(1) Prací přes čas je práce nařízená vedoucím podniku a konaná nad pracovní dobu 48 hodin týdně (po případě nad 192 hodin ve 4týdenním období v závodech, na něž se vztahuje článek I. nařízení č. 11/1919 Sb., jímž se vydávají prováděcí předpisy k zákonu o 8hodinové době pracovní). Při posuzování, zda jde o práci přes čas, se započítává do odpracovaného času i pracovní doba, po kterou zaměstnanec nemohl pracovat, za kterou mu však přísluší náhrada mzdy nebo peněžité dávky národního pojištění nemocenského.

(2) Vedoucí podniku odpovídá za to, že práce přes čas je nezbytně nutná a že je zajištěna kontrola výsledků nařízené práce i kontrola odpracované doby.

(3) Prací v noci je práce konaná v době mezi 22. a 6. hodinou.

(4) Za nařízenou práci přes čas náleží dělníku k časové mzdě (k časové mzdě s prémií) nebo k úkolovému výdělku příplatek, a to

a) ve výši 25% časového tarifu za každou celou odpracovanou hodinu přes čas,

b) ve výši 50% časového tarifu za každou celou odpracovanou hodinu přes čas v noci, pokud nejde o plánovanou práci v noci, t. j. práci, která byla dělníku ohlášena nejméně 48 hodin předem,

c) ve výši 50% časového tarifu za každou celou odpracovanou hodinu přes čas v neděli.
Vznikne-li zároveň nárok na příplatek podle ustanovení pod písm. b) a c), platí se jen jeden příplatek.

(5) Ustanovení odstavce 4 o příplatcích se nevztahuje na hlídače.

(6) O náhradě výdělku za dny pracovního klidu, jakož i o odměně za práci v těchto dnech platí ustanovení vyhlášky státní mzdové komise č. 77/1954 Ú. l.