(1) Věci, s nimiž výhradně nebo převážně obchodují národní a komunální podniky nebo podniky lidových družstev nebo jichž tyto podniky používají ve výrobě nebo k provozu, nabídne národní výbor příslušnému podniku, aby je do třiceti dnů převzal za stanovenou maloobchodní cenu zmenšenou o obchodní srážku nebo za cenu odhadní, jde-li o věci, pro které není stanovena maloobchodní cena.

(2) Věcí, které příslušný podnik ve stanovené lhůtě nepřevzal nebo které nebylo třeba žádnému podniku přednostně nabídnout, mohou být prodány z volné ruky za stanovenou maloobchodní cenu nebo za cenu odhadní jiným zájemcům. Má-li být prodáno více věcí, o které má zájem více osob, rozprodají se pokud možno největšímu jich počtu. Je-li zájemců víc než věcí, dá národní výbor přednost zasloužilým pracovníkům ve výrobě

(3) Nelze-li dosáhnou ceny uvedené v odstavci 2, může národní výbor k návrhu dlužníka povolit, aby věci byly prodány z volné ruky za cenu, kterou stanoví národní výbor se souhlasem dlužníka. Tato cena nesmí být nižší než dvě třetiny stanovené maloobchodní ceny nebo odhadní ceny.

(4) Místo prodeje nebo převzetí prodaných věcí určí národní výbor. Pokud prodej z volné ruky nebyl sjednán písemně (nabídkou a jejím přijetím), sepíše se o prodeji protokol. V něm se uvedou též jména a adresy osob, které věci koupily. Tyto osoby podpisem protokolu potvrdí, že koupené věci převzaly.

(5) Zabavené věci nemohou být z volné ruky prodány zaměstnancům a funkcionářům národních výborů a členům jejich rodin; také jiným osobám, které se jakkoliv zúčastnily na řízení v daňových věcech dlužníka, ani členům jejich rodin nesmí národní výbor zabavené věci prodat z volné ruky. Je-li pro nabytí věcí předepsáno určité oprávnění, nemůže být zabavená věc prodána osobě, která takového oprávnění nemá.