PŘÍPRAVNÉ ŘÍZENÍ

VYŠETŘOVÁNÍ

Vyšetřovací orgány

Průběh vyšetřování
Zahájení vyšetřování
Vznesení obvinění
Skončení vyšetřování
Stížnost proti rozhodnutí vyšetřovacích orgánů

Rozhodnutí prokurátora v přípravném řízení
Obžaloba

(1) Vyšetřování konají vyšetřovatelé prokuratury a vyšetřovatelé ministerstva vnitra.

a) dávat vyšetřovacím orgánům závazné pokyny k vyšetřování trestných činů, jakož i k pátrání po pachatelích, kteří jsou neznámého pobytu;

d) vracet věc vyšetřovacím orgánům se svými pokyny k doplnění šetření;

c) zúčastnit se provádění vyšetřovacích úkonů a osobně provést vyšetřování kterékoli věci; přitom postupuje podle ustanovení oddílu druhého této hlavy a proti jeho rozhodnutím je přípustná stížnost jako proti rozhodnutím vyšetřovacích orgánů;

b) vyžadovat od vyšetřovacích orgánů za účelem prověrky trestní spisy, dokumenty, materiály a zprávy o spáchaných trestných činech;

(3) Dozor nad vyšetřováním vykonává prokurátor. Při tom je oprávněn

(2) Za účelem co nejobjektivnějšího prověření provádějí vyšetřovatelé prokuratury na příkaz prokurátora vyšetřování nebo jednotlivé vyšetřovací úkony, zejména výslech obviněného, i ve věcech, které vyšetřují jiné vyšetřovací orgány.

g) odvolat vyšetřovatele prokuratury z dalšího vedení vyšetřování a učinit opatření k odvolání jiného vyšetřovacího orgánu z dalšího vedení vyšetřování, jestliže se při vyšetřování dopustili porušení zákona.

f) odejmout kteroukoli věc určitému vyšetřovacímu orgánu a předat ji jinému vyšetřovacímu orgánu, je-li toho třeba k zajištění co nejúplnějšího a nejobjektivnějšího vyšetření věci;

e) rušit nezákonná a neodůvodněná rozhodnutí a opatření vyšetřovacích orgánů;

(4) Vyšetřovatelé ministerstva vnitra konají vyšetřování jednak ve věcech, o nichž přísluší konat řízení v první stolici krajskému soudu, jednak v ostatních věcech.

(5) Vyšetřování konají též velitelé v ozbrojených silách nebo orgány jimi pověřené, a to o trestných činech osob podléhajících jejich velitelské pravomoci, pokud na tyto trestné činy zákon nestanoví trest přísnější než trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje jeden rok.

e) povolit navrácení lhůty,

g) určit, na které prostředky a věci se nevztahuje zajištění majetku obviněného,

f) nařídit zajištění majetku obviněného,

a) podat obžalobu, zastavit nebo přerušit trestní stíhání a věc postoupit nebo odložit,

b) navrhnout vydání příkazu k zatčení, vzít do vazby a propustit z vazby,

c) nařídit, aby duševní stav obviněného byl zkoumán ve veřejném zdravotním ústavu nebo ve zvláštním pozorovacím oddělení vězeňského ústavu,

d) ustanovit obhájce,

m) provést předběžné šetření v řízení o vydání do ciziny.

l) navrhnout vyžádání obviněného z ciziny,

k) dát souhlas k pohřbení mrtvoly v případech, kde byla podle § 129 nařízena pitva, a nařídit exhumaci mrtvoly,

j) rozhodnout o vrácení nebo prodeji věci vzaté do úschovy,

i) provést zajištění nároku poškozeného na náhradu škody a omezit nebo zrušit takové zajištění,

h) zrušit zajištění majetku obviněného,

a) k provedení osobní a domovní prohlídky, k odnětí věci a zadržení zásilek; bez předchozího souhlasu prokurátora mohou tyto úkony provést jen tehdy, jestliže souhlasu nelze předem dosáhnout a věc nesnese odkladu, v kterémžto případě jsou pak povinny vyžádat si nejpozději do 48 hodin souhlas dodatečný,

b) k otevření zásilek.

(1) Jakmile je na podkladě zjištěných skutečností dostatečně odůvodněn závěr, že trestný čin byl spáchán určitou osobou, vydá vyšetřovací orgán usnesení, že se tato osoba stíhá jako obviněný.

(2) Obviněnému se toto usnesení oznámí do tří dnů, nejpozději však na počátku jeho prvého výslechu. Prokurátoru se opis tohoto usnesení doručí nejpozději do 24 hodin.

(2) Vyšetřovací orgány postupují z vlastní iniciativy tak, aby co nejrychleji a nejúplněji vyšetřily všechny skutečnosti potřebné k posouzení případu, zejména sbírají důkazy bez rozdílu, zda svědčí ve prospěch či v neprospěch obviněného.

(1) Vyšetřování konají vyšetřovací orgány osobně. Při provádění vyšetřovacích úkonů postupují podle ustanovení hlavy prvé až sedmé.

(3) Doznání obviněného nezbavuje vyšetřovací orgány povinnosti přezkoumat a všemi dosažitelnými důkazy ověřit všechny okolnosti případu. Obviněného nesmějí žádným způsobem k výpovědi nebo k doznání donucovat.

(1) Po skončení vyšetřování předloží vyšetřovací orgán spisy s návrhem konečného opatření neprodleně prokurátoru.

(2) Shledá-li vyšetřovací orgán, že ve věci, která mu došla, není odůvodněno podezření z trestného činu ani z přestupku, nebo jde-li o čin, jehož nebezpečnost pro společnost je nepatrná, předloží ji se svým vyjádřením prokurátoru. Neshledá-li prokurátor v takovém případě důvod k jinému opatření, oznámení odloží; stejně prokurátor postupuje, jestliže taková věc došla přímo jemu.

(1) Obžaloba musí obsahovat:

(2) K obžalobě se připojí seznam důkazů, jejichž provedení při hlavním líčení se navrhuje, pokud takový návrh nebyl pojat již do obžaloby, a všechny vyšetřovací spisy i jejich přílohy.

d) odůvodnění žalobního návrhu, které musí obsahovat vylíčení skutkového děje s uvedením důkazů, o které se toto vylíčení opírá, stanovisko prokurátora k obhajobě obviněného s uvedením skutečností, pro které prokurátor pokládá obhajobu za vyvrácenou nebo za nerozhodnou, jakož i právní úvahy, kterými se prokurátor řídil při posuzování skutečností podle příslušných ustanovení zákona.

b) jméno a příjmení obviněného, den a místo jeho narození, jeho zaměstnání a bydliště, po případě jiné údaje potřebné k tomu, aby nemohl být zaměněn s jinou osobou, a jde-li o osobu podléhající vojenské soudní pravomoci, též údaj o hodnosti obviněného a o útvaru, jehož je příslušníkem,

c) žalobní návrh, v němž musí být přesně označen skutek, pro který je obviněný stíhán, a to uvedením místa, času a způsobu jeho spáchání, po případě uvedením jiných skutečností, pokud je toho třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným a aby bylo odůvodněno použití určité trestní sazby; musí tu být dále uvedeno, jaký trestný čin obžaloba v tomto skutku spatřuje, a to jeho zákonným pojmenováním a uvedením příslušného ustanovení zákona,

a) označení prokurátora a den sepsání obžaloby,

b) není-li tento skutek trestným činem ani přestupkem,

(1) Prokurátor zastaví trestní stíhání,

(2) Prokurátor může zastavit trestní stíhání,

a) je-li nepochybné, že skutek, pro nějž se trestní stíhání vede, nebyl vůbec spáchán,

c) není-li podezření, že skutek spáchal právě obviněný, dostatečně odůvodněno,

d) je-li trestní stíhání nepřípustné (§ 6),

e) nebyl-li obviněný v době činu pro nepříčetnost trestně odpovědný, nebo

f) zanikla-li trestnost činu.

a) jde-li o čin, jehož nebezpečnost pro společnost je nepatrná,

b) je-li trest, k němuž může stíhání vést, zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému již uložen nebo ho podle očekávání postihne, nebo

c) byl-li obviněný pro týž skutek dostatečně potrestán orgánem národního výboru nebo jiným orgánem nebo kázeňsky, disciplinárně anebo cizozemským soudem nebo úřadem.

(3) Usnesení o zastavení trestního stíhání musí být obviněnému a poškozenému vždy doručeno.

e) nemohl-li být pachatel činu zjištěn.

a) nelze-li pro nepřítomnost obviněného věc náležitě objasnit,

b) nelze-li obviněného pro těžkou chorobu postavit před soud,

c) není-li obviněný pro duševní poruchu, která nastala až po spáchání činu, schopen chápat smysl trestního stíhání,

(1) Prokurátor přeruší trestní stíhání,

d) je-li obviněný vydán do ciziny nebo vyhoštěn, nebo

(2) Před přerušením trestního stíhání učiní prokurátor vše, čeho je třeba k zabezpečení úspěšného provedení trestního stíhání.

(3) Pomine-li důvod přerušení, prokurátor v trestním stíhání pokračuje.

(2) Návrh uvedený v odstavci 1 může prokurátor učinit též v obžalobě.

(1) Jsou-li splněny zákonné podmínky, navrhne prokurátor, aby soud nařídil ochranné léčení nebo ochrannou výchovu anebo vyslovil zabrání.