(1) Za vdovský důchod podle zákona se považuji též

a) vdovský důchod úrazový, důchod družky a rozvedené (rozloučené) manželky, poskytovaný podle dosavadních předpisů o důchodovém pojištění, po případě úhrn takových důchodů téže poživatelky,

b) vdovské zaopatřovací požitky podle zákona č. 164/1946 Sb., podle § 81 zákona č. 76/1922 Sb. nebo podle §§ 18 a 20 zákona č. 288/1924 Sb.

(2) Důchody a zaopatřovací požitky uvedené v odstavci 1 se při souběhu navzájem nebo s vdovským důchodem podle dosavadních předpisů o důchodovém pojištěni slučují v jediný vdovský důchod.

(3) Vdovský důchod náležející ke dni 31. prosince 1956 se neodejme poživatelce, která nesplňuje podmínky nároku podle § 21 zákona, jestliže k tomuto dni dosáhla již věku 45 let nebo — jde-li o pozůstalou po osobě zahynuvší následkem poškození zdraví utrpěného při odbojové činnosti nebo následkem politické nebo rasové persekuce v době nesvobody — věku 40 let; důchod se však zvýší podle vládního nařízení č. 53/1956 Sb., o zvýšení některých důchodů z důchodového zabezpečení, jen poživatelce, která splní některou z uvedených podmínek.

(4) Jestliže nebyl vdovský důchod ke dni 31. prosince 1956 krácen pro souběh s jiným důchodem (zaopatřovacími požitky) jen proto, že neuplynul dosud rok od vzniku nároku na vdovský důchod, platí po uplynutí tohoto roku ustanovení § 44 odst. 2 zákona obdobně.

(5) Vdovský důchod po poživateli starobního nebo invalidního důchodu zvýšeného podle vládního nařízení č. 53/1956 Sb. aspoň na částku 350 Kčs měsíčně činí nejméně 280 Kčs měsíčně.