(1) Organisace mohou vyplácet z peněžní hotovosti svým pracovníkům na drobné hospodářské výdaje přiměřené zálohy k vyúčtování, a to jednorázové k určitému účelu nebo stálé. Stálá záloha k vyúčtování se stanoví tak, aby odpovídala měsíční potřebě; nejvýše však může dosahovat v jednotlivém případě částky 600 Kčs. Vyšší zálohy lze poskytovat jen se souhlasem banky.

(2) Jednorázová záloha k určitému účelu musí být vyúčtována předložením dokladů do tří dnů po provedení výdaje se současným vrácením zbytku zálohy nebo uhrazením jejího překročení.

(3) Stálá záloha se doplňuje na podkladě předloženého vyúčtování s doklady, nejméně jednou za měsíc. Vyúčtování výdajů ze stálé zálohy s doklady musí být předloženo nejpozději do sedmi dnů po uplynutí měsíce. Jestliže peněžních prostředků stálé zálohy není plně využito, je třeba stálou zálohu přiměřeně snížit nebo zrušit. Nejpozději vždy ke konci roku je nutno stálou zálohu vyúčtovat se současným vrácením jejího zbytku nebo uhrazením jejího překročení.

(4) Výplatu nebo doplnění záloh pracovníkům mimo sídlo organisace lze provést přímo z výdajového účtu v bance poštovní poukázkou.

(5) Peněžních prostředků stálé zálohy lze použít jen pro ten účel, pro který byla záloha vyplacena. Pracovníci, kterým byla záloha vyplacena, jsou povinni ji ve stanovené lhůtě řádně vyúčtovat a vyúčtování s doklady předložit orgánu, který dal příkaz k vyplacení zálohy. Jestliže nedojde k provedení výkonů nebo úkolů, na které byla záloha poskytnuta, musí být záloha ihned vrácena.

(6) Témuž pracovníku lze vydat na týž účel další zálohu jen po předložení vyúčtování předchozí zálohy. Dodatečné zvýšení zálohy se nepovažuje za další zálohu a proto se vyúčtuje společně s původní zálohou.

(7) Ke konci roku je přípustné vyplatit zálohu jen tehdy, je-li zajištěno její vyúčtování a vrácení zbytku zálohy do konce roku.

(8) Poskytování záloh na náhrady cestovních, stěhovacích a jiných výdajů a lhůty k jejich vyúčtování upraví zvláštní předpisy.