Vyhláška ministerstva financí o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů ve vztahu k zahraničí.

(1) Tato vyhláška upravuje náhrady cestovních a jiných výdajů při zahraničních pracovních cestách a stěhovacích výdajů, pokud mají vztah k zahraničí,

(2) Zaměstnancům, kteří konají vnější pracovní výkony jako část svého pravidelného zaměstnání (na př. zaměstnanci československých dopravních podniků) se poskytují paušální nebo jiné náhrady podle zvláštních předpisů.

(3) Tato vyhláška neplatí pro veřejné funkcionáře a pro příslušníky ozbrojených sil v činné službě a pro žáky škol ozbrojených sil.

(1) Zahraniční pracovní cesty jsou cesty konané

(2) Pokud tato vyhláška nestanoví jinak, přísluší osobám uvedeným v § 1 odst. 1 (dále jen „zaměstnanci”) po dobu strávenou v tuzemsku při zahraničních pracovních cestách náhrady podle obecných předpisů.

(1) Při zahraničních pracovních cestách, počítajíc v to jízdu v tuzemsku, hradí se skutečně vzniklé jízdní výdaje za 2. třídu vozovou, 1. třídu lodní a za normální (turistickou) třídu v letadle, pokud ministerstvo financí v odůvodněném případě nepovolí použití vyšší třídy. Nemá-li veřejný hromadný dopravní prostředek třídy, které je zaměstnanec oprávněn použít, hradí se mu jízdné za skutečně použitou třídu. Bylo-li však ze závažných důvodů nutno výjimečně použít vyšší třídy než příslušející nebo povolené, je třeba její použití ve vyúčtování cesty odůvodnit.

(2) Použití vozové, lodní nebo letecké třídy je nutno prokázat jízdenkou, letenkou a pod.; nepředloží-li je zaměstnanec proto, že ve státě (zemi), kde jízdu konal, mu byly dopravními orgány cizího státu odebrány, poskytne se náhrada, prokáže-li výdaj jiným věrohodným dokladem.

(3) Je-li, možno zakoupit jízdenky (zpáteční jízdenky) nebo jízdenky pro cesty v zemích pobytu u československých dopravních podniků, je třeba této možnosti využít.

(4) Při zahraničních pracovních cestách konaných v noční době (od 22. do 6. hod.) lze použít té třídy lůžkového vozu, lodní kabiny, po případě letadla, za niž se hradí jízdné. Výdaj za použití je nutno prokázat, jinak se náhrada neposkytne.

(5) Nutné výdaje za přepravu nezbytných osobních a pracovních zavazadel drahou, letadlem a pod. se hradí v prokázané výši. V prokázané výší se hradí také výdaje za cestovní osobní a věcné pojištění, není-li zahrnuto v ceně jízdného (dopravného).

(1) Při zahraničních pracovních cestách přísluší zaměstnanci za každý celý kalendářní den plná dieta.

(2) Při cestě lodí nebo letadlem přísluší zaměstnanci dieta stanovená pro stát, do něhož toho dne cestuje při cestě do tuzemska přísluší zaměstnanci dieta stanovená pro stát, z něhož toho dne lodí nebo letadlem odcestoval.

(3) Cestuje-li zaměstnanec v témže kalendářním dnu na území dvou nebo více států, pro které jsou určeny různé diety, přísluší mu za tento kalendářní den dieta stanovená pro stát, v němž se toho dne nejdéle zdrží; při stejné době pobytu přísluší mu dieta stanovená pro stát, v němž přenocuje.

(4) Při cestě vlakem v zahraničí, je-li zaměstnanec odkázán na stravování v jídelním voze a neměl-li možnost koupit si stravovací poukázky v tuzemsku, přísluší mu dieta stanovená pro hlavní město státu, v němž v témže kalendářním dnu trvá cesta nejdéle.

(5) Dieta přísluší od okamžiku odletu z tuzemska do okamžiku příletu do tuzemska, při použití jiného dopravního prostředku od okamžiku přestupu československých státních hranic při odjezdu do okamžiku přestupu československých státních hranic při návratu.

(6) Za den, ve kterém zaměstnanec při odjezdu do ciziny odletí nebo přestoupí československé státní hranice nejpozději ve 12 hodin, přísluší mu plná dieta; odletí-li nebo přestoupí-li hranice po 12. hodině, přísluší mu šest desetin plné diety.

(7) Za den, ve kterém zaměstnanec při návratu do tuzemska přiletí nebo přestoupí československé státní hranice nejpozději ve 12 hodin, přísluší mu tři desetiny plné diety; přiletí-li nebo přestoupí-li hranice po 12. hodině, přísluší mu šest desetin plné diety.

(8) Zaměstnanci, jemuž při odjezdu do ciziny přísluší za den odjezdu plná dieta, nepřísluší stravné podle obecných předpisů.

(1) Zaměstnanci přísluší na zahraniční pracovní cestě snížená dieta, a to ve výší

(2) Ustanovení odstavce 1 písm. b) a c) se nevztahuje na diety za dny, ve kterých důvody pro snížení nebo nepřiznání diety trvají pouze po část kalendářního dne.

(3) Ministerstvo financí může podle povahy a délky trvání zahraniční pracovní cesty stanovit i jiné snížení diet, než je uvedeno v odstavci 1.

(4) Zaměstnanci, který koná pracovní cestu v pohraničním styku na cizím státním území do vzdálenosti 15 km od československých státních hranic, přísluší, trvá-li pobyt na tomto území v kalendářním dnu
6 až 14 hodin, 20 % plné diety,
více než 14 hodin, 40 % plné diety.

(1) Zaměstnanci československé zahraniční služby, který je trvale přidělen k výkonu služby v zahraničí (dále jen „zaměstnanec zahraniční služby”), přísluší při cestách konaných v cizině dieta od okamžiku nástupu cesty z místa jeho trvalého přidělení do okamžiku návratu do tohoto místa; za každý celý kalendářní den přísluší mu sedm desetin plné diety. Ustanovení § 7 odst. 2 až 4 platí obdobně.

(2) Za den, ve kterém zaměstnanec zahraniční služby nastoupí cestu nejpozději ve 12 hodin, přísluší mu dieta podiv, odstavce 1; nastoupí-li cestu po 12. hodině, přísluší mu šest desetin této diety.

(3) Za den, ve kterém zaměstnanec zahraniční služby skončí cestu nejpozději ve 12 hodin, přísluší mu tři desetiny diety uvedené v odstavci 1; skončí-li cestu po 12. hodině, přísluší mu šest desetin této diety.

(4) Nevzniknou-li zaměstnanci zahraniční služby; výdaje

(5) Ustanovení odstavce 4 písm. b) a c) se nevztahuje na diety za dny, ve kterých důvody pro snížení nebo nepřiznání diety trvají pouze po část kalendářního dne.

(6) Při cestách, které byly nastoupeny a ukončeny v témže kalendářním dnu, trvají-li více než 6 hodin, přísluší zaměstnanci zahraniční služby tři desetiny diety podle odstavce 1; ke kratší době než 6 hodin se nehledí.

(7) Při cestách konaných z ciziny do tuzemska přísluší zaměstnanci zahraniční služby dieta podle ustanovení předchozích odstavců, a to od okamžiku nástupu z místa jeho trvalého přidělení do okamžiku příletu do tuzemska a při použití jiného dopravního prostředku do okamžiku přestupu československých státních hranic. Při cestách konaných z tuzemska do ciziny přísluší mu tato dieta od okamžiku odletu z tuzemska a při použití jiného dopravního prostředku od okamžiku přestupu československých státních hranic do okamžiku příjezdu (příletu) do místa jeho trvalého přidělení.

(1) Vedoucím československých zastupitelských úřadů nebo jimi pověřeným oficiálním zástupcům, náměstkům ministrů a ústředním ředitelům podniků zahraničního obchodu přísluší k úhradě, výdajů representačního rázu na zahraniční pracovní cestě příplatek k dietě; příplatek činí 20 % plné diety (§ 7). Stejný příplatek může k návrhu příslušného ústředního úřadu povolit ministerstvo financí vedoucím oficiálních delegací jmenovaných vládou. Jestliže je funkcí vedoucího oficiální delegace pověřena osoba jmenovaná v první větě, přísluší jí jen jeden příplatek.

(2) Vznikne-li zaměstnanci na zahraniční pracovní cestě vyšší výdaj za ubytování tím, že povaha konané cesty vybočuje z rámce normální zahraniční pracovní cesty nebo že zaměstnanec je nucen vzhledem k své pracovní funkci použít nákladnějšího ubytování anebo že mu bylo takové ubytování přiděleno, přizná se mu příplatek k dietě ve výší prokázaného rozdílu mezi 30 % diety a skutečným výdajem za ubytování.

(1) Při zahraničních pracovních cestách do míst v pásmu mezi 35. stupněm severní a 35. stupněm jižní šířky přísluší zaměstnanci jednorázový příspěvek na prokázané výdaje na pořízení tropické výstroje, a to v měně státu, do něhož cestu koná. Maximální výši příspěvku stanoví ministerstvo financí.

(2) Příspěvek nepřísluší zaměstnancům trvale přiděleným k výkonu služby v zahraničí.

(1) Vedle diety hradí se zaměstnanci na zahraniční pracovní cestě tyto mimořádné vedlejší výdaje, pokud budou ke splnění uloženého úkolu vynaloženy a prokázány originálními doklady; meziměstské a mezistátní telefonní, telegrafní a poštovní poplatky, meziměstské a mezistátní jízdné v zemi (zemích) pobytu (§ 4), poplatky za obstarávání vis a nutná lékařská ošetření.

(2) Pokud by byl zaměstnanec ve výjimečných případech nucen poskytnout v zahraničí pohoštění v rámci plnění svých úkolů, hradí se mu přiměřené výdaje pouze tehdy, předloží-li o nich doklady ověřené

(1) Každý zaměstnanec je povinen předložit nejdéle do 10 dnů po návratu ze zahraniční pracovní cesty vysílajícímu orgánu přesné vyúčtování všech cizozemských peněz a platebních dokumentů přidělených mu Státní bankou československou, po případě těch devisových prostředků, které získal jakýmkoliv způsobem v cizině, a současně prokázat doklady, jak naložil s nespotřebovaným zbytkem devisových prostředků.

(2) Vysílající orgán je povinen vyúčtování zaměstnance řádně překontrolovat a dbát, zda jsou dodržována ustanovení této vyhlášky a směrnic k ní vydaných. Zaměstnanec, který vyčerpal v devisách více, než byl oprávněn, zaplatí vysílajícímu orgánu z vlastních prostředků protihodnotu přečerpané částky v československých penězích. Tím však není zaměstnanec zbaven odpovědnosti za neoprávněně způsobený vyšší devisový výdaj.

(1) Zrušují se předpisy, které odporují této vyhlášce*); dosavadních předpisů se však použije u cest nastoupených před 1. červencem 1955.

(2) Dosavadní zvláštní úpravy paušálních náhrad a náhrad cestovních a jiných výdajů montážních zaměstnanců zůstávají nedotčeny.