§ 1
Pravomocně přiznané dávky, které náležely ke dni 31. prosince 1956 podle dosavadních předpisů o důchodovém pojištění zaměstnanců a nazývaly se podle těchto předpisů stejně jako dávky upravené zákonem č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení (dále jen „zákon“), se považují za tyto dávky. Ostatní pravomocně přiznané dávky, jakož i zaopatřovací požitky, jež náležely ke dni 31. prosince 1956 podle
se posuzují podle dalších ustanovení této vyhlášky.
a) zákona č. 164/1946 Sb., o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce,
b) § 81 zákona č. 76/1922 Sb., o vojenských požitcích zaopatřovacích, a
c) § 13 odst. 1 a §§ 15, 18 a 20 zákona č. 288/1924 Sb., kterým se mění některé předpisy o zaopatřovacích požitcích vojenských osob a pozůstalých po nich,
§ 2
Starobní důchod.
(1) Za starobní důchod podle zákona se považuje též důchod přiznaný podle dřívějších předpisů o veřejném pensijním zaopatření z jiných důvodů než pro invaliditu, nebylo-li přezkoumáním zdravotního stavu dodatečně zjištěno, že poživatel je invalidní, a jestliže dosáhl ke dni 31. prosince 1956 věku 60 let.
(2) Starobní důchody podle dosavadních předpisů o důchodovém pojištění se při souběhu navzájem nebo s důchodem podle odstavce 1 slučují v jediný starobní důchod.
(3) Se starobním důchodem se při souběhu slučují v jediný důchod
a) invalidní důchod podle dosavadních předpisů o důchodovém pojištění,
b) úrazové důchody vyplácené podle dosavadních předpisů o důchodovém pojištění,
c) důchody přiznané podle dřívějších předpisů o veřejném pensijním zaopatření osobám, jež ke dni přeložení do výslužby nedosáhly věku 60 let, a
d) invalidní zaopatřovací požitky přiznané podle zákona č. 164/1946 Sb., podle § 81 zákona č. 76/1922 Sb. včetně válečného přídavku a podle § 13 odst. 1 a § 15 zákona č. 288/1924 Sb., jakož i přídavek za zranění poskytovaný osobě, na niž se vztahuje ustanovení § 81 odst. 4 zákona č. 76/1922 Sb., nebo vojenskému invalidovi ze stavu mužstva z doby před první světovou válkou.
(4) Důchodce, jemuž byl přiznán před dosažením věku 60 let starobní důchod podle § 11 zákona č. 44/1947 Sb., o hornickém pensijním pojištění, nebo podle § 139 zákona č. 99/1948 Sb., o národním pojištění, se považuje za poživatele důchodu ze zaměstnání v I. pracovní kategorii.
(5) Za dobu zaměstnání před 1. lednem 1957, po kterou náležel starobní důchod, se nárok na starobní důchod zvyšuje pracujícímu důchodci za každý rok zaměstnání podle pracovní kategorie, do níž patří zaměstnání, o 2 %, 1½ % nebo 1 % průměru hrubých ročních výdělků dosažených po vzniku nároku na starobní důchod; zvýšení však činí 4 % za každý rok zaměstnání, po který poživatel důchodu ze zaměstnání v I. pracovní kategorii pracuje v zaměstnání této pracovní kategorie mezi 55. a 60. rokem věku. Zvýšení nenáleží za dobu, za kterou bylo poskytnuto zvýšení starobního důchodu podle dosavadních předpisů.
(6) Zaměstnanci, který splnil podmínky nároku na starobní důchod podle § 9 odst. 1 zákona před jeho účinností a kterému vznikl nárok na starobní důchod dnem počátku účinnosti zákona, zvyšuje se starobní důchod za každý rok zaměstnání od splnění těchto podmínek do 31. prosince 1956 o 4 % průměrného ročního výdělku za dobu před dosažením věku 65 let, a jde-li o zaměstnance I. pracovní kategorie nebo o ženu, věku 60 let, a po dosažení uvedeného věku o 2 % 1½ % nebo 1 % průměrného ročního výdělku podle pracovní kategorie, do níž patří zaměstnání.
§ 3
Invalidní důchod.
(1) Za invalidní důchod podle zákona se považuji též
pokud jejich poživateli nenáleží též starobní nebo invalidní důchod podle dosavadních předpisů o důchodovém pojištění. Invalidní důchod podle písm. b) a c) se pracujícímu důchodci zvýší podle § 15 zákona nebo nově vyměří podle § 18 zákona teprve tehdy, bude-li poživatel zaměstnán aspoň dva roky po 31. prosinci 1956. Získal-li však poživatel základní podmínku nároku na invalidní důchod podle dosavadních předpisů o důchodovém pojištění zaměstnanců do 31. prosince 1956 nebo získá-li dobu potřebnou pro nárok na invalidní důchod podle zákona, nevyžaduje se, aby byl zaměstnán dva roky po 31. prosinci 1956; zvýšení důchodu podle § 15 zákona však náleží jen za dobu, po kterou náležel důchod (zaopatřovací požitky) před 1. lednem 1957 pro ztrátu výdělečné schopnosti aspoň o 65 %.
pokud jejich poživateli nenáleží též starobní nebo invalidní důchod podle dosavadních předpisů o důchodovém pojištění. Invalidní důchod podle písm. b) a c) se pracujícímu důchodci zvýší podle § 15 zákona nebo nově vyměří podle § 18 zákona teprve tehdy, bude-li poživatel zaměstnán aspoň dva roky po 31. prosinci 1956. Získal-li však poživatel základní podmínku nároku na invalidní důchod podle dosavadních předpisů o důchodovém pojištění zaměstnanců do 31. prosince 1956 nebo získá-li dobu potřebnou pro nárok na invalidní důchod podle zákona, nevyžaduje se, aby byl zaměstnán dva roky po 31. prosinci 1956; zvýšení důchodu podle § 15 zákona však náleží jen za dobu, po kterou náležel důchod (zaopatřovací požitky) před 1. lednem 1957 pro ztrátu výdělečné schopnosti aspoň o 65 %.
a) důchod přiznaný podle dřívějších předpisů o veřejném pensijním zaopatření poživateli, který byl přeložen do výslužby pro invaliditu nebo před dosažením věku 60 let bez zřetele na zdravotní stav a který nedosáhl uvedeného věku ke dni 31. prosince 1956, nebo sice dosáhl tohoto věku, ale před jeho dosažením bylo zjištěno, že je invalidní,
b) úrazové důchody vyplácené podle dosavadních předpisů o důchodovém pojištění pro ztrátu výdělečné schopnosti aspoň 65 %,
c) invalidní zaopatřovací požitky podle zákona č. 164/1946 Sb. přiznané pro ztrátu výdělečné schopnosti aspoň o 65 %, podle § 81 zákona č. 76/1922 Sb. včetně válečného přídavku nebo podle § 13 odst. 1 a § 15 zákona č. 288/1924 Sb.,
(2) Invalidní důchody podle dosavadních předpisů o důchodovém pojištění se při souběhu slučují v jediný invalidní důchod; to platí též pro důchody a zaopatřovací požitky uvedené v odstavci 1.
(3) S invalidním důchodem se při souběhu slučuji v jediný invalidní důchod
a) úrazové důchody vyplácené podle dosavadních předpisů o důchodovém pojištění,
b) invalidní zaopatřovací požitky přiznané podle zákona č. 164/1946 Sb., podle § 81 zákona č. 76/1922 Sb. včetně válečného přídavku a podle § 13 odst. 1 a § 15 zákona č. 288/1924 Sb., jakož i přídavek za zranění poskytovaný osobě, na niž se vztahuje ustanovení § 81 odst. 4 zákona č. 76/1922 Sb., nebo vojenskému invalidovi ze stavu mužstva z doby, před první světovou válkou.
(4) Invalidní důchod zvýšený podle § 86 zákona č. 99/1948 Sb., jakož i úhrn takového důchodu a zaopatřovacích požitků, které se s ním slučují, se považuje za invalidní důchod při pracovním úrazu (§ 16 zákona); bude-li snížen podle § 82 odst. 4 zákona, posuzuje se jako částečný invalidní důchod při pracovním úrazu.
(5) Invalidní důchod ve výši dosavadních zaopatřovacích požitků přiznaných mladistvému invalidovi podle § 23 odst. 1 zákona č. 164/1946 Sb. náleží po 31. prosinci 1956 od skončení povinné školní docházky mladistvého důchodce v nezkrácené výši těchto požitků.
(6) Pokud trvá nárok na dávky (zaopatřovací požitky), které se podle předchozích ustanovení této vyhlášky posuzují jako invalidní důchod podle zákona, nevznikne nárok na starobní důchod podle zákona.
§ 4
Vdovský důchod.
(1) Za vdovský důchod podle zákona se považuji též
a) vdovský důchod úrazový, důchod družky a rozvedené (rozloučené) manželky, poskytovaný podle dosavadních předpisů o důchodovém pojištění, po případě úhrn takových důchodů téže poživatelky,
b) vdovské zaopatřovací požitky podle zákona č. 164/1946 Sb., podle § 81 zákona č. 76/1922 Sb. nebo podle §§ 18 a 20 zákona č. 288/1924 Sb.
(2) Důchody a zaopatřovací požitky uvedené v odstavci 1 se při souběhu navzájem nebo s vdovským důchodem podle dosavadních předpisů o důchodovém pojištěni slučují v jediný vdovský důchod.
(3) Vdovský důchod náležející ke dni 31. prosince 1956 se neodejme poživatelce, která nesplňuje podmínky nároku podle § 21 zákona, jestliže k tomuto dni dosáhla již věku 45 let nebo — jde-li o pozůstalou po osobě zahynuvší následkem poškození zdraví utrpěného při odbojové činnosti nebo následkem politické nebo rasové persekuce v době nesvobody — věku 40 let; důchod se však zvýší podle vládního nařízení č. 53/1956 Sb., o zvýšení některých důchodů z důchodového zabezpečení, jen poživatelce, která splní některou z uvedených podmínek.
(4) Jestliže nebyl vdovský důchod ke dni 31. prosince 1956 krácen pro souběh s jiným důchodem (zaopatřovacími požitky) jen proto, že neuplynul dosud rok od vzniku nároku na vdovský důchod, platí po uplynutí tohoto roku ustanovení § 44 odst. 2 zákona obdobně.
(5) Vdovský důchod po poživateli starobního nebo invalidního důchodu zvýšeného podle vládního nařízení č. 53/1956 Sb. aspoň na částku 350 Kčs měsíčně činí nejméně 280 Kčs měsíčně.
§ 5
Vdovecký důchod.
Vdovecký důchod přiznaný podle předpisů o veřejnoprávním sociálním pojištění platných před 1. říjnem 1948 a podle zákona č. 164/1946 Sb. se považuje za vdovecký důchod podle zákona.
§ 6
Sirotčí důchod.
(1) Za sirotčí důchod podle zákona se považují též
a) výchovné podle dosavadních předpisů o důchodovém pojištění zaměstnanců nebo podle § 81 zákona č. 76/1922 Sb. včetně zvláštního přídavku, poskytované poživatelce vdovského důchodu (důchodu družky) na jednostranně osiřelé dítě; náleží-li výchovné na více dětí, stanoví se výše jejich sirotčích důchodů rovným dílem z úhrnu výchovného;
b) příspěvek na výchovu podle § 8 čl. 1 zákona č 2/1920 Sb.,
c) sirotčí zaopatřovací požitky podle zákona č. 164/1946 Sb. a vychovávací příspěvek podle § 47 téhož zákona,
d) sirotčí důchod a příspěvek na výchovu podle § 81 zákona č. 76/1922 Sb. a podle §§ 18 a 20 zákona č. 288/1924 Sb.
(2) Dávky a požitky uvedené v odstavci 1 se při souběhu navzájem a se sirotčím důchodem (sirotčím důchodem úrazovým) podle dosavadních předpisů o důchodovém pojištění slučují v jediný sirotčí důchod.
§ 7
Přídavky a příplatky.
Přídavky a příplatky poskytované k zaopatřovacím požitkům podle zákona č. 164/1946 Sb., podle § 81 zákona č. 76/1922 Sb. a podle zákona č. 288/1924 se stávají součástí těchto požitků s výjimkou příplatku ošetřovacího a slepeckého, které se považují za zvýšení důchodu pro bezmocnost podle zákona a mohou být sníženy nebo odňaty, jen pokud by to připouštěly dosavadní předpisy. Toto ustanovení se nedotýká osobního přídavku podle § 8 vládního nařízení č. 53/1956 Sb.
§ 8
Sociální důchod.
Za sociální důchod se podle zákona považuje též mimořádný důchod podle dosavadních předpisů o důchodovém pojištění.
§ 9
Výchovné a vychovávací příspěvek.
(1) Výchovné poskytované k důchodům podle dosavadních předpisů o důchodovém pojištění zaměstnanců a k důchodům podle předchozích ustanovení náleží ve výši částek stanovených v § 30 odst. 2 a 3 zákona počínajíc splátkou důchodu splatnou v lednu 1957; náleží do konce měsíce, v němž dítě dokončí povinnou školní docházku, a poté za stejných podmínek jako sirotčí důchod.
(2) Vychovávací příspěvek vyměřený podle § 23 odst. 2 zákona č. 164/1946 Sb. náleží do konce měsíce, v němž dítě dokončí povinnou školní docházku; trvá-li poté invalidita nebo částečná invalidita, náleží invalidní nebo částečný invalidní důchod podle §§ 34 až 36 zákona.
§ 10
(1) Důchody podle dosavadních předpisů o důchodovém pojištění zaměstnanců, které budou zvýšeny podle druhého oddílu vládního nařízení č. 53/1956 Sb., se ode dne splatnosti splátky důchodu v lednu 1957 považují za důchody podle zákona ve výši, na kterou byly tímto nařízením upraveny.
(2) Zvýšení důchodu provedené podle §§ 8 nebo 9 vládního nařízení č. 53/1956 Sb. se provede znovu, po případě zanikne, počínajíc splátkou důchodu splatnou v lednu 1957, jestliže byl do 31. prosince 1956 zvýšen úhrn zaopatřovacích požitků přiznaných podle zákona č. 164/1946 Sb. nebo podle § 81 zákona č. 76/1922 Sb. a starobního, invalidního nebo vdovského důchodu zkráceného podle dosavadních předpisů pro souběh s výdělkem.*)
(3) Ustanovení § 44 zákona o souběhu nároků na důchody neplatí pro souběh, který nastal před 1. lednem 1957, pokud tato vyhláška nestanoví jinak. Náležel-li ke dni 31. prosince 1956 podle předpisů o důchodovém pojištění zaměstnanců důchod zkrácený pro souběh s jiným důchodem, náleží nadále takto zkrácený bez ohledu na to, zda dojde k jeho sloučení s jiným důchodem podle §§ 2 až 4 a § 6; nedojde-li k sloučení důchodů, zruší se krácení, jestliže nastanou okolnosti, které by podle dosavadních předpisů dovolovaly krácení zrušit nebo omezit.
§ 11
(1) Ženám, kterým byl zajištěn podle § 13 odst. 3 vládního nařízení č. 379/1938 Sb. nárok na starobní důchod, se zachovává tento nárok v dosavadní výši, jestliže dovrší věk 55 let do 31. prosince 1958. Právo zvyšovat tento nárok placením měsíčního pojistného (§ 13 odst. 4 vl. nař. č. 379/1938 Sb.) zaniká dnem 31. prosince 1956; nároky placením měsíčního pojistného již získané zůstávají zachovány v rozsahu, jaký vyplývá z podmínek pojištění.
(2) Je-li žena, jejíž nároky se upravují ustanovením odstavce 1, zaměstnána nebo vstoupí-li znovu do zaměstnání, započítává se jí doba předchozího zaměstnání bez ohledu na délku doby, po kterou bylo zaměstnání přerušeno před 1. lednem 1957; její starobní důchod nesmí být nižší, než kolik by činil nárok podle odstavce 1.
(3) Dobrovolné pokračování v důchodovém pojištění končí dnem 31. prosince 1956; vznikne-li nárok na důchod invalidní, částečný invalidní nebo starobní do 31. prosince 1958, považuje se za den výstupu ze zaměstnání den, kdy skončilo dobrovolné pokračování v důchodovém pojištění, nejpozději den 31. prosince 1956, pokud bude zaplaceno pojistné ve lhůtě podle dosavadních předpisů.
(4) Stane-li se poživatel dávek (zaopatřovacích požitků) uvedených v § 81 odst. 2 zákona invalidním nebo částečně invalidním následkem pracovního úrazu nebo poškození zdraví, pro něž mu byla dávka (zaopatřovací požitek) přiznána, má se vždy za to, že byl ke dni 31. prosince 1956 zaměstnancem a že získal dobu potřebnou pro nárok na invalidní důchod. Důchod invalidní činí v tomto případě nejméně částky uvedené v § 8 vládního nařízení č. 53/1956 Sb., a to podle okolností, za kterých došlo k poškození zdraví; částečný invalidní důchod činí nejméně 60 % těchto částek.
§ 12
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1957.