(1) Pracovní dobu stanoví celnice v dohodě s železniční stanicí tak, aby vyhovovala potřebám dopravy. Je-li třeba, může být zavedena i nepřetržitá pracovní doba.

(2) Celnice, u nichž je zavedena nepřetržitá pracovní doba, jsou povinny provádět celní řízení týkající se cestujících a jejich zavazadel, která neobsahují zboží určené pro obchod, ihned po příjezdu vlaků nebo před jejich odjezdem, a to v kterékoliv denní nebo noční době a také ve dnech pracovního klidu. Rovněž jsou povinny na návrh celního účastníka neprodleně projednat zboží podléhající rychlé zkáze a živá zvířata. Totéž platí o propuštění vozových zásilek hromadného zboží do volného oběhu v tuzemsku (na př. uhlí, dřiví, rud, obilí a brambor), jestliže je možno provést řádnou prohlídku bez obtíží a projednáváním nebude rušena doprava a řádný výkon celního řízení. Stejně celnice projednávají průvozní zásilky, jakož i vývozní zásilky zboží, které byly projednány k vývozu jinou celnicí.

(3) Vnitrozemské celnice, které nemají nepřetržitou pracovní dobu, upraví na žádost železniční stanice celní službu tak, aby zboží podléhající rychlé zkáze mohlo být projednáno i mimo pracovní dobu.

(4) Dojde-li zboží podléhající rychlé zkáze, požádá pohraniční železniční stanice železniční stanici místa určení, aby o tom uvědomila nejbližší celnici a sdělila jí, kdy asi zboží dojde do místa určení.