(1) Částka plateb převyšující splatnou daň a její příslušenství je daňovým přeplatkem.

(2) Platba, kterou poplatník vykonal v době, kdy daň není splatná a poplatníkovi ještě nemůže být známa ani pravděpodobná výše daně nebo zálohy na daň, je platbou nad povinnost. Vzniknou-li pochybnosti o tom, proč poplatník vykonal platbu, která se jeví jako platba nad povinnost, přešetří národní výbor z úřední povinnosti, zda nejde o chybu při stanovení nebo při předpisu daně, o platbu určenou na jinou daň nebo jinému národnímu výboru anebo o platbu, kterou chtěl plátce uhradit jinou povinnost než daňovou.

(3) Přeplatek na jedné dani přeúčtuje národní výbor z úřední povinnosti na nedoplatek jiné daně nebo jakékoliv dávky téhož poplatníka. Nemá-li poplatník nedoplatek na jiných daních nebo dávkách, vrátí mu národní výbor přeplatek, jestliže o to poplatník požádá. Okolnost, že poplatník žádající za vrácení daňového přeplatku nemá nedoplatek na jiných daních nebo dávkách, zjistí národní výbor, není-li mu nic jiného o tom známo, jen u národních výborů, u kterých podle předpisů o věcné a místní příslušnosti národních výborů (§ 3) by se nedoplatek mohl vyskytnout. Přeplatky příslušející rozpočtovým a hospdářským organisacím se přeúčtují na jejich povinnosti u jiných národních výborů jen tehdy, jestliže sama organisace o to žádá; jinak se přeplatek vrátí na účet organisace u příslušného peněžního ústavu.

(4) Fysické osoby žádající o vrácení přeplatku převyšujícího 4000 Kčs nebo o jeho přeúčtování ve prospěch třetí osoby jsou povinny v žádosti vysvětlit, proč daň přeplatily. Vznikl-li přeplatek platbou vykonanou nad povinnost, vrátí se v ročních splátkách po 4000 Kčs. V odůvodněných případech může národní výbor povolit, aby přeplatek byl vrácen ve vyšších splátkách nebo v celé částce najednou.

(5) Nepožádá-li poplatník, jehož daňová povinnost již zcela zanikla, za vrácení daňového přeplatku do tří let od konce roku, v němž se stal pravomocným poslední předpis daně, na které je přeplatek, nárok na přeplatek zaniká; přeplatek se zúčtuje ve prospěch státu. Přeplatek nepřevyšující 5 Kčs se zúčtuje ve prospěch státu ihned po posledním pravomocném stanovení daně, jestliže poplatník jiným daním nepodléhá; podléhá-li jiné dani, přeplatek se přeúčtuje, i když na jiné dani není nedoplatek.

(6) Kdo vědomě platil daň za jiného, není oprávněn žádat, aby mu národní výbor platbu vrátil z důvodu, že nebyl k platbě povinen. Vznikl-li poplatníkovi přeplatek, který je možno vrátit, může být se souhlasem poplatníka vrácen tomu, kdo platil.

(7) O žádosti za vrácení nebo přeúčtování přeplatku rozhoduje národní výbor, u něhož je přeplatek. Proti jeho rozhodnutí může poplatník podat odvolání.

(8) O vrácení přeplatku na dani z představení platí ustanovení § 9 vyhlášky č. 372/1952 Ú. l.