Všeobecná oprávnění celní správy a povinnosti vůči celní správě.
I. Celní kontrola.
II. Zvláštní povinnosti orgánů a podniků veřejné dopravy.
III. Celní náhrada.
§ 27
Orgány celní správy jsou oprávněny zejména:
c) přesvědčit se, zda není se zbožím [písm. a)] nakládáno nedovoleným způsobem,
a) mít pod přímým dohledem nebo dát pod celní závěru zboží dopravované mezi hranicí a pohraniční celnicí, zboží uskladněné a poukazované, zboží zaznamenané a zboží projednané k vývozu,
b) dát pod přímý dohled podniky, jimž byla povolena celní úleva,
d) nahlížet do záznamů a dokladů výrobních, obchodních a dopravních podniků, týkajících se zboží podléhajícího celní kontrole a vstupovat do místností a prostorů těchto podniků a do prostorů, v nichž je zboží podléhající celní kontrole,
e) přesvědčit se, zda dopravní podnik plní své povinnosti vůči celní správě a zda jeho zařízení, určená nebo používaná k dopravě nebo k úschově zboží podléhajícího celní kontrole, vyhovují celním předpisům,
f) v celním pohraničním pásmu a v území určeném podle předpisu o ochraně státních hranic zastavovat osoby a prohlížet jejich zavazadla, zastavovat silniční vozidla a plavidla, prohlížet je, jakož i jejich náklad a průvodní listiny.
(1) Jestliže zboží uniklo nebo se vyhnulo celní kontrole nebo jestliže se naložilo se zbožím nedovoleným způsobem, je celní správa oprávněná zboží stíhat a bez ohledu na práva třetích osob je zadržet, aby se zajistilo další řízení, zejména vyměření a vybrání celní náhrady.
(2) Pokud zvláštní předpisy nestanoví jinak, nemůže celní správa zadržovat zboží osobě, která při jeho nabytí nevěděla a ani z okolností nemohla poznat, že jde o zboží uniklé celní kontrole.
(2) Orgány a podniky veřejné dopravy opatří místnosti potřebné pro výkon celní služby. Ministři zahraničního obchodu, železnic a dopravy stanoví, za jakých podmínek budou přepravováni celní zaměstnanci při výkonu služby.
(1) Orgány a podniky veřejné dopravy upraví jízdní řády tak, aby celnice měly dostatek času pro provedení celního řízení.
(1) Kdo odejme zboží celní kontrole, ačkoli ví, že jde o zboží takové kontrole podléhající, nebo kdo nedodrží povinnosti uložené mu tímto zákonem nebo povinnosti, týkající se nakládání se zbožím, uložené mu v celním řízení, je povinen zaplatit celní správě celní náhradu.
(2) Základem pro vyměření celní náhrady je clo a cena zboží.
(3) Celní náhrada se vyměří podle stavu a předpisů, kdy zboží bylo posledně před vznikem povinnosti k náhradě projednáno, a neprošlo-li celním řízením, podle stavu a předpisů, kdy zboží bylo dopraveno přes hranici.
(5) Povinnost k celní náhradě se nedotýká povinnosti zaplatit clo, bude-li zboží projednáno do volného oběhu.
(4) Celní správa může požadovat celní náhradu až do plné výše základu.
§ 31
Pro celní náhradu vázne na zboží podléhajícím celní kontrole zákonné zástavní právo, dokud je má u sebe celní správa nebo osoba povinná k náhradě nebo nabyvatel zboží, jemuž může být zboží podle § 28 zadrženo.
§ 32
U zboží poukázaného, propuštěného do záznamního oběhu, uskladněného a u zboží projednaného k vývozu může celní správa požadovat jistotu za případnou celní náhradu.
(2) Promlčecí doba počíná prvním dnem roku, který následuje po roce, v němž nastala skutečnost zakládající povinnost k celní náhradě. Opatření směřující k vyměření nebo k vymáhání celní náhrady, pokud bylo sděleno osobě povinné k náhradě, má za následek, že prvním dnem příštího roku počíná nová promlčecí doba.
(1) Právo státu vyměřit a vymáhat celní náhradu se promlčuje ve třech letech.