(1) Za sirotčí důchod podle zákona se považují též

a) výchovné podle dosavadních předpisů o důchodovém pojištění zaměstnanců nebo podle § 81 zákona č. 76/1922 Sb. včetně zvláštního přídavku, poskytované poživatelce vdovského důchodu (důchodu družky) na jednostranně osiřelé dítě; náleží-li výchovné na více dětí, stanoví se výše jejich sirotčích důchodů rovným dílem z úhrnu výchovného;

b) příspěvek na výchovu podle § 8 čl. 1 zákona č 2/1920 Sb.,

c) sirotčí zaopatřovací požitky podle zákona č. 164/1946 Sb. a vychovávací příspěvek podle § 47 téhož zákona,

d) sirotčí důchod a příspěvek na výchovu podle § 81 zákona č. 76/1922 Sb. a podle §§ 18 a 20 zákona č. 288/1924 Sb.

(2) Dávky a požitky uvedené v odstavci 1 se při souběhu navzájem a se sirotčím důchodem (sirotčím důchodem úrazovým) podle dosavadních předpisů o důchodovém pojištění slučují v jediný sirotčí důchod.

(3) Nedosahují-li sirotčí důchody podle předchozích ustanovení této vyhlášky nejnižší výměry sirotčího důchodu stanovené v § 25 zákona, zvýší se na tuto výměru počínajíc splátkou důchodu splatnou v lednu 1957.