K vládnímu nařízení č. 41/1952 Sb., kterým se stanoví zásady pro účetní evidenci (dále jen „nařízení”).

(1) Výsledky rozboru účetních výkazů musí být v podnicích pravidelně projednávány u jejich vedoucích.

(2) Od povinného zkoumání a schvalování čtvrtletních účetních výkazů a čtvrtletních souhrnných účetních výkazů nadřízenými účetními jednotkami se upouští.

(3) Pokud jiné předpisy ministerstva financí stanoví lhůty, které počínají běžet dnem rozhodnutí o schválení čtvrtletních účetních výkazů (čtvrtletních souhrnných účetních výkazů) nebo dnem doručení tohoto rozhodnutí, počítají se tyto lhůty od patnáctého dne po uplynutí lhůty stanovené pro předložení uvedených účetních výkazů.

(1) Stejným způsobem jako hodnota předmětů uvedených v § 53 odst. 1 písm. a) a b) nařízení (krátkodobé předměty a drobné předměty) se může odpisovat i hodnota pracovního oděvu, pracovní obuvi a ložní výbavy.

(2) Při přechodu na nový způsob odpisování hodnoty pracovního oděvu, pracovní obuvi a ložní výbavy se rozdíl mezi částkou dosavadních oprávek ke dni přechodu a nově vypočtenou částkou oprávek ve výši 50 % hodnoty předmětů vyúčtuje na příslušné účty nákladů. Dojde-li přitom k snížení částky oprávek, vyúčtuje se rozdíl červeným zápisem.

(1) Nároky z penále, smluvních pokut a z obdobných právních titulů se v obou zúčastněných účetních jednotkách vyúčtují na příslušných rozvahových účtech a uvedou v jejich rozvaze ode dne, kdy s nimi dlužník projeví souhlas, po případě je uhradí, nebo — neučiní-li tak — ode dne, kdy nabylo právní moci arbitrážní nebo soudní rozhodnutí o těchto nárocích.

(2) Hlavní (vedoucí) účetní jsou povinni ve své účetní jednotce zajistit kontrolu včasného zahájení řízení podle § 65 druhé věty nařízení, neprojeví-li dlužník souhlas s nárokem, po případě jej neuhradí.

(1) U nároků z penále, smluvních pokut a z obdobných právních titulů se lhůta třiceti dnů k jejich vymáhání počítá ode dne jejich vzniku.

(2) Ústřední účetní jednotky mohou v případě potřeby prodloužit lhůtu třiceti dnů k vymáhání pohledávek, které neinkasuje peněžní ústav, a to nejvýše na tři měsíce

a) po splatnosti pohledávky s podmínkou, že pohledávka bude do třiceti dnů po splatnosti písemně upomenuta.

b) u nároku podle odstavce 1 po dni jeho vzniku s podmínkou, že nárok bude do třiceti dnů po dni vzniku dlužníku vyúčtován.

(3) Pohledávkou, kterou neinkasuje peněžní ústav, se rozumí pohledávka uhrazovaná jinak než inkasním příkazem, vzájemným zúčtováním prostřednictvím mezipodnikové zúčtovny, příkazem k vybrání, výběrkou přepravného, akreditivem nebo šekem k zúčtování.

(1) Vedoucí nadřízené účetní jednotky může přenést oprávnění udělovat souhlas k odpisu pohledávek z mank, zpronevěr a z rozkrádání, které nebyly soudem přiznány a odpisují se způsobem uvedeným v § 85 písm. c) bodu cc) nařízení, na vedoucího účetní jednotky, v níž se odpisuje, nepřevyšuje-li jedna pohledávka částku 500 Kčs. To však neplatí pro ministry a ostatní vedoucí ústředních účetních jednotek*)

(2) Jednou pohledávkou se rozumí pohledávka z jednoho právního titulu, nikoli úhrn pohledávek za jedním dlužníkem.

(1) Hospodářské organisace státního socialistického sektoru neodvedou částky uvedené v § 72 odst. 1 nařízení do státního rozpočtu a vyúčtují je na účet zisků a ztrát ve zvláštní položce nejpozději do měsíce po uplynutí promlčecí doby nebo po zániku nároku na ně uplynutím doby v případech, kdy jeden dluh nebo jeden závazek vůči deponentu nepřevyšuje částku 50.000 Kčs.

(2) Jedním dluhem se rozumí dluh z jednoho právního titulu, nikoli tedy úhrn dluhů vůči jednomu věřiteli; jedním závazkem vůči deponentu se rozumí závazek vzniklý jedním případem deponování.

(1) Vedoucí nadřízené účetní jednotky může přenést oprávnění udělovat souhlas k odpisu mank převyšujících stanovené normy, jakož i ztrát z poškození hospodářských prostředků, v případech, kdy viníci nebyli zjištěni, na vedoucího účetní jednotky uvedené v § 85 písm. c) bodu cc) nařízení, v níž se odpisuje, nepřevyšuje-li jeden případ manka nebo ztráta z jednoho poškození hospodářských prostředků částku 500 Kčs.

(2) Stejně je dovoleno postupovat i při odpisu škod, pokud se podle směrnic schválených usnesením vlády ze dne 4. května 1954, o uplatňování hmotné odpovědnosti zaměstnanců, nebo podle jiných předpisů odpisují způsobem stanoveným v § 85 písm. c) bodu cc) nařízení.

(3) Jedním případem manka se rozumí manko, které se zjisti při jedné inventarisaci srovnáním skutečného stavu hospodářských prostředků se stavem podle jejich analytické evidence jako jediná částka, kterou už nelze dále rozdělit. Tak na př. u základních prostředků, kde analytická evidence se vede podle jednotlivých inventárních předmětů, je jedním případem manka nejvýše manko jednoho inventárního předmětu. U surovin a základního materiálu, zboží a jiných zásob, jejichž analytická evidence se vede podle jednotlivých skladů a v jejich rámci podle druhů, je jedním případem manko u jednoho druhu v jednom skladu. V účetních jednotkách, pokud nejsou povinny vést ve svých složkách analytickou evidenci zásob podle druhů, se jedním případem manka těchto zásob rozumí manko zjištěné u jednoho pracovníka (pracovníků) za zásoby přímo odpovědného.

(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 neplatí pro ministry a ostatní vedoucí ústředních účetních jednotek.*)

(1) Ustanovení § 86 nařízení se použije i na rozpočtové organisace.

(2) Ministři a vedoucí ústředních orgánů státní správy mohou povolovat odepsání investičních nákladů pro zastavení a neuskutečnění investičních prací v organisacích státního socialistického sektoru v případech, ve kterých tyto náklady nepřevyšují částku 200.000 Kčs za objekt, a v dohodě s ministrem financí i v případech, ve kterých nepřevyšují částku 1,000.000 Kčs za objekt, a to i tehdy, byly-li již návrhy předloženy vládě; vládě nemusí být v těchto případech oznamovány důvody zastavení a neuskutečnění investičních prací.

(3) Za investiční náklady se u investorů pokládají a včítají se do limitů uvedených v odstavci 2 i náklady na projekty.