Všeobecná oprávnění celní správy a povinnosti vůči celní správě.

I. Celní kontrola.

(1) Celní správa může stíhat a bez ohledu na práva třetích osob zadržet zboží, které uniklo nebo se vyhnulo celní kontrole nebo s nímž bylo naloženo nedovoleným způsobem; tím není dotčena případná odpovědnost podle trestních předpisů.

(1) Orgány celní správy, které jsou pověřeny výkonem celní kontroly nad zbožím dopravovaným po železnici, po vodě, po silnici nebo letadly, jsou ve službě oprávněny přesvědčit se, zda dopravní podnik plní své povinnosti podle předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou, zejména podle předpisů o kontrole dovozu, vývozu a průvozu zboží, podle předpisů celních a devisových. Jsou též oprávněny prohlédnout a doprovázet dopravní prostředky a zařídit vše, co uznají za nutné k zajištění zájmů zahraničního obchodu.

(2) Orgány celní správy, které se vykáží služební průkazkou a vedoucímu dopravního podniku oznámí, že vykonají celní kontrolu, mohou při výkonu svých kontrolních a dozorčích oprávnění vstupovat též do budov a prostorů na nádražích, v přístavech a na letištích.

(3) V dopravě poštou jsou orgány celní správy oprávněny přesvědčit se zejména, zda pošta zachovává předpisy o kontrole dovozu, vývozu a průvozu zboží, předpisy celní, jakož i jiné předpisy o oběhu zboží ve styku s cizinou, a zda učinila opatření, aby všechny vyvážené a dovážené zásilky byly podrobeny celnímu řízení.

(2) Pokud zvláštní předpisy nestanoví jinak, nemůže celní správa zadržovat zboží tomu, kdo při jeho nabytí nevěděl a ani z okolností, za jakých ho nabyl, nemohl poznat, že jde o zboží, které uniklo celní kontrole.

II. Zvláštní povinnosti orgánů a podniků veřejné dopravy.

(3) Podniky veřejné dopravy jsou povinny místnosti, které odevzdaly k užívání celnici, po dohodě s celnicí udržovat v dobrém stavu, uklízet je, vytápět a osvětlovat, a to pokud zvláštní předpisy nestanoví jinak, za náhradu skutečných vlastních nákladů podniků veřejné dopravy.

(1) Orgány a podniky veřejné dopravy upraví jízdní řády tak, aby celnice měly dostatek času k provedení celního řízení.

(2) Orgány a podniky veřejné dopravy opatří pro výkon celní služby vhodné místnosti a prostory položené tak, aby pracovní postup celních orgánů a orgánů s nimi spolupracujících byl co nejúčelnější.

(5) Podniky veřejné dopravy jsou povinny bezplatně dopravovat zaměstnance celní správy, pokud vykonávají celní službu za dopravy. Podrobnosti upraví celní řády pro jednotlivé druhy dopravy.

(4) Vyžaduje-li provoz dopravního podniku stálou přítomnost orgánů celní správy (na př. u celnic na letištích nebo u některých pohraničních celnic), je nutno zejména při stavbě provozních budov dopravních podniků pamatovat, aby v blízkosti byly byty pro zaměstnance celní správy.

(1) Celnice může celní náhradu zcela nebo zčásti prominout, budou-li pro překročení lhůty stanovené v celním řízení nebo pro porušení celní závěry zjištěny závažné omluvné důvody, jakož i tehdy, jestliže úbytek na váze zjištěný při vydání uskladněného (uloženého) zboží vznikl přebalováním nebo jiným nakládáním se zbožím.

(2) V ostatních případech může celní náhradu zcela nebo zčásti prominout ústřední celní správa.

III. Celní náhrada.

(4) Celní správa může požadovat celní náhradu až do plné výše základu.

(5) Povinnost k celní náhradě se nedotýká povinnosti zaplatit clo, bude-li zboží projednáno do volného oběhu. Rovněž není touto povinností dotčeno stíhání podle trestních předpisů.

(6) Celní náhradu vymáhají příslušné výkonné orgány národních výborů podle předpisů o vymáhání daní.

(1) Kdo odejme zboží celní kontrole, ačkoli ví, že jde o zboží takové kontrole podléhající, nebo kdo nedodrží povinnosti uložené mu celním zákonem a předpisy vydanými k jeho provedení nebo povinnosti týkající se nakládání se zbožím uložené mu v celním řízení, je povinen zaplatit celní správě celní náhradu.

(2) Základem pro vyměření celní náhrady je clo a cena zboží. Nebude-li možno zjistit bližší sazební povahu zboží, je základem nejvyšší sazba platná pro příslušný druh zboží a jeho cena.

(3) Celní náhrada se vyměří podle stavu a předpisů, kdy zboží bylo posledně před vznikem povinnosti k náhradě projednáno, a neprošlo-li celním řízením podle stavu a předpisů, kdy zboží bylo dopraveno přes hranice. Nebude-li možno zjistit, kdy zboží bylo dopraveno přes hranice, vyměří se celní náhrada podle stavu zboží a podle předpisů platných v době, kdy dojde k vyměření celní náhrady.

(2) Promlčecí doba počíná prvním dnem roku, který následuje po roce, v němž nastala skutečnost zakládající povinnost k celní náhradě. Opatření směřující k vyměření nebo k vymáhání celní náhrady, pokud bylo sděleno osobě povinné k náhradě, má za následek, že prvním dnem příštího roku počíná nová promlčecí doba.

(1) Právo státu vyměřit a vymáhat celní náhradu se promlčuje ve třech letech.