Vymáhání daní.

(1) Daň s příslušenstvím může být vymáhána na tom, kdo podle daňového nebo jiného zákona je povinen ji zaplatit (§ 5).

(2) Na osobách, které za daň osobně ručí, může být daň s příslušenstvím vymáhána, byla-li povinnost osob ručících stanovena rozhodnutím národního výboru. Proti rozhodnutí o ručení lze podat odvolání jen co do přípustnosti ručení a co do částek daně a příslušenství, jichž zaplacení se ručiteli ukládá, ne však proti daňovému základu a dani, jež byla poplatníku stanovena. Odvolání má odkladný účinek.

(3) Ustanovení odstavce 2 platí obdobně o uplatnění zástavního práva k věcem, na kterých pro daň vázne zástavní právo, jsou-li v držení osoby třetí, která osobně není povinna daň zaplatit. Podle pravomocného rozhodnutí, může být daň vymáhána jen exekucí na věci zástavním právem postižené

(4) Je-li podle předpisů o jednotlivých daních několik osob zavázáno zaplatit daň rukou společnou a nerozdílnou, může být celá daň vymáhána na kterékoliv z nich nebo zároveň na všech.

(5) Podle § 24 zákona č. 265/1949 Sb., o právu rodinném, může se národní výbor hojit na jmění náležejícím do zákonného společenství majetkového obou manželů také pro daňový nedoplatek s příslušenstvím, který je dluhem jen jednoho z manželů.

(1) Od státních, národních a komunálních podniků a od jiných hospodářskýsch organisací (dále jen „podniky”), pokud pro ně neplatí ustanovení § 50, vymáhají se daně včas nezaplacené a jejich příslušenství vybráním z obratových, běžných nebo zvláštních účtů podniků u Státní banky československé nebo u jiných peněžních ústavů (dále jen „peněžní ústavy”) podle příkazu k úhradě, který vydá národní výbor

(2) Příkaz k úhradě vydá národní výbor, není-li daň zaplacena do 8 dnů ode dne, kdy se stala splatnou. V příkazu uvede částku nezaplacené daně, den (dny), kdy se daň stala splatnou, jaké příslušenství daně má být uhrazeno, jakož i druh účtu, z něhož má být úhrada vybrána. Příkaz se doručí peněžnímu ústavu a jeho opis podniku

(3) Proti příkazu k úhradě může podnik podat námitky u národního výboru, který příkaz vydal. O námitkách rozhodne tento národní výbor, jestliže námitkám plně vyhoví; jinak rozhodne o námitkách národní výbor vyššího stupně. Proti jeho rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

(1) Peněžní ústav splní příkaz národního výboru k úhradě daně najednou, je-li na účtě podniku dostatek prostředků, jinak postupně, jakmile prostředky na účet připlynou, až do úplného zaplacení daňového nedoplatku s příslušenstvím. Před úhradou tohoto nedoplatku může peněžní ústav provádět jen platy, které podle předpisů o platebním a zúčtovacím styku mají přednost před odvody do státního rozpočtu (mzdy a platy s příslušenstvím a odvody odpisů). Zástavní práva nabytá před doručením příkazu peněžnímu ústavu pro pohledávky jiných věřitelů zůstávají nedotčena.

(2) Peněžní ústav neprovede příkaz k úhradě, prokáže-li mu podnik před provedením platby, že proti příkazu podal námitky. Opis rozhodnutí o námitkách sdělí národní výbor peněžnímu ústavu s dolož ou zda a v jakém rozsahu má být úhrada provedena. Podle tohoto sdělení je peněžní ústav povinen úhradu provést.

(1) Peněžní ústavy jsou povinny poskytovat národním výborům na jejich žádost informace o stavu obratových, běžných a zvláštních účtů podniků, i o tom, proč příkazy podniků k převodu platby na daně nebo příkazy národních výborů k úhradě daní z účtů podniků nebyly včas a řádně splněny.

(2) Peněžní ústavy jsou povinny dovolit zaměstnancům národních výborů, kteří se vykáží pověřením finančního referenta národního výboru nebo jeho zástupce anebo hlavního (vedoucího) účetního hlavní účtárny (účtárny) státních příjmů, aby bez překážek přezkoumávali správnost a včasnost plateb, které peněžní ústavy převádějí na daně podniků z jejich obratových, běžných nebo zvláštních účtů.

(3) Zjistí-li národní výbor, že nedoplatek podniku nelze vybrat z jeho obratového, běžného nebo zvláštního účtu u peněžního ústavu, vyzve příslušný dozorčí orgán (hlavní správu nebo dozorčí orgán jí podřízený), aby buď zajistil úhradu nedoplatku nebo se do 30 dnů vyjádřil obdobně podle § 437 občanského soudního řádu o exekučním prostředku, jehož lze užít, a o majetku, který může být postižen exekucí podle ustanovení §§ 65 až 95 Národní výbor upozorní dozorčí orgán zároveň; že nevyjádří-li se ve lhůtě, provede národní výbor proti podniku exekuci podle platných předpisů.

(1) Nebyla-li včas zaplacena daň, kterou má platit rozpočtová organisace, vyzve národní výbor tuto organisaci písemnou upomínkou, aby nedoplatek s příslušenstvím neprodleně zaplatila. Ve výzvě uvede nezaplacenou daň, den (dny), kdy se stala splatnou, a jaké penále je organisace povinna za dobu od splatnosti až do zaplacení daně zároveň s nedoplatkem uhradit.

(2) Nebyla-li daň s příslušenstvím vyrovnána ani ve lhůtě stanovené upomínkou, požádá národní výbor za nápravu rozpočtovou organisaci, která je bezprostředně nadřízená organisaci dluhující daň. Zůstala-li i tato výzva bezvýslednou, požádá národní výbor o odpomoc národní výbor vyššího stupně; zůstala-li bezvýslednou jeho žádost za zjednání nápravy, jež byla zaslána ministerstvu nebo jinému ústřednímu úřadu, požádá o odpomoc ministerstvo financí.

(3) Ustanoveni odstavců 1 a 2 platí obdobné pro vymáhání nedoplatků družstev uvedených v § 1 písm. a) vl. nař. č. 176/1950 Sb.*) a právnických osob uvedených ve vyhlášce č. 356/1952 Ú. l.**). Zůstane-li upomínka bezvýslednou, požádá národní výbor dozorčí orgán uvedený v § 1 odst. 2 vl. nař. č. 176/1950 Sb., pokud se týče ve vyhlášce č. 356/1952 U l. za zjednání nápravy nebo za vyjádření obdobně podle § 49 odst. 3.

(1) Pokud není v §§ 47 až 50 stanoveno jinak, vymáhají se daně včas nezaplacené a jejich příslušenství buď exekuci soudní podle ustanovení občanského soudního řádu nebo správní exekucí daňovou podle ustanovení této vyhlášky (dále jen „správní exekuce”).

(2) Exekučním titulem pro soudní nebo správní exekuci je výkaz nedoplatků, v němž národní výbor potvrdil, že je vykonavatelný.

(1) Podat návrh na povolení soudní exekuce nebo nařídit výkon správní exekuce náleží národnímu výboru, jemuž má být daň zaplacena (§ 37 odst. 1). Na jeho dožádání může vykonat správní exekuci kterýkoliv národní výbor téhož stupně, v jehož obvodu je majetek, na který se má exekuce vykonat, nebo v jehož obvodu bydlí osoba, na které má být nedoplatek vymáhán.

(2) Místní národní výbor může požádat za výkon správní exekuce nadřízený okresní národní výbor nebo jiný okresní národní výbor, v jehož obvodu je majetek, na který se má exekuce vykonat, nebo v jehož obvodu bydlí dlužník, na kterém má být nedoplatek vymáhán.

(3) Na dožádání místního národního výboru, jemuž má být daň zaplacena, může podat návrh na povolení soudní exekuce nadřízený okresní národní výbor.

(4) Národní výbor, který podal návrh na povolení soudní exekuce, má v soudním exekučním řízení postavení vymáhajícího věřitele. Na jeho dožádání může za něj jednotlivé úkony provést kterýkoliv jiný národní výbor.

(5) Za národní výbory jako vymáhající věřitele jednají před soudem jejich funkcionáři nebo zaměstnanci tím pověření Zaměstnanci pověření jednáním před soudem jsou povinni svoje pověření soudu prokázat.

(1) Správní exekuci nařizuje národní výbor tím, že přímo vykoná první exekuční úkon nebo přikáže vykonat správní exekuci jednotlivým zaměstnancům, kteří, pak působí z příkazu národního výboru jako výkonní úředníci (exekuční příkaz).

(2) Národní výbor může pověřit výkonem jednotlivých exekučních úkonů i jiné osoby. Při provádění nařízených úkonů mají tyto osoby stejná oprávnění i povinnosti jako výkonní úředníci, není-li v příkazu národního výboru stanoveno jinak.

(3) Okresní národní výbor může pověřit výkonem jednotlivých exekučních úkonů místní národní výbor, v jehož obvodu je majetek, na který se má exekuce vykonat, nebo v jehož obvodu bydlí osoba, na které má být nedoplatek vymáhán. Výkonného úředníka určí v tom případě místní národní výbor.

(1) Výkonní úředníci jsou oprávněni, vyžaduje-li to účel exekuce, prohledat dlužníkův byt a jiné místnosti dlužníkovy nebo místnosti, v nichž má dlužník majetek, všechny jeho skříně a jiné schránky, a je-li třeba i oděv, který má na sobě, šetříce náležité jeho osoby. Mohou dát otevřít uzamčené dvéře dlužníkova domu, dvéře do jeho bytu, jeho zamčené místnosti, skříně a jiné schránky.

(2) Pokud není v exekučním příkaze (§ 53) jinak uvedeno, je výkonný úředník oprávněn přijmout platby, jež mají být vymoženy exekucí. Na přijatou platbu je povinen vydat stvrzenku.

(3) Není-li při exekučním úkonu přítomen dlužník ani některá zletilá osoba náležející k jeho rodině nebo jím k dozoru ustanovená, musí výkonný úředník přibrat k exekučnímu úkonu dvě hodnověrné zletilé osoby za svědky. Tito svědkové podepisují zájemní protokol (§ 67).

(1) Výkonný úřadník je oprávněn učinit všechna opatření, jichž je třeba, aby byl při exekučním úkonu zachován pořádek.

(2) Osoby, které ruší exekuční úkon, odstraní výkonný úředník z místa úkonu, i když jsou zúčastněny na úkonu exekuce.

(3) Není-li výkonný úředník s to, aby sám zjednal pořádek při výkonu exekuce, požádá o podporu nejbližší součást národní bezpečnosti.

(1) Exekuce nesmí být vykonána ve větším rozsahu, než je nezbytně třeba k úhradě vymáhaného nedoplatku s příslušenstvím.

(2) Výkonný úředník upustí od exekučního úkonu, prokáže-li mu dlužník, že vymáhaný nedoplatek byl i s příslušenstvím zaplacen, že příslušný národní výbor povolil posečkání nedoplatku, splátky na jeho zaplacení nebo odklad exekuce, nebo zaplatí-li dlužník vymáhaný nedoplatek s příslušenstvím v hotovosti výkonnému úředníku, pokud je oprávněn platbu přijmout, nebo na poštovním úřadě nebo u peněžního ústavu.

(1) Proti jednotlivým exekučním úkonům nebo opatřením může dlužník podat námitky. Proti exekučnímu příkazu (§ 53) nejsou samostatné námitky přípustny. Proti souhlasu národního výboru k výkonu exekuce v den pracovního klidu nebo v noci (§ 57) nelze námitky podat.

j) dlužník není povinen hradit požadované exekuční náklady.

a) exekuce byla nařízena předčasně, poněvadž vymáhané daně nejsou ještě splatné (§ 33), nebo že proti rozhodnutí o povinnosti platit daň bylo podáno odvolání s odkladným účinkem (§ 46 odst. 2 a 3.);

(2) Námitkami může dlužník uplatňovat zejména, že

b) vymaněné daně byly posečkaný nebo bylo povoleno zaplatit je ve splátkách (§ 41) nebo byl povolen odklad exekuce (§ 63);

c) daňová pohledávka zanikla na př. zaplacením (§§ 37 a 38), prominutím (§ 43) nebo promlčením;

d) exekuce byla nařízena proti osobě, která není dlužníkem (§ 34 odst. 1 a § 46 odst. 1);

e) zabavení bylo vykonáno ve větším rozsahu, než je nezbytně třeba k uspokojení vymáhané pohledávky s příslušenstvím (§ 58 odst. 1)

f) byly zabaveny věci z exekuce vyloučené (§§ 59 a 85).

g) exekuční úkon nařídil nebo vykonal národní výbor, který není k tomu příslušný (§ 52);

h) výkonný úředník překročil oprávnění jemu příslušející (§ 55) nebo jednal jinak nesprávně.

i) národní výbor nařídil předčasně prodej zabavených věcí (§ 72 odst. 2 a 3);

(3) Námitkami proti exekuci nemůže dlužník uplatňovat okolnosti, které byl nebo je oprávněn uplatnit proti platebnímu výměru nebo jinému rozhodnutí, jímž byla daň stanovena.

(4) Námitky, které mohl dlužník uplatnit proti dřívějšímu exekučnímu úkonu nebo opatření nebo které již byly pravomocně zamítnuty, jsou vyloučeny.

(5) Proti zabavení pohledávky může podat námitky též poddlužník (§ 86 odst. 4).

(6) Námitky nemají odkladný účinek s výjimkou případu uvedeného v § 72 odst. 2

(7) Námitky je třeba podat do 15 dnů u národního výboru, který exekuční úkon nařídil nebo opatření učinil. Tento národní výbor o námitkách rozhodne, jestliže námitkám plně vyhoví; jinak rozhodne o námitkách národní výbor vyššího stupně. Proti jeho rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

(8) Bylo-li námitkám vyhověno, učiní národní výbor, který nařídil exekuční úkon nebo učinil jiné opatření, proti němuž námitky byly vzneseny, potřebná další opatření.

(1) Tvrdí-li třetí osoba, že má k předmětu exekuce právo, které nepřipouští výkon exekuce, může proti exekuci podat odpor u národního výboru, který exekuční úkon nařídil nebo vykonal.

(2) Nevyhoví-li národní výbor odporu nebo nerozhodne-li o něm do 30 dnů, může osoba, která odpor uplatnila, podat proti státu zastoupenému tímto národním výborem žalobu o vyloučení věci z exekuce podle ustanovení § 674 občanského soudního řádu.

(3) Bylo-li žalobě pravomocně vyhověno, národní výbor exekuci zruší.

(4) Po skončení exekuce lze odporem uplatňovat jen nárok na její výtěžek.

(5) Exekuci nemůže odporovat osoba, které k předmětu exekuce přísluší právo zástavní nebo jiné právo na uspokojení z věci exekucí postižené. Může pouze žádat u národního výboru, aby z výtěžku exekuce byla uspokojena v pořadí svého práva, třeba její pohledávka není ještě splatná O takové žádosti bude rozhodnuto v řízení o rozvrhu výtěžku exekuce (§ 94). Ustanovení § 67 odst. 1 a § 93 o způsobu exekuce na věci dlužníka, které jsou v moci osoby třetí, zůstává nedotčeno.

b) byla provedena proti někomu, kdo není dlužníkem,

(1) Národní výbor, který nařídil exekuci, zruší exekuci i mimo případy námitek dlužníka (§ 60) nebo odporu třetích osob (§ 61), jestliže zjistí na návrh dlužníka, třetí osoby nebo z úřední povinnosti, že

d) nelze očekávat, že exekuce poskytne větší výtěžek, než je třeba k úhradě hotových výdajů.

c) nastaly okolnosti, jimiž pozbyla podkladu,

a) exekuce nebyla přípustná,

(2) Zrušení exekuce se omezí jen na některé z předmětů, na něž se vede exekuce, jsou-li důvody pro zrušení dány jen u těchto předmětů.

(3) Částečně se exekuce zruší též tehdy, byla-li vykonána ve větším rozsahu než je třeba k úhradě vymáhaného nedoplatku s příslušenstvím.

b) jsou-li proti exekuci uplatňovány námitky (§ 60) nebo odpor, po případě žaloba o vyloučení věcí z exekuce (§ 61);

c) zjišťují-li se důvody, které mohou mít za následek částečné nebo úplné zrušení exekuce (§ 62).

(1) Exekuce může být na návrh nebo z úřední povinnosti částečně nebo úplně odložena:

a) žádá-li dlužník o posečkání vymáhaných nedoplatků nebo o povolení splátek (§ 41) nebo o prominutí daňového nedoplatku (§ 43);

(2) Odklad může být učiněn závislým na podmínkách Všechny provedené exekuční úkony zůstanou zachovány, pokud národní výbor rozhodující o odkladu exekuce nenařídí jinak

(3) O odkladu exekuce rozhoduje v případě uvedeném v odstavci 1 písm. a) národní výbor, jemuž přísluší rozhodnout o posečkáni, o splátkách nebo o prominutí nedoplatku; v ostatních případech rozhoduje národní výbor, který vykonal exekuci nebo nařídil ji vykonat.

b) na peněžité pohledávky a plat,

c) na nároky na vydání nebo dodání věcí movitých a na tyto věci po jich vydání nebo dodání.

a) na movité věci,

(1) Věci, které má dlužník ve své moci, jakož i dlužníkovy věci, které má jiná osoba ochotná je vydat, zabaví se tím, že je výkonný úředník protokolárně sepíše a popíše (zájemní protokol). Především jest zabavit věci, jež jsou zvlášť cenné, snadno prodejné a věci, jichž může dlužník nejsnáze postrádat.

(2) V protokole se uvede především, kde a kdy byl sepsán, kdo byl ze zúčastněných osob přítomen a pro jaký dluh se zabavení provádí.

(3) Zabavené věci třeba sepsat a popsat takovým způsobem, aby bezpečně bylo možno zjistit jejich totožnost a aby byla vyloučena jejich záměna. V popisu se u každé věci též uvede, jakého výtěžku lze jejím prodejem asi dosáhnout.

b) námitky, pokud je dlužník oznámil při výkonu zabavení; výkonný úředník poučí dlužníka, že námitky je třeba podat u národního výboru do 15 dnů;

(4) V zájemním protokole poznamená výkonný úředník také:

a) zaplatil-li při výkonu něco dlužník na svůj dluh nebo někdo jiný za něho; plátce v protokolu potvrdí, že mu výkonný úředník vydal stvrzenku na zaplacenou částku;

e) má-li dlužník ještě jiné věci vhodné k zabavení a proč takové věci nebyly zabaveny.

d) zjištění, že zabavené věci nebo některé z nich byly již dříve zabaveny správní exekuci pro jinou pohledávku nebo exekucí soudní;

c) oznámená práva třetích osob, pro která lze zabavení odporovat (§ 61 odst. 1) nebo žádat za uspokojení ze zabavených věcí (§ 61 odst. 5); výkonný úředník poučí toho, kdo takové právo mu oznámil, že toto právo musí být uplatněno u národního výboru;

(5) Protokol podepíší osoby při výkonu zúčastněné; odepřel-li podpis dlužník nebo osoba za něho přítomná, poznamená to výkonný úředník v protokole s udáním důvodů.

(6) Není-li při zabavení přítomen dlužník ani žádná zletilá osoba náležející k jeho rodině nebo zmocněnec dlužníka, zpraví národní výbor dlužníka o zabavení písemně a doručí mu zároveň opis zájemního protokolu.

(1) V zájemním protokole nebo ve zvláštním zápise, který musí být k protokolu připojen, budiž zapsáno, které zabavené věci byly dlužníkovi odebrány a jak bylo s nimi naloženo, a které mu byly ponechány v opatrování.

(2) Zabavené peníze československé měny odešle výkonný úředník národnímu výboru ke zúčtování.

(3) Zabavené cizozemské peníze, zlato, stříbro a jiné drahé kovy nebo drahé kameny, jakož i předměty z drahých kovů nebo s drahými kameny výkonný úředník převezme a odevzdá je národnímu výboru, který je ihned odvede Státní bance československé, aby je vzala do úschovy a po pravomoci zabavení je odkoupila. O zabavení cizozemských peněž a drahých kovů zpraví národní výbor zároveň příslušný krajský národní výbor, aby posoudil nesplnění odvodové povinnosti podle devisových předpisů.

(4) Pokud národní výbor nenařídil jinak, náleží výkonnému úředníku rozhodnout, zda též jiné zabavené věci mají být dlužníkovi odebrány a vhodným způsobem uschovány nebo mají-li být ponechány dlužníkovi v opatrování. Zpravidla se dlužníkovi odeberou věci zvlášť cenné, zejména hodí-li se k tomu, aby byly uschovány u národního výboru. Jiné zabavené věci se vezmou do úschovy, nejsou-li u dlužníka v bezpečí nebo z jiných důležitých důvodů; uschovají se v dražebně, je-li zřízena, nebo u ústavu, který se takovou úschovou zabývá, nebo se odevzdají do úschovy jinému, vhodnému schovateli. Převzetí zabavených věcí odevzdaných k uložení nebo do úschovy potvrdí příjemce v protokole nebo ve zvláštním potvrzení, které se k protokolu připojí. Se souhlasem dlužníka mohou být zabavené věci u něho uloženy ve zvláštní místnosti, která se uzamkne, po případě i jiným vhodným způsobem zajistí. Klíč se odevzdá schovateli nebo se uschová u národního výboru.

(5) Pokud zabavené věci byly ponechány u dlužníka, upozorní výkonný úředník dlužníka nebo osoby přítomné za něho při zabavení, že zabavené věci nesmějí být poškozeny, zničeny, odstraněny nebo zcizeny a že takové jednání je trestné.

(1) Další zabavení věcí, které jsou již správní exekuci zabaveny, vykoná se poznámkou v zájemním protokole sepsaném o prvním zabavení; v poznámce se v káží nedoplatky, pro které se další zabavení prová

(2) O dalším zabavení je třeba dužnika zpravit.

(1) Zabavením nabývá stát pro vymáhanou pohledávku exekučního zástavního práva k zabaveným věcem

(2) Zástavní právo k věcem, které byly ponechány dlužníkovi v opatrování, zaniká uplynutím tří let ode dne zabavení, jestliže nebyly v této lhůtě dány do dražby ani do úschovy podle § 68, pokud zástavní právo nezaniklo již dříve, zejména v důsledku zámku daňové pohledávky.

(1) Pro pořadí zástavního práva je rozhodná doba, kdy byl o zabavení sepsán zájemní protokol, po případě kdy byla o dalším zabavení učiněna poznámka v tomto protokole. To platí zejména též pro pořadí exekučních zástavních práv nabytých k téže věci v exekuci správní a soudní.

(2) Národní výbory a lidové soudy zpravují se vzájemně o nabytých zástavních právech z úřední povinnosti. Pokud národní výbor a soud nestanoví vzájemnou dohodou jiný způsob, jak si budou nabytá zástavní práva vzájemně sdělovat, zjistí bezprostředně před nařízením prodeje zabavených věcí vhodným dotazem (na př. telefonicky), zda proti témuž dlužníku není vedena jak soudní tak i správní exekuce. V kladném případě si národní výbor a soud zašlou navzájem opisy zájemních protokolů se sdělením dne nebo lhůty, ve které zabavené věci mají být prodány. V záporném případě si národní výbor v zájemním protokole poznamená, že soudní exekuce vedena nebyla.

(3) Zjisti-li národní výbor z opisu soudního zájemního protokolu, že věci tam popsané byly zabaveny též v exekuci správní, poznamená na opisu soudního protokolu, které z věcí v tomto opise seznamenaných byly zabaveny správní exekucí, pro jaké nedoplatky a kdy se tak stalo, jakož i číslo zájemního protokolu národního výboru. Obdobně poznamená v zájemním protokole sepsaném ve správní exekuci, které věci byly zabaveny též v exekuci soudní, kdy se tak stalo, kdy mají být prodány, výši pohledávky vymáhané soudní exekucí a jméno, příjmení a adresu vymáhajícího věřitele, jakož i označení soudu a spisovou značku soudního zájemního protokolu. Tyto poznámky zapsané na opise soudního protokolu a ve správním protokole je třeba datovat a podepsat. Obdobně se učiní poznámka o zjištení, že proti témuž dlužníku je sice vedena exekuce správní i soudní, že však žádné věci zabavené v exekuci správní nebyly zabaveny exekucí soudní. Opis zájemního soudního protokolu vrátí národní výbor soudu co nejdříve

(4) Soudy podle předpisů pro ně vydaných postupují obdobně a poznámkou opatřené opisy zájemních protokolů národních výborů vracejí co nejdříve.

(5) Předchází-li zástavní právo nabyté správní exekucí zástavnímu právu nabytému v soudní exekuci, provede národní výbor prodej věcí zabavených správní exekuci, pokud je to k uspokojení vymáhaných daňových nedoplatků třeba. O použití výtěžku správní exekuce platí ustanovení § 94. Jestliže zástavní právo nabyté soudní exekuci předchází zástavnímu právu nabytému v exekuci správní, upustí národní výbor od prodeje věcí zabavených soudní exekuci a vymáhá daňové nedoplatky exekucí na jiný majetek dlužníka, není-li pravděpodobné, že daňové nedoplatky mohou být uhrazeny z prodeje věcí již zabavených.

(1) Na příkaz národního výboru budou zabavené věci prodány.

(2) Mezi dnem zabavení a dnem prodeje musí projít aspoň tři týdny, pokud dlužník nesouhlasí s prodejem před uplynutím této lhůty.

(3) Byly-li proti zabavení podány včas námitky anebo byl-li proti exekuci uplatněn odpor před prodejem z volné ruky (§ 74) nebo před oznámením dražby dlužníkovi (§ 77 odst. 3), nesmí být prodej proveden, pokud o námitkách anebo o odporu nebylo rozhodnuto, po případě pokud neuplynulo třicet dnů od podání odporu (§ 61 odst. 2).

(1) Zabavene věci je třeba před prodejem odhadnout, pokud nejde o zboží pro které je vládou, příslušným ministerstvem nebo krajským národním výborem stanovena maloobchodní cena (dále jen „stanovená maloobchodní cena”).

(2) Odhady provádějí přísežní soudní znalci. Věci menší hodnoty může odhadnou též jiný způsobilý znalec, po případě výkonný úředník, je-li sám způsobilý odhadnou věci, jež mají být prodány.

(3) Odhad věcí, jež mají být prodány v dražbě, provede se bezprostředně před dražbou, pokud jejich povaha nebo množství nevyžaduje, aby odhad byl proveden dříve.

(4) Náklady odhady jdou na vrub dlužníka.

(1) Věci, s nimiž výhradně nebo převážně obchodují národní a komunální podniky nebo podniky lidových družstev nebo jichž tyto podniky používají ve výrobě nebo k provozu, nabídne národní výbor příslušnému podniku, aby je do třiceti dnů převzal za stanovenou maloobchodní cenu zmenšenou o obchodní srážku nebo za cenu odhadní, jde-li o věci, pro které není stanovena maloobchodní cena.

(2) Věcí, které příslušný podnik ve stanovené lhůtě nepřevzal nebo které nebylo třeba žádnému podniku přednostně nabídnout, mohou být prodány z volné ruky za stanovenou maloobchodní cenu nebo za cenu odhadní jiným zájemcům. Má-li být prodáno více věcí, o které má zájem více osob, rozprodají se pokud možno největšímu jich počtu. Je-li zájemců víc než věcí, dá národní výbor přednost zasloužilým pracovníkům ve výrobě

(3) Nelze-li dosáhnou ceny uvedené v odstavci 2, může národní výbor k návrhu dlužníka povolit, aby věci byly prodány z volné ruky za cenu, kterou stanoví národní výbor se souhlasem dlužníka. Tato cena nesmí být nižší než dvě třetiny stanovené maloobchodní ceny nebo odhadní ceny.

(4) Místo prodeje nebo převzetí prodaných věcí určí národní výbor. Pokud prodej z volné ruky nebyl sjednán písemně (nabídkou a jejím přijetím), sepíše se o prodeji protokol. V něm se uvedou též jména a adresy osob, které věci koupily. Tyto osoby podpisem protokolu potvrdí, že koupené věci převzaly.

(5) Zabavené věci nemohou být z volné ruky prodány zaměstnancům a funkcionářům národních výborů a členům jejich rodin; také jiným osobám, které se jakkoliv zúčastnily na řízení v daňových věcech dlužníka, ani členům jejich rodin nesmí národní výbor zabavené věci prodat z volné ruky. Je-li pro nabytí věcí předepsáno určité oprávnění, nemůže být zabavená věc prodána osobě, která takového oprávnění nemá.

a) národní výbor stanoví lhůtu, do které zabavené věci musí být prodány; ustanovení § 72 odst. 2 a 3 pro tyto případy neplatí;

(1) Pro prodej věcí podléhajících zkáze platí ustanovení § 74 s těmito odchylkami:

d) se souhlasem dužníka může národní výbor povolit prodej věcí za cenu, která dosahuje aspoň jedné poloviny stanovené maloobchodní nebo odhadní ceny.

c) k povolení prodeje podle § 74 odst. 3 se nevyžaduje souhlas dlužníka;

b) lhůta podle § 74 odst. 1 se přiměřeně zkrátí;

(2) U zboží podléhajícího zkáze může být pro prodej podle odstavce 1 vzata za podklad cena odhadní, i když jde o zboží, pro které je stanovena maloobchodní cena, shledá-li to národní výbor vzhledem ke stavu zboží odůvodněným.

(3) Nebude-li možno věci prodat ve lhůtě stanovené podle odstavce 1 písm. a), odevzdají se zabavené věci dlužníkovi k volnému nakládání; exekuční zástavní právo tím zanikne.

(4) Ustanovení odstavce 1 až 3 platí obdobně, jde-li o věci, který by odkladem prodeje pozbyly značně na ceně nebo jichž uskladnění nebo opatrování by způsobilo nepoměrně vysoké náklady. O tom, že národní výbor zabavené věci za takové považuje, třeba dlužníka zpravit.

(1) Věci, které nebyly prodány z volné ruky podle § 74, prodají se v dražbě.

(2) Dražba se koná buď v místě, kde jsou zabavené věci, nebo na jiném místě, které určí národní výbor tak, aby se dražby mohlo zúčastnit co nejvíce dražitelů. Přeprava věcí na místo dražby se koná na náklad dlužníka a na jeho nebezpečí.

(3) Dražební rok stanoví národní výbor zpravidla tak, aby mezi oznámením dražby dlužníkovi a dnem dražby uplynulo nejméně 15 dní. Doba dražby budiž určena na vhodnou hodinu, aby se dražby mohli zúčastnit pracující.

b) věci, jež budou prodány, podle jich druhů a stanonovenou maloobchodní nebo odhadní cenu, pokud je dána:

(1) Dražbu vyhlásí národní výbor vyhláškou o dražbě, v níž uvede:

a) místo, den a hodinu dražby, jakož i jméno a zaměstnání dlužníka;

c) místo a čas, kde a kdy je možno před dražbou věci prohlédnout.

(2) Vyhláška o dražbě se vyvěsí na úření tabuli národního výboru a vyhlásí se způsobem v místě obvyklým v obci, kde jsou věci do dražby dané, zejména však v místě, kde se má dražba konat, a v jeho okolí. Vyhlášku o dražbě doručí národní výbor též lidovému soudu, v jehož obvodu bude dražba konána a v jehož obvodu byly věci do dražby dané zabaveny.

(3) Vyhlášení dražby oznámí národní výbor dlužníkovi a všem věřitelům, kteří mají na věcech do dražby daných zástavní právo nebo jiné právo na uspokojení z těchto věcí a jsou národnímu výboru známi (§ 61 odst. 5 a § 71).

(4) Výkonný úředník k tomu určený se včas před dražbou přesvědčí, zda dražba byla řádně vyhlášena a zda byla oznámena dlužníkovi, jakož i věřitelům, jichž pohledávky mají být z výtěžku uspokojeny; k návrhu v konného úředníka zařídí národní výbor, aby případné závady nebo nedostatky byly včas odstraněny.

(1) Dražbu koná výkonný úředník, který určí pořadí, ve kterém zabavené věci budou vydraženy, přihlížeje podle možnosti k přání dlužníka. Před zahájením dražby výkonný úředník poučí přítomné, jakým způsobem se draží a jaké právní účinky má udělení příklepu.

(2) Výkonný úředník a dlužník nesmějí dražit. Dražit nemohou také osoby, které by podle platných předpisů nemohly nabýt předmětu dražby.

(3) Výkonný úředník vyvolá věc, jejich soubor nebo množství, udá odhadní nebo stanovenou maloobchodní cenu (vyvolací cena), nejnižší podání a vyzve přítomné, aby dražili.

(4) Nejnižší podání činí dvě třetiny vyvolací ceny, nestanovil-li národní výbor jako nejnižší podání částku vyšší.

(5) Výkonný úředník vyhlašuje učiněná podání. Draží se, pokud dražitelé činí podání vyšší. Dražitel je vázán svým podáním, dokud jiný neučinil vyšší podání. Nebylo-li po dvojím vyhlášení učiněno vyšší podání, upozorní výkonný úředník, že třetím vyhlášením posledního podání bude dražení ukončeno. Po třetím hlasitém vyhlášení nejvyššího podání přiklepne výkonný úředník věc poslednímu podateli.

(6) Vydražitel musí nejvyšší podání ihned zaplatit. Neučiní-li tak, draží se věc znovu. Vydražitel se však již nesmí dražby této věci zúčastnit.

(7) Po zaplacení nejvyššího podání vydá výkonný úředník věc vydražiteli. Závady váznoucí na věci zanikají proti vydražiteli zaplacením nejvyššího podání

(8) Vydražil-li věc zástupce nebo zmocněnec rozpočtové nebo hospodářské organisace, který prokázal svoje oprávnění dražit pro organisaci, nemusí nejvyšší podáni ihned zaplatit; je však povinen odevzdat výkonnému úředníku písemné prohlášení, že organisace zaplatí nejvyšší podání do 8 dnů. Po převzetí prohlášení vydá mu výkonný úředník vydraženou věc.

(1) Dražba se skončí, jakmile dosažený výtěžek stačí k úhradě vymáhaných nedoplatků s příslušenstvím, jakož i pohledávek, jež mají být z výtěžku uspokojeny před vymáhanými nedoplatky. Při tom se přihlédne k případně platbě, kterou při dražebním roku dlužník nebo někdo jiný za něho hotově složil. Zabavené věci, jež vzhledem k dosaženému výtěžku již nebylo třeba prodat, odevzdají se dlužníkovi nebo jiné osobě, která je oprávněná je přijmout.

(2) Nevedla-li dražba k úplné úhradě a jestliže zůstaly neprodány některé ze zabavených věcí, které až dosud byly v úschově, zařídí výkonný úředník další jich úschovu u dosavadního schovatele, pokud národní výbor nenařídil jinak.

(1) Výkonný úředník sepíše o dražbě protokol, v němž uvede místo dražby, pro jaký dluh se dražba koná, dobu zahájení a skončení dražby, zda byl přítomen dlužník nebo kdo jiný za něho a zaplatil-li před skončením dražby dlužník něco na svůj dluh nebo učinil-li tak za něho někdo jiný.

b) vyvolací cena a nejnižší podání;

c) nejvyšší podání, za které věc byla prodána, a jméno, příjmení a bydliště vydražitelovo;

d) které z vyvolaných věcí nebyly prodány a jak bylo s nimi naloženo.

a) vyvolané věci a položky, pod nimiž jsou zapsány v zájemním protokole;

(2) O výkonu dražby se v protokole zapíše zejména:

(3) Jednotlivá podání se v protokole nezapisují:
vydražitelé protokol nepodpisují.

(1) Nevedla-li dražba k úplné úhradě proto, že za vybavené věci nebylo nabídnuto ani nejnižší podáni, nařídí národní výbor opětovnou dražbu.

(2) Pro opětovnou dražbu mohou být zabavené věci nově odhadnuty, uplynula-li od původního odhadu delší doba nebo shledá-li to národní výbor z jiných důvodů opodstatněným. U zboží, pro které je stanovena maloobchodní cena, může být při opětovné dražbě vzata za podklad jeho cena odhadní, shledá-li to národní výbor vzhledem ke stavu zboží odůvodněným.

(3) Věcí, pro které se ani při opětovné dražbě nenajde kupec, mohou být prodány z volné ruky za cenu rovnající se aspoň nejnižšímu podání podle vyvolací ceny při posledním dražebním roku.

(4) K neprodaným věcem zanikne exekuční zástavní právo uplynutím tří let ode dne posledního dražebního roku, na kterém měly být prodány, pokud nezamklo již dříve, zejména v důsledku zániku daňové pohledávky nebo nezrušil-li národní výbor jich zabavení dříve na návrh dlužníka nebo z úřední povinnosti. Ustanovení § 521 odst. 2 občanského soudního řádu zůstává nedotčeno; mají-li být v soudním exekučním řízení převzaty věci vymáhajícím věřitelem, považuje se za vymáhajícího věřitele také stát, jehož exekuční zástavní právo bylo nabyto správní exekucí.

b) veškeré úplaty nahrazující pracovní příjem z důvodu dočasné nebo trvalé pracovní nezpůsobilosti, jakož i důchody z důchodového zabezpečení a platy jim na roveň postavené.

a) veškeré peněžité i naturální mzdy z pracovního (učebního) poměrů, jakož i opakující se úplaty za práci osobně konanou pro tutéž osobu;

b) nařízení ministra spravedlnosti č. 180/1950 Sb., o exekuci na peněžité pohledávky a plat;

d) vyhláška ministra spravedlnosti č. 55/1953 Ú. l., o rozsahu přípustnosti exekuce na pracovní odměnu chovanců výchoven dorostu a osob, na nichž se vykonává trest odnětí svobody;

e) ustanovení § 13 odst. 2 zákona o domovní dani.

(1) O rozsahu a o nepřípustnosti zabavení pohledávek a platů správní exekucí platí obdobně (§ 59) zejména tato ustanovení platná pro exekuci soudní:

a) ustanovení §§ 530 a 531, §§ 533 až 536, § 537 odst. 3, § 538, § 540 a § 541 odst. 2 občanského soudního řádu;

c) nařízení ministra spravedlnosti č. 12/1953 Sb., o rozsahu a podmínkách přípustnosti exekuce na pohledávky z dodávek zemědělských výrobků státu.

a) z exekuce jsou vyloučeny peněžité pohledávky a platy uvedené v § 530 odst. 1 občanského soudního řádu, pokud není stanoveno v § 4 odst. 1 a v § 6 odst. 2 nařízení ministra spravedlnosti č. 180/1950 Sb., které z nich a v jakém rozsahu exekuci podléhají;

(2) Z ustanovení uvedených v odstavci 1 vyplývají pro zabavování pohledávek a platů správní exekucí zejména tato omezení:

b) nezabavitelná část platu se počítá z čistého platu; čistý plat se vypočte podle ustanovení § 535 odst. 1 občanského soudního řádu a §§ 2 až 4 nařízení ministra spravedlnosti č. 180/1950 Sb. Nezabavitelnou jest především základní částka 240 Kčs měsíčně, 54 Kčs týdně nebo 9 Kčs denne a tolik třetin této základní částky (t. j. tolikrát 80 Kčs, 18 Kčs nebo 3 Kčs), kolika osobám dlužník poskytuje podle zákona úhradu na osobní potřeby. Tyto nezabavitelné částky se odečtou od čistého platu, po případě od částky 1800 Kčs při měsíčním, 414 Kčs při týdenním a 69 Kčs při denním platu, jestliže čistý plat tuto hranici převyšuje. Ze zbytku čistého platu jsou pro přednostní pohledávky zabavitelny dvě třetiny; přednostními pohledávkami jsou podle ustanovení § 533 písm. c) občanského soudního řádu též pohledávky státu na daních a jiných veřejných dávkách spolu s jejich příslušenstvím. Pro pohledávky, které nejsou přednostními, je zabavitelná jen jedna třetina. Podle § 534 občanského soudního řádu uspokojují se přednostní pohledávky nejprve z třetiny vyhrazené pro přednostní pohledávky, a nestačí-li tato třetina k jejich úhradě, z třetiny, z níž lze uspokojit i nepřednostní pohledávky, podle pořadí zabavení. Převyšuje-li čistý plat 1800 Kčs měsíčně, 414 Kčs týdně, nebo 69 Kčs denně, je pro jakékoliv pohledávky zabavitelná ještě celá částka čistého platu převyšující uvedenou hranici. Částku platu podléhající exekuci určí na žádost poddlužníka nebo jiného účastníka národní výbor; je-li plat zabaven též exekuci soudní, přísluší soudu, aby na žádost poddlužníka nebo jiného účastníka určil částku platu podléhající exekuci;

c) omezení uvedená pod písm. b) platí též pro zabavení nároků výměnkářů proti osobám smluvně povinným výměnek poskytovat a pro zabaveni nároků členů jednotných zemědělských družstev III. a IV. typu proti družstvu za odpracované pracovní jednotky

d) pohledávky jednotlivě hospodařících zemědělců a členů jednotných zemědělských družstev z povinných dodávek zemědělských výrobků státu mohou být zabaveny jen do výše jedné pětiny; národní výbor může po slyšení dlužníka vyslovit zabavení další části pohledávek až do výše další pětiny, je-li to možné se zřetelem k hospodářským a sociálním poměrům dlužníka;

e) proti jednotnému zemědělskému družstvu může národní výbor nařídit správní exekuci zabavením jeho pohledávek z povinných dodávek zemědělských výrobků státu do jedné pětiny těchto pohledávek, avšak jen tehdy, jestliže se příslušný okresní národní výbor na výzvu národního výboru, který má nařídit správní exekuci, vyjádří, že tyto pohledávky mohou být exekucí postiženy, a jen v rozsahu jím označeném a nepřevyšujícím jednu pětinu pohledávek, nebo jestliže se okresní národní výbor do 30 dnů od doručení výzvy nevyjádří (§ 50 odst. 3);

f) nároky vlastníků (spoluvlastníků) budov, pokud jsou jimi fysické osoby, na nájemné proti jednotlivým nájemníkům jsou z exekuce vyloučeny, pokud tito vlastníci jsou podle § 12 zákona o domovní dani povinni odvádět nájemné na zvláštní účet nájemného u státní spořitelny. Z nájemneho, které již bylo nebo bude odvedeno na zvláštní účet nájemného u státní spořitelny, je podle § 13 odst. 2 zákona o domovní dani zabavitelná část, která zůstane na zvláštním účtě nájemného po úhradě domovní daně a případných dědických dávek a částek převedených na účet oprav budovy.

(3) Zabaveni postihuje všechny nároky dlužníka vzniklé z právního důvodu zabavené pohledávky.

(4) Nedosahuje-li dlužníkův plat v době doručení platební zápovědi poddlužníkovi (§ 86) ani částky, která je exekuci podrobená [odstavec 2 písm. b) a c)], exekuce zaniká. Exekuce zaniká též, poklesne-li dlužníkův plat později pod tuto částku na dobu nejméně 1 roku.

(5) U pohledávek za povinné dodávky zemědělských výrobků státu [odstavec 2 písm. d) a e)] platí provedené zabavení pro všechny dodávky zemědělských výrobků jednomu poddlužníkovi (výkupnímu místu) v běžném kalendářním roce.

(1) Zabavení peněžité pohledávky nebo platu (dále jen „pohledávky”) se provede platební zápovědí, kterou národní výbor zakáže poddlužníkovi, aby svému věřiteli (daňovému dlužníkovi) platil, a současné zakáže dlužníkovi jakkoliv nakládat s pohledávkou, zejména ji vybrat; oběma zároveň oznámí, že doručením platební zápovědi poddlužníkovi bylo zabavení vykonáno a že stát tím nabyl zástavního práva k pohledávce. Jde-li o pohledávku jen z části zabavitelnou (§ 85), uvede národní výbor, že zápověď se nevztahuje na nezabavitelnou část pohledávky. Dlužníka zpraví národní výbor o zabavení opisem platební zápovědi.

(2) V platební zápovědi upozorni národní výbor dlužníka a poddlužníka na povinnosti dlužníka a práva národního výboru (§ 87).

(3) Platební zápověď se doručí poddlužníkovi do vlastních rukou. Je-li poddlužníkem stát (státní úřad, zařízení státní správy, národní výbor), doručí se zápověď poukazujícímu orgánu; shledá-li to národní výbor vhodným, oznámí zabavení zároveň účtárně, příslušné výplatu zúčtovat. Platební zápověď o zabevení pohledávky z dodávky zemědělských výrobků státu se doručí poddlužníkovi (výkupnímu místu) a zároveň státní spořitelně, je-li dlužníkem zemědělec, nebo pobočce Státní banky československé, je-li dlužníkem jednotné zemědělské družstvo.

(4) Dlužník i poddlužník mohou proti zabavení pohledávky podat námitky podle § 60.

a) dát národnímu výboru všechny zprávy, které jsou potřebné k vydobytí zabavené pohledávky;

b) vydat mu listiny, které má o pohledávce, a zástavu nebo jiné věci, jakož i splnit vzájemná plnění, jichž je třeba ke splatnosti zabavené pohledávky.

(1) Po právní moci platební zápovědi je dlužník povinen:

(2) Pravomocné zabavení pohledávky opravňuje národní výbor uplatnit na ni práva dlužníka jménem státu. Není však oprávněn uzavřít na účet dlužníka smír ani prominout dluh poddlužníkovi.

(3) Žalobě, kterou národní výbor jménem státu podal, nelze odporovat námitkami z právního vztahu mezi poddlužníkem a státem.

d) zda a které nároky činí jiné osoby na zabavenou pohledávku;

(1) Zároveň s platební zápovědí vyzve národní výbor poddlužníka, aby se vyjádřil do 15 dnů

b) zda byla pro zabavenou pohledávku zřízena zástava a jaká;

c) zda a na jakém vzájemném plnění je jeho platební povinnost závislá;

e) zda a pro které nároky jiných věřitelů vázne na pohledávce zástavní právo;

f) zda, kterým věřitelem a u kterého soudu je pohledávka zažalována.

a) zda a v jaké výši zabavenou pohledávku uznává, kdy je pohledávka splatná a zda ji národnímu výboru zaplatí;

(2) Jde-li o zabavení platu, je poddlužník povinen oznámit jeho výši, a není-li u něho dlužník již zaměstnán, adresu nového zaměstnavatele, pokud je mu známa.

(3) Poddlužník se může vyjádřit písemně nebo ústně do protokolu u národního výboru. Poddlužník odpovídá za škodu, která státu vznikne tím, že odepře vyjádření nebo se vyjádří nepravdivě nebo neúplně.

(4) Ve výzvě je třeba poddlužníka upozornit, že dnem doručení platební zápovědi je povinen dlužníkovu pohledávku zadržet nebo příslušné částky dlužníkova platu srážet a že zadržené peníze je povinen odvést, jakmile mu národní výbor sdělí, že platební zápověď nabyla právní moci.

(1) Jakmile platební zápověď nabude právní moci, sdělí to národní výbor poddlužníku s výzvou, aby zabavenou pohledávku podle její splatnosti zaplatil národnímu výboru.

(2) Dojde-li ke zrušení platební zápovědi, zpraví o tom národní výbor poddlužníka s poučením, že zástavní právo zaniklo a že zabavenou pohledávku nemá proto platit národnímu výboru.

(1) Trvá-li zabavení pohledávky po právu a nezaplatí-li poddlužník splatnou pohledávku přes výzvu, kterou mu národní výbor vydal, podá národní výbor jménem státu na poddlužníka žalobu, kterou opoví dlužníkovi. Byla-li pohledávka již zažalována, vstoupí národní výbor do řízení o žalobě jako účastník (§ 415 občanského soudního řádu.

(2) V případě obmeškání s vymáháním zabavené pohledávky nebo opominutí opovědi řízení dlužníkovi odpovídá národní výbor za škodu dlužníkovi tím vzniklou.

(3) Zaplacením zabavené pohledávky národnímu výboru zbaví se poddlužník svého závazku vůči dlužníkovi do výše této platby.

(4) Činí-li si na zabavenou pohledávku nárok též jiné osoby, je poddlužník oprávněn a na výzvu národního výboru povinen složit pohledávku podle její splatnosti u soudu. Soud rozvrhne složenou pohledávku mezi oprávněné podle pořadí jejich práv; postupuje při tom podle § 546 občanského soudního řádu.

(1) Pohledávky z vkladních knížek (vkladních listů), ze životních pojistek, ze směnek, šeků, obligací, zástavních listů a z jiných cenných papírů (dále jen „cenné papíry”) je možno zabavit jen tehdy, jestliže se tyto cenné papíry najdou u dlužníka nebo u třetí osoby ochotné je vydat. Zabavení se provede tím, že výkonný úředník sepíše cenné papíry v zájemním protokole podle ustanovení o zabavení věcí movitých (§ 67), převezme je a odevzdá je se zájemním protokolem národnímu výboru. Zabavením nabývá stát pro vymáhanou pohledávku zástavního práva k zabavené pohledávce.

(2) Národní výbor zařídí vše, čeho je třeba k zachování a k výkonu práv ze zabavených cenných papírů. Realisace pohledávek se provede realisačními úkony přiměřenými povaze cenných papírů; způsob urči národní výbor. Jde-li o vybrání zabaveného vkladu z vkladní knížky, z níž je výplata vázána na heslo, podpis, průkazní lístek nebo jinou skutečnost, vázanost neplatí; národní výbor vydá peněžnímu ústavu písemné potvrzení o tom, že vklad byl správní exekucí pravomocně zabaven.

(1) Jsou-li dlužníkovy movité věci nebo cenné papíry u třetí osoby, která není ochotna je vydat, nebo má-li třetí osoba dodat dlužníkovi movité věci nebo cenné papíry, vykoná se exekuce zabavením nároků na vydání nebo dodáni takových věcí nebo cenných papírů. Zabavení těchto nároků a jich uplatnění se provede obdobně jako u peněžitých pohledávek (§§ 86 až 90).

(2) Vydáním nebo dodáním věcí nebo cenných papírů národnímu výboru nebo výkonnému úředníku určenému národním výborem přechází zástavní právo na vydané nebo dodané věci nebo na pohledávky z vydaných nebo dodaných cenných papírů, a to v pořadí, jehož stát nabyl zabavením nároků na jich vydání nebo dodání.

(3) O dalším výkonu exekuce na vydané nebo dodané věci platí ustanovení §§ 72 až 81; o dalším výkonu exekuce na pohledávky z vydaných nebo dodaných cenných papírů platí ustanovení § 92 odst. 2.

(1) Je-li stát prvním věřitelem, který z výtěžku exekuce má být uspokojen, uhradí národní výbor z výtěžku exekuce vymáhané nedoplatky s příslušenstvím podle předpisů o zaúčtování platby (§ 39). Případný zbytek vydá národní výbor dlužníkovi, je-li stát jediným věřitelem, který z výtěžku exekuce má být uspokojen; jinak jej složí u lidového soudu, který je obecným soudem dlužníka.

(2) Přijal-li národní výbor výtěžek správní exekuce, ačkoliv zástavnímu právu státu nabytému správní exekucí předcházelo zástavní právo pro pohledávku jiného věřitele nebo jiné právo na přednostní uspokojení z výtěžku exekuce, složí národní výbor celý výtěžek u lidového soudu, který je obecným soudem dlužníka.

(3) Výtěžek správní exekuce složený u soudu rozdělí lidový soud mezi oprávněné podle §§ 523 až 526 občanského soudního řádu. Má-li jinému věřiteli připadnout jen menší část výtěžku, může národní výbor soudu navrhnout, aby výtěžek byl až do provedení rozvrhového usnesení ponechán u národního výboru.

(1) Náklady na správní exekuci hradí dlužník, pokud exekuce nebyla provedena neprávem.

(2) Náhrada nákladů na správní exekuci záleží jednak v náhradě nákladů za výkon zabavení a za výkon prodeje, jednak v náhradě hotových výdajů.

(3) Náhrada nákladů za výkon zabavení činí při vymáhaném nedoplatku do 100 Kčs 2 Kčs, při vymáhaném nedoplatku přes 100 Kčs 2% vymáhaného nedoplatku. Bylo-li pro týž nedoplatek vykonáno zabavení několika samostatnými úkony, náhrada nákladů za výkon zabavení z téhož nedoplatku se počítá jen jednou. Náhrada nákladů za výkon zabavení se vybere i při dalším zabavení podle § 69.

(4) Náhrada nákladů za výkon prodeje činí při výtěžku prodeje do 100 Kčs 2 Kčs, při výtěžku přes 100 Kčs 2% výtěžku.

(5) Náhrada nákladů se počítá z částky zaokrouhlené na celé koruny dolů.

(6) Bylo-li ve správní exekuci od výkonu zabavení upuštěno jen proto, že dlužník nebo někdo jiný za něho v době, kdy výkon byl již započat, zaplatil zcela nebo zčásti vymáhané nedoplatky s příslušenstvím, dlužno přece zaplatit náhradu nákladů za výkon zabavení, jakmile výkonný úředník oznámil dlužníku nebo jeho zástupci příčinu svého příchodu a sepsal úvodní větu zájemního protokolu nebo jakmile platební zápověď byla odeslána. Náhradu hotových výdajů hradí dlužník, i když exekuční úkon nebyl vykonán.

(7) Náhrada nákladů na správní exekuci se vymáhá zároveň s nedoplatkem, pro který se exekuce provádí.