19. Odběratel může požadovat úhradu vodného a stočného od přímých spotřebitelů jen potud, pokud to připouští nájemní nebo jiná smlouva o užívání nemovitostí nebo pokud to dovolují cenové předpisy. Odběratel nemůže proto požadovat tuto úhradu od přímého spotřebitele, jsou-li podle dohody stran nebo podle rozhodnutí výkonného orgánu rady okresního (obvodního) národního výboru (odboru pro místní hospodářství, v Praze odboru bytového) vodné a stočné (dříve vodné a poplatek za používání obecních stok) zahrnuty do nájemného. Jde-li však v takových případech o nájemní předměty, které byly 20. června 1939 již pronajaty, může odběratel požadovat od přímých spotřebitelů úhradu té částky, o kterou je úhrn vodného a stočného vyšší, než kolik činil v roce 1939 úhrn vodného (všeobecného i zvláštního) spolu s nájemným za vodoměr a poplatku za používání obecních stok.
Pro rozvrh vodného a stočného fakturovaného podle měření vodoměrem se stanoví tato zásada: Pro každou nájemní jednotku (byt, provozovna a pod.) je třeba vyčíslit podle osob v ni bydlících nebo podle druhu vybavení celkové spotřební číslo nájemních jednotek. Tato spotřební čísla se sečtou a součtem tímto se dělí číslo 100. Vyšlým koeficientem se násobí vypočtená spotřeba nájemní jednotky, čímž se stanoví její podíl v procentech na dodaném množství vody. Tímto procentem se pak násobí celková fakturovaná částka vodného pro každou nájemní jednotku.
Jako příklad pro výpočet vodného a stočného podle uvedené zásady se uvádí v příloze.
Má-li některý odběratel vodoměr, jimž se měří odebraná voda (podružný vodoměr), odpočte se nejprve takto naměřená spotřeba vody od účtu a teprve zbytek účtu se dělí podle procent jako shora.
Činí-li fakturované množství vody, zjištěné vodoměrem více nebo méně podle ročních spotřebních směrných čísel, zvyšuje nebo snižuje se poměrně procento a tím i výše vypočteného vodného a stočného.