1. Ustanovení § 3 zní:
㤠3.
(1) Žádosti o vydání, prodloužení a rozšíření územní platnosti československých cestovních pasů a o vydání výjezdního povolení k cestám do zahraničí za účelem obchodním, studijním, sportovním, kulturním nebo k cestám služebním, se podávají u ministerstva zahraničních věcí. Žádosti podávají ústřední úřady za své pracovníky a vrcholné orgány dobrovolných organisací za své členy.
(2) Žádosti o vydání, prodloužení a rozšíření územní platnosti československých cestovních pasů a o vydání výjezdního povolení k soukromým cestám do zahraničí podávají žadatelé osobně u okresního oddělení ministerstva vnitra — oddělení veřejné bezpečnosti příslušného podle místa trvalého pobytu žadatele, v Praze, Brně, Ostravě a Bratislavě u městské správy veřejné bezpečnosti.
(3) Českoslovenští občané, kteří se zdržují v cizině, podávají žádosti uvedené v odstavcích 1 a 2 osobně u československého zastupitelského úřadu, v jehož obvodě pobývají. Zastupitelský úřad může z povinnosti osobního podání žádosti povolit výjimku.“

2. Ustanovení § 4 zní:
㤠4.
Žádosti o povolení cesty do zahraničí se podávají na předepsaných tiskopisech, které lze obdržet u úřadu, u něhož se žádost podává. K žádosti je třeba předložit doklady uvedené v příloze této vyhlášky.“

3. Ustanovení § 8 zní:
㤠8.
Náhradní cestovní průkazy.
(1) Podle povahy cesty, zejména jde-li o jednorázové výjezdní povolení, může být žadateli místo cestovního pasu vydán cestovní průkaz jej nahrazující.
(2) Náhradními cestovními průkazy jsou:
a) zájezdní soupiska pro společně cestující účastníky výpravy do ciziny,
b) cestovní průkaz pro osoby jednotlivě cestující do ciziny,
c) cestovní průkaz pro československé občany, kteří se vracejí z ciziny,
d) cestovní příloha k občanskému průkazu platná jen ve spojení s občanským průkazem,
e) cestovní průkaz totožnosti pro žadatele
aa) bez státní příslušnosti nebo nezjištěné státní příslušnosti žijící na území republiky,
bb) kteří požívají v republice práva asylu.
(3) Ustanovení o výjezdním povolení a o povolení k cestě do Československé republiky (§§ 6 a 7) platí také pro náhradní cestovní průkazy.“

4. Ustanovení § 9 zní:
㤠9.
Pro podávání žádostí o náhradní cestovní průkazy platí obdobně ustanovení § 3.“

5. Ustanovení § 10 odst. 3 zní:
„(3) Osoby, které cestují do zahraničí, nesmějí mít u sebe občanský průkaz s výjimkou případů, kdy je ho třeba k cestovnímu průkazu.“

6. Ustanovení § 11 zní:
㤠11.
(1) Cizinci mohou překročit hranice Československé republiky, nebo se v ní zdržovat, jen pokud mají platný cestovní pas opatřený příslušným československým visem (průjezdním, návratným, vstupním, výjezdním nebo zpětným).
(2) Ministerstvo zahraničních věcí může u některých druhů cestovních pasů zrušit visovou povinnost.“

7. Ustanovení § 12 zní:
㤠12.
(1) Československá visa uděluje ministerstvo zahraničních věcí a československé zastupitelské úřady jím k tomu zmocněné; tyto úřady také mohou platnost uděleného visa kdykoliv zrušit.
(2) Žádosti o československá visa se podávají na československých zastupitelských úřadech. Cizinci, pokud jim nebylo uděleno zastupitelským úřadem návratné visum, požádají po skončení pobytu v Československé republice o výjezdní visum u krajské správy ministerstva vnitra — správy veřejné bezpečnosti příslušné podle místa pobytu. Tamtéž podávají žádosti o zpětná a výjezdní visa při cestách do zahraničí cizinci trvale usedlí v Československé republice.“