Příčiny opožděného prováděni příkazu zjišťují zejména v případech, kdy platba vykonaná převodem z účtu u Státní banky československé nebude připsána k dobru účtu národního výboru do dvou pracovních dnů po dni platby podle odstavce 1 písm. a), je-li účet poplatníka u téže pobočky Státní banky jako účet národního výboru, a do pěti pracovních dnů, je-li účet poplatníka u jiné pobočky Státní banky nebo u jiného peněžního ústavu než účet národního výboru, na který se platba převádí. Zjistí-li národní výbor neodůvodněné průtahy, připomene peněžnímu ústavu povinnost odstranit příčinu průtahů. Opakují-li se neodůvodněné průtahy, oznámí to národní výbor ústředí Státní banky československé nebo Investiční banky a zároveň ministerstvu financí, a jde-li o státní spořitelnu, přímo ministerstvu financí — hlavní správě státních spořitelen v Praze.

(1) Národní výbor přijme platbu na daň, na kterou byla určena. Zaúčtuje ji nejprve na příslušenství daně, pokud v den zaúčtování platby je již předepsáno nebo se zároveň předepíše, pak na zbývající nedoplatek, počínajíc nejstarší částkou splatné daně, a konečně na běžnou povinnost daně nebo zálohy na daň.

(2) Platbu vykonanou bez postačitelného označení daně přijme národní výbor na účtě nejasných plateb a vyzve plátce, aby dodatečně určil, na kterou daň byla platba vykonána; k odpovědi určí přiměřenou lhůtu. Dojde-li odpověď ve lhůtě, zaúčtuje se platba na daň určenou plátcem v odpovědi s účinností ke dni, kdy platba byla vykonána. Neodpoví-li plátce včas, určí národní výbor, na kterou daň se platba zaúčtuje; v tomto případě platí za den platby den, kdy národní výbor platbu na daň zaúčtoval.

(1) Dlužník je v prodlení, nezaplatí-li splatnou částku daně nebo zálohu na daň nejpozději v den její splatnosti. Penále se počítá za každý den prodlení, počínajíc dnem následujícím po dni splatnosti až včetně do dne platby.

(2) Penále z daňových částek, jež se staly splatnými před předepsáním daně, vypočte se ihned po předpisu daně, jinak zásadně při zaúčtování každé platby. Penále se počítá z nedoplatku zaokrouhleného na celé koruny dolů. Pokud penále počítané k uvedeným termínům jednotlivě nepřevyšuje 5 Kčs, předepíše se za celou dobu najednou až před koncem roku, kdy se zároveň dopočítá za celou uplynulou dobu; nečiní-li ani 5 Kčs, předepíše se až v roce příštím, jestliže částka, která se má celkem předepsat, převyšuje 5 Kčs. Vypočtené a předepsané penále je ihned splatné (§ 39 odst. 1); pro splatnost penále je nerozhodné, kdy bude dlužník o předpisu penále zpraven.

(3) Předpis penále se sdělí dlužníkovi během roku, jestliže to stav jeho účtu vyžaduje, jinak najednou za celou uplynulou dobu před koncem každého roku. Po doručení sdělení o předpisu penále může dlužník podat odvolání. O odvolání rozhodne národní výbor, který penále vypočetl a předepsal, jestliže odvolání plně vyhoví; jinak rozhodne o odvolání národní výbor vyššího stupně.

(4) V případě posečkání daně nebo povolení splátek se penále počítá jen za podmínek stanovených v § 41. Při odkladu exekuce podle § 63 zůstává povinnost zaplatit penále nedotčena.

(5) Byla-li rozhodnutím o odvolání proti stanovení daně nebo jiným rozhodnutím o daňové povinnosti předepsaná daň zcela nebo zčásti odepsána, odepíše se z úřední povinnosti též penále, jež z odepsané daně bylo předepsáno, pokud v rozhodnutí není vysloveno jinak. Byl-li daňový nedoplatek dlužníkovi prominut pro jeho platební neschopnost (§ 43) nebo odepsán pro nedobytnost (§ 44), odepíše se jen penále, které nebylo uhrazeno.

(6) U daně z představení se při opožděném zaplacení daně vybírá jednorázové penále ve výši 5% částky, která nebyla včas zaplacena (zvýšení daně). O předpisu tohoto zvýšení a o odvolání proti předpisu zvýšení platí obdobně ustanovení § 11 zákona o dani z představení.

(7) Za penále se v této vyhlášce považují též úroky z prodlení, poplatek z prodlení nebo přirážka pro zmeškáni, pokud se při opožděném zaplacení jednotlivých daní vybírají podle předpisů platných pro tyto daně.

(1) Dlužníku může být na žádost povoleno posečkání daně nebo její zaplacení ve splátkách, bylo-li by neprodlené zaplacení daně spojeno pro dlužníka s vážnou újmou nebo není-li z jiných vážných důvodů možné celý nedoplatek od dlužníka najednou vybrat. Povolení může být vázáno na podmínky. Není-li v rozhodnutí, jímž posečkání nebo splátky byly povoleny, vysloveno jinak, nepočítá se z nedoplatku, jehož posečkání nebo zaplacení ve splátkách bylo povoleno, penále za dobu od podání žádosti až do zaplacení, dodrží-li dlužník podmínky, za kterých posečkání nebo splátky byly povoleny.

(2) Posečkána může být též částka, o které lze očekávat, že bude odepsána rozhodnutím o odvolání nebo jiným rozhodnutím, jímž se předepsaná daň snižuje neb promíjí. Nedojde-li k očekávanému odpisu daně, penále se dopočítá.

(3) O žádostech za povolení splátek nebo za posečkání nedoplatku rozhoduje národní výbor, jemuž má být daň zaplacena (§ 37 odst. 1). Shledá-li podle výsledku řízení odůvodněným, aby byly povoleny splátky nebo posečkání poplatníkovi, jehož nedoplatek převyšuje 100.000 Kčs, předloží žádost k rozhodnutí národnímu výboru vyššího stupně.

(4) Proti rozhodnutí příslušného národního výboru o žádosti za splátky nebo posečkání nedoplatku není přípustný opravný prostředek.

(1) Pravomocně předepsaná daň se na žádost nebo z úřední povinnosti opraví

(2) Opravu daně podle odstavce 1 provede národní výbor, který je ke stanovení daně příslušný. Shodně s opravou daně se opraví také příslušenství.

(3) Nevyhověl-li národní výbor žádosti poplatníka za opravu daně, může poplatník proti jeho rozhodnutí podat odvolání.

(4) Opravu daně nelze povolit, jestliže ten, komu daň byla předepsána, daň vědomě zaplatil a za opravu daně nepožádal před uplynutím lhůty, ve které se vybrání daně promlčuje.

(1) Předepsaná daň s příslušenstvím může být na žádost dlužníka zcela nebo zčásti prominuta, byla-li by jejím vymáháním vážně ohrožena výživa dlužníka nebo osob, jež jsou svou výživou podle zákona na něho odkázány. Bylo-li proti stanovení daně podáno odvolání, lze nedoplatek prominout jen tehdy, bylo-li již o odvolání rozhodnuto nebo vezme-li poplatník odvolání zpět. Prominutím daně se rozumí též upuštění od stanovení a předpisu daně, která dosud nebyla stanovena a předepsána.

(2) Prominutí nedoplatku může být učiněno závislé na podmínkách; zejména může být vázáno podmínkou, že dlužník část nedoplatku zaplatí ve lhůtě, kterou národní výbor v rozhodnutí určí, a pod.

(3) O žádostech za prominutí nedoplatku rozhoduje národní výbor, u kterého je daň předepsána, nebo který má stanovit daň, žádá-li poplatník o prominutí daně dosud nepředepsané. Shledá-li národní výbor odůvodněným prominutí částky převyšující 50.000 Kčs, předloží žádost k rozhodnutí národnímu výboru vyššího stupně.

(4) Proti rozhodnutí příslušného národního výboru o žádosti za prominutí nedoplatku není přípustný opravný prostředek.

(1) Daňový nedoplatek se z úřední povinnosti odepíše, je-li zcela nedobytný; nedoplatek se považuje za nedobytný, zůstalo-li bezvýsledným vymáhání na dlužníku i na jiných osobách, na nichž mohl být vymáhán, nebo je-li pravděpodobné, že by exekuce neposkytla většího výtěžku, než je třeba k úhradě exekučních nákladů.

(2) Odpis nedobytného nedoplatku nepřevyšujícího 50.000 Kčs povoluje národní výbor, u kterého nedoplatek vázne. Odpis nedoplatku převyšujícího 50.000 Kčs povoluje národní výbor vyššího stupně. O odpisu se dlužník nezpravuje; jeho dluh trvá dále, dokud vybrání daně není promlčeno.

(3) Je-li dána možnost, že nedobytný nedoplatek bude po odpisu aspoň zčásti vymožen (dubiosní pohledávka), zařídí příslušný národní výbor, aby byl evidován na podrozvahových účtech. Nedoplatky, jež jsou evidovány na podrozvahových účtech, je třeba exekučně zajistit a vymáhat, jakmile je k tomu dána možnost, nebo aspoň včas provést jiný úkon, jímž se promlčení nedoplatku přetrhuje.

(1) Částka plateb převyšující splatnou daň a její příslušenství je daňovým přeplatkem.

(2) Platba, kterou poplatník vykonal v době, kdy daň není splatná a poplatníkovi ještě nemůže být známa ani pravděpodobná výše daně nebo zálohy na daň, je platbou nad povinnost. Vzniknou-li pochybnosti o tom, proč poplatník vykonal platbu, která se jeví jako platba nad povinnost, přešetří národní výbor z úřední povinnosti, zda nejde o chybu při stanovení nebo při předpisu daně, o platbu určenou na jinou daň nebo jinému národnímu výboru anebo o platbu, kterou chtěl plátce uhradit jinou povinnost než daňovou.

(3) Přeplatek na jedné dani přeúčtuje národní výbor z úřední povinnosti na nedoplatek jiné daně nebo jakékoliv dávky téhož poplatníka. Nemá-li poplatník nedoplatek na jiných daních nebo dávkách, vrátí mu národní výbor přeplatek, jestliže o to poplatník požádá. Okolnost, že poplatník žádající za vrácení daňového přeplatku nemá nedoplatek na jiných daních nebo dávkách, zjistí národní výbor, není-li mu nic jiného o tom známo, jen u národních výborů, u kterých podle předpisů o věcné a místní příslušnosti národních výborů (§ 3) by se nedoplatek mohl vyskytnout. Přeplatky příslušející rozpočtovým a hospdářským organisacím se přeúčtují na jejich povinnosti u jiných národních výborů jen tehdy, jestliže sama organisace o to žádá; jinak se přeplatek vrátí na účet organisace u příslušného peněžního ústavu.

(4) Fysické osoby žádající o vrácení přeplatku převyšujícího 4000 Kčs nebo o jeho přeúčtování ve prospěch třetí osoby jsou povinny v žádosti vysvětlit, proč daň přeplatily. Vznikl-li přeplatek platbou vykonanou nad povinnost, vrátí se v ročních splátkách po 4000 Kčs. V odůvodněných případech může národní výbor povolit, aby přeplatek byl vrácen ve vyšších splátkách nebo v celé částce najednou.

(5) Nepožádá-li poplatník, jehož daňová povinnost již zcela zanikla, za vrácení daňového přeplatku do tří let od konce roku, v němž se stal pravomocným poslední předpis daně, na které je přeplatek, nárok na přeplatek zaniká; přeplatek se zúčtuje ve prospěch státu. Přeplatek nepřevyšující 5 Kčs se zúčtuje ve prospěch státu ihned po posledním pravomocném stanovení daně, jestliže poplatník jiným daním nepodléhá; podléhá-li jiné dani, přeplatek se přeúčtuje, i když na jiné dani není nedoplatek.

(6) Kdo vědomě platil daň za jiného, není oprávněn žádat, aby mu národní výbor platbu vrátil z důvodu, že nebyl k platbě povinen. Vznikl-li poplatníkovi přeplatek, který je možno vrátit, může být se souhlasem poplatníka vrácen tomu, kdo platil.

(7) O žádosti za vrácení nebo přeúčtování přeplatku rozhoduje národní výbor, u něhož je přeplatek. Proti jeho rozhodnutí může poplatník podat odvolání.

(8) O vrácení přeplatku na dani z představení platí ustanovení § 9 vyhlášky č. 372/1952 Ú. l.

a) převodem z účtu u Státní banky československé nebo u jiného peněžního ústavu na příslušný účet národního výboru u Státní banky československé;

b) v hotovosti vplatním lístkem (poštovní poukázkou) u poštovního úřadu nebo u peněžního ústavu pro příslušný účet národního výboru u Státní banky československé;

c) v hotovosti výkonnému úředníku při výkonu exekuce, jde-li o platby, jež mají být vymoženy exekucí, a není-li jinak nařízeno v exekučním příkaze (§ 55 odst. 2);

d) v hotovosti zaměstnanci národního výboru, pokud byl národním výborem pověřen, aby od poplatníků přijímal platby na daně v hotovosti;

e) v hotovosti poštovnímu doručovateli, je-li pověřen vybíráním daňových nedoplatků;

f) přeplatkem na jiné dani.

a) u převodu z účtů u peněžních ústavů den, kdy peněžní ústav přijal řádný příkaz majitele účtu k převodu platby; nemohl-li být příkaz vzhledem ke stavu účtu proveden v tento den nebo jde-li o převod bez příkazu majitele účtu, platí za den platby den, kdy převod byl na vrub účtu plátce skutečně proveden,

b) u plateb vykonaných v hotovosti vplatním lístkem den, kdy poštovní úřad nebo peněžní ústav hotovost přijal;

c) u plateb vykonaných v hotovosti poštovnímu doručovateli nebo pověřenému zaměstnanci národního výboru anebo výkonnému úředníku při exekuci, jakož i u hotovostí v exekuci zabavených a u výtěžků exekuce den, kdy poštovní doručovatel, pověřený zaměstnanec národního výboru anebo výkonný úředník hotovost převzal;

d) u převodů daňových nedoplatků přeúčtovaných na žádost poplatníka den, kdy národní výbor žádost přijal, pokud v tento den bylo možno přeplatek přeúčtovat (§ 45 odst. 3); nebylo-li možno přeplatek v den přijetí žádosti přeúčtovat nebo jde-li o přeplatek převedený bez žádosti, platí za den platby den, kdy převod byl na vrub přeplatkového účtu skutečně proveden.

a) byla-li předepsána někomu, kdo podle zákona není povinen daň platit;

b) došlo-li-při výpočtu nebo předpisu daně k chybě v počítání, psaní nebo k jinému omylu, který je zřejmou nesprávností, zejména jde-li o dvojí předpis téže daně; v tomto případě se oprava provede odpisem nesprávného předpisu.