DŮCHODOVÉ ZABEZPEČENÍ.

Důchodové zabezpečení zaměstnanců.

Důchodové zabezpečení příslušníků ozbrojených sil, kteří nejsou účastni důchodového zaopatření podle zvláštních předpisů.

Společná ustanovení o dávkách důchodového zabezpečení.

Základní ustanovení.

Dávky.
Starobní důchod.
Invalidní a částečný invalidní důchod.
Společná ustanovení pro starobní a invalidní důchod.
Důchody pozůstalých.
Jiné dávky.
Prováděcí předpisy.
Důchodové nadlepšení.

c) žáci učilišť státních pracovních záloh,

d) učňové,

pojištění podle předpisů o nemocenském pojištění zaměstnanců (dále jen „zaměstnanci“), jakož i pozůstalí po zaměstnancích.
(1) Na dávky důchodového zabezpečení podle tohoto dílu zákona mají nárok:

b) domáčtí dělníci,

a) zaměstnanci,

(2) Zaměstnancem ve smyslu tohoto zákona je též, kdo je činný pro socialistický sektor v poměru, který má obsah zaměstnaneckého pracovního poměru, avšak není takto označen nebo nemá všechny náležitosti předepsané pro vznik zaměstnaneckého pracovního poměru; předchozí ustanovení však neplatí, jestliže taková osoba je z důvodu této činnosti pojištěna již podle jiných předpisů na dávky obdobné dávkám důchodového zabezpečení.

(3) Jako zaměstnanci mají nárok na dávky důchodového zabezpečení s odchylkami stanovenými v prováděcích předpisech (§ 32):

a) studenti vysokých škol a vědečtí aspiranti,

b) spisovatelé, hudební skladatelé, výtvarní umělci, architekti, vědečtí badatelé, výkonní umělci a artisté, uznaní příslušnou vrcholnou organisací, pokud jde o činnost, kterou nevykonávají v zaměstnaneckém pracovním poměru;

c) jiní pracovníci, o kterých to stanoví státní úřad sociálního zabezpečení a Ústřední rada odborů společnou vyhláškou v úředním listě.

d) vdovský,

c) invalidní a částečný invalidní při pracovním úrazu,

b) invalidní a částečný invalidní,

a) starobní,

3. zvýšení důchodů pro bezmocnost.

2. výchovné k důchodům;

1. důchody:

(1) Z důchodového zabezpečení se poskytují zaměstnancům dávky ve stáří a při trvalé pracovní neschopnosti; pozůstalým po zaměstnancích se poskytují dávky při ztrátě živitele.

(2) Z důchodového zabezpečení zaměstnanců se poskytují tyto dávky:

i) sociální;

ch) osobní,

h) za výsluhu let,

g) manželky,

f) sirotčí,

e) vdovecký,

c) do III. pracovní kategorie patří ostatní zaměstnání.

a) do I. pracovní kategorie patří zaměstnání pod zemí v dolech a zaměstnání výkonných letců;

(2) Vláda určuje, která zaměstnání se zařazují do II. pracovní kategorie. Seznam zaměstnání zařazených do II. pracovní kategorie se uveřejní vyhláškou státního úřadu sociálního zabezpečení v úředním listě.

(1) Zaměstnání se pro účely důchodového zabezpečení zařazují do tří pracovních kategorií:

b) do II. pracovní kategorie patří zaměstnání vykonávaná za zvlášť těžkých pracovních podmínek;

b) neuplynulo více než dva roky ode dne výstupu z takového zaměstnání, nebo

(3) Zaměstnancem I. (II.) pracovní kategorie se rozumí zaměstnanec, který byl zaměstnán v I. (II.) pracovní kategorii po dobu potřebnou pro nárok na důchod (§ 9 odst. 1 a § 13) nebo jemuž vznikl nárok na důchod následkem pracovního úrazu (§ 16) utrpěného při výkonu tohoto zaměstnání, jestliže ke dni vzniku nároku na důchod

a) takové zaměstnání trvalo, nebo

(4) Náhradní doby (§ 6 odst. 2) se započítávají jako doba zaměstnání v I. (II.) pracovní kategorii, bylo-li takové zaměstnání přerušeno jen jimi.

c) neuplynulo více než pět let ode dne změny zaměstnání, k níž došlo z důvodů zdravotních na doporučení posudkové komise sociálního zabezpečení (§ 70) nebo v obecném zájmu.

e) doba, po kterou žena pečovala o dítě (§ 24) mladší osmi let nebo o nezletilce, který pro svůj trvale nepříznivý zdravotní stav potřeboval stálé péče.

(1) Pokud tento zákon požaduje pro vznik nebo výši nároků na dávky určitou dobu zaměstnání, rozumí se jí:

(2) Byl-li zaměstnanec zaměstnán nebo pojištěn (odstavec 1) aspoň rok, započítávají se - nestanoví-li tento zákon nebo předpisy podle něho vydané jinak - do doby zaměstnání v III. pracovní kategorii tyto náhradní doby:

1. doba zaměstnání (§ 3) od 1. ledna 1957,

2. před tímto dnem:

1. v období do 30. září 1948 v rozsahu stanoveném podle odstavce 4:

2. v období od 1. října 1948:

a) doba národního (veřejnoprávního) důchodového pojištění zaměstnaneckého,

b) doba pracovního poměru, po kterou byl zaměstnanec účasten veřejného nebo jemu obdobného pensijního zaopatření,

c) doba činnosti postavené na roveň době důchodového pojištění zvláštními předpisy.

a) doba vojenské služby,

b) doby odbojové činnosti a věznění z politických nebo rasových důvodů v době nesvobody;

a) doba přípravy na povolání po skončení povinné školní docházky studiem na výběrových a vysokých školách, doba vědecké aspirantury, jakož i doba odborného nebo politického školení,

b) doba vojenské služby v československých ozbrojených silách a ve spojeneckých armádách,

c) doba výcviku nebo školení pro nové zaměstnání prováděných se souhlasem orgánu sociálního zabezpečení,

d) doba, po kterou měl zaměstnanec nárok na peněžité dávky nemocenského pojištění poskytované místo mzdy,

(4) Státní úřad sociálního zabezpečení stanoví v dohodě s ministerstvy národní obrany a vnitra a s Ústřední radou odborů vyhláškou v úředním listě, které doby podle odstavce 2 č. 1 a v jakém rozsahu se započítávají do doby zaměstnání; v dohodě s Ústřední radou odborů může též stanovit, které jiné činnosti a v jakém rozsahu se kladou na roveň době zaměstnání (odstavec 1 č. 2 písm. c).

(3) Kryje-li se doba zaměstnání s náhradní dobou, započte se jen jedna z nich, a to ta, jejíž zápočet je pro zaměstnance výhodnější; to platí též, kryjí-li se doby zaměstnání nebo náhradní doby navzájem.

(2) Bylo-li zaměstnání přerušeno po dobu, po kterou je poskytován důchod invalidní, částečný invalidní nebo za výsluhu let, posuzují se nároky z důchodového zabezpečení tak, jako kdyby zaměstnanec nevystoupil ze zaměstnání, doba přerušení se však nezapočítává do doby zaměstnání. To platí též, bylo-li zaměstnání přerušeno na dobu delší než 2 roky z jiných vážných důvodů. O tom, bylo-li zaměstnání přerušeno z vážných důvodů, rozhoduje na žádost zaměstnance výkonný orgán okresního národního výboru. Žádost je nutno podat nejpozději do dvou roků od výstupu ze zaměstnání.

(1) Bylo-li zaměstnání přerušeno po dobu nepřesahující pět let, započítává se doba zaměstnání před přerušením; trvalo-li však přerušení zaměstnání déle než pět let, započítává se doba zaměstnání před přerušením, jestliže zaměstnání po něm trvalo aspoň tři roky.

(1) Důchody se vyměřují z průměrného ročního výdělku.

(2) Průměrný roční výdělek se vypočítává z hrubých výdělků za posledních 10 kalendářních let před vznikem nároku na důchod, po případě za posledních 5 kalendářních let, jestliže to je pro zaměstnance výhodnější. Průměrný roční výdělek až do částky 24.000 Kčs se bere za podklad vyměření důchodu plně, nad tuto částku, nejvýše však celkem do 60.000 Kčs, jednou třetinou.

(4) Státní úřad sociálního zabezpečení stanoví v dohodě s Ústřední radou odborů podrobnosti vyhláškou v úředním listě; přitom může stanovit, že některé doby, po které zaměstnanec (důchodce) neměl výdělek, se vylučují z období rozhodného pro výpočet průměrného ročního výdělku.

(3) Průměrný roční výdělek zaměstnance staršího 60 let a průměrný roční výdělek zaměstnance I. pracovní kategorie nebo ženy, kteří jsou starší 55 let, se vypočítává za kalendářní léta před dovršením tohoto věku, je-li tento průměrný roční výdělek vyšší než průměrný roční výdělek vypočtený podle odstavce 2; starobní, invalidní nebo částečný invalidní důchod osoby, která již požívá nebo požívala některý z těchto důchodů, nesmí být vyměřen z nižšího průměrného ročního výdělku, než kolik činil průměrný roční výdělek, z něhož byl již důchod vyměřen.

(2) Zaměstnanci, který byl zaměstnán (§ 6) po dobu kratší než 20 let, avšak nejméně 5 let, náleží starobní důchod, jestliže v době trvání zaměstnání nebo nejpozději do dvou roků po výstupu z něho dosáhl věku aspoň 65 let.

(1) Starobní důchod náleží zaměstnanci, který byl zaměstnán (§ 6) nejméně 20 roků, jestliže v době trvání zaměstnání nebo nejpozději do dvou roků po výstupu z něho dosáhl věku aspoň 60 let, zaměstnanec I. pracovní kategorie nebo žena věku aspoň 55 let.

průměrného ročního výdělku; přitom se náhradní doba péče o dítě [§ 6 odst. 2 č. 2 písm. e)] nezapočítává do doby zaměstnání rozhodné pro výši důchodu.
v III. pracovní kategorii od 26. roku zaměstnání 1 %
v II. pracovní kategorii od 21. roku zaměstnání 1,5 % a
v I. pracovní kategorii od 21. roku zaměstnání 2 %,
(2) Byl-li zaměstnanec I. anebo II. pracovní kategorie zaměstnán do dne vzniku nároku na starobní důchod déle než 20 let a zaměstnanec III. pracovní kategorie déle než 25 let, přičítají se k základní výměře důchodu za každý další rok zaměstnání

(1) Základní výměra starobního důchodu (§ 9 odst. 1) zaměstnance I. pracovní kategorie činí 60 %, zaměstnance II. pracovní kategorie 55 % a zaměstnance III. pracovní kategorie 50 % průměrného ročního výdělku.

(4) Starobní důchod zaměstnance staršího 65 let, který byl zaměstnán po dobu kratší než 20 let, avšak aspoň 5 let (§ 9 odst. 2), činí poměrnou část z 50 % průměrného ročního výdělku, která odpovídá poměru doby zaměstnání k době 20 let.

(3) Jestliže zaměstnanec byl zaměstnán střídavě v různých pracovních kategoriích, včítá se pro zvýšení nároku na důchod podle odstavce 2 do prvých 20 roků (zaměstnanci III. pracovní kategorie do prvých 25 roků) zaměstnání vždy nejprve doba zaměstnání ve III. pracovní kategorii, poté doba zaměstnání ve II. a naposled doba zaměstnání v I. pracovní kategorii.

(1) Invalidní nebo částečný invalidní důchod náleží zaměstnanci, který byl zaměstnán po dobu potřebnou pro nárok na důchod (§ 13), jestliže se v době trvání zaměstnání nebo do dvou roků po výstupu z něho stal pro trvalé zhoršení zdravotního stavu invalidním nebo částečně invalidním.

(2) Zásady, podle nichž se posuzuje invalidita a částečná invalidita, stanoví vláda; vyhlásí je státní úřad sociálního zabezpečení v úředním listě.

(1) Doba zaměstnání (§ 6) potřebná pro nárok na invalidní nebo částečný invalidní důchod činí u zaměstnanců

(3) Doba zaměstnání potřebná pro nárok na invalidní (částečný invalidní) důchod se pokládá vždy za získanou, jde-li o vdovu, která byla zaměstnána v době smrti svého manžela nebo vstoupila do zaměstnání nejpozději do jednoho roku po zániku nároku na vdovský důchod a pokračovala v zaměstnání až do dne, kdy se stala invalidní (částečně invalidní).

(2) Získal-li zaměstnanec dobu zaměstnání v některém z věkových pásem (odstavec 1) a byl-li dále zaměstnán, považuje se za získanou doba zaměstnání potřebná v nejblíže vyšším věkovém pásmu.

(1) Základní výměra invalidního důchodu činí 50 % průměrného ročního výdělku.

(2) Trvalo-li zaměstnání do dne vzniku nároku na invalidní důchod déle než 15 let, přičítají se k základní výměře důchodu za 16. a každý další rok zaměstnání:

(4) Částečný invalidní důchod zaměstnance I. pracovní kategorie činí 35 %, zaměstnance II. pracovní kategorie 32 % a zaměstnance III. pracovní kategorie 30 % průměrného ročního výdělku.

(3) Jestliže zaměstnanec byl zaměstnán střídavě v různých pracovních kategoriích, včítá se pro zvýšení důchodu podle odstavce 2 do prvých 15 roků zaměstnání vždy nejprve doba zaměstnání ve III. pracovní kategorii, poté doba zaměstnání ve II. pracovní kategorii a naposledy doba zaměstnání v I. pracovní kategorii.

(1) Pracujícímu důchodci se zvyšuje nárok na invalidní důchod za každý rok zaměstnání po dni vzniku nároku na tento důchod, nejdříve však od 16. roku celkové doby zaměstnání; zvýšení činí v I. pracovní kategorii 2 %, v II. pracovní kategorii 1,5 % a v III. pracovní kategorii 1 % průměru hrubých ročních výdělků dosažených po dni vzniku nároku na důchod.

(2) Zvýšení důchodu podle odstavce 1 se provede vždy po dvou letech, pokud zaměstnání trvá, jinak po skončení zaměstnání.

(3) Do doby zaměstnání potřebné pro zvýšení invalidního důchodu se nezapočítávají náhradní doby.

b) při činné účasti na opatřeních proti živelním pohromám a při odstraňování následků živelních pohrom nebo při záslužné činnosti konané bez právního závazku ve prospěch celku,

c) při výkonu veřejné funkce.

(1) Invalidní nebo částečný invalidní důchod náleží bez ohledu na délku doby zaměstnání, jestliže se zaměstnanec stal v době trvání zaměstnání nebo nejpozději do dvou let od výstupu z něho invalidním nebo částečně invalidním (§ 12 odst. 2) následkem pracovního úrazu.

(2) Pracovním úrazem je úraz, který zaměstnanec utrpěl:

a) při výkonu zaměstnání nebo v souvislosti s ním, počítajíc v to cestu do práce a zpět, pokud ji zaměstnanec podstatně nepřerušil z příčin nesouvisících se zaměstnáním,

(4) Kde se v tomto zákoně mluví o invalidním nebo částečném invalidním důchodu, míní se tím také invalidní nebo částečný invalidní důchod při pracovním úrazu, pokud ze zákona nebo z předpisů podle něho vydaných nevyplývá jinak.

(3) Pracovním úrazům se kladou na roveň nemoci z povolání uvedené v příloze k tomuto zákonu, jestliže vznikly za podmínek v ní stanovených. Státní úřad sociálního zabezpečení může v dohodě s ministerstvem zdravotnictví a s Ústřední radou odborů doplňovat a měnit seznam nemocí z povolání; doplňky a změny vyhlásí v úředním listě.

(2) Částečný invalidní důchod při pracovním úrazu zaměstnance I. pracovní kategorie činí 45 %, zaměstnance II. pracovní kategorie 42 % a zaměstnance III. pracovní kategorie 40 % průměrného ročního výdělku.

(1) Základní výměra invalidního důchodu při pracovním úrazu činí 65 % průměrného ročního výdělku. Ustanovení § 14 odst. 2 a 3 a § 15 platí i tu.

(1) Je-li poživatel starobního důchodu zaměstnán po 65. roce věku, a jde-li o poživatele důchodu ze zaměstnání I. pracovní kategorie nebo ženu, po 60. roce věku, aspoň po dobu dvou roků, vyměří se důchod znovu (§§ 10 a 11) z průměrného ročního výdělku vypočteného za kalendářní léta před vznikem nároku na nové vyměření, je-li nový důchod vyšší než dosavadní důchod zvýšený podle § 11. Nové vyměření důchodu se provede vždy po dvou letech, pokud zaměstnání trvá, jinak po skončení zaměstnání.

(2) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně též pro poživatele invalidního důchodu bez ohledu na jeho věk, je-li zaměstnán po dni vzniku nároku na invalidní důchod.

(2) Starobní důchod podle § 9 odst. 1 a invalidní důchod činí nejméně 400 Kčs měsíčně, starobní důchod podle § 9 odst. 2 nejméně 300 Kčs měsíčně. Starobní důchod ani invalidní důchod zaměstnance staršího 20 let nesmí však být vyšší než 90 % průměrného ročního výdělku.

měsíčně. Vláda může nařízením zvýšit tyto nejvyšší výměry důchodů.
(1) Starobní a invalidní důchod zaměstnance I. pracovní kategorie činí nejvýše 90 %, starobní a invalidní důchod ostatních zaměstnanců nejvýše 85 % průměrného ročního výdělku. Starobní a invalidní důchod spolu s jakýmkoliv důchodem z důchodového zabezpečení (pojištění, zaopatření), včetně důchodů z penzijního nadlepšení, nesmí však přesahovat
u zaměstnance I. pracovní kategorie částku 2200 Kčs,
u zaměstnance II. pracovní kategorie částku 1800 Kčs a
u zaměstnance III. pracovní kategorie částku 1600 Kčs

a) po zaměstnanci, který byl zaměstnán po dobu potřebnou pro nárok na invalidní důchod, neuplynulo-li od skončení zaměstnání do dne smrti více než 2 roky, nebo po zaměstnanci, který zemřel následkem pracovního úrazu,

b) po poživateli důchodu starobního, invalidního, částečného invalidního a důchodu za výsluhu let.

(1) Vdovský důchod náleží vdově po dobu jednoho roku od smrti zaměstnance (důchodce).

(2) Vdovský důchod náleží nadále po uplynutí jednoho roku od smrti zaměstnance (důchodce) vdově, jestliže

(3) Nárok na vdovský důchod nezanikne, odpadne-li některá z podmínek uvedených v odstavci 2 písm. a) nebo b), jestliže vdova v době trvání nároku na důchod dosáhla věku 50 let anebo věku 45 let a vychovala aspoň 2 děti.

(4) Nárok na vdovský důchod vznikne znovu, splní-li se některá z podmínek uvedených v odstavci 2 do dvou roků po zániku dřívějšího nároku na vdovský důchod.

(5) Vdovský důchod náleží za podmínek uvedených v předchozích odstavcích též ženě, jejíž manželství se zaměstnancem (důchodcem) bylo rozvedeno (rozloučeno), jestliže byla v době jeho smrti odkázána na výživné, které jí byl povinen poskytovat.

(6) Vdovský důchod může být přiznán, jsou-li pro to okolnosti hodné zvláštního zřetele, také družce, která žila se zaměstnancem (důchodcem) až do jeho smrti ve společné domácnosti a byla na něj odkázána výživou.

(7) Nárok na vdovský důchod zaniká provdáním; je-li však splněna některá z podmínek uvedených v odstavci 2, vznikne při opětovném ovdovění původní nárok znovu, jestliže by po posledním manželu nárok nenáležel, nebo by náležel v nižší výměře.

(1) Vdovský důchod činí 70 %

(2) Vdově po poživateli částečného invalidního důchodu může být vyměřen v případech hodných zřetele vdovský důchod z invalidního důchodu, na který by měl poživatel částečného invalidního důchodu nárok, kdyby byl invalidní.

(3) Rozvedené ženě náleží vdovský důchod jen do výše výživného (§ 21 odst. 5).

(1) Důchod vdovecký náleží vdovci po zaměstnankyni (důchodkyni), je-li invalidní (§ 12 odst. 2) a byl-li poslední rok před smrtí zaměstnankyně (důchodkyně) odkázán výživou na její výdělek (důchod).

(2) Vdovecký důchod náleží ve výši vdovského důchodu.

(1) Sirotčí důchod náleží vlastnímu i osvojenému dítěti zemřelého zaměstnance (důchodce).

(2) Sirotčí důchod náleží také dítěti, jestliže zemřel jeho děd (bába) nebo pěstoun, který byl zaměstnancem (důchodcem), a jestliže dítě bylo v době jeho smrti na něj převážně odkázáno výživou.

(3) Sirotčí důchod náleží až do skončení povinné školní docházky dítěte. Poté náleží sirotčí důchod nejdéle do 25. roku věku, jestliže dítě

(4) Po několika zaměstnancích (důchodcích) náleží dítěti jen jeden sirotčí důchod, a to nejvyšší.

a) je invalidní (§ 12 odst. 2), nebo

b) pečuje aspoň o jedno dítě, jež má nárok na sirotčí důchod (§ 24), nebo

c) vychovala aspoň 3 děti, nebo

d) dosáhla věku 45 let a vychovala aspoň 2 děti, nebo

e) dosáhla věku 50 let, nebo

f) její manžel zemřel následkem pracovního úrazu utrpěného v zaměstnání I. pracovní kategorie a vdova dosáhla ke dni jeho smrti věku 40 let.

a) starobního, invalidního (částečného invalidního) důchodu nebo důchodu za výsluhu let, který důchodce požíval v době smrti,

b) starobního nebo invalidního důchodu, na který by měl zaměstnanec (pracující důchodce) nárok v době smrti, podle toho, který z důchodů je vyšší.

a) se soustavně připravuje předepsaným výcvikem nebo studiem na budoucí povolání nebo

b) je pro nemoc nebo pro tělesnou či duševní vadu trvale neschopno k práci.

(2) Výchovné činí měsíčně
o 260 Kčs při důchodu do 1400 Kčs a

(1) Výchovné náleží na každé dítě (§ 24) poživatele důchodu starobního, invalidního, částečného invalidního, za výsluhu let, osobního a sociálního. Výchovné nenáleží na dítě, jež má nárok na sirotčí důchod nebo na něž přísluší přídavek na děti (výchovné podle předpisů o materiálním zabezpečení příslušníků ozbrojených sil). Výchovné rovněž nenáleží na dítě, na něž nepřísluší přídavek na děti jen proto, že zaměstnanec nesplnil stanovené podmínky.

(2) Osobní důchod nahrazuje jiné důchody z důchodového zabezpečení (pojištění).

(1) Zvlášť zasloužilým pracovníkům v oboru hospodářství, vědy, kultury, správy a v jiných úsecích veřejné činnosti nebo pozůstalým po nich může být přiznán osobní důchod. Vláda může stanovit podrobnosti.

(4) Nárok na důchod manželky nezaniká skončením manželského soužití.

(3) Důchod manželky činí 100 Kčs měsíčně.

(2) Důchod manželky může být přiznán také družce, která je odkázána svou výživou na zaměstnance (důchodce).

(1) Manželce zaměstnance, který získal dobu zaměstnání potřebnou pro nárok na invalidní důchod (§ 13), nebo poživatele důchodu starobního, invalidního, částečného invalidního nebo za výsluhu let náleží důchod manželky, jestliže se stala invalidní (§ 12 odst. 2) nebo dosáhla věku 65 let a není výdělečně činná ani nepožívá důchod podle předpisů o důchodovém zabezpečení nebo podle jiných předpisů.

(3) Výchovné činí měsíčně
o 260 Kčs při důchodu do 1400 Kčs a
o 240 Kčs při důchodu nad 1400 Kčs.
Při více dětech se zvyšuje částka výchovného, která náleží poživateli invalidního důchodu na 5 dětí, na každé další dítě měsíčně

(8) Určuje-li soud výživné na dítě, přihlíží i k tomu, do jaké míry jsou potřeby dítěte uhrazovány výchovným, které se na ně poskytuje; do určeného výživného se výchovné nezapočítává.

(7) Je-li dítě v zaopatření jiné osoby než důchodce, vyplácí se výchovné této osobě.

(6) Výchovné náleží až do skončení povinné školní docházky dítěte a poté za stejných podmínek jako sirotčí důchod.

(5) Mělo-li by nárok na výchovné na totéž dítě několik osob, náleží výchovné té, která má nárok na vyšší výchovné, a při stejné výši výchovného té, jíž bylo dříve přiznáno. Vzniknou-li někomu nároky na výchovné na totéž dítě podle různých předpisů o důchodovém zabezpečení (pojištění, zaopatření), přizná se jen vyšší výchovné.

(4) Jestliže poživatel důchodu je zároveň uživatelem zemědělské půdy ve výměře nad 0,5 ha (v pastvinářské nebo pícninářské oblasti nad 2 ha) nebo žije s takovým uživatelem půdy ve společné domácnosti jako člen rodiny, činí výchovné

(1) Zaměstnanci si mohou své nároky zvyšovat důchodovým nadlepšením za pojistné, které sami platí.

(2) Vláda stanoví nařízením podrobnosti.

(1) Příslušníkům ozbrojených sil, kteří nejsou účastni důchodového zaopatření podle zvláštních předpisů a stali se invalidními nebo částečně invalidními (§ 12 odst. 2) následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při obraně Československé republiky, při výkonu jiných povinností v ozbrojených silách nebo v souvislosti s pobytem na frontě, náleží

a) invalidní nebo částečný invalidní důchod jako při pracovním úrazu (§§ 16 a 17), jestliže byli bezprostředně před vstupem do ozbrojených sil důchodově zabezpečeni jako zaměstnanci; částečný invalidní důchod činí 45 % průměrného ročního výdělku;

b) invalidní důchod ve výši 65 % nebo částečný invalidní důchod ve výši 45 % z částky 12 000 Kčs ročně, jestliže nebyli bezprostředně před vstupem do ozbrojených sil důchodově zabezpečeni jako zaměstnanci.

(2) Důchod náležející podle odstavce 1 písm. a) se vyměří z průměrného ročního výdělku, nejméně však z částky 12.000 Kčs ročně.

a) invalidní nebo částečný invalidní důchod podle § 14, jestliže byli bezprostředně před vstupem do ozbrojených sil důchodově zabezpečeni jako zaměstnanci; ustanovení § 34 odst. 2 platí i tu; částečný invalidní důchod činí 35 % průměrného ročního výdělku;

b) invalidní důchod ve výši 50 % nebo částečný invalidní důchod ve výši 35 % z částky 12 000 Kčs ročně, jestliže nebyli bezprostředně před vstupem do ozbrojených sil důchodově zabezpečeni jako zaměstnanci.

(1) Dávky podle § 34 náleží též osobám, které se staly invalidními nebo částečně invalidními v příčinné souvislosti s poškozením zdraví, jež utrpěly následkem účasti v boji proti fašismu jako příslušníci ozbrojených útvarů, anebo následkem věznění z důvodů fašistické persekuce v době nesvobody.

(3) Dávky podle § 35 náležejí též osobám, které nejsou příslušníky ozbrojených sil, jestliže se staly invalidními nebo částečně invalidními následkem úrazu, jenž byl bez jejich zavinění způsoben bojovým prostředkem. Mladistvým osobám náleží však až do skončení povinné školní docházky jen polovina důchodu, na který by měly nárok podle předchozí věty.

(1) Nárok na dávku vzniká splněním časově poslední podmínky nároku. Nelze-li zjistit, kdy byla poslední podmínka nároku splněna, vzniká nárok dnem, kdy byl uplatněn.

(2) Nárok na dávku zaniká, jestliže odpadla některá z jeho podmínek, pokud tento zákon nebo předpisy podle něho vydané nestanoví jinak.

(1) Důchodce (příjemce důchodu) je povinen ohlásit do 15 dnů všechny změny ve skutečnostech rozhodných pro trvání nároku na dávku, její výši a výplatu. Nehlásí-li poživatel starobního důchodu vstup do zaměstnání, nemá nárok na zvýšení důchodu (§ 11) za dobu, po kterou nesplnil ohlašovací povinnost; tím není dotčena jeho povinnost vrátit dávky přijaté neprávem (§ 41 odst. 2).

(2) Důchodce (příjemce důchodu) je povinen osvědčit v dané lhůtě, že trvají skutečnosti rozhodné pro další poskytování dávky nebo pro její výši; neučiní-li tak, může být výplata dávky zastavena.

(3) Výplata dávky podmíněné nepříznivým zdravotním stavem může být zastavena, zdráhá-li se osoba, jejíž zdravotní stav je třeba zjistit, podrobit se lékařskému vyšetření přesto, že byla upozorněna na možné zastavení výplaty dávky.

(1) Zanikne-li nárok na dávku nebo zjistí-li se dodatečně, že dávka byla přiznána na podkladě omylu ve skutkových okolnostech, nebo změní-li se skutečnosti rozhodné pro výši dávky nebo její výplatu, dávka se odejme, zvýší, sníží nebo se její výplata zastaví. Odnětí, snížení a zastavení výplaty dávky se provede ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které byla již vyplacena. Zvýšení dávky omylem nesprávně vyměřené se provede ode dne, od něhož náleží.

(2) Nebyla-li splněna povinnost uložená v § 40 odst. 1 nebo jestliže přiznání či výplata dávky byly přivoděny tvrzením nepravdivých nebo zatajením rozhodných skutečností anebo bylo-li soudně zjištěno, že poskytnutí dávky bylo vylouděno trestným činem, dávka se odejme nebo sníží ode dne, od něhož nenáležela buď vůbec nebo v poskytované výši; zároveň může být požadováno vrácení neprávem poskytnutých částek. O povinnosti vrátit tyto částky rozhoduje státní úřad sociálního zabezpečení. Částky neprávem přijaté mohou být sráženy též z běžně vyplácené nebo později přiznané dávky téhož oprávněného; přitom platí obdobně předpisy o částkách, které nelze zabavit při exekuci na plat.

(1) Vznikne-li nárok na starobní důchod v době, po kterou se vyplácí nemocenské, posuzuje se nárok zaměstnance na starobní důchod a jeho výši stejně jako nárok zaměstnance, který vykonává zaměstnání.

(2) Invalidní a částečný invalidní důchod se nevyplácí po dobu výplaty nemocenského přiznaného na podkladě nemocenského pojištění z doby před vznikem nároku na důchod. Invalidní nebo částečný invalidní důchod podle §§ 34 a 35 se vyplácí nejdříve po skončení služby v ozbrojených silách, za jejíhož vykonávání došlo k poškození zdraví.

(3) Je-li důchodce, který nemá povinnost vyživovat jiné osoby, umístěn v psychiatrické léčebně po dobu delší šesti měsíců, důchod se počínajíc sedmým měsícem nevyplácí. Důchodci nebo jeho opatrovníku může však být vyplácena část důchodu na úhradu osobních potřeb a závazků důchodcových. Po návratu z léčebny vyplatí se důchodci důchod zpětně za poslední tři měsíce.

(1) Kdyby se výplatou dávky oprávněnému zřejmě nedosáhlo účelu, kterému dávka má sloužit, nebo kdyby tím byly poškozovány zájmy osob, které je povinen vyživovat, určí lidový soud jeho bydliště na návrh manžela, opatrovníka dětí nebo výkonného orgánu místního národního výboru osobu, které má být dávka vyplácena místo oprávněnému. O návrhu rozhodne soudce usnesením. Vyhoví-li soud návrhu, je příjemce dávky povinen použít jí toliko ve prospěch oprávněného a osob, které je povinen vyživovat.

(2) Za dobu, po kterou důchodce odpykává trest odnětí svobody delší tří měsíců, důchod nenáleží; manželce nebo dětem (§ 24) důchodce se vyplácí 70 % důchodu a výchovné.

(1) Jsou-li splněny podmínky pro nárok na důchod starobní, důchod za výsluhu let, invalidní (částečný invalidní) důchod nebo podmínky pro nárok na dva důchody téhož druhu, náleží jen jeden, a to vyšší.

(2) Jsou-li splněny podmínky pro nárok na některý z důchodů uvedených v odstavci 1 a pro nárok na důchod vdovský nebo sirotčí, náleží důchod vyšší (nejvyšší) a z ostatních důchodů po jedné polovině; k výchovnému a ke zvýšení důchodu pro bezmocnost se nehledí.

(1) Důchody se vyplácejí dopředu v měsíčních splátkách zaokrouhlených na celé koruny nahoru.

(2) Pro výplatu dávek do ciziny platí předpisy mezistátních úmluv. Výplata dávek do cizích států, s nimiž není úmluva uzavřena, řídí se směrnicemi, které vydá státní úřad sociálního zabezpečení v dohodě se zúčastněnými ministerstvy.

(1) Nárok na dávku se nepromlčuje.

(2) Nárok na jednotlivou splátku dávky se promlčuje v jednom roce ode dne její splatnosti.

(3) Právo požadovat vrácení jednotlivých splátek dávek neprávem poskytnutých se promlčuje v 10 letech od jejich výplaty.