Zvýšení důchodů z národního pojištění od 1. ledna 1957.

(1) Starobní a invalidní důchody ze zaměstnaneckého pojištění, které činí aspoň 350 Kčs měsíčně, avšak nedosahují částky 600 Kčs měsíčně, se zvyšují o 10 %, nejvýše však na částku 600 Kčs měsíčně. Vznikl-li však nárok na starobní důchod po 31. prosinci 1951 ze zaměstnaneckého pojištění, které netrvalo déle než 10 let, zvýšení nenáleží; to platí též o invalidním důchodu, pokud nárok na tento důchod nevznikl pracovním úrazem (nemocí z povolání) nebo před dosažením 30. roku věku zaměstnance.

(2) Starobní a invalidní důchody, které byly přiznány horníkům (§ 2 odst. 3) a činí aspoň 600 Kčs měsíčně, avšak nedosahují částky 800 Kčs měsíčně, se zvyšují o 10 %, nejvýše však na částku 800 Kčs měsíčně.

(1) Důchody vdov (družek) po zaměstnancích nebo po poživatelích starobního nebo invalidního důchodu ze zaměstnaneckého pojištění, které činí aspoň 280 Kčs měsíčně, avšak nedosahují částky 350 Kčs měsíčně, se zvyšují o 10 %, nejvýše však na částku 350 Kčs měsíčně. Zvýšení důchodu však nenáleží vdově

(2) Důchody vdov (družek) po hornících (§ 2 odst. 3), které činí aspoň 350 Kčs měsíčně, avšak nedosahují částky 420 Kčs měsíčně, se zvyšují o 10 %, nejvýše však na částku 420 Kčs měsíčně.

a) po zaměstnanci, který zemřel po 31. prosinci 1951 a jehož zaměstnanecké pojištění netrvalo déle než 10 let,

b) po poživateli starobního důchodu, vznikl-li nárok na starobní důchod po 31. prosinci 1951 ze zaměstnaneckého pojištění, které netrvalo déle než 10 let; to platí též, jde-li o vdovu po poživateli invalidního důchodu, pokud nárok na tento důchod nevznikl pracovním úrazem (nemocí z povolání) nebo před dosažením 30. roku věku zaměstnance.