Odklad exekuce a zrušení exekuce.

(1) Výkon exekuce může být odložen,

c) byl-li podán návrh na zrušení exekuce,

a) jestliže by neodkladným výkonem utrpěla povinná strana nebo jiná osoba uplatňující právo k předmětu exekuce nenahraditelnou újmu anebo takovou újmu, která svým rozsahem daleko převyšuje prospěch plynoucí z okamžitého vynucení vymáhaného plnění,

b) prokáže-li povinná strana, že vymáhané plnění nemohly bez své viny provést včas (na př. pro nemoc) a lze-li současně očekávat, že povinná strana vymáhané plnění dodatečně dobrovolně provede,

d) jsou-li tu jiné důvody hodné zvláštního zřetele,

(2) Výkon exekuce musí být odložen, souhlasí-li s odkladem vymáhající orgán, po případě oprávněný účastník, v jehož prospěch se plnění vymáhá.

(3) Odklad exekuce povoluje exekuční orgán z vlastního podnětu nebo na návrh některého účastníka, po případě na návrh osoby, uplatňující k předmětu exekuce práva, která nepřipouštějí výkon exekuce. Proti povolení odkladu exekuce i proti zamítnutí návrhu na odklad exekuce je přípustné odvolání.

(1) Exekuční orgán zruší exekuci z vlastního podnětu nebo na návrh účastníka řízení,

a) jestliže vymáhaný nárok zanikl nebo jeho vymáhání se stalo bezpředmětným,

c) je-li exekuce vedena proti někomu, kdo není povinnou stranou,

b) jestliže exekuce je nepřípustná,

d) je-li pro vymožení téhož nároku vedena proti téže osobě exekuce soudní.

(2) Exekuční orgán zruší exekuci též, bylo-li vyhověno námitkám třetí osoby, uplatňující k předmětu exekuce práva, která nepřipouštějí výkon exekuce;

(3) Proti zrušení exekuce i proti zamítnutí návrhu na zrušení exekuce je přípustné odvolání.