(1) Daň s příslušenstvím může být vymáhána na tom, kdo podle daňového nebo jiného zákona je povinen ji zaplatit (§ 5).

(2) Na osobách, které za daň osobně ručí, může být daň s příslušenstvím vymáhána, byla-li povinnost osob ručících stanovena rozhodnutím národního výboru. Proti rozhodnutí o ručení lze podat odvolání jen co do přípustnosti ručení a co do částek daně a příslušenství, jichž zaplacení se ručiteli ukládá, ne však proti daňovému základu a dani, jež byla poplatníku stanovena. Odvolání má odkladný účinek.

(3) Ustanovení odstavce 2 platí obdobně o uplatnění zástavního práva k věcem, na kterých pro daň vázne zástavní právo, jsou-li v držení osoby třetí, která osobně není povinna daň zaplatit. Podle pravomocného rozhodnutí, může být daň vymáhána jen exekucí na věci zástavním právem postižené

(4) Je-li podle předpisů o jednotlivých daních několik osob zavázáno zaplatit daň rukou společnou a nerozdílnou, může být celá daň vymáhána na kterékoliv z nich nebo zároveň na všech.

(5) Podle § 24 zákona č. 265/1949 Sb., o právu rodinném, může se národní výbor hojit na jmění náležejícím do zákonného společenství majetkového obou manželů také pro daňový nedoplatek s příslušenstvím, který je dluhem jen jednoho z manželů.