O ZPŮSOBILOSTI ŘIDIČŮ.

(1) Motorová nebo městská kolejová vozidla je oprávněn řídit jen ten, kdo k tomu obdržel povolení. Povolení obdrží pouze ten, kdo je duševně a tělesně schopný, dosáhl předepsaného věku, je k řízení vozidel spolehlivý, podrobil se předepsanému výcviku a prokáže zkouškou odbornou způsobilost. Pro dosažení oprávnění k řízení některých skupin motorových vozidel může hlavní dopravní inspektorát stanovit zvláštní podmínky.

(2) Bez řidičského povolení smí řídit motorové nebo městské kolejové vozidlo jen ten, kdo se je učí řídit nebo kdo se podrobuje zkoušce z jízdy vozidlem, vždy však jen pod vedením a dohledem oprávněného učitele. Učitel má v takovém případě všechny povinnosti řidiče vozidla.

(3) K řízení motorových vozidel, u kterých není předepsáno schválení technické způsobilosti k provozu, se řidičské povolení nevyžaduje.

(1) Povolení k řízení motorových a městských kolejových vozidel se prokazuje řidičským průkazem, který žadateli po složení zkoušky vydá okresní dopravní inspektorát, příslušný podle trvalého, po případě přechodného pobytu žadatele.

(2) Do řidičských průkazů se zapisují tyto druhy řidičských oprávnění:

(3) Vzor řidičského průkazu stanoví hlavní dopravní inspektorát, který může zavést i jiné průkazy pro některé osoby nebo druhy vozidel.

(1) Uchazeči o řidičské oprávnění řidiče I. třídy musí mít nejméně dva roky oprávnění k řízení vozidel jako řidiči II. nebo III. třídy.

(2) Uchazeči o řidičské oprávnění řidiče II. třídy musí mít nejméně jeden rok oprávnění k řízení vozidel jako řidiči III. třídy.

(3) Těm, kdo se osvědčili v socialistickém soutěžení jako vzorní řidiči, mohou být lhůty stanovené v odstavcích 1 a 2 krajským dopravním inspektorátem přiměřeně zkráceny.

(4) Uchazeč o řidičské oprávnění řidiče trolejbusu musí mít řidičské oprávnění řidiče I. nebo II. třídy, výjimečně též III. třídy, prokáže-li nejméně dvouletou praxi v řízení nákladních automobilů.

(1) Řídit autobusy pro dopravu osob v dopravním podnikání a pohotovostní vozidla požární ochrany, používající zvláštní výstražná znamení (§ 30), smí řidič I. nebo II. třídy. Nejde-li o vozidla veřejných požárních útvarů, může pohotovostní vozidlo požární ochrany, používající zvláštní výstražné znamení, řídit výjimečně též řidič III. třídy s alespoň dvouletou praxí.

(2) Pohotovostní vozidla záchranné služby, používající zvláštní výstražná znamení (§ 30), smí řídit i řidič III. třídy, který pracuje jako řidič této třídy nejméně dva roky.

(3) Řídit autobusy neveřejné, t. j. závodové a podobné dopravy, smí též řidič III. třídy, který pracuje jako řidič této třídy nejméně dva roky a je starší 21 let.

(4) Desinfekční a jiná speciální motorová vozidla zdravotní nebo technické služby a vozidla požární ochrany, pokud nejde o vozidla uvedená v odstavcích 1 a 2, mohou řídit i řidiči III. třídy.

(5) Motorové vozidlo, které je vlečeno jiným, může řídit řidič I., II. nebo III. třídy. Je-li vlečen osobní automobil, může jej řídit i řidič osobního automobilu, je-li vlečen traktor, řidič traktoru.

(1) Tělesná a duševní schopnost k řízení motorových a městských kolejových vozidel se zjišťuje lékařskou prohlídkou, které se uchazeč o řidičský průkaz musí podrobit ještě před zahájením výcviku.

(2) Tělesně nebo duševně neschopnou k řízení motorových a městských kolejových vozidel je osoba, která má vadu nebo chorobu, jež svou povahou zřejmě znemožňuje bezpečné ovládání vozidla:

(3) Je-li při lékařské prohlídce žadatel uznán schopným k řízení motorových vozidel jen částečně, omezí okresní dopravní inspektorát řidičské oprávnění tak, aby odpovídalo schopnostem žadatele pro bezpečné řízení vozidla.

(4) Za omezeně schopného lze uznat žadatele, jehož tělesná vada může být vyrovnána vhodným způsobem, který zajišťuje bezpečné řízení vozidla (na př. pomocným zařízením na vozidle). Okresní dopravní inspektorát v takových případech omezí řidičské oprávnění na určitý druh vozidla nebo na určité vozidlo se zvláštním zařízením. Může také oprávnění omezit na určitou trať nebo uložit, že při řízení musí, být žadatel doprovázen osobou bez tělesné vady nebo stanovit jiné podmínky k zajištění bezpečného řízení. Může také nařídit přezkoumání schopnosti řidiče v určitých lhůtách.

(5) Všechna omezení musí být vyznačena v řidičském průkazu.

(6) Řidiči uvedení v § 61 odst. 1 a 2 a řidiči trolejbusů a městských kolejových vozidel jsou povinni se podrobit vždy po třech letech lékařské prohlídce.

(7) Podrobnosti upravují směrnice vydané ministerstvem zdravotnictví v dohodě s příslušnými ministerstvy.

(1) Spolehlivým k řízení motorových nebo městských kolejových vozidel není,

(2) Zjistí-li okresní dopravní inspektorát, že uchazeč není spolehlivý k řízení vozidel, odmítne jeho žádost o připuštění ke zkoušce.

(3) Ztratí-li řidič spolehlivost po vydání řidičského průkazu, odejme mu okresní dopravní inspektorát řidičský průkaz dočasně nebo natrvalo.

(1) Výcvik řidičů motorových vozidel mohou provádět ve svých učilištích, kursech a kroužcích

(2) Výcviková zařízení uvedená v odstavci 1 mohou s výcvikem započít teprve po registraci u krajského dopravního inspektorátu. O provedené registraci se vydá registrační listina.

(3) V žádosti o registraci je třeba uvést:

(4) Registrace může být provedena i na delší dobu, jde-li o orgán, který se výcvikem zabývá trvale.

(5) Ve výjimečných případech, kdy uchazeči o řidičské oprávnění se nemohou cvičit ve výcvikových zařízeních podle odstavce 1, mohou výcvik provádět také odborně způsobilí řidiči cvičitelé. Řidič cvičitel musí mít řidičské oprávnění nejméně v tom rozsahu, v jakém bude žáka vyučovat, a musí být aktivním řidičem s nejméně dvouletou praxí.

(6) Řidič cvičitel je povinen žádat o povolení k provádění individuálního výcviku krajský dopravní inspektorát prostřednictvím okresního dopravního inspektorátu. V žádosti uvede jméno a příjmení, bydliště a zaměstnání uchazeče, druh řidičského oprávnění, k jehož získání jej bude připravovat a důvody, proč uchazeč nemůže navštěvovat výcvikové zařízení.

(1) Odborná způsobilost uchazečů o oprávnění k řízení motorových nebo městských kolejových vozidel se zjišťuje zkouškou

(2) Zkoušky uchazečů se konají u okresního dopravního inspektorátu, ve výcvikovém zařízení, a je-li přihlášeno více osob, v podnicích a pod.

(3) Zkouška se provede v jednom dni. Zkouška uchazečů o řidičské oprávnění řidiče I. třídy může trvat i déle než jeden den. Podrobnosti o zkouškách stanoví ministerstvo vnitra — hlavní dopravní inspektorát.

(4) Řidiči, kteří chtějí řídit motorová vozidla s pohonem na generátorový plyn, musí se podrobit ještě zvláštní zkoušce. Oprávnění k řízení těchto vozidel se poznamená v řidičském průkazu.

(5) Žádá-li řidič, který má řidičský průkaz, o povolení řídit vozidlo jiného druhu, na které se jeho oprávnění nevztahuje, musí se podrobit předepsanému výcviku a nové zkoušce.

(1) Řidič musí mít řidičský průkaz s kuponem při provozu vozidla stále u sebe a musí se jím na požádání prokázat orgánům ministerstva vnitra.

(2) Řidič je povinen neprodleně hlásit dopravnímu inspektorátu ztrátu řidičského průkazu nebo kuponu a změnu skutečností v nich uvedených.

(1) Okresní dopravní inspektorát může rozhodnout, aby byla přezkoumána tělesná a duševní schopnost řidiče lékařskou prohlídkou, nebo aby byla přezkoušena jeho odborná způsobilost, jsou-li pro to vážné důvody.

(2) Podle výsledku přezkoumání nebo přezkoušení může okresní dopravní inspektorát řidičský průkaz odejmout nebo omezit, po případě při zjištění nedostatečné odborné způsobilosti uložit řidiči nový výcvik.

a) řidičské oprávnění řidiče I. třídy opravňující k řízení motorových vozidel všech druhů s výjimkou trolejbusů,

b) řidičské oprávnění řidiče II. třídy opravňující k řízení motorových vozidel všech druhů s výjimkou trolejbusů,
(K získání řidičského oprávnění řidiče I. třídy je třeba větších theoretických i praktických odborných znalostí.)

c) řidičské oprávnění řidiče III. třídy opravňující k řízení motorových vozidel všech druhů, s výjimkou autobusů pro dopravu osob v dopravním podnikání, trolejbusů a pohotovostních vozidel požární ochrany, používajících zvláštní výstražná znamení (§ 30),

d) řidičské oprávnění řidiče osobního automobilu opravňující k řízení osobních automobilů a dodávkových automobilů o nosnosti do 900 kg,

e) řidičské oprávnění motocyklisty opravňující k řízení motocyklů všech druhů a vozíků pro invalidy s motocyklovým motorem,

f) řidičské oprávnění řidiče traktoru opravňující k řízení traktorů všech druhů i s přívěsem a motorových pojízdných strojů s rychlostí do 30 km za hodinu,

g) řidičské oprávnění řidiče trolejbusu opravňující k řízení trolejbusů,

h) řidičské oprávnění řidiče městských kolejových vozidel opravňující k řízení těchto vozidel (pro dopravu osob i nákladů).

a) kdo byl odsouzen pro trestný čin proti bezpečnosti života a zdraví, spáchaný při užívání silnice, nebo byl opětovně trestán pro vážný přestupek proti předpisům na ochranu silničního provozu, nebo byl odsouzen pro jiný trestný čin nebo přestupek, z něhož lze usuzovat, že žadatel nemá dostatek kázně nebo smyslu pro povinnost a odpovědnost ke společnosti,

b) kdo požívá nadměrně alkoholické nápoje nebo jiné omamné prostředky anebo jeví sklon k výtržnostem nebo surovostem, nebo

c) ten, jemuž byl vysloven zákaz řídit motorová nebo městská kolejová vozidla.

a) Svaz pro spolupráci s armádou,

b) závody a orgány státní správy pro své zaměstnance nebo pro členy dobrovolných organisací,

c) školy pro své žáky, pokud je výcvik obsažen v jejich učební osnově.

a) stanoviště, resort, do jehož působnosti výcvikové zařízení přísluší, a bezprostředně nadřízený orgán, jméno a příjmení vedoucího, jeho bydliště, po případě číslo telefonu,

b) účel, který je výcvikem sledován,

c) učební plán a rozsah učební osnovy,

e) jaká je k disposici místnost, učební pomůcky a vozidla upravená pro potřebu výcviku,

d) zda je zajištěn potřebný počet učitelů,

f) jaká je předpokládaná výkonnost výcvikového zařízení (počet žáků za jeden běh a za jeden rok).

(7) Výcvik řidičů trolejbusů a městských kolejových vozidel provádí příslušný dopravní podnik. Výcvik musí být podle možnosti prováděn i v provozu té městské sítě, kde řidič bude trvale pracovat.

(8) Podrobné směrnice o provádění výcviku stanoví ministerstvo dopravy.

a) z předpisů o provozu na silnicích,

b) z jízdy motorovým nebo městským kolejovým vozidlem,

c) z nauky o motorových nebo městských kolejových vozidlech a jejich udržování.

(1) Oprávnění vyučovat v učilištích, v kursech a kroužcích pro výcvik řidičů motorových vozidel mohou obdržet osoby, které se podrobí zkoušce před krajským dopravním inspektorátem.

(2) V osvědčení pro učitele řidičů musí být uvedeny předměty, které je učitel oprávněn vyučovat.

(3) Oprávnění vyučovat předpisům o silničním provozu mohou obdržet osoby, které při zkoušce prokáží dokonalou znalost těchto předpisů.

(4) Oprávnění vyučovat jízdě mohou obdržet řidiči I. nebo II. třídy. Oprávnění vyučovat jízdě na motocyklu nebo traktoru mohou obdržet řidiči, kteří jezdí nejméně dva roky bez nehod na vozidle téhož druhu.

(5) Oprávnění vyučovat nauce o motorových vozidlech a jejich udržování mohou obdržet osoby, které prokáží nejméně dvouletou praxi v opravách motorových vozidel nebo vynikající znalosti motorových vozidel. Absolventi odborných škol II. stupně oboru strojního nebo elektrotechnického mohou být ke zkoušce připuštěni bez předchozí praxe. Absolventi vysoké školy technické oboru strojního nebo elektrotechnického inženýrství, technické školy III. stupně oboru strojního nebo elektrotechnického nebo vojenských automobilních učilišť mohou toto oprávnění obdržet beze zkoušky. Totéž platí i pro absolventy vysoké školy zemědělského inženýrství — oboru mechanisace, pokud jde o traktory.

(6) Ustanovení odstavců 4 a 5 se vztahuje též na uchazeče o oprávnění vyučovat nauce o motorových vozidlech s pohonem na generátorový plyn a jízdě s nimi.

(7) Osvědčení pro učitele řidičů motorových vozidel může být krajským dopravním inspektorátem odňato, zjistí-li se, že učitel neposkytuje záruku svědomitého a důkladného výcviku nebo že plánovaná potřeba učitelů výcviku je kryta. Osvědčení musí být v těchto případech vráceno dopravnímu inspektorátu, který je vydal.

(8) Učitele výcviku řidičů trolejbusů a městských kolejových vozidel určí dopravní podnik v dohodě s krajským dopravním inspektorátem po případném jejich přezkoušení z předpisů o silničním provozu.