(1) Ustanovení tohoto zákona se nedotýkají nároků, které byly upraveny vládním nařízením č. 18/1954 Sb., o úpravě nároků z dosavadního pensijního nadlepšení.

(2) Důchody z pensijního nadlepšení vyplácené ke dni 31. prosince 1956 po srážce daně ze mzdy se po tomto dni považují za důchody vyměřené ve výši, v níž byly takto vypláceny; důchody, na něž vznikne nárok za účinnosti tohoto zákona, se nezdaňují.

(3) Důchody z pensijního nadlepšení nepříslušejí k starobnímu důchodu, na nějž vznikl nárok po 30. září 1956 a který náleží ve výši jedné třetiny (§ 10 odst. 4 a 5), ani k částečnému invalidnímu důchodu; tím není dotčeno ustanovení § 82 odst. 4.

(4) Důchody z penzijního nadlepšení se nezapočítávají do nejvyšší výměry starobního a invalidního důchodu zaměstnance I. pracovní kategorie (§ 19 odst. 1). Důchody z penzijního nadlepšení zaměstnanců II. a III. pracovní kategorie se snižují o částku, o niž úhrn důchodu z důchodového zabezpečení (pojištění) a důchodu z penzijního nadlepšení převyšuje 85 % průměrného ročního výdělku. Pozůstalým po zaměstnanci, který by měl nárok na důchod z penzijního nadlepšení snížený podle předchozí věty, náležejí z penzijního nadlepšení důchody pozůstalých vypočtené ze sníženého důchodu; to platí též pro důchody pozůstalých po důchodci.