(1) Za starobní důchod podle zákona se považuje též důchod přiznaný podle dřívějších předpisů o veřejném pensijním zaopatření z jiných důvodů než pro invaliditu, nebylo-li přezkoumáním zdravotního stavu dodatečně zjištěno, že poživatel je invalidní, a jestliže dosáhl ke dni 31. prosince 1956 věku 60 let.

(2) Starobní důchody podle dosavadních předpisů o důchodovém pojištění se při souběhu navzájem nebo s důchodem podle odstavce 1 slučují v jediný starobní důchod.

(3) Se starobním důchodem se při souběhu slučují v jediný důchod

a) invalidní důchod podle dosavadních předpisů o důchodovém pojištění,

b) úrazové důchody vyplácené podle dosavadních předpisů o důchodovém pojištění,

c) důchody přiznané podle dřívějších předpisů o veřejném pensijním zaopatření osobám, jež ke dni přeložení do výslužby nedosáhly věku 60 let, a

d) invalidní zaopatřovací požitky přiznané podle zákona č. 164/1946 Sb., podle § 81 zákona č. 76/1922 Sb. včetně válečného přídavku a podle § 13 odst. 1 a § 15 zákona č. 288/1924 Sb., jakož i přídavek za zranění poskytovaný osobě, na niž se vztahuje ustanovení § 81 odst. 4 zákona č. 76/1922 Sb., nebo vojenskému invalidovi ze stavu mužstva z doby před první světovou válkou.

(4) Důchodce, jemuž byl přiznán před dosažením věku 60 let starobní důchod podle § 11 zákona č. 44/1947 Sb., o hornickém pensijním pojištění, nebo podle § 139 zákona č. 99/1948 Sb., o národním pojištění, se považuje za poživatele důchodu ze zaměstnání v I. pracovní kategorii.

(5) Za dobu zaměstnání před 1. lednem 1957, po kterou náležel starobní důchod, se nárok na starobní důchod zvyšuje pracujícímu důchodci za každý rok zaměstnání podle pracovní kategorie, do níž patří zaměstnání, o 2 %, 1½ % nebo 1 % průměru hrubých ročních výdělků dosažených po vzniku nároku na starobní důchod; zvýšení však činí 4 % za každý rok zaměstnání, po který poživatel důchodu ze zaměstnání v I. pracovní kategorii pracuje v zaměstnání této pracovní kategorie mezi 55. a 60. rokem věku. Zvýšení nenáleží za dobu, za kterou bylo poskytnuto zvýšení starobního důchodu podle dosavadních předpisů.

(6) Zaměstnanci, který splnil podmínky nároku na starobní důchod podle § 9 odst. 1 zákona před jeho účinností a kterému vznikl nárok na starobní důchod dnem počátku účinnosti zákona, zvyšuje se starobní důchod za každý rok zaměstnání od splnění těchto podmínek do 31. prosince 1956 o 4 % průměrného ročního výdělku za dobu před dosažením věku 65 let, a jde-li o zaměstnance I. pracovní kategorie nebo o ženu, věku 60 let, a po dosažení uvedeného věku o 2 % 1½ % nebo 1 % průměrného ročního výdělku podle pracovní kategorie, do níž patří zaměstnání.