(1) Sirotčí důchod náleží vlastnímu i osvojenému dítěti zemřelého zaměstnance (důchodce).

(2) Sirotčí důchod náleží také dítěti, jestliže zemřel jeho děd (bába) nebo pěstoun, který byl zaměstnancem (důchodcem), a jestliže dítě bylo v době jeho smrti na něj převážně odkázáno výživou.

(3) Sirotčí důchod náleží až do skončení povinné školní docházky dítěte. Poté náleží sirotčí důchod nejdéle do 25. roku věku, jestliže dítě

(4) Po několika zaměstnancích (důchodcích) náleží dítěti jen jeden sirotčí důchod, a to nejvyšší.

a) se soustavně připravuje předepsaným výcvikem nebo studiem na budoucí povolání nebo

b) je pro nemoc nebo pro tělesnou či duševní vadu trvale neschopno k práci.