Celní kontrola a celní řízení.

Doprava zboží přes státní hranice.

Celní řízení.

Všeobecná ustanovení.
Návrh na celní řízení.
Provedení celního řízení.

Druhy celního řízení.

Všeobecná oprávnění celní správy a povinnosti vůči celní správě.

(1) Dokud nebylo zboží dopravené z ciziny propuštěno do volného oběhu v tuzemsku, může jím být nakládáno až po provedení celního řízení a jen s omezeními v tomto řízení uloženými. To platí obdobně i o zboží projednaném k vývozu, dokud toto zboží nepřestoupilo státní hranice a nebylo propuštěno do volného oběhu v cizině, jakož i o zboží, které je tuzemskem prováženo nebo které je přepravováno přes cizí státní území.

(2) Zbožím podle celních předpisů se rozumějí všechny hmotné předměty movité (na př. též cestovní potřeby, peníze a listiny).

(3) Seznam zákazů a omezení dovozu, vývozu a průvozu zboží uveřejňuje ministr zahraničního obchodu v dohodě se zúčastněnými členy vlády v úředním listě.

(1) Železniční, plavební, silniční a letecké dopravní podniky a pošta, jakož i jiné podniky a jednotlivci, kteří dopravují zboží z ciziny nebo do ciziny, musí zboží dodat pohraniční celnici k celnímu řízení se stanovenými doklady. Při letecké dopravě se rozumí pohraniční celnicí letiště, na kterém je zřízena celnice (celní letiště).

(2) Je-li na přechodu hranic zřízena celní hlídka, je ten, kdo dopravuje zboží, povinen zastavit se u ní a předložit jí stanovené doklady.

(3) Cestující, kteří přestupují hranice, jsou rovněž povinni dostavit se k pohraniční celnici nebo k celní hlídce a podrobit se celnímu řízení.

(4) Při dopravě z ciziny musí být zboží dodáno pohraniční celnici ihned, jakmile bylo dopraveno přes státní hranice, při dopravě do ciziny v době co nejkratší anebo ve lhůtě, která byla stanovena. Povolené úlevy musí být vázány na dodržení podmínek zajišťujících řádné provedení celního řízení.

(1) Zboží smí být dopravováno přes státní hranice zásadně jen po celních cestách a ve stanovenou dobu.

(2) Celními cestami jsou úseky železničních, silničních a vodních tratí, vedoucích od hranic k pohraniční celnici, přístavy v hraničních vodách otevřené pro veřejnou dopravu a při letecké dopravě letové cesty mezi hranicemi a celním letištěm. Celní cesty stanoví ministr zahraničního obchodu v dohodě se zúčastněnými členy vlády; zřízení a zrušení celní cesty uveřejňuje v úředním listě.

(3) Doprava po celní cestě musí být provedena bez průtahu, beze změny nákladu a bez odbočení s celní cesty. Celnice nebo celní hlídka může podrobněji vymezit povinnosti dopravce pro dopravu po celní cestě.

(4) Doprava zboží mimo celní cestu je dovolena jen se zvláštním povolením celní správy, vydaném v dohodě s příslušnými orgány ministerstva vnitra. V jednotlivých případech uděluje povolení celnice, která je nejbližší zamýšlenému přestupu hranic; v ostatních případech uděluje povolení ústřední celní správa.

(5) Po cestách, jejichž střední čarou vedou státní hranice, je dovolena doprava i na té části, která leží na cizím státním území; s hlediska celních předpisů se má v takových případech za to, že k přestupu státních hranic nedošlo.

(6) Doprava mezi hranicemi a pohraniční celnicí podléhá celní kontrole.

(2) Při dopravě zboží z ciziny může pohraniční celnice odmítnout provést celní řízení, jestliže nejde o řízení poukazovací, prováděním řízení by byla rušena doprava nebo pravidelný chod celní služby a na cestě do místa určení nebo v jeho blízkosti je jiná celnice.

(1) Celní řízení provádí celnice na návrh celního účastníka v součinnosti s ním a zásadně na základě prohlídky zboží a dokladů, aby se zjistilo, za jakých podmínek a pro koho může celní správa vzhledem k platným předpisům propustit zboží do navrženého oběhu.

(3) Ministr zahraničního obchodu stanoví, které druhy zboží mohou s ohledem na způsob dopravy a provádění celní kontroly projednávat k vývozu pohraniční celnice.

(2) Při projednávání zboží ze záznamního oběhu v cizině do volného oběhu v cizině je celním účastníkem ten, kdo předloží doklad o propuštění zboží do záznamního oběhu v cizině.

(1) Celním účastníkem je ten, kdo má zboží u sebe nebo kdo je má sice u někoho jiného, avšak dokladem (vyplacenou přepravní listinou, konosamentem, skladním listem a pod.) celnici prokáže, že může se zbožím nakládat v rozsahu potřebném k provedení celního řízení, zejména že je může k tomuto řízení dodat celnici a dát je podrobit celní prohlídce.

(3) Celní účastník jedná sám nebo prostřednictvím zástupce. Jsou-li pochybnosti, musí zástupce prokázat své oprávnění písemnou plnou mocí. O tom, koho dopravní podnik užije při dopravě zboží k obstarávání úkolů, s nimiž je celní řízení nutně spojeno, platí, že byl dopravním podnikem k celnímu řízení zmocněn.

(2) Celní řízení se provádí mimo celniště, vyžaduje-li to povaha zboží nebo povaha celního řízení nebo usnadní-li se tím doprava nebo je-li to jinak naléhavé a neruší-li se tím pravidelná celní služba.

(1) Celní řízení se provádí zpravidla na celništi; celništěm jsou místnosti a prostory, které určí celní správa v dohodě s orgány a podniky veřejné dopravy.

(4) O nakládání se zbožím dopravovaným od celnice na místo určení k provedení celního řízení platí obdobně předpisy o poukazování.

(3) Žádá-li celní účastník, aby bylo celní řízení provedeno mimo celniště, je povinen zároveň oznámit celnici přibližné množství zboží a jeho druh podle obchodního nebo obvyklého pojmenování a navrhnout dobu, kdy má být celní řízení provedeno.

h) označení druhu a povahy obalů podle pojmenování v tárovém sazebníku, a nejsou-li v něm jmenovány, podle obvyklého pojmenování,

a) jméno a sídlo celního zájemce,

ch) zemi původu při dovozu,

l) lhůtu k zpětnému vývozu po případě k zpětnému dovozu (v záznamním oběhu),

m) druh jistoty za celní náhradu a její výši (v záznamním oběhu, v poukazovacím řízení, v uskladňovacím řízení),

n) lhůtu k dodání zboží (v poukazovacím řízení),

o) celnici, jíž má být zboží dodáno (v poukazovacím řízení),

p) odůvodnění požadovaného celního osvobození,

r) seznam připojených dokladů.

f) označení druhu a povahy zboží podle pojmenování v celním sazebníku; patří-li pod označení celního sazebníku více druhů zboží, je třeba uvést zboží též podle pojmenování obvyklého v obchodě,

e) množství zboží podle měřítek stanovených celním sazebníkem, jakož i podle měřítek uvedených v dovozním nebo vývozním dokladu,

d) počet, druh, značky a čísla nákladových kusů,

c) jméno a sídlo odesilatele a příjemce,

b) jméno a sídlo celního účastníka,

(1) Návrh na celní řízení se podává buď ústně nebo písemně.

(2) Celní účastník je oprávněn prohlídkou zboží pod celním dohledem zjistit údaje potřebné pro návrh. Celní účastník může měnit návrh na celní řízení, dokud ještě nebylo započato s celní prohlídkou. Po tomto okamžiku až do projednání zboží může celní účastník měnit návrh jen pokud jde o druh celního řízení.

(3) Návrh na celní řízení se musí vztahovat na celou zásilku a musí obsahovat tyto údaje:

g) cenu zboží přepočtenou na Kčs podle středního kursu uvedeného v kursovním lístku Státní banky československé,

i) zemi určení při vývozu,

j) druh celního řízení,

k) účel dovozu nebo vývozu (při projednávání do záznamního oběhu),

(4) U zavazadel může cestující navrhnout, aby celní řízení bylo provedeno podle výsledku celní prohlídky.

(5) Písemný návrh na celní řízení musí být, nepovolí-li ústřední celní správa výjimku, podán v těchto případech:

a) při dovozu zboží, jehož druh, povaha a sazební příslušnost nejsou zcela zřejmé, zejména při dovozu zboží těchto tříd celního sazebníku: XVIII (látky lékárnické a voňavkářské), XXI (oleje minerální atd.), XXII (bavlna, příze a zboží z ní mimo saz. čís. 180, 181 a 201), XXIII (len, konopí, juta a jiná přediva rostlinná mimo saz. čís. 202, 203 a 219), XXIV (vlna, vlněná příze a vlněné zboží mimo saz. čís. 220, 221 a 239), XXV (hedvábí a hedvábné zboží mimo saz. čís. 240 a 241), z třídy XXVI saz. čís. 274, XXXIII (zboží kožešnické), XLVI (chemické látky pomocné a chemické výrobky), XLVII (pokosty, zboží barvířské, lékárnické a voňavkářské mimo saz. čís. 627, 628 a 629),

b) při návrhu na projednání zboží za snížené clo nebo bez cla podle poznámek v celním sazebníku,

c) při návrhu na projednání zboží k uskladnění.

(6) Celnice může požadovat předložení písemného návrhu též při projednávání zboží do záznamního oběhu v cizině.

(7) Písemný návrh se podává na tiskopise, jehož vzor stanoví ústřední celní správa. V návrhu musí být uvedeno datum a místo sepsání a podpis celního účastníka (jeho zástupce).

(2) V mezinárodní (prvotní) celní prohlášce musí být označen odesilatel a příjemce zásilky, země původu, země určení, počet, značky a čísla nákladových kusů, druh obalu, množství a druh zboží podle pojmenování v obchodě obvyklého a cena zboží. Pokud mezinárodní nebo prvotní celní prohláška není připojena k přepravní listině, je dopravní podnik povinen vystavit náhradní celní prohlášku. Místo mezinárodních (prvotních) celních prohlášek lze předložit seznam zboží vystavený odesilatelem nebo průpis přepravní listiny, obsahují-li všechny údaje stanovené pro mezinárodní (prvotní) celní prohlášku.

c) o celní statistice (statistickou ohláškou a pod.),

d) devisových (povolením dovozu a vývozu peněz a pod.),

e) o zákazech a omezeních dovozu, vývozu a průvozu zboží (dovozním, vývozním po případě průvozním povolením a pod.).

b) o kontrole dovozu a vývozu zboží (ohláškou dovozu nebo vývozu, expedičním příkazem, účtem, přepravní listinou a pod.),

(1) Návrh na celní řízení musí být doložen doklady potřebnými k provedení celního řízení, zejména předepsanými v předpisech

a) celních (mezinárodní nebo prvotní celní prohláškou, seznamem zboží a pod.),

(1) Celnice především zjistí, je-li návrh na celní řízení úplný a doložen předepsanými doklady. Není-li tomu tak, vyzve celnice celního účastníka, aby ve lhůtě, kterou zároveň určí, návrh doplnil nebo doložil scházejícími doklady. Nevyhoví-li celní účastník výzvě a brání-li vady návrhu provedení řízení, celnice návrh odmítne a pokud je to třeba, učiní na náklad a nebezpečí celního účastníka vhodné opatření, aby se zabránilo nedovolenému nakládání se zbožím; zejména může uložit zboží v celním skladišti, v provozním skladišti nebo mimo celní skladiště.

(2) Na základě úplného a řádně doloženého návrhu provede celní orgán prohlídku zboží. Celní účastník je povinen připravit zboží k prohlídce podle pokynu celnice, podávat potřebná vysvětlení a strpět odebrání vzorků potřebných pro celní řízení. Nesplní-li celní účastník tuto povinnost, učiní celnice obdobné opatření jako při odmítnutí návrhu (odstavec 1).

(3) Provádí-li se v cestovním styku celní řízení jen podle výsledku celní prohlídky a zjistí-li se při této prohlídce zboží záludně ukryté, má se za to, že zboží mělo být odňato celní kontrole.

(7) Vzorek smí celnice odebrat jen v přítomnosti celního účastníka a jen v nutném množství. Obsah nákladových kusů nemá tím být porušen. Vzorky se zpravidla nevracejí; celní účastník si však může vyhradit vrácení nespotřebovaných vzorků. Celní správa neodpovídá za poškození nebo zničení vzorků, pokud k poškození nebo zničení došlo při jejich zkoušení.

(5) Má-li být zjištěn obsah zásilky, je celní účastník povinen provést všechny úkony nutné k otevření zásilky. Prohlídka obsahu zásilky (vnitřní celní prohlídka) musí být konána tak, aby se nepoškodilo zboží ani obal. Touto celní prohlídkou se zjistí druh, množství a po případě jakost zboží. Přitom celnice kontroluje správnost údajů v předložených dokladech.

(4) Celní prohlídka se může omezit podle druhu navrženého celního řízení na zjištění množství zboží (hrubá váha, počet kusů a pod.), a je-li zboží zabaleno, na počet nákladových kusů, jejich značky, čísla a druh obalu, po případě na zjištění, zda celní závěra je neporušena (vnější celní prohlídka).

(6) Celnice může omezit prohlídku na tolik nákladových kusů, kolik uzná za nutno, aby se mohla s dostatečnou jistotou přesvědčit o obsahu zásilky (namátková prohlídka); na výběr těchto kusů celní účastník vliv nemá. Nákladové kusy nemusí být otevřeny, jestliže se zboží projednává podle hrubé nebo čisté váhy zjištěné srážkou táry a nemá-li celnice nebo jiný příslušný orgán státní správy pochybnosti o obsahu jednotlivých nákladových kusů. Celnice označí v celním dokladu nebo v průvodní listině nákladové kusy, které byly podrobeny vnitřní prohlídce.

(1) Podle výsledku prohlídky zboží a se zřetelem k předloženým dokladům a k podanému vysvětlení celnice projedná zboží, t. j. rozhodne, zda zboží propustí do navrženého oběhu, za jakých podmínek (na př. že zboží bude použito k určitému účelu nebo že jím bude nakládáno určitým způsobem) a pro koho.

(2) Jakmile budou splněny podmínky rozhodnutí, propustí celnice zboží do navrženého oběhu (ukončí celní řízení), a to zpravidla tím, že vydá doklad o provedeném celním řízení. Dokud doklad není vydán, nesmí být zboží s celniště nebo s místa, kde se projednává, přemístěno, nedá-li k tomu celnice výjimečně souhlas.

(3) Celnice může výjimečně povolit, aby bylo s dováženým zbožím nakládáno určitým způsobem již před skončením celního řízení, vyžaduje-li to obecný zájem a není-li nebezpečí, že se tím porušuje dovozní plán.

(5) Orgán celní správy se může novou celní prohlídkou, po případě jiným vhodným způsobem přesvědčit, zda celní řízení bylo provedeno v souladu s celními předpisy.

(4) Rozhodnutí o propuštění zboží k vývozu celnice na návrh celního účastníka zruší, jestliže zboží ještě nevystoupilo do ciziny. Celnice může před tímto rozhodnutím požadovat, aby jí bylo zboží s potřebnými doklady dodáno.

(2) Jestliže celnice vydala zboží před skončením celního řízení, je prokuratura, soud nebo orgán, jemuž bylo vydáno, povinen zařídit dodání zboží celnici k provedení celního řízení dříve, než je vydá oprávněnému.

(1) Dokud není celní řízení skončeno, není celní správa povinna vydat zboží ani prokuratuře, ani soudu, ani jinému orgánu, pokud není o vydání žádáno k účelům trestního řízení.

(3) Je-li celnici známo, že ten, komu má být zboží propuštěno do volného oběhu v tuzemsku, je omezen v právu volně nakládat se svým majetkem, vydá mu celnice zboží pouze se souhlasem orgánu, který omezení nakládání s majetkem nařídil.

(1) Návrh na celní řízení musí být podán do 48 hodin po dodání zboží celnici; tuto lhůtu může celnice ze závažných důvodů prodloužit. Nepodá-li celní účastník návrh na celní řízení ve stanovené nebo v prodloužené lhůtě nebo nedoplní-li neúplný návrh nebo scházející doklady ve lhůtě, kterou mu celnice zároveň určí, učiní celnice na jeho náklad a nebezpečí vhodné opatření, aby se zabránilo nedovolenému nakládání se zbožím (§ 18 odst. 1).

(2) Nepodá-li celní účastník řádný návrh ani do dalších 3 dnů, podléhá-li zboží rychlé zkáze, jinak do dalších 30 dnů po uplynutí lhůty zmíněné v odstavci 1, celnice prodá zboží podle předpisů o dražbách mimo exekuci nebo je odevzdá k takovému prodeji příslušnému výkonnému orgánu okresního národního výboru. Celnice může třídenní a třicetidenní lhůty prodloužit nebo zkrátit; o prodeji (odevzdání k prodeji) zboží, jakož i o prodloužení nebo zkrácení lhůty, vyrozumí celního účastníka. Z výtěžku dražby se uhradí především dražební náklady, pak náklady spojené s úschovou a dopravou, clo a dávky, po případě celní náhrada. Zbytek výtěžku se vyplatí tomu, kdo prokáže, že byl celním účastníkem; nestane-li se tak do roka po prodeji zboží, připadne tento zbytek státu.

(3) Stejným způsobem může celnice prodat i projednané zboží, nebudou-li ve stanovené lhůtě splněny podmínky pro jeho propuštění, jakož i naložit s výtěžkem z tohoto prodeje.

(2) Celní účastník odpovídá za splnění závazků vzniklých projednáním zboží, dokud neodevzdá celnímu zájemci uvedenému v návrhu na celní řízení doklad o provedeném celním řízení a dokud nevydá celnímu zájemci zboží v těch případech, v nichž vydání zboží přichází v úvahu.

(1) Celním projednáním zboží vznikají oprávnění a závazky celnímu zájemci. Celním zájemcem je ten, pro koho celnice propustí zboží do navrženého oběhu (t. j. ten, pro koho propustí zboží do volného nebo záznamního oběhu nebo koho postihuje povinnost dodat poukázané zboží celnici, po případě ten, pro koho bylo zboží uskladněno).

(3) Celní správa může se souhlasem dotčených osob povolit, a to jak při celním řízení, tak i později, aby třetí osoba převzala zcela nebo zčásti závazky vzniklé projednáním zboží.

(4) Celní správa může též dát souhlas, aby se jí někdo zaručil za splnění závazků vzniklých projednáním zboží, zejména za zaplacení cla a celní náhrady; rukojmí je zavázán stejně jako ten, za koho se zaručil. Celní správa může od rukojmího požadovat splnění závazku, i když neupomenula hlavního dlužníka.

e) příslušníky rodin osob uvedených pod a) až d), cestují-li s nimi společně.

(2) Za podmínky vzájemnosti se upouští od celní prohlídky při cestách z ciziny a do ciziny, jde-li o

(1) Od celní prohlídky se upouští u presidenta republiky, u předsedy a místopředsedů Národního shromáždění, u předsedy vlády a jeho náměstků, u členů vlády a členů průvodu všech těchto osob při cestách z ciziny a do ciziny pokud jde o jejich zavazadla, která jsou dopravována dopravním prostředkem, jímž cestují. Totéž platí i o rodinných příslušnících těchto osob, cestují-li s nimi společně.

c) předsedy a členy cizích delegací na diplomatické konference svolávané do Československé republiky a pro jiné osoby požívající exteritoriality podle mezinárodního práva (na př. pro generálního tajemníka Organisace Spojených národů, členy Dunajské komise),

b) přednosty cizích diplomatických zastupitelstev pověřených u vlády Československé republiky (velvyslance, vyslance, chargés d`affaires), rady, tajemníky a attachés (vojenské, obchodní a jiné odborné přidělence) cizích diplomatických zastupitelstev v Československu,

a) hlavy cizích států, předsedy vlád cizích států a jejich náměstky, členy vlád cizích států, předsedy a náměstky předsedů zákonodárných sborů cizích států a členy jejich průvodu,

d) přednosty efektivních konsulárních úřadů cizích států působících v Československé republice (generální konsuly, konsuly a vicekonsuly), pokud jsou konsulárními úředníky z povolání a příslušníky státu, který je jmenoval,

(4) Za podmínky vzájemnosti nepodléhá celní prohlídce zapečetěná diplomatická pošta, kterou veze kurýr týmž dopravním prostředkem, kterým cestuje. Kurýr se musí vykázat seznamem, jejž vyhotovil a pečetí opatřil úřad, který diplomatickou poštu odesílá. V seznamu musí být uveden počet kusů diplomatické pošty a druh obalu; jednotlivé kusy a druhy jejich obalu musí souhlasit se seznamem. Totéž platí o zapečetěné diplomatické poště (zásilkách) dopravované jinak než kurýrem; v seznamu, který poštu doprovází, musí být však uvedena též adresa úřadu nebo orgánu, jemuž je pošta určena.

(5) Diplomatická pošta (zásilky) zasílaná ministerstvem zahraničních věcí nebo československými zastupitelskými úřady se propustí při dovozu nebo při vývozu bez celní prohlídky za předpokladu, že obsahuje jen listiny a jiné předměty určené pro služební účely. Pošta musí být doprovázena seznamem, jejž vyhotovilo a pečetí opatřilo ministerstvo zahraničních věcí nebo zastupitelský úřad, který ji odesílá a který podepsala osoba k tomu zmocněná. V seznamu musí být uveden počet kusů a druh obalu. Jednotlivé kusy pošty musí být opatřeny adresou úřadu nebo orgánu, jemuž jsou určeny, a pečetí úřadu, který poštu odesílá, a musí souhlasit se seznamem co do počtu kusů a druhu obalu.

(3) Od celní prohlídky se dále upouští u osob, kterým to ústřední celní správa povolila vydáním zvláštní propustky nebo jiným způsobem, nebo u osob, které se vykáží propustkou vydanou ministerstvem zahraničních věcí nebo československým zastupitelským úřadem v cizině podle směrnic dohodnutých s ústřední celní správou.

(5) Přepravní styk přes cizí státní území povoluje celnice, u níž zboží vystupuje, v dohodě s celnicí, u níž zboží vstupuje a v dohodě s příslušnými orgány ministerstva vnitra místa vstupu a výstupu zboží.

(7) Zboží propuštěné do záznamního oběhu, zboží poukázané, zboží uskladněné a zboží propuštěné k vývozu, které ještě nevystoupilo do ciziny, podléhá celní kontrole a celnímu řízení. Celní kontrole podléhá též zboží osvobozené od cla, dokud nebyly splněny podmínky celního osvobození.

(6) Celní řízení, kterému se podrobuje zboží dopravované po tratích vedoucích částečně přes cizí státní území (peážní doprava), upravují příslušné mezinárodní smlouvy o dopravě po těchto tratích.

(1) Dovážené zboží se propustí buď do volného nebo do záznamního oběhu v tuzemsku; dokud se tak nestane, zboží se poukazuje nebo uskladňuje.

(2) Vyvážené zboží se propustí do volného nebo do záznamního oběhu v cizině. Zboží projednané k vývozu jinou než pohraniční celnicí se k výstupu do ciziny poukazuje; může být též uskladňováno v celním skladišti.

(3) Provážené zboží se poukazuje nebo uskladňuje.

(4) Zboží, které má být přepraveno přes cizí státní území, se zpravidla poukazuje.

I. Dovoz.
Záznamní oběh v tuzemsku.

(2) Do záznamního oběhu v tuzemsku lze propustit zejména:

(1) Do záznamního oběhu v tuzemsku se propustí zboží dovážené s podmínkou, že bude ve stanovené lhůtě vyvezeno zpět do ciziny.

(3) Jde-li o zboží dovážené k zušlechtění, jehož hodnota přesahuje 20.000 Kčs, povoluje jeho propuštění do záznamního oběhu v tuzemsku ústřední celní správa. V ostatních případech jsou oprávněny propustit zboží do záznamního oběhu v tuzemsku všechny vnitrozemské, nádražní a přístavní celnice. Silničním celnicím přísluší propouštět do záznamního oběhu v tuzemsku silniční dopravní prostředky osobám, které nemají bydliště v tuzemsku. Rovněž mohou tyto celnice propouštět do záznamního oběhu v tuzemsku zboží dovážené v cestovním a v pohraničním styku.

(1) Orgán, který povoluje propuštění zboží do záznamního oběhu v tuzemsku nebo který je oprávněn zboží do tohoto oběhu propustit, stanoví zejména, za jakých podmínek se zboží propustí do záznamního oběhu a v jaké lhůtě musí být dodáno celnici k projednání k zpětnému vývozu, jak se zajišťuje jeho totožnost a zda, v jaké výši a jakým způsobem má být dána jistota za celní náhradu.

(2) Při projednávání zboží do záznamního oběhu v tuzemsku stanoví celnice k zpětnému vývozu lhůtu, která nesmí přesahovat lhůtu stanovenou v dovozním dokladu (v ohlášce, v povolení a pod.). Záznamní lhůtu může prodloužit nejvýše na dobu, na kterou byla prodloužena platnost dovozního dokladu.

(3) Jinak platí o celním řízení při dovozu zboží, které má být propuštěno do záznamního oběhu v tuzemsku, ustanovení o projednávání zboží do volného oběhu v tuzemsku.

a) zboží na nejistý prodej a na ukázku,

b) zboží k dočasnému užívání,

c) zboží k pokusům, k napodobení nebo k vyzkoušení,

d) zboží na výstavy a veletrhy,

e) zboží k soutěžím, závodům a k jiným veřejným vystoupením,

f) zboží k opravě,

g) vzorky pro potřebu obchodních cestujících,

h) dopravní prostředky,

ch) dobytek na pastvu nebo k vykonávání polních a jiných prací v pohraničním styku,

i) zboží na sklad,

j) obaly dovážené k plnění,

k) zboží k zušlechtění.

(2) Vyžadují-li toho zvláštní okolnosti, může být zřízen v závodě stálý celní dohled na zpracování zboží v záznamním oběhu. Celní správa se může kdykoliv přesvědčit, zda není se zbožím v záznamním oběhu nakládáno nedovoleným způsobem.

(1) Zboží propuštěné do záznamního oběhu v tuzemsku podléhá celní kontrole.

(3) Celnice může na žádost celního účastníka nebo na žádost celního zájemce povolit, aby třetí osoba (§ 22 odst. 4) převzala zcela nebo zčásti oprávnění a závazky vyplývající z projednání zboží do záznamního oběhu v tuzemsku; zejména může povolit, aby místo celního zájemce nebo vedle něho zpracoval zboží v zušlechťovacím styku někdo jiný.

(2) Jistota za celní náhradu může být dána hotově v československých penězích nebo v té měně, v níž je dovoleno platit clo, dále zástavou vkladních knížek státní spořitelny, které znějí na doručitele a nejsou vinkulovány, zástavou státních dlužních úpisů nebo se souhlasem celnice jiným vhodným způsobem. Od organisací státního socialistického sektoru se jistota za celní náhradu nepožaduje.

(1) Totožnost zboží se zajišťuje podle povahy zboží a účelu záznamního oběhu buď otiskem úředního razítka, připevněním olůvka, pečeti, přesným popisem, vyobrazením, odebráním vzorku, sepsáním továrních značek a výrobních čísel nebo jiným vhodným způsobem. V zušlechťovacím oběhu se může upustit od zajištění totožnosti a vývoz zušlechtěného zboží se může kontrolovat podle klíče určeného výrobou na zkoušku nebo podle dobrozdání znalců.

(3) Zboží propuštěné do volného oběhu v tuzemsku podmíněně (na př. s podmínkou, že ho bude použito jen k určitému účelu nebo že bude stěhovaných svršků dále používáno po stanovenou dobu), podléhá celní kontrole, pokud jde o splnění stanovené podmínky.

(1) Do volného oběhu v tuzemsku se propustí zboží, které má zůstat trvale v tuzemsku.

(2) Zboží propuštěné nepodmíněně do tohoto oběhu se s hlediska celních předpisů posuzuje jako zboží vyrobené v tuzemsku a může jím být s hlediska těchto předpisů volně nakládáno.

II. Vývoz.

(4) Celní kontrolu nad zbožím v záznamním oběhu v cizině provádí celní správa pomocí dokladů (vlastních, celního zájemce, celního účastníka nebo jiných dokladů), po případě jiným vhodným způsobem.

(1) Do záznamního oběhu v cizině se propustí zboží vyvážené s podmínkou, že bude ve stanovené lhůtě dovezeno zpět.

(3) Povolení k zušlechtění zboží v záznamním oběhu v cizině uděluje ústřední celní správa.

(2) Do záznamního oběhu v cizině se propouštějí též obaly, kterých lze opětovně použít a které nebyly prodány se zbožím.

(5) Jinak platí o záznamním oběhu v cizině přiměřeně ustanovení o záznamním oběhu v tuzemsku.

(2) Ve vývozu zaznamenané zboží může být trvale ponecháno v cizině jen po propuštění do volného oběhu v cizině. Při projednávání do volného oběhu v cizině se takové zboží nemusí dodat celnici.

(1) Do volného oběhu v cizině se propustí zboží, které má trvale zůstat v cizině. Jakmile takové zboží vystoupilo do ciziny, může jím být s hlediska celních předpisů volně nakládáno.

III. Pomocné druhy celního řízení.
Uskladňování.
Poukazování.

(1) Zboží, které má být uloženo v celním skladišti, podrobí celnice prohlídce, aby bylo zjištěno, je-li k takovému uložení způsobilé.

(1) Celnice projedná zboží k uložení v celním skladišti, jestliže to celní účastník navrhne.

(2) V celním skladišti se zpravidla uskladňuje jen zboží, které bylo dopraveno z ciziny a nebylo ještě projednáno do volného nebo záznamního oběhu v tuzemsku, jakož i zboží projednané k vývozu, po případě zboží, jímž má být uskladněné zboží doplněno, dolito a pod.

(1) Celní skladiště se zřizují, vyžadují-li to dopravní nebo jiné hospodářské důvody, a to zpravidla v sídlech celnic.

(2) Zřídit celní skladiště povoluje ústřední celní správa především hospodářským organisacím státního socialistického sektoru. Povolení k provozování skladiště se uděluje na určitou dobu s výhradou, že je možno kdykoliv je odvolat.

(3) K žádosti o povolení zřídit celní skladiště je nutno připojit stavební plán budovy, v níž má být skladiště provozováno, a návrh skladištního řádu.

(1) Poukazující celnice vyhotoví o poukázání zboží doklad (celní průvodku), který doprovází zásilku k celnici, jíž bylo zboží poukázáno.

(2) Při poukázání zboží při dovozu a při průvozu provede celnice zpravidla jen vnější prohlídku zboží; má-li však pochybnosti, že označení obsahu zásilky nebo jiné údaje neodpovídají skutečnosti, provede vnitřní prohlídku. Při poukázání zboží při vývozu provede celnice, která zboží projednává k vývozu, vždy též vnitřní prohlídku zboží; nemá-li pochybností o obsahu zásilky, o správnosti označení druhu zboží a pod., může provést namátkovou prohlídku.

(3) Pokud povaha zboží nebo způsob dopravy nevylučují připojení závěry, dá celnice poukázané zboží pod celní závěru. Celní závěra může být buď kusová nebo prostorová; kusová se dává na zboží nebo na jeho obal, prostorová na zařízení uzavírající prostor dopravních prostředků.

(4) Mají-li být podle mezinárodních smluv vzájemně uznávány celní závěry smluvních států, posuzují celnice tyto závěry, jsou-li neporušené, jako vlastní závěry.

(5) O skládání jistoty za celní náhradu platí obdobně ustanovení o skládání jistoty za celní náhradu v záznamním oběhu v tuzemsku.

(1) Dopravní podnik, který převzal celní průvodku (celní zájemce), je povinen dodat zboží celnici, které bylo poukázáno, a to ve stanovené lhůtě, v nezměněném stavu, s neporušenou celní závěrou a s příslušnými doklady.

(2) Bylo-li zboží s celní průvodkou odevzdáno dopravním podnikem k dopravě dalšímu dopravnímu podniku, přechází povinnost stanovená v předcházejícím odstavci na tento podnik.

(3) Povinnost dopravního podniku (odstavce 1 a 2) vyplývající z poukazovacího řízení zanikne, bylo-li poukázané zboží s celní průvodkou a s příslušnými doklady dodáno celnici, které bylo poukázáno, ve stanovené lhůtě, v nezměněném stavu a s neporušenou celní závěrou.

(1) Celnice, které bylo poukázané zboží dodáno, se přesvědčí, zda nebyla porušena celní závěra, zda byla dodržena lhůta, zda jde o zboží uvedené v příslušných dokladech a zda nebylo se zbožím nakládáno nedovoleným způsobem.

(2) Došlo-li při dopravě zboží v důsledku nehody k překročení lhůty, k porušení celní závěry nebo ke změně stavu zboží, je dopravce povinen tuto okolnost hlásit nejbližší celnici nebo nejbližšímu příslušnému výkonnému orgánu národního výboru nebo příslušnému orgánu ministerstva vnitra. Tyto orgány vydají dopravci potvrzení o tom, že nehodu hlásil, po případě o tom, že jeho údaje o nehodě jsou správné.

(1) Provozovatel celního skladiště je povinen udržovat skladiště v dobrém stavu, bezpečně je uzavírat a starat se, aby bylo zamezeno požáru a ztrátě zboží.

(2) Celnice zpravidla spoluzavírá celní skladiště. Zámky pro spoluzávěru opatří celnice na náklad provozovatele celního skladiště.

(2) O propuštění zboží k uložení v celním skladišti vydá celnice doklad.

(3) O jistotě za celní náhradu platí obdobně ustanovení o jistotě za celní náhradu v záznamním oběhu v tuzemsku.

(1) Celní zájemce je povinen pečovat, aby zboží uložené v celním skladišti bylo udržováno v dobrém a nezměněném stavu. Celní zájemce je oprávněn se souhlasem celní správy a za celního dohledu se zbožím též jinak účelně nakládat, na př. prohlížet, přebalovat, nově označovat, dělit, čistit, doplňovat, dolévat a brát z něho vzorky.

(2) Provozovatel celního skladiště je povinen řádně uschovávat zboží a nepodnikat nic, čím by se změnil jeho stav; bez povolení celnice nesmí ze zboží nic vydávat.

(3) Zboží smí být zpravidla uloženo v celním skladišti nejdéle po dobu jednoho roku. Celnice je oprávněna tuto lhůtu ze závažných důvodů zkrátit nebo prodloužit.

(1) Při dalším celním řízení je celní účastník povinen předložit doklad o celním projednání zboží k uložení do celního skladiště.

(2) Zboží uložené v celním skladišti projedná celnice v dalším celním řízení podle množství a stavu zjištěného při vydání ze skladiště. Zjistí-li však celnice při celním řízení úbytek na váze, který nevznikl přírodním vlivem nebo omylem při vážení, vybere z úbytku celní náhradu; zjistí-li přírůstek, který vznikl přírodním vlivem nebo omylem, vezme za základ dalšího řízení množství zjištěné při uložení zboží do celního skladiště.

a) Celní skladiště.

c) Provozní skladiště.

(3) Se souhlasem celnice a podniku veřejné dopravy nebo skladištního podniku může být se zbožím uloženým v provozním skladišti nakládáno obdobně jako se zbožím uloženým v celním skladišti.

(1) Zboží, které se obvykle uskladňuje v celním skladišti, je možno uložit též do zvláštních prostorů provozních skladišť podniků veřejné dopravy nebo skladištních podniků (dále jen „provozní skladiště“); tyto prostory určí podniky v dohodě s příslušnou celnicí.

(2) Provozní skladiště musí být zařízeno tak, aby se dalo bezpečně uzavírat; uzavírá je podnik veřejné dopravy nebo skladištní podnik a celnice může mít spoluzávěru, uzná-li to za nutné.

(2) O ukládání zboží mimo celní skladiště, jakož i o právech a povinnostech celního zájemce a toho, u něhož je zboží uloženo, platí přiměřeně ustanovení § 38 a §§ 40 až 43.

(1) Celnice může ve výjimečných případech povolit, aby zboží, které se obvykle uskladňuje v celním skladišti, bylo na přechodnou dobu uloženo mimo celní skladiště.

(2) Pohraniční celnice je oprávněna přesvědčit se celní prohlídkou, zda zásilka odpovídá průvodním a jiným dokladům (zejména dokladům podle předpisů o kontrole dovozu, vývozu a průvozu zboží, podle předpisů o celní statistice). Takovou prohlídku je povinna vykonat, má-li podezření, že s obsahem zásilky bylo nakládáno nedovoleným způsobem.

(1) Výstup projednaného zboží dopravovaného do ciziny potvrzuje pohraniční celnice bez návrhu, předloží-li celní účastník potřebné doklady.

b) Uložení zboží mimo celní skladiště.

I. Celní kontrola.

(1) Orgány celní správy, které jsou pověřeny výkonem celní kontroly nad zbožím dopravovaným po železnici, po vodě, po silnici nebo letadly, jsou ve službě oprávněny přesvědčit se, zda dopravní podnik plní své povinnosti podle předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou, zejména podle předpisů o kontrole dovozu, vývozu a průvozu zboží, podle předpisů celních a devisových. Jsou též oprávněny prohlédnout a doprovázet dopravní prostředky a zařídit vše, co uznají za nutné k zajištění zájmů zahraničního obchodu.

(2) Orgány celní správy, které se vykáží služební průkazkou a vedoucímu dopravního podniku oznámí, že vykonají celní kontrolu, mohou při výkonu svých kontrolních a dozorčích oprávnění vstupovat též do budov a prostorů na nádražích, v přístavech a na letištích.

(3) V dopravě poštou jsou orgány celní správy oprávněny přesvědčit se zejména, zda pošta zachovává předpisy o kontrole dovozu, vývozu a průvozu zboží, předpisy celní, jakož i jiné předpisy o oběhu zboží ve styku s cizinou, a zda učinila opatření, aby všechny vyvážené a dovážené zásilky byly podrobeny celnímu řízení.

(1) Celní správa může stíhat a bez ohledu na práva třetích osob zadržet zboží, které uniklo nebo se vyhnulo celní kontrole nebo s nímž bylo naloženo nedovoleným způsobem; tím není dotčena případná odpovědnost podle trestních předpisů.

(2) Pokud zvláštní předpisy nestanoví jinak, nemůže celní správa zadržovat zboží tomu, kdo při jeho nabytí nevěděl a ani z okolností, za jakých ho nabyl, nemohl poznat, že jde o zboží, které uniklo celní kontrole.

II. Zvláštní povinnosti orgánů a podniků veřejné dopravy.

(4) Vyžaduje-li provoz dopravního podniku stálou přítomnost orgánů celní správy (na př. u celnic na letištích nebo u některých pohraničních celnic), je nutno zejména při stavbě provozních budov dopravních podniků pamatovat, aby v blízkosti byly byty pro zaměstnance celní správy.

(1) Orgány a podniky veřejné dopravy upraví jízdní řády tak, aby celnice měly dostatek času k provedení celního řízení.

(3) Podniky veřejné dopravy jsou povinny místnosti, které odevzdaly k užívání celnici, po dohodě s celnicí udržovat v dobrém stavu, uklízet je, vytápět a osvětlovat, a to pokud zvláštní předpisy nestanoví jinak, za náhradu skutečných vlastních nákladů podniků veřejné dopravy.

(2) Orgány a podniky veřejné dopravy opatří pro výkon celní služby vhodné místnosti a prostory položené tak, aby pracovní postup celních orgánů a orgánů s nimi spolupracujících byl co nejúčelnější.

(5) Podniky veřejné dopravy jsou povinny bezplatně dopravovat zaměstnance celní správy, pokud vykonávají celní službu za dopravy. Podrobnosti upraví celní řády pro jednotlivé druhy dopravy.

(2) Základem pro vyměření celní náhrady je clo a cena zboží. Nebude-li možno zjistit bližší sazební povahu zboží, je základem nejvyšší sazba platná pro příslušný druh zboží a jeho cena.

(1) Kdo odejme zboží celní kontrole, ačkoli ví, že jde o zboží takové kontrole podléhající, nebo kdo nedodrží povinnosti uložené mu celním zákonem a předpisy vydanými k jeho provedení nebo povinnosti týkající se nakládání se zbožím uložené mu v celním řízení, je povinen zaplatit celní správě celní náhradu.

III. Celní náhrada.

(1) Celnice může celní náhradu zcela nebo zčásti prominout, budou-li pro překročení lhůty stanovené v celním řízení nebo pro porušení celní závěry zjištěny závažné omluvné důvody, jakož i tehdy, jestliže úbytek na váze zjištěný při vydání uskladněného (uloženého) zboží vznikl přebalováním nebo jiným nakládáním se zbožím.

(6) Celní náhradu vymáhají příslušné výkonné orgány národních výborů podle předpisů o vymáhání daní.

(5) Povinnost k celní náhradě se nedotýká povinnosti zaplatit clo, bude-li zboží projednáno do volného oběhu. Rovněž není touto povinností dotčeno stíhání podle trestních předpisů.

(4) Celní správa může požadovat celní náhradu až do plné výše základu.

(3) Celní náhrada se vyměří podle stavu a předpisů, kdy zboží bylo posledně před vznikem povinnosti k náhradě projednáno, a neprošlo-li celním řízením podle stavu a předpisů, kdy zboží bylo dopraveno přes hranice. Nebude-li možno zjistit, kdy zboží bylo dopraveno přes hranice, vyměří se celní náhrada podle stavu zboží a podle předpisů platných v době, kdy dojde k vyměření celní náhrady.

(2) V ostatních případech může celní náhradu zcela nebo zčásti prominout ústřední celní správa.

(1) Právo státu vyměřit a vymáhat celní náhradu se promlčuje ve třech letech.

(2) Promlčecí doba počíná prvním dnem roku, který následuje po roce, v němž nastala skutečnost zakládající povinnost k celní náhradě. Opatření směřující k vyměření nebo k vymáhání celní náhrady, pokud bylo sděleno osobě povinné k náhradě, má za následek, že prvním dnem příštího roku počíná nová promlčecí doba.